Úsměvná klišé 10: Vojín Slepičí Prdelka

Moc dobře vím, že voláš na Natašinu žhavou linku!
Moc dobře vím, že voláš na Natašinu žhavou linku!

Řekl jsem, že další úsměvné klišé půjde ven, pokud narazím na nějaké opravdu šťavnaté. A co se nestalo? Dělám korekturu titulků na jednu epizodu seriálu Nishi no Yoki Majo a v tu chvíli přišel. Vojín Slepičí Prdelka. Kecal. Kecal hodně a já si uvědomil, že s tímhle sabotérem jsem se setkal víckrát, takže šup s ním do úsměvných klišé. 

Pro začátek to pochopitelně vezmu trochu obšírněji. Vojáci by měli o tajných plánech držet hubu. Na obrázku výše je hlavním sdělením, že nepřítel naslouchá (aneb ignorujte většinu popisků, co pod obrázky dávám). Podobné plakáty byly hlavně za dob války šířeny opravdu masově a braly si za cíl nejen vojáky, kteří by mohli znát skutečně důležité informace. Existovaly dokonce varianty, aby ženy zbytečně neklevetily. (Dneska by kancelář, co takový plakát schválila, asi feministky rozervaly na kousky.) Účel plakátů byl ale jasný – špioni jsou všude, takže nemluvte o tajných plánech a vlastně radši čemkoliv, co se týká války a jiných citlivých témat.

Špioni jsou všude a jsou výkonní. Dneska by se takový člověk asi pokoušel nabourat do vojenských počítačů, ale bývaly doby, kdy se musel dostat k mapám a papírovým dokumentům. Způsobu je mnoho. Infiltrujete nepřátelskou armádu a na štáb se dostanete dejme tomu jako strážný, uklízeč nebo sluha. Jakmile máte možnost, vyfotíte mapy foťákem maskovaným za smeták a zapamatujete si co nejvíce dalších údajů. Práce špiona je dobrodrůžo!

Druhou možnosti je pozorně naslouchat. Vojáci mohou i běžně při řeči prozradit důležité informace. Musíte například zjistit, na jaké město zaútočí nepřítel jako na další. V kavárně se jeden z vojáků napije kávy a prohlásí, že je hnusná a už se těší za týden do města X, protože tam prý mají moc dobrou. Výborně, tento voják nehlídal hubu a prozradil, že útok bude veden na město X. Svou roli v tomto procesu může hrát i alkohol nebo jiné látky, které vám ve správné míře oblbnou mozek. Stačí, aby špion kupoval dalšího a dalšího panáka hrdinnému válečníkovi a předstíral, že je opravdovým fanouškem jeho práce.

Tady je pochopitelně důležité, aby onen voják něco věděl. Existuje něco jako struktura velení a čím výše se po tomto žebříku dostanete, tím více toho víte. Je jasné, že plukovník, který zodpovídá za více vojáků, konkrétně pluk (pluk má v mírových dobách 3000 lidí, ve válce to může být o hodně víc. Taky jej můžete nazvat zastaralým názvem regiment), toho bude vědět víc, než desátník. Informace sice prosakují vždy, všude a snadno, ale vojínovi spíš než podrobný popis tažení, sdělíte, že hlaveň je třeba namířit na nepřítele a vaším cílem pro toto odpoledne je prostřílet se k tamtomu mostu. Ten opravdu nemusí a radši by ani neměl vědět, kam armáda potáhne příště, kolik jakých jednotek pojede severní cestou, kolik západní cestou a jak velká posádka kde je.

Pak tu máte taková stvoření jako byla Mata Hari, která informace z vojáků tahala přes postel a aby toho nebylo málo, spolupracovala s oběma stranami. Jak se říkalo, vojáci neodolali jejím půvabům a sdělili jí i ta největší tajemství. Jejím problémem však bylo, že po prozrazení a zatčení nebyla schopná udržet v hlavě, co řekla v jedné výpovědi, takže s každým dalším výslechem zabředávala do hlubšího bahna. V podstatě proti ní nebyly žádné přímé důkazy a přiznala se takto sama. Navíc historie o této údajné superšpionce hovoří tak, že to byla důvěřivá naivka. Romanticky smýšlející lidé a fikce zapracovala a představa o této postavě se blíží tomu, co o sobě sama tvrdila (konec článku na Wikipedii pro představu stačí). A malé zamyšlení na závěr. To byli všichni, kdo jí něco prozradili, tak pitomí, že si mysleli, že když z nich nějaká tanečnice tahá informace, fakt to nic neznamená?

Poručík Novák nosí fialové fusekle, ale pssst, nikomu ani muk!
Poručík Novák nosí fialové fusekle, ale pssst, nikomu ani muk!

Tohle všechno jsou ale reálné způsoby. Voják, který prozradí tajné vojenské informace, doopravdy není klišé. Sice bychom se vždy měli zamyslet nad tím, kolik toho jaká šarže může vědět, ale ano, i obyčejný vojín se může dostat k informacím, že na město X půjdou přes město Y a taky udělají odbočku k vesnici Z. Už to, že se špion dozví na první pohled banální informaci, může hodně pomoct. Alkohol, krásná žena, úplatek. Tohle všechno jsou dobré metody.

