• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Květen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Dub   Čvn »
 1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 16: Už fakt poslední jednorožec

5.5.2014
-
Publikováno sikar

V roce 1968 napsal Peter S. Beagle fantasy román Poslední jednorožec. Snad netřeba říkat, co je to jednorožec. Ne vždy byl zobrazován jako kůň, někdy se podobal spíše kozlu (viz obrázek níže) nebo jinému méně ušlechtilému kopytníku. Zásadní ale je, že má jediný roh, jenž mu vystupuje z čela. Co je však pro jednorožce důležité? Že po vzoru P.S. Beagla jsou poslední.

Nebudu lhát. Ačkoliv jsem od Beagla něco málo četl, zrovna Poslední jednorožec mi rukama neprošel. Pokud smím jednou větou přiblížit, o čem to má být: Samice jednorožce si myslí, že je poslední svého druhu, takže se vydá zjistit více o osudu ostatních jednorožců. Mohl bych to rozebrat hlouběji, ale netřeba, protože to hlavní jsem řekl. Jednorožec je poslední svého druhu.

Skutečně, v tomto případě bych řekl, že jednorožeč mečí, smrdí a trká do stěn chlívku.

Skutečně, v tomto případě bych řekl, že jednorožec mečí, smrdí a trká do stěn chlívku. A jak to safra dělá, že ho s takovým rohem nebolí krční páteř?

Poslední jedinci (můžou si to klidně jen myslet) svého druhu jsou dosti oblíbené téma. Jste poslední svého druhu? V tom případě jste hrdina nebo alespoň postava, co pořádně vyčnívá. Teď hned se mi vybavili Doktor, Superman a Lobo (poslední dva si rádi vzájemně rozbíjí držku a je to pořád 1:1). Jakmile jste poslední, příběh se kolem vás točí jako kolotoč, kterému někdo rozbil tlačítko STOP. Někdy vaše rasa už neexistuje, protože ostatní příslušníci padli ve válce. Nebo jste třeba svoji rasu vyvraždili sami, abyste byli jedineční (někdy si budu muset Loba přečíst znovu). Jednorožci jsou však tak delikátní stvoření, že nemohou vymírat jen tak. Lidé jsou zlí a jednorožce loví, proto existuje již jen ten poslední. Nebo ne, je to klidně jen tak. Třeba vymírají prostě jen proto, že to autorovi přišlo jako dobrý katalyzátor děje.

Já se ptám, co komu jednorožci udělali? Tento článek je zaměřen zvláště na povídky začínajících autorů, kterých mi jen v rámci soutěží (nepočítám to, co nám posíláte vy) projde ročně rukama kolem osmdesáti. Začínám si pomalu dělat čárky za každou povídku, v níž se vyskytuje jednorožec. A také dělám čárku za povídky, v nichž je ten jednorožec poslední.

Trocha statistiky! Víte, co je zajímavé? Že počet čárek si je podezřele podobný. Vlastně jen málokterá povídka, obsahující jednorožce, obsahuje více než jednoho. A ten jeden je často právě ten poslední.

Dobrá, chápu, co obvykle jednorožec symbolizuje. Čistotu, nevinnost, která se jen stěží ubrání před krutým lidským světem, něco vzácného. Jednorožci proti lidem nic nezmůžou, takže to s nimi dopadne jako s jinými živočišnými druhy, jež lidstvo uznalo za příliš chutné, škodné nebo mající příjemně hřející kožešinu (nebo léčivý roh). Vcelku logicky tedy může nastat situace, kdy zbývá ten jeden konkrétní poslední jednorožec.

Ani nevíte, jak toužím po povídce o posledním jednorožci, který jde pomstít ty ostatní. A činí tak svojí neuvěřitelnou roztomilostí!

Ani nevíte, jak toužím po povídce o posledním jednorožci, který jde pomstít ty ostatní. A činí tak svojí neuvěřitelnou roztomilostí. Infarkt zaručen!

Občas, když čtu soutěžní povídku s posledním jednorožcem, setkám se s tím, že například není pořádně vysvětleno, proč vlastně je poslední. Dost často jsou si obyvatelé onoho světa vědomi významu jednorožců (ať už se jedná o magickou rovnováhu živlů nebo trus, který hnojí o dvacet procent lépe, než koňský a voní po heřmánku) a berou je jako důležité bytosti. Přesto dopustili, aby byl tak báječný tvor skoro vyhuben. Sami za to mnohdy očividně nemůžou. Na vině jsou nejspíš oni zlí Japonci Onoseto a Samoseto.

