• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Duben 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Bře   Kvě »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
282930  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle

Když se skutečně nechce

2.4.2014
-
Publikováno Ekyelka

Každého autora to dřív či později potká. Někteří s tím zápasíme vcelku pravidelně, přičemž úspěšnost našich snah bývá všelijaká. Jiní prostě pokrčí rameny – když se skutečně nechce, je lepší nepsat. Jenže občas se i autor zcela nezávislý a svobodomyslný dostane do situace, kdy prostě text napsat musí. A to je potom jedno velké ouvej.

Ať už z čirého nerozumu a dobroty srdce, protože jste skrytí masochisté (moje oblíbené podezření, proč se do podobných věcí vrhat bez jištění), nebo zkrátka kvůli tuně dalších důvodů jste se ocitli v situaci, kdy musíte napsat text. Je jedno, zda se jedná o kratičkou povídku pro kamaráda k narozeninám, dlouho odkládanou slíbenou novelu, smuteční řeč pro vašeho šéfa nebo recenzi na knihu, která vás nijak neoslovila. Základním kamenem úrazu je nechuť sednout a psát. Jenže jsou tu vnější okolnosti, takže co teď s tím?

Pokud nespadáte do kategorie “balvan”, tedy že s vámi hne teprve středně silné zemětřesení, dá se i navzdory madam Lenoře zpracovat ucházející a často řemeslně dobře odvedený text (což je někdy víc, než kolik zvládají nadšenci, co se s nadšením, ale bez potřebných znalostí vrhají do psaní). Je zapotřebí několika věcí, v prvé řadě však vy sami – schopnost přemluvit se začít. Každý autor má jistou míru sebekázně, kterou je třeba v podobných případech nejen aktivovat, ale přímo ji nakopnout, jako by vám šlo o život. Veškeré rozptylující elementy od hladových manželů, lísajících se koček až po kamarády zvoucí vás na pivo musíte opatřit nálepkou Přísně zapovězeno – a internet radši vypněte rovnou.

Když se podaří eliminovat vnější ruchy, vyvstává další problém: blikající kurzor. Jak začít? Neustále všude narážíte na tvrzení, že první věta (či věty, záleží na interpretaci) musí být ty nejlepší, jinak text nezaujme. Jenže pokud jste v situaci, kdy máte v hlavě vymeteno, je těžké najít vůbec nějaká slova, natož ta “nejlepší”. A víte co? V situacích jako tato je to jedno, aspoň na začátku, takže proč se na první větu nevykašlat rovnou.

Nechápejte to špatně. Pokud se nechce psát a přesto musíte, psychika dělá s autorským umem vyložené psí kusy. Nejen, že máte hlavu dutější než vyschlá tykev – občas to vypadá, jako by prudce klesl i váš intelekt (což je jen maskovaný pokus o únik od nechtěné práce směrem ke zdrojům informací, které byste jinak sypali z rukávu), o základních znalostech gramatiky nemluvě. Proč se tedy starat o první větu? Důležitější v daném momentu je, abyste od práce zase neutekli.

Existuje spousta technik, jak překonat autorský blok. “Překvapivě” se mnohé z nich dají aplikovat i na tyto situace. Od prostého výpisu pro a proti, které se týkají daného textu (a tedy ne vašeho nechutenství ke psaní, na to nezapomínejte), přes vytváření situací, do nichž si místo potřebných postav dosadíte někoho zcela jiného (já obvykle sklouznu ke kapitánu Reynoldsovi nebo jinému svému oblíbenci), až po striktní analýzu a vytvoření bodové osnovy, jíž se pak držíte. Každému zabírá a pokaždé zabere něco jiného.

Mezi mé oblíbené techniky zpracovávání textu “z musu” patří právě vytváření osnov. Praxe je jednoduchá: základem je zodpovědět pár otázek o původu textu. Jak má být dlouhý, k jaké příležitosti je třeba ho napsat (pochopitelně jinak píšete povídku na přání a jinak reklamní text pro webové stránky), kolik máte času na práci. Od těchto se pak odvíjí samotná osnova – co chci říci, co jsou hlavní body, zda má text určená klíčová slova nebo témata, zkrátka všechen ten detailní balast okolo. Díky prostému čmárání a bodování se začnou vynořovat i samotná slova a souvětí, takže od konstruktu osnovy plynule přecházím k psaní úryvků textů. Doplnit do mezer výplň už není tak složité.

