Cirrat si velmi zakládá na jedné věci. Jak se vaše postava dostala k profesi, kterou vykonává? Je jasné, že tato charakteristika postavy je vcelku důležitá, ale dávejte si pozor, aby to nedopadlo obrovským kusem textu, který bude ve výsledku k ničemu.

Jaromír je policista. Myslím, že když se na začátku povídky dozvíme tento údaj, není potřeba velkého vysvětlování a přemýšlení. Jako malý obdivoval policisty, tak se později přihlásil na policejní akademii a bum, je z něj policajt. Prosté jako facka. Pokud je vaše postava účetní, servírka nebo pro mě za mě řidič autobusu, čtenář většinou nepožaduje nějaké velké vysvětlení. To jsou všechno profese, jejichž příslušníky potkáváme každý den a moc se neptáme, proč se k nim ti lidé rozhodli a jak se k tomu dostali.

Pak máme profese, nebo spíše „profese“, u nichž nás to zajímá. Pokud je Jaromír nájemným zabijákem, tak nás většinou sakra zajímá, co se stalo takového, že je tím, čím je. Vcelku dobrou sondou do původu profese (prostitutka a později pornoherečka) byla povídka Zlodej spomienok od Marka E. Pochy, která vyšla ve sborníku Mlok 2012. V případě podobné postavy kolikrát stačí něco vědět o její minulosti, abychom dostali příběh. Oproti účetnímu se zpravidla jedná o něco dramatického, emotivního a překvapujícího. Čtenář si přímo žádá o to, aby mu autor sdělil, proč je Jaromír nájemným vrahem a Eulálie prostitutkou. Dobrý autor může z tohoto materiálu klidně vytřískat hned dvě kapitoly románu, v případě seriálu dvě epizody. (Nechtějte ale vědět, jak mě s tímhle vytočil Torchwood: Miracle Day, který nadhodil asi nejzajímavější epizodu ze všech deseti, pojednávající o italském přistěhovalci, načež to celé zabil, když z Čechovovy pušky udělal Čechovovy nedovařené špagety. V rámci předchozích sérií seriálu by to byl krutě dobrý díl, tady byl ve výsledku absolutně zbytečný, protože ta postava a dění kolem ní měly využití asi jako bikiny v Antarktidě.)

Pak tu máme případy, kdy profese postavy nejspíše neskrývá nějaké temné tajemství (uf, tohle slovní spojení je takové klišé…), ale rozhodně se nejedná o něco, k čemu přijdete běžně.

Snad se na mě autor nebude hněvat (údaje pochopitelně pozměním), ale vzpomínám si na text, v němž bylo řečeno, že hlavní hrdina chtěl zajímavou práci. Proto se stal předsedou královské vědecké společnosti.

V tomto okamžiku jsem zbystřil. Herdek, tohle není práce, k níž přijdete jen tak! Houkl jsem na autora, že některým kritikům by se nemuselo líbit, jak je tento fakt nadhozen, jako by se nic nedělo. Že by možná chtěli nějaké vysvětlení, jak k tomu náš milý Jeremy (zní to podobně jako Jaromír ze začátku) přišel. Dostalo se mi nazpět reakce, že se autor nechtěl jeho minulostí zaobírat až tak detailně, bylo by to zbytečné nafukování textu.

Fajn. Sám čím dál tím víc razím přístup „škrtat, škrtat, škrtat“, ale přeci jenom, jaké zaobírání se minulostí? Je nutné rozebrat Jeremyho odhodlání v dětských letech, studentská léta, při nichž dřel jako kůň, promoci… Ne, to není nutné rozepisovat. V zásadě stačí celé toto období shrnout v jednom či dvou odstavcích. Jeremy byl vždy nadšený do vědy. Zatímco se kamarádi bavili a chlastali, on četl za svitu svíčky, snažil se být tím nejlepším ze všech, kdo pochytá všechny Pokémony… Bohatě stačí naznačit, že byl snaživým studentem, který šel vždy za svým, až se mu splnil sen být tím nejlepším ze všech vědců a jednoho dne spadnout do vodopádu s nějakým slavným detektivem.

Nejen profese, ale obecně minulost postavy, nemusí být nutně něco, o čem se budete rozepisovat na mnoha stránkách. Ano, pokud píšete sáhodlouhý román, můžete (obecně, čím delší text plodíte, tím delší cokoliv si můžete dovolit) tomuto tématu věnovat klidně i pár kapitol, ale v případě povídky, jakožto rozsahově omezeného útvaru, je vždy lepší podobné pasáže omezit na rychlé vysvětlení. Mohlo by se vám stát, že minulosti postav a jiným souvislostem věnujete tolik prostoru, že začátek bude strašně roztahaný, kdežto konec neuvěřitelně rychlý. Nevyváženost je zlo.

Věnujte se tomu, co vaše hrdiny přivedlo k současné životní situaci. Čiňte tak ale s mírou. Jako příklad mohu uvést první epizodu seriálu Bravest Warriors (bacha, Pendleton Ward, nastavte mozky na magoření!). Má necelých šest minut a důvod, proč hlavní hrdinové dělají to, co dělají, je tam shrnut v čase od 0:20 do 0:30. Stačí? Pro zvolený formát kratičké epizody a vlastně i celého seriálu více než bohatě.

(Kliknutím na obrázek přejdi, nějak mi nejde vložit video.)

Sikar