Dnešní článek ani nepotřebuje dlouhý úvod. Když píšete příběh, měli byste si v průběhu tvorby pokládat následující otázky:

1) Proč? 

Proč se v příběhu děje to, co se děje? Jaký to má důvod? Je k tomu vůbec nějaký důvod? Setkávám se s nepříjemně vysokým počtem povídek, v nichž se dějí věci typu, že detektiv pátrá po zločinci a autor nám najednou předloží větu „Detektiv se tedy druhého dne vypravil na nádraží“, aniž by kdekoliv v textu byla jediná zmínka o tom, co ho na nádraží vede. Autor na nádraží schoval další střípek případu, ale vynechal střípek předchozí, který vedl k indicii, že něco bude na nádraží. Detektiv měl prostě vnuknutí prozkoumat celé město a začít zrovna nádražím?

Autor mnohdy zná důvod, proč se něco děje, ale nepodělí se s čtenářem. Mnohdy tedy skutečně tápeme nad důvodem, proč hrdina dělá to, co dělá, a proč se v povídce děje to, co se tam děje.

2) Jak?

Jak je něco vůbec možné? Co zapříčiňuje, že daná věc vůbec mohla proběhnout?

Ve fantastice si můžete vymyslet libovolný důvod, ale opět platí pravidlo, že s ním musíte čtenáře seznámit. Stačí jednou větou, nemusíte na to plýtvat celou stránku. Jak je možné, že Petr přežil pád ze třetího patra? Aha, tady se píše, že je ve skutečnosti džin. Do této chvíle jsem si myslel, že je to obyčejný člověk, takže by toho neměl být schopen…

3) Kolikrát? 

Čím jsem se inspiroval? Není to námět, který jsem vlastně už viděl desetkrát předtím? Bude to i pojedenácté někoho zajímat?

Je jen na vašem svědomí, zda takový text dopíšete. Setkal jsem se s jasnými plagiáty známějších děl. Setkal jsem se s tím, že ve školním časopise žáček vydával báseň někoho jiného za vlastní. Setkal jsem se s tím, že nějaké téma je oblíbené, tak o tom napíší všichni, a poté jsem marně přemýšlel, jaký byl mezi povídkami rozdíl.

4) Pro koho? 

Na jakou věkovou kategorii se zaměřujete? Na jakou sortu lidí? Chystáte se skrze povídku něco prosazovat?

Když budete psát jasně pro děti, takový text nemá šanci v hororové soutěži. Pokud jste zapálený novopohan a skrze povídku chcete pranýřovat křesťanství, křesťana třeba i pobouříte a ateistu můžete otrávit tím, že mu něco cpete. Pokud patříte k nějaké zájmové skupině lidí (pro mě za mě jste třeba punker, vegetarián nebo brony) a tuto skupinu v povídce za každou cenu glorifikujete a vydáváte ji za jediný smysl života, nedivte se, když v odpověď dostanete pobavené úsměvy. Literatura by měla být svým způsobem nestranná. Kdokoliv se skrze ni pokouší ne o upozornění na problém, ale přímo propagaci, může narazit.

5) Vyvíjím se? 

Vraťte se ke třetí otázce. Teď se vraťte sem. Vraťte se ke svým jiným textům, teď se vraťte k tomu novému.

Vyvíjí se nějak vaše literatura? Nepíšete ve skutečnosti stále stejným způsobem pořád o těch samých tématech? Zaplavujete čtenáře stále stejnými archetypy postav, které prožívají pouze variace na ten samý příběh? Jste ochotni experimentovat a zkusit občas něco jiného? Zahodili jste někdy rozepsanou povídku, protože jste uznali, že vám to připomíná něco, co jste napsali před třemi roky?

Těch otázek je více. Pokud se alespoň nad těmito pěti občas zamýšlíte, je to dobře.

Sikar