• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Únor 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Led   Bře »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
2425262728  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle, Teoreticky

Problém migrujícího nápadu

19.2.2014
-
Publikováno Ekyelka

Znáte to. V hlavě se vám objeví naprosto skvělý a jedinečný Nápad. Jelikož nechcete ztrácet čas, okamžitě se vrhnete do práce. Nejíte, nespíte, nežijete. S vypětím sil stvoříte své Dílo – a jaká je první reakce prvního čtenáře?
“Je, tohle jsem už četl!”

Občas se to prostě stane. Mozek si s námi hraje na schovávanou, podvědomí mu zdatně sekunduje a ve výsledku taková situace nastává zhruba každých pět měsíců, aniž si to zpočátku uvědomujeme. Pro nás je to zcela nový nápad a k jako takovému k němu přistupujeme. Jsme nadšení průzkumníci neznámého světa, který je pro nás rájem i peklem (zkrátka jak si ho kdo nastaví), a ani v nejhorším snu by nás nenapadlo, že jen sledujeme dřívějšími badateli dávno vytyčenou, prozkoumanou a vyčištěnou cestu.

O čem mluvím? O ničem méně zákeřném, než jsou migrující nápady. Smečka tvořená zajímavými a často aktuálně populárními archetypy postav a charakterových úchylek, souborem detailů světa či vesmíru, v němž se příběh odehrává, a samozřejmě syžetem, vytaženým z tlamy zvlášť výkonného buvola. Migrující nápad má kůži jako chameleon – kdykoliv se na něj podíváte, vypadá jako něco zcela jiného, často nového a lákavého k prozkoumání, zpracování a ovládnutí. Jenže když zmizí pozlátko, objeví se typická kostra psa nebo kočky – a kolik psů a koček už běhá po světě?

Vždycky záleží na autorovi – zda včas zjistí, že zpracoval migrující nápad, jak se k němu postaví, nakolik je zkušený, aby pomocí různých detailů základní příběh dostatečně odlišil o desítek (a občas stovek) jiných. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc také záleží na schopnosti propojovat na první pohled neslučitelné (no dobře, občas to není o schopnostech, ale spíš o drzosti), aby se právě váš příběh odloupl od masy, která tvoří další vrstvu migrujícího nápadu, a stal se když už ne přímo jedinečným, pak aspoň zajímavým a čteným.

Vezměte si například takovou Červenou karkulku – jeden z mých oblíbených migrantů. Mladý človíček, sladce naivní a s dostatečně markantním poznávacím znakem, který je poslán sám na zdánlivě bezpečnou cestu. Během putování potká svého budoucího nepřítele (který se často zpočátku jeví jako nevinný kolemjdoucí nebo dokonce jako přítel) a doslova mu vyklopí celý svůj životopis i budoucí záměry. Jak příběh pokračuje, v závislosti na krvelačnosti autora, jeho kulturním odkazu a zvoleném světě se blíží katastrofa. Sežraná babička v základu nebo třeba zavražděný otec v Prvním čarodějově pravidlu (kde se ale mísí vícero klasických příběhů, ale o tom jindy). Zkrátka náš hrdina spěje ke své záhubě a jen zásah vyšší moci (myslivec v klasické pohádce) nebo nalezení vlastní vnitřní síly ho může zachránit od tragického konce. Kolikrát jste to už viděli nebo četli, v různých variantách?

Ten konstrukt sám o sobě je plně funkční. Když otrháte všechno pozlátko, zůstane kostra, kde nic nechybí, ani nepřebývá – takže podle vlastní fantazie a se znalostí toho, jak se musí aspoň základní svaly napojit na kostru, aby celý konstrukt opět fungoval, můžete z klasického příběhu vytvořit něco zcela jiného. Chce si to však uvědomit, že právě tohle děláte: že nejde o něco vámi nově vymyšleného, ale o dekonstruktivní konstrukci.

Zní to krutě? Moc prakticky a málo… hm, vznešeně? Pořád to zní lépe, než když na vás potom čtenáři vybafnou: tohle napsal už ten a ten spisovatel dvacet (třicet, padesát) let zpátky! V jemnější verzi potom slýcháte, že jste se jistě nechali inspirovat tou a tou knihou, že jste z ní vycházeli, nebo jde dokonce o fanfikci. Co na tom, že jste ani neměli tušení, že daný text vůbec existuje, natož abyste ho četli? V tom je zkrátka zákeřnost migrujícího nápadu.

Jak se tedy vyhnout podobným nepříjemným situacím, jaké jsem teď nadnesla? V prvé řadě se mi osvědčilo číst. Pátrat v hlubinách žánru – stačí brát jen klasiky a prestižní autory, nemusíte přečíst kdejaký paperback s prsatou válečnicí a vřídkatou bestií na obálce, abyste pochopili příběh bestie, kterou zabila krása (i když ani to není na škodu, zjistíte, jak nepsat). Zmapujte si terén, do kterého se chystáte vyrazit. Garantuji vám, že pokud tak již nečiníte, dostanete se aspoň v rámci fantastiky do Říše divů a zázraků a ani nemusíte hledat bílého králíka. Co všechno už bylo napsáno a vymyšleno! Moderní poznatky a vymoženosti rázem nevypadají už tak svěže a nově, když o nich autoři psali už před druhou světovou válkou.

