Jistě to slýcháte ze všech stran: jsou nemoderní, přímo zastaralé, Jungmannova doba je dávno pryč, čtenáři jim nerozumí… A přesto se občas stane, že chtě nechtě je musíte využít. Ať už kvůli vlastnímu zacyklení a stylu, nebo třeba proto, že to vyžaduje situace v textu. Takže: jak na přechodníky?

Kdo dával pozor ve škole a nezaneřádil si paměť spoustou jiných (důležitějších) detailů, ví, že přechodníky jsou času přítomného a minulého. Další detail: jak máme naučeny trojice vzorů (případně koncovek), pak tyto patří mužskému a ženskému singuláru a plurálu všech tří rodů. To jste nevěděli, co?

Nuže, přítomný čas a přechodníky (transgresivy). Pro ty máme dva soubory formantů:
-a, -ouc, -ouce
-ě/e, -íc, -íce
Vhodnou skupinu vybíráme podle toho, jakou koncovku má sloveso ve třetí osobě množného čísla oznamovacího způsobu. Pokud mají v dané osobě pouze koncovku -ou, zvolíme soubor první. V případě, že mají koncovku -í nebo variantu -ou/-í, zvolí se druhá skupina.
Zní to komplikovaně? Dva jednoduché příklady:
– nesou má jako zástupce první skupiny trasgresivní tvary nesa, nesouc, nesouce
– dělají (neexistuje tvar dělajou) má transgresivní tvary dělaje, dělajíc dělajíce
Tak co, je to stravitelnější? Si myslím!

Minulý čas má jen jednu skupinu formantů. Tvary se tvoří od kmene minulého pomocí koncovek -(v)Ø, -(v)ši, -(v)še. Podoba s (v) se přitom používá u sloves, která v základu končí samohláskou, u sloves, jejichž minulé kmeny končí na souhlásku, se (v) nepoužívá.
– sloveso napsal bude mít tvary napsav, napsavši, napsavše
– naopak sloveso přinesl má tvary přines, přinesši, přinesše – jakkoliv divně to vypadá. (Takže už chápete, proč přechodníky minulé ustupují i z psaného projevu?)

Poznámka na závěr: přechodníky přítomné se tvoří zpravidla jen od sloves nedokonavých, naopak přechodníky minulé od sloves dokonavých. Co je a není vid ne/dokonavý, o tom možná jindy, nicméně – zkuste už přechodníky nemrvit, ano?

Ekyelka