• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Prosinec 2013
Po Út St Čt Pá So Ne
« Lis   Led »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle

První ne/úspěch a co dál?

4.12.2013
-
Publikováno Ekyelka

Máme prosinec. Rok je téměř u konce, což znamená, že všechny větší i menší literární soutěže už letos vydaly svá tajemství, prvenství a ceny. Jistě, ještě stále se s napětím čeká, kdo polapí Mloka, ale většinou si už autoři odbyli svůj díl nadšení i zklamání. Takže: co dál?

Přiznávám, že když jsem poprvé hodila obálku s textem do poštovní schránky, byla jsem nejen dostatečně stará na panáka, ale také až po uši zahrabaná do překopávání svého oblíbeného příběhu. To byl hlavní důvod, proč jsem svou první účast v literární soutěži nijak neprožívala – dokud nepřišel mail, abych přijela na vyhlašování.

Hu! Co? Já?

Tehdy jsem nemohla přijet, práce nedovolila. Možná proto mi to první místo tehdy nepřišlo ani nijak významné – ono když od nedorostlého písklete pravidelně koncertujete a jezdíte po soutěžích, tak nějak si na úspěch zvyknete. Prostě jen další zářez na pažbě, jedeme dál.

Až postupem let jsem si začala uvědomovat, že zase tak samozřejmý úspěch to nebyl. Ne, že bych od té doby posbírala ocenění a vymetla kdejakou soutěž, právě naopak. Věnovala jsem se svému psaní, životu a tak, ale texty šly ven na literární server, ne do soutěží. Zní to podivně, já vím, jenže jsem tehdy skutečně nepovažovala vlastní psaní za nějak výjimečně dobré, abych s ním otravovala v dalších soutěžích. Jednou jsem to zkusila, výsledek se dostavil a realita se vrátila zpět do obvyklých kolejí ohňostroje nápadů, zběsilého přebíhání z jednoho světa do jiného a rýpání se ve vlastním sci-fi románu.

Dokud jsem nepotkala Sikara ve společné realitě. Ono vás to dost nakopne samo o sobě, ale mne to navíc postrčilo směrem k CKČ, takže po čtyřech letech spokojeného vegetění jsem zase odesílala text na pranýř. A řeknu vám, zajímavé to bylo! Hlavně závěrečné udílení cen, kterého jsem se účastnila jako Sikarova štítonoška diplomonoška a skvěle si užívala atmosféru v sále. (Ano, šlo o rok, kdy Sikar získal titul Skokan – zdravím, Sikare!)

Od té doby mám vyhlédnuto několik soutěží. I nadále zpracovávám povídky tempem, které mi právě vyhovuje, ale místo bezhlavého dopisování a vyvrhování na internetovou zeď si některé texty primárně držím u sebe a rýpu se v nich, dokud nejsou skutečně hotové. Co na tom, že výsledky posléze už nezní tak obdivuhodně? Jeden garuda new weird nedělá a stejně tak se ani úspěch nedostaví automaticky či pokaždé.

Důležité je, že nesetrváváte na místě. Od Chobotničky jsem urazila pořádný kus cesty k Daru života a stále jsem na cestě, jak ukazují i moje další texty. Jenže když máte s kým srovnávat – a tím myslím skutečné soupeření, nejen vytahování si trika na literárním serveru – posouvá vás to dopředu mnohem rychleji. Člověk je tvor soutěživý a výhra (ať už absolutní, nebo osobní, z oné kategorie “jsem na lepším místě než ten a ten, jo!”) chutná vždycky báječně.

Proto, milí autoři, kteří za sebou máte třeba první soutěž a první rok – posuňte se dál. Neumístili jste se? Dobrý důvod, proč novému textu věnovat větší pozornost, intenzivněji na něm pracovat, najít si další čtenáře a kritiky. Jen tak se posunete v žebříčku výš. Nebo jste naopak měli úspěch, který jste ani nečekali? Ok, tak šup zpátky do práce, ať své čtenáře a případné fanoušky příští rok nezklamete!

Zkrátka a dobře – nezůstávejte na místě. Spousta soutěží se vyhlašuje každoročně, takže proč byste měli čekat na vyhlášení nového ročníku, když můžete na textech pracovat už teď?

