Připadá mi, že to bylo pár týdnů zpátky, co jsem psala, že se hlásím na literární dílnu Mistři písmen, učni slov (pozor, kontaktní e-mail je trochu jinak). Včera ale proběhlo poslední setkání naší skupiny, kterým to pro mě ještě neskončilo, a tak je čas na (minimálně dílčí) zhodnocení:

Celé se to děje pod taktovkou Míly Lince, kterého někteří z vás pravděpodobně znají z různých conů, jako porotce různých soutěží a také autora povídek i knih. Míla je jako dirigent v některých ohledech dosti nesmlouvavý, ale vyjednávat se s ním dá. Z hlediska toho, čím se v Triumvirátu zabýváme, oceňuji, že učí pořádné kritice:

 

Pokud jste se koukali na výše uvedený odkaz, všimli jste si podmínek: pěti až desetistránková sci-fi nebo fantasy povídka, půl roku času (vždy jeden čtvrtek v měsíci), ochota na sobě pracovat. No a zaplacené členství v městské knihovně, které můžete vyřídit na místě.

Povídky (a následné domácí úkoly) je potřeba posílat dostatečně včas předem – jednak je to trénink v dodržování termínů, jednak všichni účastníci vašeho kola čtou všechno. Pro vás je to dvousečná zbraň: na jednu stranu, máte jedinečnou možnost získat názor několika lidí najednou, a protože lidé jsou různí, osloví tak vaši povídku z různých hledisek, které vás možná ani nenapadnou. Na stranu druhou, je to kritika, a když sedíte a posloucháte, jak vám šest nebo sedm lidí říká, co se vám všechno nepovedlo, musíte se s tím srovnat.

Ale myslím si, že by něčím podobným měl projít každý autor, protože je to léčba šokem. Přestáváte se kritiky bát a začínáte se na ni těšit, začnete ji vyžadovat, protože taky zjistíte, co to vlastně je, a proč ji potřebujete.

Nepoznáváme ale “jen” kritiku, jednotlivá setkání jsou věnovaná různým tématům, jako je například tvorba postav, světa, setkání s různými autory a dalšími lidmi z branže, a podobně. Pak se jednotlivé naučené díly skládají dohromady, autoři se učí dodržovat limit znaků, a podobně. Díky tomuto přístupu jsou Mistři písmen vhodní i pro autory, kteří do teď jen “šuplíkovali” a nikdy nikam nic neposlali. Nebo i pro ty, kdo teprve uvažují o tom, že psát začnou, a mají v ruce právě tu jednu povídku, kterou pošlou.

V naší skupině jsme se sešli z různých oblastí – překlady, střední či vysoká škola, psaní recenzí nebo psychologie, do toho má maličkost. Co člověk, to názor, často v něčem diametrálně odlišný. Pro mě to byla zatím nejlepší ukázka toho, jak je zbytečné snažit se něco vysvětlovat post factum, a proč je důležité nespoléhat se na to, že je váš čtenář telepat.

Rozhodně jsem si odnesla větší jistotu v tom, jak psát pro co nejširší okruh čtenářů, a to včetně těch, se kterými máme na věci odlišný pohled, jak prostě nepsat jen pro “ty své”, ale pokud možno pro všechny – přijdete totiž na to, že když se snažíte, dřív nebo později najdete styčné body opravdu s každým.

Jak jsem psala, ještě úplně hotovo nemám, zbývá mi splnit poslední domácí úkol, ale vzhledem k tomu, kolik jsem díky Mistrům písmen potkala nových lidí a nakolik se mi otevřely nové možnosti, myslím, že s tímhle asi nikdy tak úplně neskončím. Za sebe vřele doporučuji a upozorňuji, že nové, jestli se nepletu, tak desáté, kolo se rozbíhá 13.2. Nezapomeňte se včas přihlásit a poslat svou povídku!