Další možností, jak překonat problém blikajícího kurzoru, je shromáždění dostatečného počtu popisných výrazů. V případě autorských fikcí to je méně účinné, ale pokud potřebujete napsat informativní text (recenze, zpráva, článek), vytvoříte si tím základ, z něhož můžete čerpat další nápady pro samotné psaní. Opět je důležité poznačit si na viditelné místo cíl a náplň takového textu – nejsem určitě jediná, komu se čas od času podaří sklouznout z původního směru do zcela jiného proudu čistě jen proto, že mne tam zavedly asociační řady a příliš široce stanovené mantinely. Jasně stanovené téma včetně závěrů (třeba váš celkový nebo hlavní dojem z recenzované knihy) pomůže “udržet myšlenku” textu i v případě, že se vám psaní natáhne z několika desítek minut třeba na tři dny.

Speciální kategorii by si zasloužily texty na přání. On je to geniální nápad, věnovat kamarádovi či známému vlastní povídku (tedy pokud víte, že dotyčný tento dárek skutečně ocení), jenže nadšení z okamžitého nápadu je jedna věc a realizace něco zcela jiného. Kolikrát se mi už stalo, že jsem geniální nápad zpracovávala půl roku, protože jsem samotné psaní stále odkládala ve snaze vyřešit všechny drobné detaily? Proto je dobré – pokud už máte podobné sklony – začít s prací co nejdříve. Ne vždy pomáhá mermomocí zakomponovat do příběhu samotnou osobu obdarovaného. Nejen, že by to dotyčný nemusel ocenit, pokud se jemu podobná postava nechová podle jeho představ, ale svým způsobem je to silně vyčerpávající i pro vás jako autora. Když už píšete někomu postavu na míru, přátelství musí stranou – jinak vytvoříte dvojrozměrný konstrukt, panáka. Nikdo totiž není jen dobrý, ale city nás jako autory nutí bagatelizovat nepříjemné stránky osobnosti toho, komu chceme takto udělat radost. Takže zapomeňte na přátelství a ustupte o tři kroky nazad, pokud trváte na tom, že kamarád musí být v povídce, když už je to povídka pro něj. Anebo na podobné nápady radši zapomeňte.

A víte, co je skutečně nejlepší na všech těch postupech? Práce s detaily. Zabere vám tolik času a pozornosti, že si ani neuvědomíte, jak hluboce jste se ponořili do práce – a že ji už máte téměř hotovou. Zní to jako dobrý trik, že? Holt autor je také jen člověk, takže to občas chce jen trochu oblafnout tu lenošnou část. Takže až příště budete mít v diáři sedmkrát podtržené a zakroužkované datum uzávěrky, zkuste si porazit svého největšího nepřítele v předstihu – a pusťte se do práce.

Ekyelka
makat - makat - makat
psaní
realita
Různé pohledy na psaní
sebekázeň
škrtat
teorie
2.4.2014
Email
12 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Tak trochu vedle

O autorech a lidech

3.9.2014
-
Publikováno Ekyelka

… kteří je čtou jako první.

Číst více
3.9.2014
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

Proč je dobré nezapomínat na druhou stranu

30.3.2016
-
Publikováno Ekyelka

Proč je dobré hýčkat i zdánlivě nesplnitelné sny a co nás naučil Twilight.

Číst více
30.3.2016
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle, Teoreticky

Problém hrubého zrna

4.6.2014
-
Publikováno Ekyelka

Nedávno jsem při práci v redakci (protože nejen Triumvirátem živ je kritický čtenář) narazila na otázku jedné autorky: …

Číst více
4.6.2014
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Základy povídky určené pro román a naopak
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Úsměvná klišé 13: Elektrikáři vymřeli

12 Komentářů

Když se skutečně nechce.
  1. papája
    2.4.2014 @ 18:03
    -
    Odpovědět

    Článek pravdivej a přínosnej, bohužel momentálně mě tíží opačnej problém… spousta nadšení a nápadů, ale žádnej čas :/ 🙂

    • Markéta
      2.4.2014 @ 18:09
      -
      Odpovědět

      Vstávání o hodinu dříve už jsi zkoušela? 🙂
      Případně psaní v těch nevyužitých skulinách – čekání ve frontě/MHD a tak. O tom sice mnozí tvrdí, že to nejde, ale pokud je dost inspirace a nápadů, tak na místě a klidu nesejde. Chce to jen klid v mysli 🙂
      To říkám já jako člověk, kterého dovedou frustrovat svou přítomností při psaní i kočky, případně dech jiného člověka (a občas i vlastní!) 🙂

      • Ekyelka
        2.4.2014 @ 19:42
        -
        Odpovědět

        Jednak vstávat o hodinu dřím skutečně nejde, pokud je budík normálně nastavený na 3:30 do práce jako v mém případě. Navíc článek směřuje k jinému problému, než je nedostatek času, takže ani v tomto případě (tedy když se nechce) by dřívější vstávání moc nepomohlo samo o sobě. Autor zkrátka musí přeprat sám sebe.

