• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Květen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Dub   Čvn »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary, Kritika

Kolik času věnujete textu aneb sklizeň 5edkviček

19.5.2014
-
Publikováno sikar

Jak dlouho jsi tuhle povídku psal? Tenhle dotaz mi nedávno přišel od redakce Sardenu. Moje odpověď zněla, že hrubý text mi zabral asi tři týdny, ale pak se na tom ještě dva měsíce pracovalo. Já bych ale měl otázku na vás všechny – kolik nejen času, ale i péče textu věnujete?

Předem říkám, že se budu zabývat vašimi texty, které jdou ven poněkud oficiálněji, než že je vyvěsíte na internetu pro každého kolemjdoucího čtenáře, kterého by mohly zajímat. Chci psát o takových, u nichž záleží na tom, jak bude výsledný produkt vypadat ideálně už napoprvé při odeslání, protože prochází rukama redaktorům, nakladatelům a podobné zvířeně. O důvodu, proč by měl vypadat jako hotový výrobek a ne polotovar, se dozvíte dále.

Krátkou povídku napíšete klidně během večera. Mikropovídka může být záležitostí necelé hodiny. Když je čas, chuť, energie a nápad (škrtejte a doplňujte dle libosti), tak mnohdy prostě sednete a drtíte klávesnici tak dlouho, dokud není text hotový. Bohužel, pro mnohé tady práce končí.

Ano, ano, nezvedejte ruce. Vím, že mnozí z vás text píší třeba na poslední chvíli, pouhé hodiny před uzávěrkou. Nebo dejme tomu nemají žádného korektora nebo beta čtenáře, který by s tím pomohl. Jenže přesto mám někdy pocit, že autor po sobě povídku nečetl ani sám. A tím myslím, že sedl, napsal ji a ihned po napsání odeslal, aniž by ji alespoň prolétl očima.

Jistě, je nesmysl dělat korektury sobě samému. Text máme mnohdy ještě částečně v hlavě, víme, jak některé části zní, jak vypadají určité obraty, atd. Nečteme, spíš si to jen opakujeme v mysli, protože víme, co tam je napsáno. Ale upřímně, co takhle se alespoň podívat, zda mi Word nepodtrhnul červeně některá slova? Co takhle vychytat byť jen pár takových očividných chyb?

Setkal jsem se s texty, které autor zaslal do soutěže nebo redakce webu, ale nechal tam překlepy typu, že místo „Ředkvičky“ bylo „5edkvičky“ (což mi sice Word nepodtrhnul, ale sotva se podívám na tento odstavec, chtě nechtě se mi k tomu slovu stočí oči). A nejednalo se o jediný případ. Chápu, když místo „sekerou“ napíšete „seperou“ a přehlédnete to. Jenže ponechat v textu desítky nevinných překlepů a na každé stránce nějakou šťavnatou lahůdku jako 5edkvičky? Komentář k povídce zněl, že působí dojmem textu psaného na poslední chvíli nebo textu, na který se autor po napsaní už ani nepodíval. Jako kdyby ho už samotného nezajímal.

Pokud si autor není opravdu stoprocentně jistý, že je schopen si svůj text ohlídat, a současně nemá nikoho, kdo by mu s kontrolou pomohl, neměl by pracovat ve spěchu. Co je horší? Nestihnout uzávěrku a tento ročník soutěže vynechat, nebo tam poslat polotovar, s nímž bude posléze spojováno vaše jméno? „Hele, povídka od XYZ, to je ten, co nám poslal povídku typu do it yourself!“ U mnoha soutěží je fajn vynálezem anonymita, protože upřímně, jakmile si vůči vašemu jménu někdo vybuduje předsudek, může se to s vámi vézt navěky. Jenže vy povídku nemusíte posílat jen do soutěže, že ano.

S dilematem, zda poslat hrůzu nebo nic, jsem se už také potýkal. Jako výsledek jsem nad soutěží mávl rukou. Když nestíháte upéct bábovku, je lepší vytáhnout ze špajzu sušenky, než nabídnout hostům syrové těsto. No dobrá, i já jsem poslal do světa jeden text, za který se upřímně stydím. Nikdo nejsme dokonalý. Poučil jsem se z toho.

