aneb když autor zapomene, že v jeho exkluzivním světě pár věcí nefunguje tak dobře, jak by mělo.
Jistě jste to už nesčetněkrát slyšeli a četli: první věta je nejdůležitější. Zvlášť u kratších textů je první věta spolu s názvem tím lákadlem, které i extrémně těkavého čtenáře přinutí pokračovat i k větě druhé a dál. Jenže jaká první věta je vlastně ta nejlepší?
Akční scéna dovede být kořením povídky. V rámci tohoto článku za akční scénu považujme pasáž, v níž se nějakým způsobem bojuje. Za akci můžeme označit třeba i závody, sport nebo klidně velmi divokou erotickou scénu, ale zaměříme se předně na boj. Přestřelka, šermířský souboj, epická bitva, hospodská rvačka. Tohle všechno je akce, v níž se bojuje. Boje se může účastnit tisíc lidí nebo klidně jen dva. Můžete do sebe vzájemně …
Dnešní článek ani nepotřebuje dlouhý úvod. Když píšete příběh, měli byste si v průběhu tvorby pokládat následující otázky:
Už jsem tomuto tématu věnoval několik obrázků, které dáváme primárně na Ksichknihový profil. Některá témata by však stálo za to rozebrat trochu více do hloubky a přidat pár nových. Dost možná, že to nebude jediný článek na toto téma, protože je značně široké. Dneska hodlám hovořit o tom, jak si někteří autoři hrají na Hurvínka.
Připadá mi, že to bylo pár týdnů zpátky, co jsem psala, že se hlásím na literární dílnu Mistři písmen, učni slov (pozor, kontaktní e-mail je trochu jinak). Včera ale proběhlo poslední setkání naší skupiny, kterým to pro mě ještě neskončilo, a tak je čas na (minimálně dílčí) zhodnocení:
Pokud dnes očekáváte oduševnělý článek, nabitý moudry, zklamu vás. Neuspokojím ani ty čtenáře, co se těšili na přehlídku bojových zbraní, mojí kabelky (což se někdy nevylučuje) nebo snad výběr toho nejlepšího z tesařského náčiní. Ani o gramlatice dnes nebude řeč, aspoň to tedy nechystám. Dneska budu jen trochu přemýšlet. A ani ne moc nahlas.
Myslíte to se psaním vážně? Rádi byste se viděli někde na papíře, ať už v knihkupectví nebo v trafice? Pokud ano, udělejte následující – zapomeňte na rádoby literární vyjadřování, které vás naučily fanfikce a blogy. Co mám na mysli? Čtěte dál.
Kdykoliv jsem jako malá slyšela nebo četla tenhle začátek pohádky, automaticky mě napadalo: kdo by v takové divočině bydlel? Jistě, tato slova měla evokovat nezměrnou vzdálenost odkudkoliv, jenže moje tehdejší chápání bralo obsaženou vizi z jiného pohledu: ne distančně, ale lokačně. Takže: kde že to váš příběh vlastně bydlí?
Víte, jaký je rozdíl mezi titulky k filmu a návodem na použití měniče napětí? To první je zábavnější, to druhé užitečnější. Za to první jsem mnohdy nedostal ani poděkování, za to druhé mi platí. Od toho prvního jsem odešel, abych se věnoval vlastní tvorbě a hlavně i proto, že mi přišlo, že tvořit překlad, co se aspoň snaží vypadat česky, nemá cenu. Rozhodně ne ve světě, kde divákovi je očividně …