V roce 1968 napsal Peter S. Beagle fantasy román Poslední jednorožec. Snad netřeba říkat, co je to jednorožec. Ne vždy byl zobrazován jako kůň, někdy se podobal spíše kozlu (viz obrázek níže) nebo jinému méně ušlechtilému kopytníku. Zásadní ale je, že má jediný roh, jenž mu vystupuje z čela. Co je však pro jednorožce důležité? Že po vzoru P.S. Beagla jsou poslední.

Nebudu lhát. Ačkoliv jsem od Beagla něco málo četl, zrovna Poslední jednorožec mi rukama neprošel. Pokud smím jednou větou přiblížit, o čem to má být: Samice jednorožce si myslí, že je poslední svého druhu, takže se vydá zjistit více o osudu ostatních jednorožců. Mohl bych to rozebrat hlouběji, ale netřeba, protože to hlavní jsem řekl. Jednorožec je poslední svého druhu.

Poslední jedinci (můžou si to klidně jen myslet) svého druhu jsou dosti oblíbené téma. Jste poslední svého druhu? V tom případě jste hrdina nebo alespoň postava, co pořádně vyčnívá. Teď hned se mi vybavili Doktor, Superman a Lobo (poslední dva si rádi vzájemně rozbíjí držku a je to pořád 1:1). Jakmile jste poslední, příběh se kolem vás točí jako kolotoč, kterému někdo rozbil tlačítko STOP. Někdy vaše rasa už neexistuje, protože ostatní příslušníci padli ve válce. Nebo jste třeba svoji rasu vyvraždili sami, abyste byli jedineční (někdy si budu muset Loba přečíst znovu). Jednorožci jsou však tak delikátní stvoření, že nemohou vymírat jen tak. Lidé jsou zlí a jednorožce loví, proto existuje již jen ten poslední. Nebo ne, je to klidně jen tak. Třeba vymírají prostě jen proto, že to autorovi přišlo jako dobrý katalyzátor děje.

Já se ptám, co komu jednorožci udělali? Tento článek je zaměřen zvláště na povídky začínajících autorů, kterých mi jen v rámci soutěží (nepočítám to, co nám posíláte vy) projde ročně rukama kolem osmdesáti. Začínám si pomalu dělat čárky za každou povídku, v níž se vyskytuje jednorožec. A také dělám čárku za povídky, v nichž je ten jednorožec poslední.

Trocha statistiky! Víte, co je zajímavé? Že počet čárek si je podezřele podobný. Vlastně jen málokterá povídka, obsahující jednorožce, obsahuje více než jednoho. A ten jeden je často právě ten poslední.

Dobrá, chápu, co obvykle jednorožec symbolizuje. Čistotu, nevinnost, která se jen stěží ubrání před krutým lidským světem, něco vzácného. Jednorožci proti lidem nic nezmůžou, takže to s nimi dopadne jako s jinými živočišnými druhy, jež lidstvo uznalo za příliš chutné, škodné nebo mající příjemně hřející kožešinu (nebo léčivý roh). Vcelku logicky tedy může nastat situace, kdy zbývá ten jeden konkrétní poslední jednorožec.

Občas, když čtu soutěžní povídku s posledním jednorožcem, setkám se s tím, že například není pořádně vysvětleno, proč vlastně je poslední. Dost často jsou si obyvatelé onoho světa vědomi významu jednorožců (ať už se jedná o magickou rovnováhu živlů nebo trus, který hnojí o dvacet procent lépe, než koňský a voní po heřmánku) a berou je jako důležité bytosti. Přesto dopustili, aby byl tak báječný tvor skoro vyhuben. Sami za to mnohdy očividně nemůžou. Na vině jsou nejspíš oni zlí Japonci Onoseto a Samoseto.

Jednorožec je buď deus ex machina. Například dotyk jeho rohu vyléčí krále nebo zvrátí průběh bitvy (ideálně jedno následuje druhé). Druhou možností je, že pro příběh je důležitá právě záchrana posledního jednorožce. Nebo, s čímž jsem se také už setkal, se v průběhu děje dozvíte, že jen tak mimochodem by mohli hrdinové také zachránit posledního jednorožce, ačkoliv vlastně chtěli dělat původně něco zcela jiného a jednorožec se v textu objevil jen tak, asi aby to bylo epičtější.

Jednorožec je poslední. Co ho tedy čeká? Zatím jsem se setkal s variantami, že od tohoto okamžiku již neexistují žádní jednorožci, protože ten náš padl za vlast, nebo dojde k zázračnému zjištění, že se ve skutečnosti nejednalo o posledního jednorožce.

Což o to, ve všech případech se jedná o ukázku vcelku klasické epické fantasy. To není špatně, ani náhodou ne.

Co je tedy klišé?

Musí ten jednorožec být nutně poslední? Dosud jsem shrnul varianty příběhu, s nimiž by se dalo pracovat ve všech možných kombinacích. Mohli byste do těch příběhů zasadit cokoliv. Jenže pokud se jedná o posledního příslušníka druhu, tak je to kdo? Jednorožec.

Chudáčci. Ani nevíte, v kolika literárních světech jste ty nebohé kopytníky dovedli na pokraj záhuby, jen abyste mohli napsat příběh! Vezměte si příklad z Asprinovy Mýtické série, v níž jsou jednorožci ve světě Tulp zcela běžná tažná a jízdní zvířata a nikdo na nich nevidí nic zvláštního. A nejsou poslední, protože jsou užiteční.

Teď vážně. Kombinace slov poslední a jednorožec je tak častá, že s originalitou nemá příbuzného už vůbec nic. To, že jste někde postřehli název Beaglova románu, nemusí nutně znamenat, že z něj ihned uděláte miliontou první zápletku o posledním jednorožci, kterou svět spatřil. Zkuste nějakou změnu, prosím. A ne, poslední pegas se nepočítá.

Sikar.