A pokud jste si nějakou soutěž jen chtěli zkusit, abyste zjistili, že to není nic pro vás – platí pro vás to samé. Nic se nemění, jedeme dál. Dočetli jste až sem, což znamená, že s psaním nemíníte skončit, takže ať už váš příští text poputuje třeba do Halmochronu nebo Žoldnéřů nebo na vaši webovou stránku, stále platí to samé: bude lepší, než ten předchozí. Protože zkušenosti se čerpají z nezdarů, ne z výher.

čas
Ekyelka
fantasy
literatura
makat - makat - makat
psaní
realita
sci-fi
soutěž
4.12.2013
Email
7 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Krátce z domova, Nezařazené, Tak trochu vedle

Pochybujte

21.11.2014
-
Publikováno Cirrat

Přerušuji své nepravidelné vysílání o postavách, abych sem z důvodu časové plísně hodila krátkou úvahu. Foto v …

Číst více
21.11.2014
Publikováno Cirrat
Tak trochu vedle

O číslech biologicky

17.12.2014
-
Publikováno Ekyelka

Přiznávám, za ten krkolomný název může tak trochu moje snaha zůstat u témat “o něčem”. Přidejte k tomu …

Číst více
17.12.2014
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

Roboti, androidi a další sběr

12.4.2014
-
Publikováno Cirrat

Já vím, já vím. Nepíšu. A navíc jsem slibovala pokračování článků o kritice. Ale už delší dobu ve …

Číst více
12.4.2014
Publikováno Cirrat
← DALŠÍ ČLÁNEK
Nejhorší jsou zkušení začátečníci
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Minicon/Knížkon 2013

7 Komentářů

První ne/úspěch a co dál?.
  1. redfox
    4.12.2013 @ 20:57
    -
    Odpovědět

    Posunout se dál je fajn. Příští rok budu tedy věnovat snaze překonat svůj strach poslat jeden ze svých výtvorů do nějaké soutěže…

  2. Akiyama Kara
    4.12.2013 @ 23:20
    -
    Odpovědět

    Co se mě týče, jdu na to hodně pomalu, třeba letos jsem tak na zkoušku psala do soutěže na Teplitz-Schonau a navzdory mému pesimismu jsem svá očekávání předčila. Sice ne o moc, ale nakonec ano. Díky svému věku (na panáka to ještě opravdu není) se zatím ale nikam moc nehrnu a píšu si sama pro sebe. 🙂

    • sikar
      5.12.2013 @ 9:17
      -
      Odpovědět

      Která povídka byla tvoje, smím li se ptát?

      • Akiyama Kara
        5.12.2013 @ 18:28
        -
        Odpovědět

        Moje bylo Vejce. 🙂

        • sikar
          5.12.2013 @ 19:36
          -
          Odpovědět

          Áha. To jsem četl jako úplně poslední a vysloužilo si to ode mě druhý nejdelší komentář.

          Vejce bylo fajn. Ten typ povídky, která je opravdu fajn a možná proto člověk upozorní na chyby o to radši, aby ji autor ještě vylepšil.

  3. KadetJaina
    5.12.2013 @ 9:18
    -
    Odpovědět

    Odvahu na soutěže jsem dostala před třemi roky a od těch strašnejch sprdungů si myslím, že jsem se docela posunula. Doufám, že to tak půjde dál. Rozhodně se nehodlám vzdávat a nehodlám usnout na květinkách. Navíc, když pak textem můžu týrat sestavu triumivirátích porotců, tak to za to stojí >:D.

  4. Markéta
    5.12.2013 @ 22:08
    -
    Odpovědět

    Já mám za tenhle rok co se psaní týká jeden docela fajn úspěch (jak moc fajn úspěch se dozvím… někdy, v sobotu ne, Fenicon fakt nedávám, myslím ale, že umístění v těch top to nebude, bylo štěstí se dostat vůbec do toho finále:)) a jeden brutální neúspěch. (Krásná nula v Žoldnéřích. Na druhou stranu když jsem to tam posílala, ještě jsem byla velké tele bez beta-čtenářů:). Takové zmatené signály jsou celkem fajn – hřebínek nenaroste, můžu se radovat a nic mi nenašeptává, že bych se na to měla raději vykašlat 🙂

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
První ne/úspěch a co dál? | Triumvirát