• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Říjen 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Zář   Lis »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Čechovův inventář 2/2

14.10.2013
-
Publikováno sikar

Pokračování minulého článku.

Jsou i jiné inventáře. Nemusíme čtenáře seznamovat s tím, co všechno za běžné věci hrdina nosí a možná je i použije, aniž by tím někoho překvapil. Mnozí autoři však čtenáře rádi seznamují se seznamem věcí, na které hrdina ani nesáhne.

Opět, nemohu se ubránit tomu, že v případě popisů zbraní a zbroje se nám hráč chlubí tím, jak umí popsat svoji postavu z RPG. Dozvíme se o plátové zbroji, meči, palcátu, štítu, to vše v detailech, které ale nepoukazují na znalosti načerpané od kováře, mečíře, zbrojíře apod., a většinou čtenáři nejsou moc k užitku. Pokud nemá popis daného vybavení skutečně význam, je mi to upřímně ukradené. Postava by měla být popsána, ale existuje také něco jako priority. Spíš než fakt, že pod kyrysem je kroužková košile a štít je z dubového dřeva s kováním po okrajích, bych třeba rád věděl, zda má hrdina modré nebo hnědé oči. Mnohdy má člověk dojem, že čte o krejčovské figuríně navlečené do velmi propracované zbroje. Hrdina nemá tvář a vlasy, pouze vybavení.

Mnohé by to vysvětlovalo...

Mnohé by to vysvětlovalo…

Zrovna případ zbroje není nejlepší. U mnoha vyloženě vojenských povídek je to někdy nutnost popsat (ale ne, aby to dopadlo stylem povídek „velká bitva bez jakékoliv pointy a příběhu“, ty upřímně nesnáším). Pak je tu ale vybavení jako takové.

Hrdina se připravuje na úkol. Meč, speciální meč, ještě speciálnější meč, sedm dýk, z toho pět vrhacích. Foukačka a šipky. Prak, bolaso, kuše… Na rovinu, tohle je popisované i v Pyramidách od Terryho Pratchetta, ale nemohu se ubránit dojmu, že se jednalo svým způsobem o parodii, protože Těpic je dle popisu opravdu ověšen jako vánoční stromeček. Jenže v následné pasáži (kdo to nečetl, tak se jednalo o závěrečné zkoušky v cechu vrahů) tam je vyjmenované vybavení, kterého skutečně není málo, využito. A dokonce se až v průběhu dozvídáme o dalších drobnostech, které má Těpic s sebou, ale sir Pratchett usoudil, že vyjmenovat vše najednou by nebylo úplně dobré na čtenářovu trpělivost. Inventář je nám předložen postupně.

Vracím se k hrdinovi, který se připravuje na úkol. Dostaneme sáhodlouhý seznam věcí, které si bere s sebou. Když se nad tím zamyslím, nacházím u takového výčtu jednu výhodu a dvě nevýhody. Výhoda? Hrdina působí dojmem profíka, který se připravuje na všechno. Nevýhody? Zaprvé, hrdina s sebou všude vodí mulu, která nese to železářství? Zadruhé, dojdou všechny ty věci využití? Je to skutečně Čechovův inventář nebo jen seznam, z něhož by nám stačilo znát dvě tři položky? Ne, opravdu, mám pocit, že je spousta autorů posedlá seznamy.

Ano, Mabel kouká jako někdy já, když na podobný seznam narazím.

Ano, Mabel kouká jako někdy já, když na podobný seznam narazím.

Asi by bylo špatné napsat, že autoři mají napsat „meč, dýka, plyšový medvídek a nějaké další věci“, protože důležitá bude jen ta první trojice. Jenže seznamy nebývají zrovna pěknými pasážemi, zvláště pak, když se jedná o dost macatý odstavec. Přemýšlím, zda nemám (no jo, zase) vinit počítačové hry, protože kdysi jsem podobné seznamy psal a ano, jednalo se vlastně o popis vybavení postavy ze hry. Když už píšete takový seznam, zkuste to udělat elegantně. Očůrat to. Tím se vlastně vracím k začátku první části článku. Máte hrdinu elitního zabijáka. Nikoho nepřekvapí, když vytáhne dýku, škrticí strunu nebo lahvičku jedu. Vím, že Josef je elitní zabiják. Vím, co od takové postavy čekat, takže i tuším, co u sebe zřejmě nosí. A teď se vracím k očůrání. Josef je vrah. Dýka, struna a jed jsou jasné. Jenže v jedné pasáži bude důležitým prvkem něco neobvyklého. Flétna. Proč by si Josef bral flétnu? Když ji jen tak vytáhne, budou se ptát snad všichni čtenáři. Dýka? Pohoda. Flétna? Proč?

