Myslíte to se psaním vážně? Rádi byste se viděli někde na papíře, ať už v knihkupectví nebo v trafice? Pokud ano, udělejte následující – zapomeňte na rádoby literární vyjadřování, které vás naučily fanfikce a blogy. Co mám na mysli? Čtěte dál.
Bylo nebylo, v roce 2009 jsem si založil blog. Někdy touto dobou jsem se také po letech rozhodl zase trochu více věnovat psaní. A hle, na blozích bylo tolik lidí, co píší! Jenže čím více jsem klikal, tím více jsem se divil. Ze všech stran na mě vyskakovaly pojmy, kterým jsem nerozuměl. Trochu více jsem se do tématu ponořil a zjistil, že někdo, kdo četl literaturu vždy jako tu záležitost na stránkách knih a časopisů, tohle bez vysvětlení prostě nepochopí.
1) OC
První věc, na kterou zapomeňte, je zkratka OC. Co znamená? Original character. Původní/originální postava. Jaký problém se s touto zkratkou pojí? Lidé ji používají pro něco, co OC vlastně není.
Original character. Vlastní postava. Taková postava, kterou jste přidali do fanfikce, takže by měla být odlišena od postav, které nejsou vaše původní, ale převzaté. Pokud je tedy příběh kompletně váš, není hloupé všechny postavy označit jako OC?
Pamatuji si, jak jsem jedné autorce napsal, ať prosím nepoužívá pro postavy vlastního příběhu označení OC, protože to je nesmysl. Odpověď byla takovou obdobou krčení ramen. Jo, používám to, ale na DeviantArtu to tak dělají všichni, takže to používá špatně celý svět.
Používá to špatně celý svět. Ach jo. Prosím, nepoužívejte to. Vaše postava je prostě vaše literární postava, nic víc. Nevystupuje ve fanfikci, není třeba ji takto odlišovat.
2) Jednorázovky a kapitolovky
Další výrazy, které k nám přešly ze západu. Oneshot a multichapter. Rozlišení, zda dostanete fanfikci vcelku nebo postupně po kouscích.
Ano, i v povídkách se někdy setkáme s kapitolami, které text dělí na menší celky. V případě krátkého útvaru jako je povídka, by se ale mělo jednat o celek nějakým způsobem odlišený. První kapitola se celá odehrává v bytě hlavního hrdiny, druhá ve vlaku, třetí v jiném městě. V případě, že se celá povídka odehrává ve stejném čase a místě, rozdělení postrádá smysl.
Povídky také mohou být kvůli delšímu rozsahu (například v časopisu) vydány na více částí. To z těch částí však nedělá kapitoly.
Jak na to tak ale hledím, mnoho kapitolovek však ve výsledku dosáhne takového počtu kapitol, až se už nedá hovořit o povídkách. To není kapitolová povídka, to je na internetu uveřejněný román.
A teď to hlavní – v tištěných médiích něco jako jednorázovka a kapitolovka neexistuje. Pokud bychom měli vyjadřování přizpůsobit fanfikcím, tak jednorázovka je vlastně každá povídka, kterou nebylo nutné kvůli rozsahu rozdělit.
Pokud uveřejňujete vlastní tvorbu, co takhle ji odlišit od fanfikcí tím, že si ty rubriky pojmenujete „Povídky“ a třeba „Povídky na pokračování“?
3) Charakterník postavy
Nevím, jak lépe to nazvat. Už jste to viděli? Před povídkou se nachází následující text:
Jméno: Honza
Věk: 16
Zbraň: meč
Magie: ne
Honza je vůdce party a je asi zamilovaný do Jarmily.
Jméno: Jarmila
Věk: 15
Zbraň: vrhací dýky
Magie: vodní a zemská
Jarmila je čarodějka a asi je zamilovaná do Honzy.