Jsou mezi námi tací, co i na poslední chvíli vyplodí něco úžasného, provedou sami bezchybnou korekturu a slaví úspěchy. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Abych vyjádřil svůj hodně upřímný názor, věřím tomu, že mnohé případy 5edkviček nebyly texty psané ve spěchu na poslední chvíli. Dokonce jsem přesvědčen, že taková povídka se autorovi na pevném disku povalovala pěkně dlouho. Jak jsem už někdy řekl, zahoďte jakékoliv dojmy o vlastní dokonalosti pokaždé na první pokus. Nikdo nejsme dokonalý a vaše výtvory budou skutečně dobré jen tehdy, když se jim budete řádně věnovat.

Můj postup? Dopíšu text a nechám jej pár dní odležet. Pak si to přečtu a provedu první úpravy (korektura, sjednocení vyjadřování, škrtání přebytečného). První beťák, zapracování jeho připomínek. Druhý, třetí, čtvrtý. To je v současné době limit, protože než to projde tímhle kolečkem, termín odevzdání si už většinou čistí přede dveřmi boty. Posílám jim to jednomu po druhém, protože je otrava, když dva lidé mají stejnou připomínku.

Opakuji, ne všichni asi ve svém okolí nalezneme beta čtenáře. Ne všichni máme zřejmě čas text brousit a hoblovat, dokud není dokonale hladký. Rozdíl mezi ohoblovaným a neohoblovaným prknem je, že u toho druhého si můžete vrazit třísku, ale přesto je použitelné. Pokud mám v tomto přirovnání pokračovat, tak hrubá verze povídky, které asi už na věky věků přiřknu označení 5edkvička, je neopracované poleno.

Někteří z nás sice již tato polena mají tak hladká, že najdou využití, ale opět, jedná se o výjimky. Sebelepší autor na tom polenu stejně zapomene nějaký překlep a vynechanou čárku. To je zcela normální, i korektor může něco přehlédnout. Jenže tohle vědomí vás rozhodně neopravňuje, abyste někomu jako podlahovou krytinu zaslali hrubé poleno pokryté kůrou, z něhož dokonce čouhá několik větví.

Nemusíte mít vlastně ani beta čtenáře, protože z tohohle polena zvládne hrubé prkno vyrobit každý. Pravda, musí i na vlastní text nahlížet dosti kriticky. V okamžiku, kdy čtete svoji povídku, zapomeňte, kdo je autorem. V tuhle chvíli vám na stole přistál prostě text, nic víc. Představte si, že to psal někdo, koho vůbec neznáte, a požádal vás, abyste mu vychytali chyby.

I když tohle musíte dělat sami, protože na to nikoho nemáte, je opravdu ideální dát si mezi dopsáním a kontrolou nejméně několik dní pauzu. Pročistit si hlavu, naplnit ji něčím nesouvisejícím. Pak teprve sedněte k polenu a vyrobte alespoň hrubé prkno. Budou v něm třísky, jenže už to nebude 5edvikčka. Bude to Ředkvička. Honíte termín a nestíháte to? Tak tady radu nemám.

Málokdo z nás vzal poprvé v životě do ruky šipky a prvním hodem strefil střed terče. Stejně tak první verze povídek nejsou hotovým materiálem. Mohla vám ležet na disku půl roku, ale pokud jste se na ni během té doby ani nepodívali, je možné, že je k ničemu. To jedno přečtení před odesláním vás nezabije. I když bude Ředkvička nahnilá a červivá, pořád je to Ředkvička, ne 5edkvička.

Sikar

 

autorské chyby
detaily
gramatika
kritika
literatura
nesmysly
připomínky
psaní
Sikar
19.5.2014
Email
14 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary, Teoreticky

Sto magických tahů hřebenem

22.6.2018
-
Publikováno Meridion

Tolikrát jsem v různých knihách četla, jak si hrdinka pravidelně každý večer rozčesává vlasy přesně sto tahy hřebenem, …

Číst více
22.6.2018
Publikováno Meridion
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 21: Luku, jsem tvůj otec!

8.9.2014
-
Publikováno sikar

Dneska začneme vtípkem. Prosím, dříve skoro kultovní Tubecat, epizoda ze série na téma Star Wars vs. Star Trek. …

Číst více
8.9.2014
Publikováno sikar
Diagnózy

Diagnóza: Manuálitida

2.3.2015
-
Publikováno sikar

Živím se překládáním manuálů k elektronice. Díky tomu vím moc dobře, jak takový manuál vypadá, protože oproti valné …

Číst více
2.3.2015
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Prázdninové psaní Triumvirátu - předběžné info
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Přívlastky a jiná zvířena

14 Komentářů

Kolik času věnujete textu aneb sklizeň 5edkviček.
  1. Kadet
    19.5.2014 @ 9:56
    -
    Odpovědět