Připravil jsem si obvyklé zbraně, jen dýky jsem si dnes vzal raději dvě. Podíval jsem se na poličku, kde ležela flétna. Vzal jsem si ji také. Nedávno jsem ji při útěku městem někomu sebral na ulici a vydával se pak za pištce. Prošlo mi to tehdy, tak by mohlo v případě nouze i dnes.

Bác. Víme, proč si Josef vzal flétnu. Jedná se o součást převleku. Ale všimli jste si popisu vybavení? Bere si obvyklé zbraně. Nějakým způsobem mohli být čtenáři s oněmi zbraněmi postupně seznámeni již dříve, ale ve výsledku je jedno, co všechno u sebe Josef má. Pokud v příběhu použije pouze dýku a strunu, víme, že má tyhle dvě. Možná, že má normálně pouze tyto, možná, že jich skrývá víc, jen nám je prostě neukáže, protože je má schované v záhybech oblečení a my je neuvidíme. Krmit čtenáře tím, že má Josef u sebe dvanáct zbraní, včetně jejich výčtu, aniž by to někdy k něčemu bylo, je zcela zbytečné.

V knize Zóna úderu od Petera Davida je tohle využito jako komediální prvek. Šéf bezpečnosti Worf poté, co je mu řečeno, že přítomní strážci klingonského velvyslance u sebe mají každý jedenáct skrytých zbraní, přizná, že on je u sebe nemá. Když se ho kapitán po chvilce mlčení optá, kolik jich tedy má, je mu s pýchou sděleno, že šestnáct. Důležité je, že tento fakt byl Čechovovou puškou, protože v jedné z pasáží o pár kapitol dál během rvačky Worfovi vypadne zpoza šerpy skrytá dýka, čehož využije jeho protivník. Čtenář věděl, že Worf u sebe má šestnáct skrytých zbraní, takže ho to nepřekvapilo, ale současně nebyl krmen zbytečným výčtem zbylého arzenálu.

Závěr obou částí článku? Pokud vaše postava vytáhne něco, co čekáme, že vytáhne, nebývá problém. Nezvyklé věci je dobré vysvětlit, pokud pro to nemáte hodně dobrý důvod. Dlouhé seznamy málokoho baví číst a než je začnete psát, zamyslete se, kolik položek je opravdu potřeba. Dávejte si pozor, aby posedlost seznamy nehraničila s hyperdetailitidou.

To by bylo asi vše.

Sikar

čechov
gravity falls
inventář
pyramidy
rpg
Sikar
slenderman
terry pratchett
zbraně
zbroj
zeměplocha
14.10.2013
Email
6 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 16: Už fakt poslední jednorožec

5.5.2014
-
Publikováno sikar

V roce 1968 napsal Peter S. Beagle fantasy román Poslední jednorožec. Snad netřeba říkat, co je to jednorožec. …

Číst více
5.5.2014
Publikováno sikar
Autorské nešvary

Problém přesolené polévky

2.9.2015
-
Publikováno Ekyelka

Hodnotíme Dračí řád. To jste už asi stačili postřehnout (mimo jiné z našich výkřiků tu i onde na …

Číst více
2.9.2015
Publikováno Ekyelka
Autorské nešvary

Dějové zvrat(k)y

23.12.2016
-
Publikováno sikar

Je vcelku normální čtenáře mást a podsouvat mu falešné stopy. Celou dobu podezříváte Frantu, že je vrahem, ale …

Číst více
23.12.2016
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Interpunkční guláš
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Slon v jahodách

6 Komentářů

Čechovův inventář 2/2.
  1. TlusŤjoch
    14.10.2013 @ 17:49
    -
    Odpovědět

    Nemohu za to, že tahám takovejch věcí. Manželka mi to dala na seznam…

  2. idle
    14.10.2013 @ 18:14
    -
    Odpovědět

    Co se seznamů týče, připomnělo mi to Čtyřlístek. Ten se s tématem vyrovnal taky po svém. 🙂

    http://i.nahraj.to/f/uWM.jpg

  3. Pavel Šimík Šíma
    14.10.2013 @ 18:17
    -
    Odpovědět

    Ano, povídky nejsou RPG a akční hry (typu Stalker, Hidden and Dangerous, DeusEx a další…). I ve hrách je většinou hráč omezen nosností (neřkuli, pokud je těch krámů mnoho, tak se mu to buďto nevejde do inventáře, nebo se nehne). ;-))) Ale abych nebyl “mimo mísu”, pěkný článek vo tom, co by si s sebou povídková (či románová) postava měla vzít a co ne (přestože čtenáři netuší, co z toho postava – i autor – použije a co je jen balastem). Když teď na svůj komentář koukám, co kdybych jej také promazal? ;-)))