Jméno: Karel Doležal
Věk: je si jistý, že o dvojciferné číslo vyšší, než autorův, protože ten by tohle jinak nenapsal
Zbraň: pravá ruka
Magie: schopnost dát autorovi za tohle facku přes internet
Odešel od skupiny. Hledá autora a cvičí si švih pravou rukou.
Ne, prosím vás, ne. Tohle jsou informace, které má čtenář pochopit ze samotného textu. Zahoďte to. Zahoďte to co nejdál. Povídka není hra, vaše postava nemá charakterník.
4) English title
Nedávno jsem narazil na blog slečny, která překládá krátké creepypasty (komu je žánr neznámý, mrkněte sem). Dvě minuty po otevření stránky už jsem psal komentář s dotazem, proč nepřekládá i názvy. Svým způsobem tím přeci snižuje hodnotu obsahu.
Odpověděla mi až po delší době a musím říct, že mimo jiné uvedla jeden velice dobrý argument. Příběhy bere z Creepypasta Wiki. Pokud by měl někdo zájem si poté najít originál, takto ho může snadno dohledat. (Já osobně bych na konec článku vložil odkaz na originál, ale nebudu jí radit, pouze jsem se ptal na vysvětlení, které podala.)
Před touto odpovědí mi však odpověděla jiná osoba, jejíž argument zněl: „Já taky dávám anglické názvy, protože angličtina je hezčí.“ (Pro úplnost, po prozkoumání jejího blogu jsem zjistil, že píše právě fanfikce. K tomuto žánru jsem se tím pádem vrátil, i když jsem to ani neplánoval.)
Mně došlo, že tenhle argument jsem vlastně od někoho slyšel už minule. A předminule.
Ne. Prosím, ne. Psal jsem o tom již dříve, ale pokud cizojazyčný název nemá skutečný důvod, nedávejte ho tam. Chcete slyšet malou statistiku? Když se mi v rámci soutěže dostane do rukou něco s anglickým názvem, tak: 1) ten název z 99 % nemá důvod. 2) ten název po přeložení ze 100 % zní česky oproti vzrušující anglické verzi opravdu fádně a nezaujme. 3) procenta neuvádím, ale většinou se nejedná o povídku, na kterou bych sáhl znovu.
Důvod, musí to mít důvod! A že to je hezčí důvod není!
Zahoďte všechny tyhle věci, co na vás útočí z blogů. Víte proč? Zkuste poslat do soutěže, redakce nebo nakladateli text, který bude obsahovat něco z výše jmenovaného.
Já bych neměl odvahu, aby něco takového bylo spojováno s mým jménem.
Sikar
Související příspěvky
Už jsme o tom psali několikrát. Z různých konců, různých pohledů a v nejrůznějších souvislostech. Přesto se pravidelně …
Dnešní článek navazuje na pár starších. Na které konkrétně? Já sám ani nevím, je jich víc. Jenže občas …
Úplně jednoduše můžeme říct, že zájmena zastupují podstatná a přídavná jména nebo na ně ukazují. V větě mají …
*ochotně šla přepsat autorské komentáře ke všem svým dílům, neb s něčím jako je fanfikce nechce mít nic společného, a nikdy jí nenapadlo, že OC se vlastně vztahuje právě na tuto oblast tvorby*
Já sice věřím, že může být fanfikce dobrá… Ale tenhle článek mě o tom nepřesvědčil :)) Četla jsem pár na HP, když byl HP nejvíce v módě a mě bylo tak dvanáct, tak jsem kvalitu ani poznat nemohla, ale teď to zní fakt děsivě 🙂
(I když to určitě říkám proto, že neumím psát cizí postavy a závidím!:)
Já občas používám třeba WIP, když je to o těch anglických termínech. A to je tak vše. Nechápu, jak někdo může považovat angličtinu za hezčí 🙂
http://hpkizi.sk/modules.php?name=Preklady&new_topic=99
Pokud chceš zjistit, úroveň některých fanfiction, zkus tohle. Chlapík co to píše má asi tak 3 doktoráty. A upřímně se mi to zdá jako jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četl.