Jednorožec je buď deus ex machina. Například dotyk jeho rohu vyléčí krále nebo zvrátí průběh bitvy (ideálně jedno následuje druhé). Druhou možností je, že pro příběh je důležitá právě záchrana posledního jednorožce. Nebo, s čímž jsem se také už setkal, se v průběhu děje dozvíte, že jen tak mimochodem by mohli hrdinové také zachránit posledního jednorožce, ačkoliv vlastně chtěli dělat původně něco zcela jiného a jednorožec se v textu objevil jen tak, asi aby to bylo epičtější.

Jednorožec je poslední. Co ho tedy čeká? Zatím jsem se setkal s variantami, že od tohoto okamžiku již neexistují žádní jednorožci, protože ten náš padl za vlast, nebo dojde k zázračnému zjištění, že se ve skutečnosti nejednalo o posledního jednorožce.

Což o to, ve všech případech se jedná o ukázku vcelku klasické epické fantasy. To není špatně, ani náhodou ne.

Co je tedy klišé?

Musí ten jednorožec být nutně poslední? Dosud jsem shrnul varianty příběhu, s nimiž by se dalo pracovat ve všech možných kombinacích. Mohli byste do těch příběhů zasadit cokoliv. Jenže pokud se jedná o posledního příslušníka druhu, tak je to kdo? Jednorožec.

Chudáčci. Ani nevíte, v kolika literárních světech jste ty nebohé kopytníky dovedli na pokraj záhuby, jen abyste mohli napsat příběh! Vezměte si příklad z Asprinovy Mýtické série, v níž jsou jednorožci ve světě Tulp zcela běžná tažná a jízdní zvířata a nikdo na nich nevidí nic zvláštního. A nejsou poslední, protože jsou užiteční.

Teď vážně. Kombinace slov poslední a jednorožec je tak častá, že s originalitou nemá příbuzného už vůbec nic. To, že jste někde postřehli název Beaglova románu, nemusí nutně znamenat, že z něj ihned uděláte miliontou první zápletku o posledním jednorožci, kterou svět spatřil. Zkuste nějakou změnu, prosím. A ne, poslední pegas se nepočítá.

Sikar.

fantasy
klišé
koně
literatura
mytologie
psaní
Robert Asprin
Sikar
stereotypy při psaní
5.5.2014
Email
17 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 45: Úslužný pan hostinský

2.3.2018
-
Publikováno sikar

Lidé jsou různí. To, že jste lékař, pilot nebo popelář z vás nedělá automaticky milého nebo naopak nepříjemného člověka. …

Číst více
2.3.2018
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 40: Všechno to byl jenom sen

7.9.2015
-
Publikováno sikar

O tomto klišé jsem vlastně ani psát nechtěl. Co jsem začal se seriálem Úsměvná klišé, přišlo mi, že …

Číst více
7.9.2015
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 22: Úplně jednoduchý plán

13.10.2014
-
Publikováno sikar

Minulé pondělí jsem se ve článku zmínil o tom, že s věkem zjistíme, jak to ve světě chodí …

Číst více
13.10.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Problém nedefinovaného účelu
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Ach, postavo 8: Staršík Zakrslý

17 Komentářů

Úsměvná klišé 16: Už fakt poslední jednorožec.
  1. Kadet
    5.5.2014 @ 12:42
    -
    Odpovědět

    No třeba poslední zlatý kohout? Nebo poslední princ zakletý v žábu? Nebo poslední člověk ve světě, který ovládají jednorožci?
    Jaktěživ jsem snad jednorožce nepoužila. A jestli to někdy udělám, tak bude lidi na roh napíchávat a ne je léčit.