    Já po sobě svoje texty hrozně nerada čtu. Když už je opravuju, vytisknu si je a sjedu je jednou, abych je opravila. Pak to opravím a sjedu podruhé po pár dnech. Pak to pošlu betům, opravím podle nich a pak už ten text nikdy nechci vidět. Když ho posílám do soutěže, tak u klikání na “odeslat” zavírám oči. A pak už pro mě neexistuje. A pak tam nějakej ten překlep zůstane. Vždycky. Ale myslím, že poslední čtení by moc nepomohlo, protože bych k tomu sedala s děsem (a možná bych to nakonec neodeslala :D).
    Mimochodem, jsem jediná, kdo ty 5edkvičky čte jako Pědkvičky?

    • Monika
      19.5.2014 @ 14:00
      -
      Odpovědět

      Kadet: Já to přečetla úplně stejně 🙂 Pak jsem se snažila vyslovit Pětedkvičky, což se mi nepodařilo, takže Pědkvičky jsou úplně nejlepší. Už vidím, jak mi to naskočí v hlavě, kdykoliv budu číst nějaký neupravený text 😀
      Já si po sobě svoje textu čtu, ale zase strašně nerada přepisuju a škrtám. Vlastně se mi to zatím povedlo jen v minimu případů, spíš ty texty nechám ležet ve složce, než abych je musela nějak předělat. Většinou tedy opravuji jen chybky v gramatice a stavbě vět. Možná je můj problém v tom, že nemám žádné bety, které by mi chyby a zbytečnosti ukázaly.

      • Markéta
        19.5.2014 @ 14:07
        -
        Odpovědět

        Mně nevadí škrtat, dokonce ani ponechat z první verze jen kostru, nebo nějakou postavu a přepsat to celé, ale vychytat tam chyby, byť i ty zmíněné 5edkvičky se mi zkrátka nedaří.

  2. Rya
    19.5.2014 @ 17:03
    -
    Odpovědět

    Času a péče? Docela hodně, i když ne tolik jako někteří usilovní přepisovači, které znám. A je to utrpení, protože sice píšu rychle a s radostí, ale to potom je už jen pot a slzy. Mám zkušebního čtenáře plus betu a když chci něco někam poslat (což se tedy stalo pouze jednou), projedu ještě tištěnou verzi, protože v počítači všechny chyby nevidím. Myslím, že 5edkvičky by mi neunikly. Nesnáším chyby v textu a nemyslím si, že je někdo zvědavý na moje. Onehdy jsem v jedné detektivce našla slovo “sušyčka” a div jsem nevylítla z kůže! 😉

  3. Pavel Šimík Šíma
    19.5.2014 @ 17:51
    -
    Odpovědět

    Já to říkal, šotci jsou věční! 😉

  4. MarkétaR.
    19.5.2014 @ 17:59
    -
    Odpovědět

    Po dopsání první verze vždycky nechávám text “odstát” tak dlouho, dokud se mi z hlavy alespoň částečně nevypaří detaily a moje rádoby autorské vychytávky. Pak to čtu, jako by to byla povídka, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Až se dopravuju k verzi, se kterou jsem spokojená, přichází na řadu můj věrný beta-čtenář. 😉 Poslední dobou ale bohužel do všech soutěží píšu na poslední chvíli, takže tenhle proces jaksi nestihnu uskutečnit a pak to tak vypadá. 😀

  5. Alimak
    19.5.2014 @ 18:19
    -
    Odpovědět

    Beta čtenáře nemám, takže veškeré korektury si dělám sama. Kolikrát po sobě jednotlivé povídky čtu, to raději ani nepočítám. Když už se povídku chystám poslat do soutěže, tak si ji vytisknu a opět hledám překlepy, chyby, škrtám zbytečnosti… Pak tyhle opravy převedu do elektronické verze. Ovšem v určitou chvíli si prostě musím říct STOP a povídku poslat, jinak bych ji buď neposlala vůbec (protože bych pořád nacházela nedostatky) nebo by se mi povídka rozpadla pod rukama (vlivem mé vlastní kritiky).