To se mi hrozně líbí, snad jediný FF, co jsem se do něj vážně zažrala. I když ten překlad… ale co, mám umět anglicky. 🙂
Jo, s tím souhlasím. Ale bohužel nějak nemám energii, abych to zkusil přeložit lépe a tohle je lepší než nic. Líbí se mi, jak ten chlapík co to píše dokáže zakomponovat dohromady reálnou vědu s magií.
Vezmi si příklad z našeho světa, zde je také reálná věda a magie krásně zakomponovaná… ^^
Přesně tak… Na kostrbatý překlady jsem zvyklá, naštěstí mi to můj mozek dokáže po začtení se předkládat nějakým způsobem upravený, nebo co, že chyby prostě nevnímám.
Jo, a celkově už mě to baví víc, než originál, i když chvílemi autora nestíhám – stejně mám radši čtení od lidí, co jsou chytřejší, než já. A tohle by mohlo (nebýt to ff) klidně vyjít jako populárně naučná příručka pro děti a vivividláky. 😀
Já mám dojem, že on i něco vlastního vydal, ale zase ruku do ohně bych za to nedal. Myslím, že to psal někde v poznámkách k té povídce.
A s tím nestíháním jsme na tom stejně, ale i tak je to zatraceně dobré počtení.
Dík za tip, je to absolutně úžasné! 🙂
Rádo se stalo.
WIP googlit muselo jsem, nějak mi k tobě nesedělo, že bys psala něco s tématem Women In Prison…
Jinak některé HP fanfikce, které se mi dostaly do drápů, slušně překonávaly originál.
Angličtina je hezčí a má taková elegantnější slova, ale asi to není moc logický argument, proč by se česká povídka měla jmenovat cizojazyčně. Kromě toho – lidi, co mají takovou potřebu stejně používají taková klišé (darkness, angel cries, blood blah blah, death), že jim ani ta elegance angličtiny nepomůže 😀
Ty jo, tak asi někdo může používat AJ za hezčí, no 🙂
Já ji mám příliš spojenou s technickými věcmi, než aby se mi líbila více v literatuře. Přijde mi taková… Netuším, jak to popsat. Strohá nebude to pravé slovo…
Neosobní, počítačová… Vážně nevím 🙂
Ale pravda je, že slovní zásobu má opravdu úctyhodnou 🙂
No, já když čtu román v angličtině a slyším v hlavě britský akcent, připadá mi to právě takové vznešené, elegantní 😀
Nemyslím si, že by angličtina byla elegantnější než čeština (jediný objektivní rozdíl, který by k tomu podle mě mohl přispět, je to, že mají v průměru kratší slova). Zásadní rozdíl je pro nás myslím v tom, že slova, která už jsme česky slyšeli stotisíckrát a znějí nám obyčejně, jsme v angličtině slyšeli třeba jen padesátkrát a proto pro nás mají ještě určitou novotu.
Tak tak. Ono zní na posled zajímavěji “Story of Lucy Sauce”, než “Příběh Lucky Vomáčkové”.
Hm, nezní. Kdybych viděla povídku s názvem Story of Lucy Sauce, atakuju autora: A člen je jako kde? Používání anglických názvů je jeden problém; používání jazykově špatných anglických názvů je přilepšení navrch. V anglickojazyčném prostředí by takovýhle název hned čtenáře praštil přes oko. Jen si všimni: The Hobbit, The Merchant of Venice, A Day in the Life… Jenže – uznávám, že co si o anglickém názvu myslí osoba, která není cílovou skupinou pro povídky se zbytečně anglickým názvem, je asi úplně jedno.
Ano, i tím to může být. Stejně mi ale připadá angličtina estetičtější a mluva melodičtější. Vlastně to tak mám u všech germánských jazyků. Je to jen můj názor, který má zřejmě i hodně dalších lidí 🙂
Já s tímhle názorem souhlasím. Mě se angličtina jako jazyk velmi líbí, možná i více než čeština.
