Jak dlouho jsi tuhle povídku psal? Tenhle dotaz mi nedávno přišel od redakce Sardenu. Moje odpověď zněla, že hrubý text mi zabral asi tři týdny, ale pak se na tom ještě dva měsíce pracovalo. Já bych ale měl otázku na vás všechny – kolik nejen času, ale i péče textu věnujete?

Předem říkám, že se budu zabývat vašimi texty, které jdou ven poněkud oficiálněji, než že je vyvěsíte na internetu pro každého kolemjdoucího čtenáře, kterého by mohly zajímat. Chci psát o takových, u nichž záleží na tom, jak bude výsledný produkt vypadat ideálně už napoprvé při odeslání, protože prochází rukama redaktorům, nakladatelům a podobné zvířeně. O důvodu, proč by měl vypadat jako hotový výrobek a ne polotovar, se dozvíte dále.

Krátkou povídku napíšete klidně během večera. Mikropovídka může být záležitostí necelé hodiny. Když je čas, chuť, energie a nápad (škrtejte a doplňujte dle libosti), tak mnohdy prostě sednete a drtíte klávesnici tak dlouho, dokud není text hotový. Bohužel, pro mnohé tady práce končí.

Ano, ano, nezvedejte ruce. Vím, že mnozí z vás text píší třeba na poslední chvíli, pouhé hodiny před uzávěrkou. Nebo dejme tomu nemají žádného korektora nebo beta čtenáře, který by s tím pomohl. Jenže přesto mám někdy pocit, že autor po sobě povídku nečetl ani sám. A tím myslím, že sedl, napsal ji a ihned po napsání odeslal, aniž by ji alespoň prolétl očima.

Jistě, je nesmysl dělat korektury sobě samému. Text máme mnohdy ještě částečně v hlavě, víme, jak některé části zní, jak vypadají určité obraty, atd. Nečteme, spíš si to jen opakujeme v mysli, protože víme, co tam je napsáno. Ale upřímně, co takhle se alespoň podívat, zda mi Word nepodtrhnul červeně některá slova? Co takhle vychytat byť jen pár takových očividných chyb?

Setkal jsem se s texty, které autor zaslal do soutěže nebo redakce webu, ale nechal tam překlepy typu, že místo „Ředkvičky“ bylo „5edkvičky“ (což mi sice Word nepodtrhnul, ale sotva se podívám na tento odstavec, chtě nechtě se mi k tomu slovu stočí oči). A nejednalo se o jediný případ. Chápu, když místo „sekerou“ napíšete „seperou“ a přehlédnete to. Jenže ponechat v textu desítky nevinných překlepů a na každé stránce nějakou šťavnatou lahůdku jako 5edkvičky? Komentář k povídce zněl, že působí dojmem textu psaného na poslední chvíli nebo textu, na který se autor po napsaní už ani nepodíval. Jako kdyby ho už samotného nezajímal.

Pokud si autor není opravdu stoprocentně jistý, že je schopen si svůj text ohlídat, a současně nemá nikoho, kdo by mu s kontrolou pomohl, neměl by pracovat ve spěchu. Co je horší? Nestihnout uzávěrku a tento ročník soutěže vynechat, nebo tam poslat polotovar, s nímž bude posléze spojováno vaše jméno? „Hele, povídka od XYZ, to je ten, co nám poslal povídku typu do it yourself!“ U mnoha soutěží je fajn vynálezem anonymita, protože upřímně, jakmile si vůči vašemu jménu někdo vybuduje předsudek, může se to s vámi vézt navěky. Jenže vy povídku nemusíte posílat jen do soutěže, že ano.

S dilematem, zda poslat hrůzu nebo nic, jsem se už také potýkal. Jako výsledek jsem nad soutěží mávl rukou. Když nestíháte upéct bábovku, je lepší vytáhnout ze špajzu sušenky, než nabídnout hostům syrové těsto. No dobrá, i já jsem poslal do světa jeden text, za který se upřímně stydím. Nikdo nejsme dokonalý. Poučil jsem se z toho.

Jsou mezi námi tací, co i na poslední chvíli vyplodí něco úžasného, provedou sami bezchybnou korekturu a slaví úspěchy. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným.

Abych vyjádřil svůj hodně upřímný názor, věřím tomu, že mnohé případy 5edkviček nebyly texty psané ve spěchu na poslední chvíli. Dokonce jsem přesvědčen, že taková povídka se autorovi na pevném disku povalovala pěkně dlouho. Jak jsem už někdy řekl, zahoďte jakékoliv dojmy o vlastní dokonalosti pokaždé na první pokus. Nikdo nejsme dokonalý a vaše výtvory budou skutečně dobré jen tehdy, když se jim budete řádně věnovat.

Můj postup? Dopíšu text a nechám jej pár dní odležet. Pak si to přečtu a provedu první úpravy (korektura, sjednocení vyjadřování, škrtání přebytečného). První beťák, zapracování jeho připomínek. Druhý, třetí, čtvrtý. To je v současné době limit, protože než to projde tímhle kolečkem, termín odevzdání si už většinou čistí přede dveřmi boty. Posílám jim to jednomu po druhém, protože je otrava, když dva lidé mají stejnou připomínku.

Opakuji, ne všichni asi ve svém okolí nalezneme beta čtenáře. Ne všichni máme zřejmě čas text brousit a hoblovat, dokud není dokonale hladký. Rozdíl mezi ohoblovaným a neohoblovaným prknem je, že u toho druhého si můžete vrazit třísku, ale přesto je použitelné. Pokud mám v tomto přirovnání pokračovat, tak hrubá verze povídky, které asi už na věky věků přiřknu označení 5edkvička, je neopracované poleno.

Někteří z nás sice již tato polena mají tak hladká, že najdou využití, ale opět, jedná se o výjimky. Sebelepší autor na tom polenu stejně zapomene nějaký překlep a vynechanou čárku. To je zcela normální, i korektor může něco přehlédnout. Jenže tohle vědomí vás rozhodně neopravňuje, abyste někomu jako podlahovou krytinu zaslali hrubé poleno pokryté kůrou, z něhož dokonce čouhá několik větví.

Nemusíte mít vlastně ani beta čtenáře, protože z tohohle polena zvládne hrubé prkno vyrobit každý. Pravda, musí i na vlastní text nahlížet dosti kriticky. V okamžiku, kdy čtete svoji povídku, zapomeňte, kdo je autorem. V tuhle chvíli vám na stole přistál prostě text, nic víc. Představte si, že to psal někdo, koho vůbec neznáte, a požádal vás, abyste mu vychytali chyby.

I když tohle musíte dělat sami, protože na to nikoho nemáte, je opravdu ideální dát si mezi dopsáním a kontrolou nejméně několik dní pauzu. Pročistit si hlavu, naplnit ji něčím nesouvisejícím. Pak teprve sedněte k polenu a vyrobte alespoň hrubé prkno. Budou v něm třísky, jenže už to nebude 5edvikčka. Bude to Ředkvička. Honíte termín a nestíháte to? Tak tady radu nemám.

Málokdo z nás vzal poprvé v životě do ruky šipky a prvním hodem strefil střed terče. Stejně tak první verze povídek nejsou hotovým materiálem. Mohla vám ležet na disku půl roku, ale pokud jste se na ni během té doby ani nepodívali, je možné, že je k ničemu. To jedno přečtení před odesláním vás nezabije. I když bude Ředkvička nahnilá a červivá, pořád je to Ředkvička, ne 5edkvička.

Sikar