Pamatujete na děsivou zkratku SOPA? Věc, která prý zničí nadobro internet? Nehodlám se hrabat přímo v problematice, co je na tom pravdy, spíše bych se rád vrátil k tomu, jakým způsobem reagovali lidé. Právní vzdělání národa je z pochopitelných důvodů pouze omezené, takže se okamžitě vyrojily mraky dohadů, polopravd a mystifikací. Ano, jednalo se o autorské právo.Vzpomínám si na diskuzi, u níž jsem naříkal. Jedna osoba pravila, že nebude možné citovat ničí výroky, aniž by ten k tomu dal výslovný souhlas. Že prý jak bude moct získat povolení třeba od Shakespeara, který je dávno mrtvý.

Musel jsem zasáhnout. Shakespeare je zaprvé opravdu dávno mrtvý a zadruhé je stejně sporné, čeho je vlastně autorem, protože existují dohady, že autorů těch her bylo více, jednalo se o pseudonym, atd. To ovšem není důležité, protože i kdyby všechny jeho hry měly každá jiného autora, jsou tito lidé mimo hru. V okamžiku, kdy zemřete, začíná se odpočítávat doba, po kterou jsou ještě v platnosti autorská práva. Teď se držte, protože to nejsou stovky let, ale v EU a USA autorské právo zaniká sedmdesát let po smrti autora. Je tedy vcelku jasné, že Shakespearovu hru můžete nacvičit a sehrát, aniž byste se museli někoho ptát. O nějakém tom citátu nemluvě.

Teď možná někteří zbystřili. Sedmdesát let. (Nebo také v případě, že se autor práv nějakým způsobem sám vzdal.) Sedmdesát let není příliš mnoho, ale přesto to asi příliš nenadchne hordy nadržených fanfikcářek, lačných po spárování dalších a dalších postav, protože jejich miláčky bychom mezi volně použitelnými postavami našli jenom těžko. (Ne, že by jim to v čemkoliv zabránilo.)

Mnoho příběhů je volně k použití. Začal jsem Shakespearovými hrami, mohu pokračovat Homérovými eposy, rytířskými ságami, které od sebe středověcí autoři opisovali jako na běžícím pásu, mýty, legendami, pohádkami.

Malá odbočka – pořád tvrdím, že si Tolkien měl nějak ošetřit pojmy hobit a mithril, protože je dalo by se říct zneužívá kdekdo. Použít fiktivní kov, který vymyslel pro svůj svět někdo jiný? Sprosťárna.

Když zpracujete originálním způsobem nějakou všeobecně známou pohádku, není problém. Někteří autoři takhle ostatně začínali, například Andrzej Sapkowski. I když použijete příběh, na který neexistují autorská práva, můžete ale očekávat, že se někdo ozve a nařkne vás z plagiátorství. Jak to ale dopadá, když použijete postavy?

To, že neexistují autorská práva na všechny postavy z Bible nebo jiných náboženství a mytologií či folkloru, snad nikoho nepřekvapí. Stejně tak je volně použitelná personifikovaná Smrt, ačkoliv zde bych se zdržel označení Smrť, protože v tom případě citujete Wericha a současně Kantůrkův překlad Zeměplochy. To označení je unikátní pro tuto sérii.

Krátké pátrání ale ukáže, že vzhledem k těm sedmdesáti letům jsou volně k dispozici například Cthulhu (od H.P.Lovecrafta – sám vyzýval jiné autory, ať se na jeho příbězích účastní), Conan (R.E.Howard), kapitán Nemo (Jules Verne), Robinson Crusoe (Daniel Defoe), Frankensteinovo monstrum (Mary Shelley) nebo třeba Drákula (Bram Stoker). Seznam je o dost delší. Chystáte se něco z toho použít? Tak to si dejte pozor.

Volně k použití by měl být třeba Tarzan (Edgar Rice Burroughs), ale aspoň v některých zemích si nároky na autorská práva dělá Disney. Stejně tak některá díla jsou spravována například dědici či jinými správci. Debata, zda autorská práva na postavu zanikají s koncem autorských práv na dílo, probíhá například v souvislosti s Sherlockem Holmesem, protože správci Doylova díla praví, že ne.

Myslíte si, že když autor postavy neuplatňuje autorská práva, nemáte problém? Tak pozor, Victor Surge (nick uživatele) si nenárokuje žádná práva na Slendermana, ale jelikož se jedná dnes již o kolektivní dílo, nastaly již situace, když byl zastaven komerční projekt spojený s touto postavou na základě požadavku jiné strany, která s tím má dost nejasnou spojitost.

Postav, které jsou volně k dispozici, existuje mnoho. Dokonce si jistě vzpomenete na nějaká zpracování, která tyto postavy využívají. Například J.M.Troska použil kapitána Nema. Mohl bych vyjmenovat desítky filmů, které jsou buď přímo zpracováním původního díla (jen těch variant Sherlocka Holmese!) nebo postavu použily (simulace postav Sherlocka Holmese ve dvou epizodách Star Treku: Nové generace – mimochodem, mezi těmi epizodami byla dost velká mezera, protože tvůrci kvůli kousavému dopisu od správců Doylova díla počkali pár let, než autorská práva vyprší).

Jenže, opravňuje vás to k tomu je použít?

I když se vám povede najít postavu, která je DOOPRAVDY volná, kolik z vás je schopno ji zpracovat tak, aby se chovala, jak se chovat má? Opět, teď nemluvím o fanfikcích pro zábavu, ale vlastní tvorbě, v níž můžete legálně použít třeba Drákulu. Chcete postavu parodovat nebo ji použít seriózně? Jste toho druhého skutečně schopni? (Když jsme u toho, ani to první není zrovna jednoduché, ale o tom až jindy.)

Zjistěte si, které postavy jsou volně k dispozici. Klidně je na vlastní nebezpečí použijte. Jenže pak se nedivte, že jste naštvali spoustu lidí tím, že przníte jejich oblíbence.

Pokud to uděláte, jste na to jen vy a vaše svědomí.

Sikar