Nicméně to neomlouvá nezdůvodněný cizojazyčný název.
Blood blah blah ti ukradnu a použiju.
Jinak si myslím, že je to tím, že angličtina mí víc tvrdej ráz než čeština. Že obyčejný věci zněj tak trošku zněleji a líp. (Srdce, heart, já bych šla pro to druhý). Ale dělat anglické názvy, ne-e. Leda bych teda chtěla Sikarovi zařídit nějakou protcovskou újmu.
Opovaž se!
No právě, tvrdší. “H” je takový… Meh 🙂
Se jmény je to ale jiná. Česká jména se mi zoufale nelíbí, ale to je asi tím, co už tu padlo, prostě oposlouchaný. A pořád v českém prostředí lepší české jméno, než kdo ví jaké výmysly.
Angličtina se mi zdá být jazykem pro roboty a pro práci 🙂
Česká jména jsou náhodou krásná. Chce to otevřít seznam jmen v zápisníčku a člověk najde věci, o kterých ani netušil, že tam jsou. Pak je sranda z nich vybírat.
Ale jinak nepoužívám zásadně česká jména. Použiju, co se naskytne. Od anglických po přezdívky.
Fanfikce je dobrá pro začátečníky, aby se zlepšili a začali se učit. Ovšem v dlouhodobém měřítku to není věc, u které by chtěl autor skončit, pokud se chce posunout někam dál.
S tímhle souhlasím. Je hezké umět napsat dobrou fanfikci – koneckonců, ty se na internetu čtou a lidi je maj rádi a někteří autoři jsou tím profláklí. Ale pak mě mrzí, že autor s potenciálem není schopný přejít na vlastní příběh. Přitom by mohl dokázat mnohem víc.
Na druhou stranu ale, aspoň je menší konkurence :D.
Možná nemohl. Psát fanfikce je strašně snadné, stačí vzít nějaký vedlejší moment z cizího díla, použít hotový svět, přinejmenším načrtnuté postavy, a rozvést. Uplést příběh, který bude držet sám o sobě a zaujímat bez příživy na popularitě původního díla, včetně povití postav, v případě fantastiky i vybudování vlastního – a konsistentního – světa… to je o dost jiná liga. I pro autora dobrých fanfikcí může být původní povídka nad síly a schopnosti.
Já osobně se třeba považuju v oblasti fanfiction za docela obstojně zdatnou; na pokusech o původní tvorbu si už mnoho let zcela pravidelně důkladně nabíjím tlamičku, a to do té míry, že jen jedinkrát se mi podařilo povídku vůbec dopsat.
To je taky o tréninku, vymyslet si vlastní reálie, postavy a charaktery. A kdo říká, že ze začátku nemůže takový autor používat archetypy právě z fanfikcí a jiných děl, jenom je zasadit do jiného prostředí. Jenom to nebude Harry, ale bude se jmenovat Pavel, a nebude umět kouzlit, jinak bude charakter to samé a člověk se může začít trénovat.
Rozhodně je těžší psát vlastní příběh než fanfikci, ale myslím, že je to taky jen o tréninku. (Já jsem člověk, co začínal na kopírování příběhů, ale ve vlastní verzi. To mi dalo začít přemýšlet sama za sebe.)
Kopírování příběhů? Zakuklené plagiáty? Tak to mi zní o poznání hůř než fanfiction. To už kdyžtak spíš fanfiction s postupně volnější a volnější návazností na původní dílo.
Ještě horší než anglické názvy jsou špatně napsané anglické názvy s gramatickou chybou či jinou chybou. Na to už jsem též narazila.
A ne vždycky jsou to jenom anglické názvy, hodně často taky latinské a japonské. Latinské bývají často ohraná přísloví, povídek s názvem Carpe Diem je asi milion. (a když to není přísloví, je to blbě napsané, protože to autor/ka opsali ze slovníku aniž by si uvědomili, že latina je jazyk flektivní jako čeština a časuje se v něm)
Japonské jsou pak kapitola sama pro sebe… Ještě lepší jsou pak názvy v japonských znacích.