Při čtení zároveň zjistíte, co všechno se už probíralo v rámci řešení příběhových zápletek. Jak se migrující nápad vlastně postupně budoval do dnešní podoby, kolik variant může takový příběh získat – a v neposlední řadě zjistíte, kterým jeho variantám se rozhodně vyhnout, protože jsou příliš známé. Pokud toto dokážete – třeba tím, že změníte celkové vyznění svého příběhu a místo optimistického závěru popustíte uzdu svému cynismu – rozhodně snížíte riziko, že uslyšíte ono “hej, tohle jsem už četl!”
Zároveň vám četba kánonu umožní rozpoznat, co je klišé a co se ještě dá využít (při jistých drobných až středních změnách). Každý žánr má vlastní klišátka, ovšem nespoléhejte na to, že fantastika je “okrajovým” žánrem. Tohle vám mohou tvrdit ve škole, ale realita je krutější, upřímnější a rychlejší než Barry Allen. Česká fantastika nejen, že má na čem stavět, ale vzpomínáte si můj poslední článek? Na rozdíl od jiných žánrů má fantastika funkční fandom a daří se mu stále dobře – přeloženo: potkáte dost a dost velmi sečtělých lidí, kteří vám rovnou řeknou, čím jste se nechali při psaní inspirovat. A s největší pravděpodobností také vyjmenují autory a tituly, o nichž jste nikdy neslyšeli.

Zkrátka pokud už největší nadšení z nově napsaného příběhu pominulo, získali jste si nadhled a zjistili jste, že “tohle tu už bylo”, nezahazujte ještě celý text. Dejte si nohy na stůl (nebo hlavu do lednice, jak to komu pomáhá) a zkuste z vašeho děťátka servat všechna ta cingrlátka a zvonečky. Zbylá kostra funguje? Plus pro vás. Proberte se tím, co jste sundali – co je dostatečně unikátní, málo známé, ne tak používané? Nechat. Klišátka, která nefungují a prostě jste je začlenili do příběhu, protože vám to původně přišlo tak nějak samozřejmé? Jestli nejdou obrátit naruby, radši je zahoďte. Vyplňte mezery novými nápady – garantuji vám, že se objeví, jen to chce trochu víc myslet a nezapomínat na logiku děje, charakteru a výstavby příběhu.
Je nový příběh ještě pořád nápadně podobný migrujícímu nápadu, z něhož vzešel? Dobře, radši s ním do šuplete, ono se časem něco najde. Není? Výborně! Můžete začít s korekturami!

Samozřejmě pokud nemáte podezření, že jste zpracovali migrující nápad, předchozí odstavec se vás netýká. To přijde až později, pokud vás na to někdo z čtenářů upozorní – a pokud se vám bude chtít text znovu přepisovat. Ovšem jako duševní cvičení – mám na mysli onu dekonstrukci a následnou restauraci – je to skvělý způsob, jak najít díry i v povídce, která sice není migrujícím nápadem, ale sami cítíte, že nějak nefunguje. Prostě se nebojte rýpat do vlastních textů a hrát si s nimi.

autorské chyby
čtenář
detaily
Ekyelka
klišé
připomínky
psaní
realita
škrtat
19.2.2014
Email
11 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary, Tak trochu vedle

O zbytečných informacích 2

27.1.2016
-
Publikováno Ekyelka

Nebojte se, nemíním se opakovat, ovšem tohle téma je rozmanitější, než by se mohlo zdát. Zkrátka a dobře …

Číst více
27.1.2016
Publikováno Ekyelka
Teoreticky

Takže ty chceš psát podle videohry… Díl první

25.11.2018
-
Publikováno sikar

Při pohledu na název článku jste si možná řekli „Hele, Sikar jde zase rýpat do videoher!“. Rád bych …

Číst více
25.11.2018
Publikováno sikar
Teoreticky

Dvojtečka, středník, tři tečky…

22.1.2019
-
Publikováno Arenga

Dnešní článek bude opět o interpunkci. Zatímco v tomto článku, který vyšel závěrem minulého roku, jsem se snažila …

Číst více
22.1.2019
Publikováno Arenga
← DALŠÍ ČLÁNEK
Tři věci, které jsme dělali skoro všichni
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Staře a cize? Prosím spíš moderně a domácky

11 Komentářů

Problém migrujícího nápadu.
  1. redfox
    19.2.2014 @ 19:27
    -
    Odpovědět

    Přesně tohle se mi stává naprosto běžně. Vymyslím jméno postavy, příběh, nastuduju si reálie, sepíšu to, jsem tak prudce originální a pyšný sám na sebe… do doby, než zjistím, že jsem vlastně jen kopírka a byla to celé jen ztráta času :-X
    Ale ne, jeden přínos to má. Teda dva. Člověk se vypíše. A může porovnat, jak to zpracoval někdo jiný. Něco jako psaní do soutěží s daným tématem 😀

  2. Mengano
    19.2.2014 @ 22:09
    -
    Odpovědět

    Studnice nápadů není bezedná. Možná, že všechno už tu v nějaké podobě bylo.
    Máš pravdu. Záleží na tom, do jaké košilky tu kostřičku oblékneš, aby vypadala jako nová:)

  3. Firren
    20.2.2014 @ 14:54
    -
    Odpovědět

    Jo jo, tak tohle je i můj problém, i když jsem si ho vědom. V šuplíku mi leží několik rozepsaných povídek, které by se daly označit za zlodějinu :-). Moc se mi líbí diplomatické označení “migrující nápad”.