  4. Šaman
    14.10.2013 @ 20:28
    -
    Odpovědět

    Určitě z toho můžeš vinit hry. Nejenom počítačové, ale i deskové RPG. Každý hráč Dračáku se po nějaké době stane fetišistou na všechno runové (i kdyby to byly jen ozdobné hrábě), cokoliv “zdobeného drahokamy”, má od každého typu zbraní alespoň jednu (z toho minimálně dvě u sebe), každá postava nese oleje do svítilny tak na týden a občas ještě kanystr svěcené vody. Do toho vlčí mor, chomáč medvědích chlupů, deset léčivých lahviček, prsteny, svitky a jídlo na 3 dny (proč vždycky právě na tři dny?).
    A když jim pak pán jeskyně občas (aby se taky pobavil) řekne, že si mají spočítat nosnost a do toho podzemí vzít jen to, so unesou (a pokud možno bez postihů za přetížení), tak nastává hodně dlouhé proškrtávání. A když ještě hrozí, že ty naložené koně někdo ukradne, nebo sežere, tak jsou postavy ochotné jet několik hodin do nejbližší vesnice všechno uložit a pak se den cesty vracer pěšky 🙂

    V téhle souvislosti bych rán pochválil čistě příběhové a vyprávěcí hry typu Střepy snů. Předpokládám, že by takové hry byly i dobrá přípravka spisovatelů. V těchto hrách se nejprve určí výsledek akce a pak ji daný hráč co nejzajímvěji odvypráví. A používat může všechno, co má jeho postava asi k dispozici. Je to voják z druhé světové? Tak klidně může vytáhnout granát aniž by řešil, zda ho v inventáři má (inventář neexistuje). Ale stejně tak může zavolat vysílačkou o posily, nebo popsat beznadějnou situaci ze které je náhodou zachránila záchranná výprava vrtulníkem. Prostě cokoliv, co dává v daném světě a příběhu smysl. Bez omezení inventářem.

    • Weredragon
      15.10.2013 @ 8:49
      -
      Odpovědět

      Ovšem ve skutečnosti některé z nejlepších literárních počinů v posledních letech jsou založeny na aktivním hraní D&D. Za všechny se dá jmenovat například Raymond E. Feist a jeho Midkemie. Způsob, jakým tam používá fak, že většina postav je nebo někdy byla někdy postavami hranými konkrétními lidmi, a dodává tím jejich jednání a reakcím na realističnosti (o tom, že u něj prakticky neuvidíš žádné z klišé typu příliš ostrý meč, přebuzená magie, kterou by mohl ovládat každý, netrénovaný hrdina okamžitě ovládající meč, apod, ani nemluvě) je něco, z čeho si může vzít spousta lidí ponaučení. Ono je to hodně i o přístupu lidí ke hře. I D&D a jeho klony se dají hrát víc než realisticky, záleží na tom, kdo se u toho sejde. Proč má dnes většina lidí tendenci to hrát stylem, který jsi popsal, a který nemá nic společného s realitou, šlo vždycky naprosto mimo mně. Osobně by mne něco takového hrát ani nebavilo a nikdy jsem ho tak ani nehrál, ani jako hráč, ani jako GM. Vinil bych z toho proto spíše lidi, než hru, stejně jako meč sám o sobě nemůže za to, že je někdo mrtvý – může za to ten, kdo jím někoho zabil.

  5. Adiira
    5.11.2013 @ 21:01
    -
    Odpovědět

    Jak jsem četla ,,Meč, speciální meč a ještě speciálnější meč” okamžitě mi naskočil Zoro z anime One piece. Ten nosí meč po mrtvé kamarádce, jeden prokletý meč a ještě prokletější meč, který dostal od hořícího zombie samuraje.
    Ovšem co se inventáře týče jsem měla nedávno taky malý problém-potřebovala jsem postavě do zajetí propašovat tužku, postava si totiž v průběhu celého děje píše deník. Tudíž vznikla situace přibližně 4 dny před zajetím ve stylu ,,Dneska mi někdo zneužil moji tužku, odteď už ji nedám z ruky”

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Čechovův inventář 2/2 | Triumvirát