    • Markéta
      5.5.2014 @ 18:08
      -
      Odpovědět

      Poslední princ prokletý v žábu zní dobře! 🙂

    • Rivallien
      5.5.2014 @ 19:04
      -
      Odpovědět

      Poslední člověk ve světě ovládaném jednorožci! Ano, prosím 😀

  2. Fionor
    5.5.2014 @ 12:43
    -
    Odpovědět

    Ha, měl jsem v hlavě námět na jednu povídku s jednorožcem… ale nebyl poslední, ale první! I když, jak se to tak vezme, tak z jistých úhlů pohledu šlo i o to (a bylo to všeobecně žádoucí), aby na konci povídky byl zároveň i poslední…
    Ach jo! 🙁

    • sikar
      5.5.2014 @ 12:45
      -
      Odpovědět

      Fio, věřím, že by to mohlo být originální. Plchužel jsem se za poslední roky setkal s tolika posledními jednorožci, že to nebylo pěkné.

  3. Lina Dee
    5.5.2014 @ 12:55
    -
    Odpovědět

    A co poslední jednorožec, coby svět ničící zrůda, kterou je potřeba zlikvidovat, to by prošlo?

    • sikar
      5.5.2014 @ 13:00
      -
      Odpovědět

      To je natolik proti všem variacím, které jsem četl, že asi i jo.

  4. Daletth
    5.5.2014 @ 13:30
    -
    Odpovědět

    Zrovna mě napadlo totéž, co Linu 😀
    Dlouho jsem si chtěla něco s jednorožcem napsat… Asi je dozrál čas 😀

  5. Adiira
    5.5.2014 @ 18:13
    -
    Odpovědět

    Nevím proč, ale najednou mi v hlavě vzklíčil nápad o vraždícím stádu jednorožců.

  6. TluTjoch
    5.5.2014 @ 18:46
    -
    Odpovědět

    Jasně. Poslední může být jenom Mohykán. To se vžilo, i když neměl roh.

    Z rohu jednorožce by byl pěkný pohár na víno.

    • Rivallien
      5.5.2014 @ 19:06
      -
      Odpovědět

      Spíš panák na víno, soudě podle obvyklé šířky rohu, viditelné na obrázcích.

  7. Vlcacka
    5.5.2014 @ 19:30
    -
    Odpovědět

    Obávám se, drazí, že i to už vám někdo vydojil aneb – zkuste si najít povídku Diane Peterfundové Jak pečovat o mládě vraždícího jednorožce. 🙂
    Je báječná.

    • sikar
      5.5.2014 @ 20:15
      -
      Odpovědět

      Tak jo, tohle dávám na seznam!

  8. Tenny
    5.5.2014 @ 21:29
    -
    Odpovědět

    Ha, jednorožci mi lezou na nervy… Ale vždycky si pak vzpomenu na geniální povídku (respektive glosu, protože povídka sama je ehm.. kvality zajímavé) Zlaté žíně. Doporučuji pro zlepšení nálady…
    http://modra-cervena.blog.cz/0811/zlate-zine (začíná to ve druhém odstavci článku)

  9. Kocour Gadr
    5.5.2014 @ 23:34
    -
    Odpovědět

    Sem taky použil jednorožce…poslední…několik… Sílové dobra je používali jako těžkou jízdu a pak jim zapoměli říct že válka skončila…pak už kliše: krev, spousta mrtvejch a další krev… 😀

  10. Mája
    4.8.2014 @ 22:50
    -
    Odpovědět

    Povídka co jsem měla kdysi rozepsanou obsahovala jednorožce… nebyl to kůň a nebyl poslední, ale byl vyhnaný a jediný, který se stýkal se světem

  11. Jergon
    12.3.2015 @ 23:07
    -
    Odpovědět

    Jedinou (krátkou) povídku o posledním jednorožci – vlastně jednorožcích – jsem četl už kdysi hodně dávno. Jakýsi chlapík tam přišel za farmářem chovajícím párek hezkých tažných jednorožců a chtěl je od něj koupit. Farmář nechtěl prodat, že prý jsou hodně vzácní, chlapík naléhal, že je fakt moc nutně potřebuje, a když ho farmář vyhodil, dokonce se je pokusil ukrást. Nepochodil, vrátil se domů za otcem, oznámil své selhání a nakonec “…Noe odškrtl na seznamu položku a povzdechl si: škoda, že jednorožci nebudou, byli fakt pěkní…”
    Mně samotného jednorožci, zvlášť poslední, moc neberou. Napsal jsem krátkou věcičku o tom, jak je Rudý Býk honí, dává jim kříííídla a měni je na pegasy, ale to je taky starý mladický úlet…:-)

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Úsměvná klišé 16: Už fakt poslední jednorožec | Triumvirát