Existuje jen velice málo postav, které by měly tak skvěle zvládnutou vizualizaci. Co začali naivní (a neinformovaní) ilustrátoři, to filmový průmysl dotáhl pomocí triků a správného nasvícení k dokonalosti – takže leckterý autor snadno zapomene, jak nereálná tahle postava vlastně je.

Nejde o čistý biologický hermafroditismus, přestože v některých zvlášť nepodařených případech bývá i tohle sporné. Ženlap, neboli žena-chlap totiž mívá spíš problémy s roztříštěností a mozaikovitostí své emoční a mentální roviny. Jako chameleon na diskotéce, chce se skoro napsat, jenže chameleon je aspoň zábavný. Ženlap svou dokonalostí a nadlidskostí začne velice rychle nudit, tím spíš, pokud jí (ano, z biologického hlediska jde o ženu) autor předhodí k řešení celou hromadu problémů od uvězněného strýce přes krachující finanční impérium, armádu démonů stepující nedočkavě na zápraží, až po “baby on board” problémy. Ve zvlášť ošklivých případech výskytu Ženlapa je totiž předem jasné, že všechny strasti tahle postava překoná, aniž by se jí zcuchaly krásné kadeře, nebo si dokonce zalomila nehtík.

Pikantní je, že se tohoto “zločinu z vášně” dopouštějí stejnou měrou autoři muži i ženy. V tomto bodě panuje vzácná rovnoprávnost, snad podmíněná vizualizací Ženlapa – dřívější téměř nahé krásky s obrovskými meči z obálek fantasy paperbacků nahradila nejprve Xena v kožené zbroji, což je asi nejkrystaličtější podoba dané vývojové etapy. I ji už však vytlačují všemožné (opět) krásky v hi-tech exoskeletech, případně v rámci pomyslného návratu ke kořenům znovu polonahé (z hlediska ochrany před útokem třeba sečnými a bodnými zbraněmi) krásky, ovládající nespočet zbraní a nadané Heraklovou silou.

Vše začne nevinně výběrem ženské postavy. Někdo oblibuje přesnější popisy, jiný autor roztrousí pár zmínek o vlasech, očích či liniích, celkové souměrnosti, kadeřích… Z normální ženy se však postupem času vyvine tvor, který sice má ženské tělo, ale už jaksi postrádá ženské hormony. A to nejen ty ovlivňující reprodukční cyklus, ale povšechně to, co ženu dělá ženou.

Zlé je, pokud autor přisoudí své ženské postavě sílu, kterou jí mohou závidět profesionální wrestleři, a zároveň ji nechá v příběhu pobíhat v těle vpravdě štíhlém jak proutek. Samozřejmě o nelidských schopnostech svalových úponů, buněk a metabolismu takového těla nepadne v textu ani slovo – zkrátka autor zapomene na přirozenost živého organismu. Neméně zlé však je, pokud sice své postavě věnuje uvěřitelné fyzické hranice, ale zapomene na odlišnou mentalitu. Bez ohledu na rozdílné názory na tento bod – tím ať se zabývají filozofové a sociologové – existují situace, kdy žena s největší pravděpodobností zareaguje jinak než muž. Jenže ouha, autor na to zapomene: najednou čteme třeba o neohrožené dívčině, která sice prokazatelně nemá žádný důvod, proč se zapojit do boje, ale s nadšenými výkřiky se vrhá do bitevní vřavy, kosí nepřátele po stovkách a vůbec se chová – inu, jako Ženlap.

Jak se Ženlapovi vyhnout? Třeba stylem pana Sapkowského – skrz malý kousek textu, v němž se geniálně skryje podstata. Nevzpomenu si, ve kterém svazku Zaklínače to bylo, ale dané místo se mi vrylo do paměti: když Triss navštívila Kaer Morhen v době, kdy zaklínači cvičili Ciri, dívka si s ní potřebovala o něčem nutně promluvit. Text pokračuje tím, že další ráno se Ciri dostaví ke snídani v šatech. Čarodějka pak užaslému Geraltovi vysvětluje, že některý dny zkrátka Ciri nebude běhat po kládách, bojovat a dělat podobné (mužské) skopičiny, protože zkrátka nemůže. Nikde nepadne přímo slovo menstruace, ale díky proslovu rozzlobené čarodějky to čtenáři stejně jako zaklínačům nakonec dojde.

Také je vhodné své postavy zbytečně nevyvyšovat, nedělat z nich Užatné, tedy úžasné a udatné, případně úžasně udatné. Máte přirozenou krásku, která má hebkou pleť a kadeře jí v mnoha vlnách splývají po zádech? Fajn, i takové ženy jsou třeba, ale prosím, pokuste se svou krasavici aspoň jednou vymáchat v bahně, zvlášť pokud se žene neznámým terénem, ano? Opět zde platí – čerpejte ze svých zkušeností, když píšete. Málokterá žena vypadá ráno roztomile, pokud noc předtím prohýřila, nestihla se odlíčit, případně se zapletla do nějaké rvačky (souboje, bitvy). Bojovnice mají sice pevně stavěné tělo, ale ne vždy oplývají kočičí elegancí nebo tanečním krokem. Dopřejte i jim trochu ošklivosti, originality a nějakou slabost.

A hlavně – pokud už podléháte nutkání vyslat do příběhu nádhernou ženu, která hravě strčí do kapsy leckterého válečníka, vyhněte se prosím kadeřím a podobným klišé při jejím popisu. Čtenáře tak necháte o pár slov déle v naději, že vaše Ženlap Užatná přeci jen při nejbližší příležitosti zcela lidsky zakopne.