Vzpomínám si, jak se na jistém literárním serveru, kam jsem si občas chodil číst, objevil člověk, který musel být dozajista blázen. Kromě jeho dosti prapodivných příspěvků totiž tento web plnil také komentáři, které byly ještě divnější. Jednou například jistému autorovi napsal, že jeho povídka obsahuje velké množství komerčních vět. Namísto definice komerční věty z této povídky do komentáře zkopíroval kolem sedmi set vět, které jsou podle něj komerční. Jak vím, kolik jich bylo? On je totiž očísloval. Z toho plyne předně jedna věc. Tento chlapík má přespříliš volného času.

Na rovinu, s přístupem toho člověka se nedalo souhlasit, protože za komerční větu označil i věci typu „Sejdeme se ve čtyři na náměstí,“ řekl Petr. Co je na takové větě komerčního, nemám tušení. Je jasné, že věta „Sejdeme se na místě X,“ řekl pan Y se objevila v knihách kolem nás milionkrát, ale jedná se o pár slov, která ani nemá příliš smysl vyjadřovat jinak.

Jenže pak jsou kolem nás věty, odstavce a další na pohled malé kousky textu, někdy svým způsobem dějotvorné, které nejsou komerční, ale svým významem nechtěně vtipné nebo rovnou klišé. Věty a odstavce tak specifické, až to mnohdy bolí. Ne však pokaždé, některé z těchto vět jsou sice úsměvné, ale u úsměvu to končí, nemáte chuť za to nikoho proplesknout. Prosím, přehlídka začíná.

1) Pavel se poté odstěhoval z města někam na druhý konec republiky. Psali jsme si, ale později od něj dopisy začaly chodit stále méně, až jednoho dne přestaly úplně. 

Kolikrát jste tohle už četli? Mám pocit, že text, v němž je na konci tenhle odstavec, mi projde rukama nejméně jednou do roka. Je jasné, co se nám skrze něj snaží autor sdělit. Přátelé byli rozděleni, snažili se nějakým způsobem udržovat v kontaktu, ale postupně se odcizili. Hezké, ale do háje, proč se s podobnými závěry setkávám tak často? Proč to skoro vždycky je ve stylu, že vzdálený přítel občas napsal dopis/zavolal/cokoliv, četnost těchto spojení klesala, až nakonec zmizela úplně?

Nejméně jednou do roka. Přísahám, závěr s takřka totožnými dvěma větami vidím nejméně jednou do roka a mnohdy přemýšlím, zda to není ten samý autor, co má tento závěr opravdu rád a neumí/nechce ho vyjádřit jinak.

2) Měsíc svítil jako rybí oko.

Nemohu se ubránit dojmu, že tohle je věta, kterou se všichni naučí na základní škole, protože se učitelkám líbí. To je to samé, jako když mi na střední spolužák tvrdil, že jim na základce učitelka řekla, že když někoho popisujeme, musíme použít obrat, že jeho hlavu zdobí hnědé vlasy. Napsat, že má hnědé vlasy, nestačí, musí zdobit hlavu.

Vraťme se k oku. Podívejme se na rybí oko.

Hmm, ne.

Vážení, toto nebeské těleso nad námi „svítí“ (doufám, že jste si vědomi, že doopravdy nesvítí) po větší část roku. Není to nic nezvyklého, vidím jej častěji, než zmíněné rybí oko. Není jednodušší napsat „Měsíc byl v úplňku“, protože v tu chvíli je dokonale kulatý, jako oko nepříliš vysušené uzené makrely? Měsíc byl v úplňku, to je prosté konstatování faktu, proti kterému nemůže nikdo říct ani popel. Měsíc svítil jako rybí oko je zažitý obrat, jehož použití je už více než úsměvné.

3) Ale tak tomu nebylo vždy!

Této větě asi jejím zařazením křivdím, protože naposledy na mě vybafla z povídky, kterou jsem sám hodnotil vysoko a nakonec slavila velký úspěch. Jenže podívejme se na její význam.

Nad kopcem zvaným Petřín se tyčí rozhledna. Ale tak tomu nebylo vždy!

No, jistě. Tak tomu nebylo vždy, někdo musel tu rozhlednu nejdříve postavit. Ačkoliv  mi nepřijde, že by tato věta byla příliš velkým klišé (zase tak často se s ní nesetkávám), je úsměvná tím, co prohlašuje. Tak tomu nebylo vždy. To je přeci jasné. Lidská paměť sice nemusí do dob, kdy tomu nebylo, dosahovat, ale jak se říká, nic netrvá věčně. A vsadím se s vámi, že to i někdy vzniklo, takže to zde nebylo vždy.

Tento obrat jsem už dlouho neviděl, ačkoliv kdysi jsem na něj měl podivné štěstí. Nejlepší na něm bylo, že pokaždé byl použit takovým způsobem, že sdělení, že tak tomu nebylo vždy, bylo podáno jako sdělení nečekané, skoro až překvapivé informace, ačkoliv její obsah byl přesně opačný.

Jak vidíte, větami, která jsou svým způsobem klišé, se to kolem nás jen hemží. Jaké znáte vy?

Sikar