• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Leden 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Pro   Úno »
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary, Teoreticky

Za devaterou horami a devatero řekami…

8.1.2014
-
Publikováno Ekyelka

Kdykoliv jsem jako malá slyšela nebo četla tenhle začátek pohádky, automaticky mě napadalo: kdo by v takové divočině bydlel? Jistě, tato slova měla evokovat nezměrnou vzdálenost odkudkoliv, jenže moje tehdejší chápání bralo obsaženou vizi z jiného pohledu: ne distančně, ale lokačně. Takže: kde že to váš příběh vlastně bydlí?

Rovnou přiznávám, jako autor jsem líná dělat si předběžný průzkum. Nejsem zvyklá připravovat podklady dlouho před prvním písmenkem, spíš spadám do kategorie “chaoticky precizní snovající chaotik”. Chce se příběhu ven z hlavy, že mne okrádá o klidný spánek? Jde se psát! Lokace se vybírá stejně jako zbytek děje sama od sebe – jednou to jsou strmé skalní stěny, jindy přímořská idylka, pokud ne paluba vesmírného křižníku na zemské orbitě. Zkrátka nad tím nepřemýšlím, píšu – znak chaotika.

Všechny příběhy však mají jedno společné: místa, kde se odehrávají, jsou klíčová. Hrdina hledající potopený aztécký poklad bude stěží kopat na úbočí Řípu (a ano, vím o té potopené lodi, nalezené dle scénáře na Sahaře, ale to sem teď nepleťte!), noirový detektiv se nevypraví řešit případ do džungle.

Zdá se vám to okaté a přehnané? Dobře, vezměme to v drobnějším měřítku. Autor nepřemýšlející a zhýčkaný klasickými kulisami vezme bohaté (tedy kamenné a zděné) město, vystaví kolem něj masivní hradby – a usadí ho doprostřed hlubokých lesů, protože potřebuje, aby se do daného města hrdinové dostali až po mnoha dnech pokud možno dobrodružného putování (jinak by to nebyla zábava psát, natož číst). Dokonce i důvod jejich putování si vymyslí takový, aby byl snadno obhajitelný – potřeba informací z místní knihovny, návštěva osoby, která neopouští svůj dům, ukrytý poklad, stačí si vybrat.

Jenže právě zde nastupuje ono drobné rýpání malinké Ekyelky. Proč je to město tak hluboko v lesích? Jak lidé postavili tak mocné zdi, když nikde poblíž není kamenolom, cihlárna, řeka, cokoliv z použitelných zdrojů – tedy kromě opravdu velké hromady stojícího dřeva? Jak se obyvatelé živí? To se jim všechno dováží? Proč? Nebylo by jednodušší postavit město jinde a lesy nechat divoké zvěři a lovcům?

Vzala jsem tohle město jako příklad, ale stejným postupem a salvou otázek se dá rozcupovat (nebo obhájit) jakákoliv jiná lokace. Chce to jen víc přemýšlet, ať už během samotného psaní, nebo při následných úpravách. A nemusíte být ani vystudovaní historici, abyste si vypomohli znalostmi o terénu, historii osidlování a podobnými zajímavými detaily, které však při studiu rozhodně nenudí.

V základě stačí trocha logického myšlení a rozum vojenského zásobovače. Lidské sídlo potřebuje stabilní podloží – čím větší město, tím stabilnější a větší plochu – stálý zdroj pitné vody, určitou míru snadné dostupnosti, stavební materiál, zásobování potravinami. Také zvláště u měst vyvstává otázka proč: drtivá většina lidských sídel byla na daných místech vybudovaná kvůli ochraně nebo obchodu. Takže ještě pořád se vám jeví vaše kamenné město hluboko v lesích tak reálné?

Samozřejmě záleží na ploše příběhu, který zpracováváte. Méně se kulisy řeší v krátkých povídkách na pár stránek, zato pokud běžíte na delší trase, čtenáře už tak snadno neoklamete. Zvlášť čtenáře zhýčkaného nebo velmi pozorného, který si všimne i takových detailů, jako je kamenná dlažba ve středověce působící fantasy. V sídelním městě, v bohaté čtvrti, zkrátka tam, kde je dostatek financí i na takové “zbytečnosti”, mají i kočičí hlavy své opodstatnění. Ovšem pozor, pokud máte dlážděné všechny ulice ve městě! Pak už to chce najít vhodnou a především uvěřitelnou odpověď, proč tomu tak je.

K napsání tohoto článku mne vedlo v souhrnu hned několik věcí: nostalgické sledování jednoho seriálu a listování původní knižní předlohou. Pár skutečně špatných povídek, zachycených na netu (a nekomentovaných, z toho jsem opravdu vyrostla). Revize vlastního staršího textu. Skutečně velmi ranní procházky městem a přeskakování rozbité dlažby. Zkrátka věci, které se pospojovaly dohromady v podivném mixu, z nějž nakonec vylezla základní otázka: nakolik si autoři zvykli díky reálně civilizaci brát některé věci jako samozřejmost? Od toho je už jen skutečně malý krůček k přemýšlení a rozvažování, co všechno je udržitelné v daném typu světa – a že skutečně dobré příběhy mají vlastní svět mnohdy reálnější a víc promyšlený, než jak se občas tváří skutečná realita.