  6. Markéta
    19.5.2014 @ 18:40
    -
    Odpovědět

    Vytisknout povídku ke korektuře je super postup.
    Jenže když jeden nemá tiskárnu a ještě navíc má jeho nejkratší povídka něco kolem dvaceti stran, tak se to malinko prodraží 🙂

    • Rya
      20.5.2014 @ 16:06
      -
      Odpovědět

      Dvacet stran! Závidím. Zatím umím napsat jenom drabble nebo novelu, ve všem mezitím dost tápu :-/

    • ioannina
      21.5.2014 @ 5:41
      -
      Odpovědět

      Čirou náhodou jsem zjistila, že dobrá a papír neničící varianta je přehodit si text do jinýho formátu. Stačí jiný písmo, a pědkvičky skáčou nad řádky jak divý! A udělá to něco podobnýho i se zaručeně úžasnými formulacemi: člověk hned uvidí, že jsou vlastně pitomé. Nebo oblíbená vychytávka jedné bety: nechtěné opakování slova příliš brzy po sobě. V tom původním formátu je člověk už nevidí, v tom změněném vylezou hned. (Ale strašně rychle se zase zahrabávaj, mrchy. ;o) )

  7. ioannina
    19.5.2014 @ 19:17
    -
    Odpovědět

    Průměrně dva měsíce. Bývalo to víc.
    Když sednu k rozpracované věci, začnu obyčejně tím, že si ji přečtu a poupravím, co už je. Pak teprve pokračuju. Tak se dobře navazuje, člověk si osvěží, jak mu kdo mluví.
    Když je vážně zle, vezmu papír a tužku a ten kousek přepíšu rukou. Je to zvláštní, ale ruka pustí míň hrůz než prsty na klávesnici.
    (Konečná podoba textů měla ten efekt, že mi jistý nakladatel nabídl, ať pro něj dělám korektury. Potěšilo mě to. Je to fajn práce.)

  8. TlusTjoch
    19.5.2014 @ 21:00
    -
    Odpovědět

    Off šem, kdyby místo “5edkvičky” bylo “5edkvi4ky” pak je to šifra, neasi?

  9. Josika
    20.5.2014 @ 10:35
    -
    Odpovědět

    Trochu záleží na délce textu, ale když si tak vezmu to, co jsem posílala do soutěží (ne že by toho bylo dost na slušný statistický vzorek), tak teď pracovně počítám se čtyřmi měsíci. Od okamžiku, kdy začnu psát. Nápad se mi většinou v hlavě povaluje déle. Měsíc na psaní, měsíc na to, nechat to odstát a dát přečíst betám, měsíc na rvaní si vlasů nad tím, co tam našly za problémy, a vymýšlení, jak z toho ven, a měsíc na dopilování. Díky Bohu za deadline, nejspíš bych se v tom vydržela vrtat dýl. Samozřejmě to nejsou čisté časy a mám pocit, že věci, které jsem napsala více méně na jeden zátah, jsou nejlepší. Ovšem revize se prostě bez času neobejdou. Alespoň tedy v mém případě.
    Pak jsou tu ovšem dlouhodobé “projekty” a tam mám i případ, kdy jsem usoudila, že příběh dobrej, zápletka dobrá, ale potřebuje to z gruntu přepsat, tak jsem začala zase od nuly. A hezky v ruce, protože jsem si někde přečetla, že tím člověk získá novou perspektivu, protože se zapojují jiné části mozku. Zatím se zdá, že to funguje:-)
    Jinak jsem ovšem expert, který je schopný ty 5edkvičky prostě nevidět (na monitoru), nevidět (na papíře) a nevidět (červeně podtržené ve Wordu). Naštěstí mám velkou kliku na bety.
    Obecně si myslím, že nejdůležitější je to “odstávací období”. Ani ne tak kvůli gramatickým chybám, ale protože se po něm daleko snáz hledají i dějové díry. Člověk stihne trošičku vystřízlivět z prvního nadšení nad tím, že se mu něco povedlo napsat.

  10. Adhara
    29.5.2020 @ 15:57
    -
    Odpovědět

    O písaní textov do súťaže na poslednú chvíľu som už počula, ale nikdy som tomu nerozumela. Ako teenagerku síce ani mňa netrápila pred odoslaním nejaká kontrola gramatiky, ale tie časy sú už chvalabohu za mnou. Paradoxne, čím som staršia, tým mám viac pocit, že moje čerstvopisy sú absolútne nepoužiteľné. A ešte aj dlho po úpravách a korigovaní nepoužiteľné budú.

    Pred rokom mi vyšiel text, na ktorého úpravy som mala celkove iba päť mesiacov. A to je, minimálne pre mňa, sakra málo. Moje rekordné minimum.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Kolik času věnujete textu aneb sklizeň 5edkviček | Triumvirát