Jinak co se týče fanfikcí, já je mám ráda, existují takové, co jsou lepší než zdrojový materiál. Ale snad až na OC, což má opodstatnění, jsou tyhle věci kraviny i co se týče fanfikcí.
Což o to, i standardní autor, co ovládá jediný cizí jazyk, a sice angličtinu, tuší, že se v latině asi bude časovat. Může už ale klidně netušit, že se taky skloňuje. Nebo že latina zná nevyjádřený podmět. A pak jsou záludnosti toho typu, a tohle se mi přesně stalo, že si naprosto správně najde imperativ slovesa být v druhé osobě jednotného čísla, tedy buď: esto; jenomže netuší, chuděra, že v té prapodivné řeči jsou imperativy dva – jeden, abych tak řekla, bezprostřední, a druhý do budoucna. A nebohá autorka právě teď potřebuje ten bezprostřední, a má ten do budoucna. Takže coby ostřízlivující zaklínadlo s okamžitým účinkem použije frázi nabádající k odvyknutí alkoholismu. Buď střízlivý (hned) se řekne sobrius es. A já to nevěděla… no, ještě aspoň pět šest let. Ještěže to aspoň nebylo pro název.
Co z toho vyvodit? Asi to, že přece jen není úplně od věci překonat stud, a když už teda potřebuju nějakou frázi v řeči, kterou nevládnu, vždycky obtěžovat někoho, kdo příslušný jazyk na rozdíl ode mě umí, a zeptat se, včetně poskytnutí kontextu.
Rozjela se tu velice zajímavá diskuze. Přispěju do ní pouze jediným zatím neuvedeným důvodem, proč ji mimo občasného zoufalého pokusu nečtu. Většina fanfikcí není kanonická a pro opravdového fanouška vnáší do světa jeho oblíbeného autora nepatřičnosti. Je mi jedno zda je povídka psaná anglicky nebo česky, protože pokud je dobře napsaná, tak je to fajn a pokud je napsaná špatně, tak může být klidně svahilsky a stejně ji to nezachrání( dobře fanfikcí na baghadavitu jsem tedy v životě viděl méně než málo, ale to je druhotné) Povídka ve které Doktor přijde na to, jak použít sonický šroubovák na dřevo, jiná, kde se ukáže, že Lion El’Jonson měl propadnout chaosu nebo jiné kecy mě prostě irituje, neboť to jistým způsobem uráží původní dílo.
Taky jsem na ten kanón trochu “ujetá” a rozčiluje mě, když do něj někdo štouchá 🙂
Sakra, špatně napsané slovo, ale může mě omlouvat, že je šest ráno a já se probudila po dvou hodinách spánku ve tři. Fakt jsem nemyslela na kanón :-DD
A čím přesně je taková “urážka” způsobena?
Well, bude to asi považováno za kacířství, ale fanfikce jsou naprosto úžasný svět, který často předlohu dohání či překonává o několik světelných let. Jak stárnu, přijdou mi jako nejlepší způsob, jak se autorsky učit disciplíně, práci se zdrojovými materiály, atp.
Což ale není případ OCčkování, “kapitolovek” (OK, označení kapitolovky se dá používat pro dost, dost svébytný žánr vzniklý v rámci fanfiků – ale většina kapitolovek kapitolovky nejsou), male preg, alfa-omeg sexuálních preferencí a v zásadě ani shippingu (byť ten může být velmi zajímavý a zábavný). Většina výše zmíněného jest ohavným nešvarem a činí fanfikcím špatné jméno.
Vpodstatě jediný opravdu zásadní problém fanfikcí je to, že se jich 99% nedá bez výraznějších zásahů nijak ambiciozně použít, protože autorská práva.