Jsou to jen kulisy, v nichž hýbete svými postavami. Sami musíte zodpovědět otázku, jestli to budou kulisy papundeklové, které najdete snad jen u hodně mizerného ochotnického spolku, nebo něco víc.

autorské chyby
chaotik
detaily
Ekyelka
literatura
lokace
psaní
realita
snovač
8.1.2014
Email
7 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Originalita se cení? Ne vždy.

19.4.2019
-
Publikováno Arenga

Dnešním článkem bych ráda navázala na nedávný článek Ale u mne je to jinak! Půjde tedy opět …

Číst více
19.4.2019
Publikováno Arenga
Teoreticky

O vypravěčově stylu

27.7.2016
-
Publikováno Ekyelka

Aneb chystáte se vyrazit za dobrodružstvím a do cizích vesmírů? Pak si dobře vyberte vycházkovou obuv!

Číst více
27.7.2016
Publikováno Ekyelka
Autorské nešvary

Pozice v prostoru

12.8.2013
-
Publikováno Cirrat

Původně na tomhle místě měl být jiný článek, a to “Obligátní sexy scény”, ale o víkendu jsme propátrali …

Číst více
12.8.2013
Publikováno Cirrat
← DALŠÍ ČLÁNEK
Blogy a fanfikce vám všude neprojdou
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Slovo dalo slovo, ale nedohodla se...

7 Komentářů

Za devaterou horami a devatero řekami….
  1. redfox
    8.1.2014 @ 18:55
    -
    Odpovědět

    A co třeba obrovský hrad hluboko v lesích? Konkrétně na Slovensku třeba Tematín, Beckov… Zvlášť Tematín je tak daleko od civilizace, že to působí jako by ho někdo jen tak rozverně posadil na kopec jinak široko daleko nikde nic. Navíc jsou tyhle povážské/povážsko-inovecké hrady na vápencovém podloží a svítí do kraje z tmavých lesnatých kopců jako perly. Zážitek, kdy jdeš lesem kdoví kolik kilometrů a nic nevidíš a najednou se před tebou objeví hrad, který rozhodně není malý, je fakt něco (a platí to např. i pro Čachtický hrad). A ty cesty k nim jsou kolikrát taky jen takový terénní náznak…

    • Ekyelka
      9.1.2014 @ 13:04
      -
      Odpovědět

      Dnes jsou ty hrady daleko od civilizace, ale ve středověku, na vyvýšeném místě – nic? Co takhle ochrana cest a opanování území před nájezdy? 🙂 Terén, jak ho známe dnes, vypadal třeba jinak, případně cesty dnes zapomenuté bývaly dříve hojně využívané (než se třeba vybudovala pevnější cesta jinudy – civilizace umí udělat psí kusy s krajinným rázem.
      Nevyjmenovávala jsem všechny body, proč se daná stavba nebo sídlo buduje, ale toto je jeden z těch logičtějších, které mi bylo až stydno zmiňovat, protože je to “přeci jasné” (nám, Ekyelkám bažícím po světovládě, to očividně jasné je, jinak se to musí zmínit).

      • redfox
        9.1.2014 @ 16:43
        -
        Odpovědět

        No jo, asi jsem natvrdlej (proto taky lišky přenechají tu světovládu Ekyelkám a Garfieldovi) a něco mi uniká, ale proč by to jako u hradu v lesích nemohlo fungovat stejně i u toho města s hradbama? Prostě civilizace co už je out a zapomnělo se na ňu. Jen tak namátkou, jako jedno ztracené město mě napadá Opar z Tarzana, ale taky v Conanovi je to k vidění (Myslím, že to byla povídka Rudé hřeby, pravda, jen místo lesa jde o džungli).
        PS: Jinak máš pravdu, tehdy to byla obchodní stezka = šlo o strážní hrady.

        • Elinor
          9.1.2014 @ 20:45
          -
          Odpovědět

          No, ono by záleželo, jak by to město bylo velké a jak by mělo vyřešené zázemí. Klasické město s hradbami bez solidního zázemí typu usedlosti + pole venku fungovat nebude – a usedlosti + pole venku nebudou pořádně fungovat, pokud pro to nebudou mít prostor.
          Takže hrdinové by buď putovali přes les a pak přešli do kultivované krajiny a skrz tu postupovali až k městu pěkných pár kilometrů… nebo by město fungovalo jinak.
          (Třeba se jedná o obrovské, několikamilionové “město” s patřičnou územní rozlohou, které má několik pásů hradeb a zemědělské zázemí je mezi jednotlivými pásy opevnění – přičemž samozřejmě má pro to vlastní zdroje vody, atp. v míře, aby to mohlo fungovat. Nebo… podobných alternativ se dá taky vymyslet povícero, ale všechny potřebují i omáčku, proč to tam takhle je.)

          • Ekyelka
            10.1.2014 @ 15:56
            -

            Přesně – ta omáčka, ta je důležitá. A na ni autoři dost často zapomínají, až z toho píšu podobné články.

  2. TlusŤjoch
    8.1.2014 @ 22:04
    -
    Odpovědět

    Na městech jsou nejdůležitější stoky.
    Skrze něž padnou.

    • Ekyelka
      9.1.2014 @ 13:05
      -
      Odpovědět

      To je téměř na samostatnou kapitolu.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Za devaterou horami a devatero řekami… | Triumvirát