Kdo viděl film Barbar Conan? A teď prosím myslím ten z osmdesátých let s nesmrtelným Arniem, nikoliv nedávnou předělávku, které se raději vyhýbám. V tomto filmu bylo v pár scénách vysvětleno, jak se Conan stal tak mocným válečníkem. Postup byl vcelku prostý. V dětství vypálená vesnice, roky otrocké dřiny u obrovského kola čerpajícího vodu, další roky coby zápasník v aréně.
Conan v rámci filmu (knihy nyní pomiňme) získal v první řadě dobrou motivaci – pomstu na vrazích svých rodičů. V druhé řadě byla vysvětlena jeho fyzická síla – tvrdá práce. V třetí řadě umění boje – divte se, ale praxe v boji. To všechno autoři shrnuli do pár minut. A co bylo hlavní, doplnili bombastickým soundtrackem.
Jenže pak čtete něčí povídku. Hlavní hrdina je takový Superman bez pláštěnky a se slipy uvnitř, ne venku (opět, nevěřte novému zpracování), kosí nepřátele po desítkách, z očí mu srší blesky a medvědy škrtí holýma rukama. Tohle se děje několik stránek, načež se dozvídáte strašlivou pravdu. Hlavní hrdina byl ve své vsi obyčejným ševcem/pasáčkem vepřů/brusičem kosy.
Prosím? A ke všem těm superschopnostem se dostal jak? Jistě, vždy je několik možností, jak tento vývoj událostí obhájit. V případě fantastické literatury to máte velice jednoduché. Hrdina, zdrcen zničením své vesnice, se obrátí ke svému bohu/upíše se ďáblu a ten do něj výměnou za duši/oblíbeného plyšáka (beze srandy, jeden z nejepičtějších příběhů, co znám, má plyšového medvídka jako důležitý prvek děje) nalije sílu tisíce Hulků na Red Bullu. Upřímně, i to je dost omšelé klišé, ale poskytuje alespoň nějaké vysvětlení.
Když dostatečně dlouho čtete povídky začínajících autorů, setkáte se s tím častěji. Hrdina, obyčejný sedlák, se stává nadčlověkem prostě proto. Prostě proto je vlastně alespoň příjemně nejasný důvod, už jsem viděl i právě onen zelenokožný důvod „Protože se naštval“, ačkoliv chybělo pofidérní vysvětlení v podobě radioaktivity.
Hrdina hledí na zničené a kouřící trosky své vesnice. Bere do ruky meč, který nejspíše upustil jeden z dobyvatelů, a mávnutím kouzelného proutku se z obyčejného vesničana stává bohatýr Ilja Muromec, který si osedlá Čurilu Plenkoviče (bez smíchu, prosím, prožeňte tohle jméno skrze Google) a zatímco meč zázračně metamorfuje na Excalibur, žene se vstříc západu slunce, aby bil a drtil bezvěrce.
Mnozí z nás mají k něčemu talent. Pokud jste četli knihy Povoláni do zbraně a Lživé zrcadlo od Alana Deana Fostera, víte, že lidská rasa má báječný dar k tomu být vojáky. Ale to je science fiction, podle níž většina mimozemšťanů je banda pacifistů, která není schopná na vraždu ani pomyslet, natožpak aby chápali, že lidé ve válkách pobíjeli i sebe navzájem. Alespoň do té doby, než zjistili, že mlátit po hlavě emzáky je větší sranda. Možná, že mezi námi jsou tací, kteří kdyby chtěli, stávají se z nich lusknutím prstů hrdinové. Popadnou meč a zjistí, že byli zrozeni k šermu. Vezmou luk a objeví, že neminou jediný cíl. Nasadí si boty a uvědomí si, že kopání do zadku je jejich životním cílem.
Jenže sakra, neříkejte mi, že talent pro boj se u někoho, kdo celý život maximálně štípal dříví, projeví tak, že se z něj vlivem prožitého traumatu stane největší bijec pod sluncem? Vysvětlení! Prosím vysvětlení, a to hodně dobré.
Mějte hrdinu neporazitelného tvrďáka. Ale zdůvodněte, jak se tímto tvrďákem stal. Když se dozvím, že namísto dlouhých let tréninku se prostě jednoho dne rozhodl, že vezme meč a půjde si to rozdat s pánem všeho zla, kterého navzdory nedostatku praxe rozdrtí… Ehm.
Sikar
Příště: Slyš, toto jest můj plán
A presne preto mám postavy v zásade školených a trénovaných vojakov.
Jinak řečeno, tvoje postavy jsou pro změnu všechny na jedno brdo, jenom z druhé strany barikády? 🙂
nebuď zlý 🙁
Popravdě jsem asi nečetl dost špatnou literaturu, nebo jsem ji v zájmu zachování duševní rovnováhy vytěsnil, ale málokdy se mi stalo, že by nebylo vůbec nijak nadhozeno, jak se z nooba stal balšoj geroj. Doufám, že snad všichni dnešní autoři viděli Star Wars a Želvy ninja, aby jim došlo, že by měli zmínit nějakého Třísku nebo Yodu. 😀 Ale asi se pletu. Proto jsem se nikdy nehrnul do porotcování. Mohl bych si zkazit iluze…
Tak na ten další článek se těším 😀
Meresjev se stal bohatýrem, neboť to byl sovětský člověk!
…čili i (politická) agitace hraje svoji roli.