        • Markéta
          2.4.2014 @ 21:00
          -
          Odpovědět

          Tak to asi opravdu ne.. to už je drsný trochu moc.
          Ale mnozí říkají, že jim to dřívější vstávání pomáhá právě i lenost/nechuť (ti co vstávají do práce civilizovaně…:).
          Po probuzení je ten mozek zkrátka čerstvější a vhodnější k podobným kreativním činnostem, než když se pak člověk vrátí vyšťavenej z práce a ještě před sebou má hromadu povinností.
          Prý. Ti, co to tvrdí, asi nikdy neviděli můj mozek po probuzení 🙂
          (I když je pravda, nápady bývají, když se probudím dřív… ale obvykle je raději zaspím, než si hrát na zombíka).
          A to “musí” je celkem fajn. Protože když prostě není jiná možnost, tak prostě není a ono se to nějak napíše. I když se přiznám, že na kvalitě to celkem vidět bývá 🙁

  2. Markéta
    2.4.2014 @ 18:06
    -
    Odpovědět

    Tak tenhle článek si budu muset vytisknout a někam pověsit, v tom stavu se nacházím neustále. Až tak neustále, že jsem už několik měsíců nenapsala ani čárku fikce, kterou si chci psát pro sebe/do soutěží…

  3. Pavel Šimík Šíma
    2.4.2014 @ 18:13
    -
    Odpovědět

    Zdravím.

    Jo… Mám rozepsané čtyři delší příběhy a všechny skončily v různém stádiu rozpracovanosti a dopsat je není pána! ;-)))

    Pěkný článek, podnětný, ale mé osůbce asi nepomůže. Proč? Protože jsem literární houba na houby. Lenora nebo dlouhodobá krize? Nebo nedostatek času?

    Nebo výmluvy?

    Hezký den a psaní zdar. 😉

  4. MarkétaR.
    2.4.2014 @ 21:48
    -
    Odpovědět

    Velice užitečný článek. S blokem nebo nechutí psát bojujeme všichni a nějaké ty techniky se vždycky hodí. Mě pomáhá moje úmluva s kamarádem – když je jeden z nás v koncích, napíšeme si. Znáte takové to: “jestli teď nebudeš psát, s každou vteřinou umře jedno koťátko”? Tak na mě to funguje. 😀

  5. idle
    3.4.2014 @ 8:07
    -
    Odpovědět

    Mně občas na donucení k psaní pomáhá změna prostředí. Normálně píšu na počítači, když to nejde, popadnu blok a jdu si sednout do křesla, natáhnout se na postel nebo se posadit do parku.

    • ioannina
      3.4.2014 @ 9:09
      -
      Odpovědět

      Tohle mi taky pomáhá, když se zaseknu v příběhu a nevím jak dál. Přepisuju si (rukou) dosavadní část textu, dokud to psací blok nevzdá a neodskotačí do méně namáhaných krajin. :o)

      • Markéta
        3.4.2014 @ 13:37
        -
        Odpovědět

        Ano, poslední dobou už píšu téměř vše na papír…
        Lepší, než zírat do monitoru, s tou tužkou to jde tak nějak lépe… 🙂

  6. Josika
    3.4.2014 @ 10:26
    -
    Odpovědět

    Mně pomáhá nastavit si čas, po který budu něco dělat. Dám si minutku třeba na dvacet minut a celou tu dobu prostě musím psát. Pak se zas můžu klidně flákat, jenomže to už jsem většinou rozepsaná. Ale pravda je, že já jsem deadlinová osoba, čím míň času na něco mám, tím víc toho udělám.

  7. Tlusťjoch
    4.4.2014 @ 12:44
    -
    Odpovědět

    Tohle jsem naposledy zažil při maturitní písemce z ČJ.
    Vyřešil jsem to výkřikem:
    “Otevřte okna, ať mohou přiletět Múzy!”

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Když se skutečně nechce | Triumvirát