To s tím světem – typickým příkladem jsou potterovky, které jsou buď příšerné, nebo mají prostředí propracované aspoň jako to, co v knihách předvedla Rowlingová. (OK, tohle NEBYL dobrý příklad, prostředí HP je strašně nezvládnuté 😀 )
A nebo třetí kategorie. To jsou ty, které mají to prostředí lepší, které vážně dotahují originál. Četla jsem pár takových, které citlivě pracovaly s realiemi orginálu a přitom to dávalo úžasný smysl i když někoho napadalo se zeptat, proč, do háje, se ten drak udrží ve vzduchu. Myšleno jako metafora. S drakem je tam asi ten nejmenší problém. 😀
Každopádně co se týče samotného Pottera, u toho si trvám na tom, že nedotaženost prostředí je součást kouzla. Magie tam prostě funguje na principu “je to kouzlo.” Celé to tam pracuje na principu “je to kouzlo.” Začalo to jako pohádka, překročilo v určitých ohledech rámec, skončilo to jako pohádka.
3) tomu se za mých mladých let říkalo deník postavy, bylo to delší a hrál se s tím dračák, ale před povídkou to působí jako výpis z rejstříku trestů.
Aviatik Makovička je do angličtiny nepřeložitelný.
Tím to hasne.
I když se dá diskutovat, je-li a. M. fanfiktivní či ne.
Ahoj, všechny zde zdravím.
Nejsem si jistý, jestli sem můžu psát, ale ohledně fanfikce, bych měl dotaz, co všechno spadá do kategorie fanfikce.
Je mi jansé, když použiju určité postavy jména, ze známích knih (Př: Hobit), že to je fanfikce, ale počítá se za fanfikci něco, co má sice originální koncept, ale vyskytne se tam postava nějakého boha, severského, egyptského, řeckého, a ještě když ten příběh, se kterým je spjat, nikdo nezná?
Je to také fanfikce?
Děkuji předem za případnou reakci
Zdravím.
K tomuhle je vyjádření poměrně jasné. Na mytologické postavy se zaprvé (snad na všechny, netuším, zda jsou výjimky, ale třeba mezi Thora od Marvelu a Thora mytologického se dává dost tlustá čára) nevztahují autorská práva. Jedná se o kolektivní dílo dávno mrtvých a hlavně už neznámých lidí.
Dejme tomu nějakou příšeru z mytologie, kterou si ten člověk sám nevymyslel (mantikora, drak, vodník…), ale je ve folkloru už stovky nebo tisíce let, použil snad každý autor fantastiky.
Tohle je případ, co se za fanfikci považovat nedá.
Díky, jenom jsem chtěl mít jistotu.
Jinak celkově na Triumvirátu máte dost zajímavé články.
Takovýhle komentář vždycky potěší. Díky.
No, pojem kapitolovky a jednorázovky používám, ale přijde mi to lepší, než mít v rubrice napsané povídky a povídky na pokračování. To je věc názoru.
S charakteristikou postav a anglickými nadpisy jsem se už setkala, ale přijde mi to trochu zcestné. Hlavně ta angličtina. Jsme přece Češi, tak proč psát (byť jen nadpisy) v angličtině.
Označení OC je pro mě však zatím velká neznámá. Setkala jsem se s tím až na tomto blogu a nikdy jsem si nevšimla, že by to někdo na svém blogu použil.
No já tyhle pojmy moc nemusím. Než označení povídka proto raději používám označení “příběh na pokračování.”
Ahoj, právě jsem našla tvou stránku (už ani nevím kde), ale rozhodně mě zaujal! Hltám jeden článek za druhým a rozhodně budu zanechávat komentáře 🙂
Těším se na další články a poučky!
Zdravím. Jen pro info – tyhle stránky tvoříme dohromady tři lidí (viz horizontální menu nahoře, je tam záložka “O nás”). Jinak za tenhle komentář díky, rádi tě tu ještě uvidíme.
Začala som sa pohybovať na blogoch v tom istom roku, ale vďakabohu som na nič z tohto nenarazila.