Okamžitě se mi vybavil O.Bloom, který několikrát zachránil svět jako kovář. Asi existuje nějaký gen určující, že kováři jsou vhodní pro to, stát se nejlepšími bojovníky své doby. Sedláci by asi dopadli jako ti “naši” u Chlumce. Většina zbraní vychází konstrukčně z pracovních nástrojů. Teoreticky by tedy mohl člověk, celý život pracující se sekerou, být schopen sekerou i bojovat. I když sekera pro práci je jiná než pro boj. Proč sakra ale všichni válečníci ve fantasy používají dvoubřitou sekeru? Pokud možno co největší. Aby měli k dispozici i druhou ostrou stranu? Když přeci potřebuji probít např. pancíř, bude mnohem vhodnější mít na druhé straně hrot, nebo hák (viz. lochamberka – ta je navíc i na dlouhé násadě, což vidím jako plus, pokud je kolem ovšem dostatek prostoru).
Dvoubřitá sekera je stejné klišé, jako rohatá helma. Existovaly, dochovaly se, ale byly to slavnostní a ceremoniální předměty, nikoliv výzbroj do bitvy.
Myslím, že sedlák, ač zkušený v ovládání sekery/kosy/cepu, nemá bojové zkušenosti a tak umírá velmi rychle.
Kovář, resp. zbrojíř, by nějaký výcvik měl mít. Kromě toho, že vyrábí nejdražší předměty v městečku, tak by měl mít zbraně “v ruce”. Jinak obyčejný kovář na tom nebude o moc líp, než sedlák.
Já myslím, že u těch sedláku/dřevorubců to asi bude hlavně o vojenské taktice a strategii, lépe tedy o jejich absenci. Viz husité, když už jsme u těch cepů. Základním kamenem úspěchu těchto “sedláků” byl vojensky vzdělaný velitel. To, že se Žižka mohl učit u nejlepších, konkrétně u Jana Sokola z Lamberka (Roku 1404 se zapisuje do historie českých zemí tučným písmem, když společně s Hynkem Suchým Čertem z Kunštátu ubránili obležené Znojmo proti silnějšímu vojsku uherského krále Zikmunda a rakouského vévody Albrechta IV.. ) a údajně viděl zcela první použití vozové hradby u Grunwaldu, je věc, bez které by šla celá husitská revoluce do kopru ( bez urážky).
” Jak protivný křik zní těch dětí !!
… bože … je postihni snětí !”
Pleš muže se zablýskla na sluníčku :
” Již třetí mi rozbili bábovičku !!”
… muž rozčilením je zpocen !
” Pocem ..! (?) … nebo ty !… pocem !!
… nebo Ty ? …co ty jsi za mrchu !”
Hlouček dětí se rozprchl !
” At se to vícekrát nestane !”
Bill Wykyidal stal Conanem !
Zděšeni lidé jsou jdoucí,
když vidí jak barbar řvoucí :
” Já běžím za tímto frackem ” ….
” On vyběhl na mě s klackem !”
…. tak křičí Patrick Praveček
( 135 cm chlapeček )
” Já na všech teď žáhu schladím si !”
( řve barbar )…… tu uklouznul po psinci ,
( kterých je v místě tom požehnané )
” Chyťte jej ! ” …. ” Držme jej !” .. ” Pojďme na něj ,
co děje se tady .. je odsud – až podsud !!”
… přiběhlo cc … tak … 15 otců,
též několik strýců sem utíká !!
… jeden strýc přivedl strážníka ,
jež v napjaté chvíli byl nablízku !
” Běž domů ! tam hrabej se ve písku !”
poručil strážník …. muž zvedl se poté …..
” Idiote !..” … ” Ty idiote “!
” Burane ! … si hleď vidlí -… podávek !”
… muž prchá pryč, v dešti nadávek …..
Také jsem si okamžitě vzpomněl na Orlanda Blooma, alias Willa Turnera z Pirátů (i když to bude asi tím, že jsem si nedávno dával maraton téhle čím dál víc zmršené série). Naprosto mě odrovnalo, že jen tím “cvičením tři hodiny denně” se dokázal naučit vybroušeně šermovat. Pravda potenciál tam byl – sílu měl, se zbraní by asi taky zacházet uměl. Ale aby z něj byl skvělý šermíř s postoji, úkroky,… bez mistra? A nejsmutnější na tom všem je, že takové věci jsou hodně časté – jak ve filmu, tak v knihách.
[…] nejen takovými, co mají jednu schopnost, o jejímž praktickém využití můžeme pochybovat. Hovořil jsem o tom už nedávno v jiném článku. Když vymýšlíte hrdinu, položte si důležitou otázku. Je nutné, aby ten člověk měl […]
[…] za každou cenu seriózně a dospěle, budu hodně divně koukat. To je mnohem horší, než u obyčejného sedláka nebo absurdně ostrého […]
[…] ještě ochotněji, Sikar to napsal v jednom z prvních Úsměvných klišé, že to byl přeci jen obyčejný sedlák! (A obyčejný sedlák se objevuje i v jeho mnoha přednáškách, až takové je to klišé, že […]
[…] Pokud to zkombinujeme s potřebou předělat postavu, můžeme překopat její motivace a strachy, což nám poskytne řešení naší sporné scény. Tím, že jsme změnili, z čeho postava vychází a kam kráčí, jakými cestami a jak se přitom chová, může najednou celá situace dopadnout úplně jinak. Jen pozor, aby se nám z toho nestal Sikarem popisovaný Jen Obyčejný Sedlák… […]