Kdykoliv jsem jako malá slyšela nebo četla tenhle začátek pohádky, automaticky mě napadalo: kdo by v takové divočině bydlel? Jistě, tato slova měla evokovat nezměrnou vzdálenost odkudkoliv, jenže moje tehdejší chápání bralo obsaženou vizi z jiného pohledu: ne distančně, ale lokačně. Takže: kde že to váš příběh vlastně bydlí?

Rovnou přiznávám, jako autor jsem líná dělat si předběžný průzkum. Nejsem zvyklá připravovat podklady dlouho před prvním písmenkem, spíš spadám do kategorie “chaoticky precizní snovající chaotik”. Chce se příběhu ven z hlavy, že mne okrádá o klidný spánek? Jde se psát! Lokace se vybírá stejně jako zbytek děje sama od sebe – jednou to jsou strmé skalní stěny, jindy přímořská idylka, pokud ne paluba vesmírného křižníku na zemské orbitě. Zkrátka nad tím nepřemýšlím, píšu – znak chaotika.

Všechny příběhy však mají jedno společné: místa, kde se odehrávají, jsou klíčová. Hrdina hledající potopený aztécký poklad bude stěží kopat na úbočí Řípu (a ano, vím o té potopené lodi, nalezené dle scénáře na Sahaře, ale to sem teď nepleťte!), noirový detektiv se nevypraví řešit případ do džungle.

Zdá se vám to okaté a přehnané? Dobře, vezměme to v drobnějším měřítku. Autor nepřemýšlející a zhýčkaný klasickými kulisami vezme bohaté (tedy kamenné a zděné) město, vystaví kolem něj masivní hradby – a usadí ho doprostřed hlubokých lesů, protože potřebuje, aby se do daného města hrdinové dostali až po mnoha dnech pokud možno dobrodružného putování (jinak by to nebyla zábava psát, natož číst). Dokonce i důvod jejich putování si vymyslí takový, aby byl snadno obhajitelný – potřeba informací z místní knihovny, návštěva osoby, která neopouští svůj dům, ukrytý poklad, stačí si vybrat.

Jenže právě zde nastupuje ono drobné rýpání malinké Ekyelky. Proč je to město tak hluboko v lesích? Jak lidé postavili tak mocné zdi, když nikde poblíž není kamenolom, cihlárna, řeka, cokoliv z použitelných zdrojů – tedy kromě opravdu velké hromady stojícího dřeva? Jak se obyvatelé živí? To se jim všechno dováží? Proč? Nebylo by jednodušší postavit město jinde a lesy nechat divoké zvěři a lovcům?

Vzala jsem tohle město jako příklad, ale stejným postupem a salvou otázek se dá rozcupovat (nebo obhájit) jakákoliv jiná lokace. Chce to jen víc přemýšlet, ať už během samotného psaní, nebo při následných úpravách. A nemusíte být ani vystudovaní historici, abyste si vypomohli znalostmi o terénu, historii osidlování a podobnými zajímavými detaily, které však při studiu rozhodně nenudí.

V základě stačí trocha logického myšlení a rozum vojenského zásobovače. Lidské sídlo potřebuje stabilní podloží – čím větší město, tím stabilnější a větší plochu – stálý zdroj pitné vody, určitou míru snadné dostupnosti, stavební materiál, zásobování potravinami. Také zvláště u měst vyvstává otázka proč: drtivá většina lidských sídel byla na daných místech vybudovaná kvůli ochraně nebo obchodu. Takže ještě pořád se vám jeví vaše kamenné město hluboko v lesích tak reálné?

Samozřejmě záleží na ploše příběhu, který zpracováváte. Méně se kulisy řeší v krátkých povídkách na pár stránek, zato pokud běžíte na delší trase, čtenáře už tak snadno neoklamete. Zvlášť čtenáře zhýčkaného nebo velmi pozorného, který si všimne i takových detailů, jako je kamenná dlažba ve středověce působící fantasy. V sídelním městě, v bohaté čtvrti, zkrátka tam, kde je dostatek financí i na takové “zbytečnosti”, mají i kočičí hlavy své opodstatnění. Ovšem pozor, pokud máte dlážděné všechny ulice ve městě! Pak už to chce najít vhodnou a především uvěřitelnou odpověď, proč tomu tak je.

K napsání tohoto článku mne vedlo v souhrnu hned několik věcí: nostalgické sledování jednoho seriálu a listování původní knižní předlohou. Pár skutečně špatných povídek, zachycených na netu (a nekomentovaných, z toho jsem opravdu vyrostla). Revize vlastního staršího textu. Skutečně velmi ranní procházky městem a přeskakování rozbité dlažby. Zkrátka věci, které se pospojovaly dohromady v podivném mixu, z nějž nakonec vylezla základní otázka: nakolik si autoři zvykli díky reálně civilizaci brát některé věci jako samozřejmost? Od toho je už jen skutečně malý krůček k přemýšlení a rozvažování, co všechno je udržitelné v daném typu světa – a že skutečně dobré příběhy mají vlastní svět mnohdy reálnější a víc promyšlený, než jak se občas tváří skutečná realita.

Jsou to jen kulisy, v nichž hýbete svými postavami. Sami musíte zodpovědět otázku, jestli to budou kulisy papundeklové, které najdete snad jen u hodně mizerného ochotnického spolku, nebo něco víc.