    • Markéta
      20.2.2014 @ 18:27
      -
      Odpovědět

      Těžko to může být zlodějna, když jsi tu předlohu nikdy nečetl, ne?
      A navíc jak píše Mengano – dnes už opravdu, ale opravdu žádný originální nápad neexistuje:)

      • Firren
        21.2.2014 @ 10:18
        -
        Odpovědět

        Spíš to beru tak, že strukturu příběhu mám zasunutou někde v podvědomí právě proto, že už jsem někdy něco podobného četl nebo viděl. Ideální by asi bylo, kdybych nic nečetl a nebyl tedy ovlivněný. Na druhou stranu, těžko bude někdo dobře psát, pokud toho dost nepřečetl 🙂

        • Ekyelka
          21.2.2014 @ 12:03
          -
          Odpovědět

          Statisticky i když nic nepřečteš, nakonec tě jako autora některý z migrujících nápadů dostihne. Tobě se to bude zdát jako zcela nový a neotřelý nápad, ale první čtenář tě přivede zpět na zem.
          Občas mám pocit, že je jednodušší vědět, co všechno už bylo napsáno, a pracovat s tím (přeloženo: kroutit a hníst to podle své nálady a sklonů), než hledat to nové. V prvním případě je totiž mnohem větší šance, že příběh aspoň rozepíšu.

          • Firren
            21.2.2014 @ 14:21
            -

            Máš jisto jistě pravdu, a není to jenom o psaní. Dá se to vztáhnout i jiné tvůrčí činnosti. Hudba – mainstreamové opakování stejných variací, motivů s upravenými melodiemi tak, aby byly posluchačsky přitažlivé. Ve vědě už také nepadají jablka ze stromu, ale výzkumy vycházejí z předchozích zkušeností, a další. Problém je, že když mám načteno hodně knih, spoustu z nich si vlastně už nepamatuji, jenom občas trpím neodbytným pocitem, že tohle už jsem určitě někdy někde četl. To potom jednoho dokáže vystresovat 🙂

      • Ekyelka
        21.2.2014 @ 11:58
        -
        Odpovědět

        Neznalost předlohy u autora nepředpokládá stejnou neznalost u čtenáře. Právě proto pak vznikají různá nedorozumění, jimž se dá částečně vyhnout právě studiem dříve napsaných příběhů (třeba i všeobecným) – pak se autor může klidně podívat čtenáři do očí a říct “Ano, to jsem četl, jenže když si ty dva texty srovnáš, jsou v tom, tom a tom jiné.”
        Tedy pokud autor cítí potřebu se v tom více hrabat, než kam sahá přirozené “Zajímavý postřeh; jak se ten příběh jmenoval, abych si ho mohl/a přečíst také?” – pokud je tedy obviněn z vykrádání.

  4. KadetJaina
    20.2.2014 @ 20:22
    -
    Odpovědět

    To se mi taky už stalo kolikrát. Vždycky mě to dokáže vytočit na nějvětší míru. Ale už jsem se tak nějak smířila s tím, že se to stává. Dokud dá člověk do příběhu něco ze sebe, dá se s migrujícím nápadem bojovat.

    • Ekyelka
      21.2.2014 @ 12:00
      -
      Odpovědět

      Anebo ho přepsat, přidat naopak víc a víc migrujících příběhů – a zkusit vytvořit z toho guláše něco zcela nového, klidně i postaveného na hlavu. Jenže zase se dostáváme k onomu podstatnému: nepoznáme, že jde o migrující nápad, dokud nemáme načteno. Proto nepomáhá ani “obrana”, kterou zastávají někteří autoři – tedy nic nečíst, ať nejsou ovlivněni.
      Márfy nikdy nespí, takže stejně je některý z migrujících nápadů nakonec dostihne. Statistika se zkrátka neobkecá.

      • Viviana
        21.2.2014 @ 20:46
        -
        Odpovědět

        Jo, já mám spíš třeba problém v tom, že když čtu autora s hodně osobitým stylem, mám tendenci se ho, byť nevědomky, snažit napodobit. Takže když jsem se naposledy třeba přehrabovala v mamutovi, odložila jsem si na později Píseň ledu a ohně – že se mi sem tam objeví podobný schéma něčeho, mi vadí míň, než když pak ve výsledku získám celou pasáž znějící jako více či méně zdařená nápodoba nějakýho známýho autora.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Problém migrujícího nápadu | Triumvirát