Áhahaha! Chlapi, to ale bude sranda, co? Nepřítel si myslí, že na něj zaútočíme přes město X, ale my ve skutečnosti půjdeme přes město H! A taky nemůžou tušit, že ve městě K nabereme zásoby a že mají ve městě F na štábu špiona, co nám donáší! Áhahahá, za týden budeme v jejich hlavním stanu a válka bude vyhraná. Áhahahahááá, pojďte, jdeme si dál povídat o podrobnostech plánu, který všichni známe, ano?

Vítejte ve světě vojína Slepičí Prdelky. Ve světě člověka, co v podstatě bez jediného důvodu tohle všechno vyslepičí jen tak pro nic za nic. Před svými kamarády vojáky začne takhle vykřikovat a z nějakého důvodu zabíhá do takových detailů, až to není možné. Dostatečně nahlas, aby to slyšel i člověk od druhé strany, který se tam dostal náhodou a teď taky náhodou stojí pár metrů od něj (o následné reakci tohoto člověka by mohl být další článek).

Seděl jsem u počítače, v jednom okně tuto epizodu seriálu, ve druhém soubor s titulky. Musel jsem to stopnout a chvilku jen tak zírat. A začal jsem vzpomínat. Ne, v žádné z povídek, co mi prošly rukama, to nebylo zahnané až do takového extrému, ale dalo se to najít. Nejednou.

Prvek ukecaného vojáka/kohokoliv, který díky nezavřené hubě prozradí něco, co by neměl, se dá využít například komediálně. Sakra, sám jsem to udělal! (Ale byla to jedna věta, ne minutový monolog.) Jenže brát tento motiv příliš vážně? Hodně líná deus ex machina. Když už autor použije prvek špiona nebo prostě hrdiny, jenž se snaží získat nějaké tajemství od nepřítele, očekáváme napětí. Omráčení nepozorného strážného, plížení se ztemnělými chodbami velitelství, bacha, támhle někdo jde, musím se přikrčit, hele, dveře, na stole je mapa, honem, kde je paklíč, abych se dostal i do té skříně…

Já vám nevím, ale když hrdina ukradne největší tajemství nepříteli pod nosem a hrozí mu během toho neustále nebezpečí, můžete z toho vytřískat celou kapitolu hodně napínavého příběhu. Krásná žena vám dopomůže k lechtivé scéně a ono i s opíjením vojáka si člověk může vyhrát a udělat z toho dobrou pasáž. Ale co, ona dobrá pasáž může být i z ukecaného vojáka, co prostě neudrží hlasivky na uzdě. Jenže aby jen tak začal žvanit a bez jakékoliv výzvy (opět, jsem pro verzi podporovanou panáky) zabíhal do čím dál tím větších detailů? Aby svým kolegům úplně náhodou sděloval informace, které už dávno znají? Promiňte, ale to je stejné jako u záporáka, co vyzrazuje plán. Ta pasáž tam není pro příběh, ale k nalití informací do čtenáře. To zkombinujte s tím, že autor nebyl schopen dané informace do textu zasadit nějak elegantněji, tak je na nás hodil hodně velkou lopatou zaprvé najednou a zadruhé nelogickou formou. Večer obvykle svojí drahé polovičce řeknete, co bylo v práci, ale rozhodně jen tak nezačnete na veřejnosti vykřikovat, že vedení rozhodlo rozšířit nákupní oddělení a poté začnete vyjmenovávat jednotlivé lidi a sdělovat jejich funkce. Jinými slovy, i čtenáři může pasáž pro něj určená přijít násilně zasazená a nefungující s celkem.

Vážení, vojín Slepičí Prdelka je velkým ohrožením pro svoji armádu a hlavně totálně otravný pro čtenáře či diváka. Lidé kolem sebe sice trousí informace, ale činí tak jistým způsobem. Jak byl uveden výše kurzivou vojín Slepičí Prdelka z onoho seriálu, tak takto se lidé asi nevyjadřují nikdy. To by musel být extrémně hloupý nejen on, ale i všichni kolem. Když už se mezi námi pohybují civilisté, je dobré držet hubu. Proto když vojín Slepičí Prdelka začne s monologem, objednáme mu buřty s cibulí, abychom mu zacpali hubu.

Špioni! Vojáky svádějte, opíjejte a nenápadným způsobem vyslýchejte. Pokud začínají jen tak hovořit o tajných vojenských operacích, zrovna když stojíte opodál, vaše práce je najednou tak jednoduchá, až je i pro čtenáře nezajímavá.

Sikar

6 thoughts on “Úsměvná klišé 10: Vojín Slepičí Prdelka”

  1. Tak přesně Vojína Slepičí Prdelku jsme využili v maturitním videu. Vzpomněla jsem si na to při čtení, takže to tak musí být :D.
    Je to jednoduché vyhnutí se prodloužení textu, pokud člověk chce jenom využít onu informaci. Ale v takovém případě je myslím lepší napsat „získali jsme informace …“ (dosadit libovolný způsob) a nedělat to takhle. Lenost jako lenost, ale ta druhá je rozumně vymyšlená.

    1. Něco podobného se fakticky za druhé světové války skutečně stalo, ale to ti ve skutečném světě mohlo projít opravdu jen u nacistů, protože jejich špionážní služba byla jednoduše všem pro smích, a byly schopní uvěřit kdejakému nesmyslu co jim kdo nabulíkoval 🙂

  2. Mě se zase vybavil z Pána času Master hned po regeneraci: ,,Takže, co se takhle zastavit a popovídat si? Řeknu ti všechny své plány a ty vymyslíš, jak mě zastavit. Tak to teda ne. Pá pá!“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *