V sedmdesátých letech se objevil takový zajímavý trend. Vzali jste nějakou více či méně oblíbenou kreslenou postavu a začali jste o ní natáčet nový seriál, který, nehledě na to, o jakou postavu se jednalo, a zda se k tomu tématu hodilo, se odehrával ve vesmíru. Pamatuji si, že někdy před dvaceti lety u nás takhle běžel seriál, v němž se Méďa Béďa účastnil vesmírných závodů. Příkladů by se našlo víc, více či méně bizarních. Nejen o umístění nového děje do vesmíru se zabývá heslo Recycled IN SPACE! na encyklopedii TVtropes. To, že uvedete příběh ve zcela novém prostředí, z hlavních hrdinů uděláte děti/puberťáky nebo k nim přidáte novou postavu, kterou budou všichni věrní fandové nenávidět, jsou vcelku běžné způsoby, jak se pokusit oživit zájem o daný materiál. I když ta kráva je třeba už dávno mrtvá a vy ji jen těžko podojíte. S tímto tématem se však pojí jedno dost vtipné klišé, o kterém bych rád psal dnes.

Tak jo, zasadili jsme Méďu Béďu do vesmíru. Létá ve vesmírné lodi, řeší problémy, které se dají ve vesmíru očekávat. Jak ale zařídit, aby všichni pochopili, že to je DOOPRAVDY ve vesmíru?

Pochopitelně pomocí přídavného jména „vesmírný“. U čeho neřeknete, že to je vesmírné, u toho by se mohl divák zmýlit, že to vesmírné není. Hlavní hrdina tedy natankuje palivo ve vesmírné čerpací stanici, ve vesmírném bufetu si dá párek v roh… pardon, vesmírný párek ve vesmírném rohlíku, který zapije vesmírnou limonádou. Poté tam přistane vesmírný autobus, z něhož se vyrojí vesmírní turisté. Mám takový pocit, že jsem vlastně vynechal vesmírné palivo u paliva.

Abych nebyl vůči Béďovi zlý, tak v případě animáků, které se náhle přesunuly do vesmíru, se jedná o tvorbu pro děti, takže to může být zaprvé berlička pro lepší pochopení divákem a zadruhé svým způsobem vtip. Takový, který děti za vtip považovat nejspíš nebudou, ale dospělým poskytne spoustu materiálu pro skutečné vtipy. Velice dobře je toto klišé parodováno například v krátkém filmu The Cosmic Adventures of Doctor Fabulous (kupodivu hraný film od tvůrců legendárního jednorožce Charlieho).

Děj se odehrává ve vesmíru, takže je logické, že lidé jen těžko přiletí normálním autobusem, ale bude se muset jednat o kosmickou loď fungující jako autobus. Pokud je čtenáři explicitně řečeno, že hrdinové jsou na stanici kdesi na oběžné dráze nějaké planety, načež v další větě přiletí autobus, je vcelku jasné, oč jde. Může to být například raketoplán kyvadlové dopravy zajišťující spojení této stanice s povrchem planety. Jenže lidé rádi zjednodušují, takže je možné, že tomuto dopravnímu prostředku začnou říkat prostě autobus.

Vidíte to kolem sebe běžně. Zpočátku se nějakému vynálezu říká celým jménem, jen aby lidé tento název po čase zkrátili. Mobilnímu telefonu říkáme pouze mobil. Kdybychom chtěli být opravdu přesní, tak doopravdy je mobil třeba tohle, co visí nad kolébkou:

Když někomu řeknete, že máte nový mobil, tak si spíš představí telefon.

Ptám se, kde je záchod, ne kde je splachovací záchod (pokud jsem si jistý, že ona domácnost nemá kadibudku). Spousta věcí kolem nás má delší označení, než to, které používáme. Proč jim neříkáme celým jménem? Protože to, že je ten záchod splachovací, bereme jako samozřejmost. Jakmile je něco součástí našeho života a setkáváme se s tím každý den, tak také víme, co to je a k čemu to je. Není třeba to zdůrazňovat.

Vrátím se ale k vesmírnému dobrodružství ve vesmírném vesmíru. Příkladů je totiž více. Setkal jsem se s literárním světem, v němž každý člověk byl čaroděj. Veškerá populace toho světa byla schopná ovládat magii. V průběhu děje však postavy navštívily kouzelnické divadlo, kouzelnický hostinec a jeli někam kouzelnickým vlakem. Všechno v tom světě bylo kouzelné a/nebo určené pro kouzelníky (=pro každého).

Dobrá, já jako čtenář jsem byl teoreticky vzato v onom světě pouhým turistou, který se s ním teprve seznamuje. Ale výše řečené sdělení „vše je kouzeln(ick)é“ jsem pochopil mnohem dříve, než mi bylo i nadále neustále zdůrazňováno, že toto je skutečně kouzeln(ick)é. Čtenář to věděl od začátku, takže nač mu hlavní hrdinové neustále svými dialogy sdělují, co vše je kouzelnické? Jsou to postavy v povídce, ty by neměly tušit, že nad nimi bdí jakási vyšší bytost zvaná čtenář, které by asi bylo vhodné vše vysvětlit. A proč by sami mezi sebou mluvili o něčem, s čím se setkávají každý den, jako kdyby si to potřebovali vysvětlit vzájemně?

Snaha naznačit, že je něco za každou cenu vesmírné nebo za každou cenu kouzelné, může fungovat, pokud se jedná o seriál pro děti, což je obecně žánr, v němž toho projde mnoho. Pokud ale píšete a myslíte příběh vážně, vyhněte se tomuto klišé, které mnohé nutí zdůrazňovat postavám zcela zřejmé věci. Batman má všechno začínající na bat, protože se jedná o jeho soukromý netopýří majetek, takže si ho tak označuje. Když dáte přede všechno slovíčko poké, tak vám to taky projde, protože Pokémoni jsou videohra. Jenže to, že jste v povídce ve vesmíru, nedělá vše nutně vesmírným.

Prosím, literatura je přeci jen něco jiného. To, co je v jiném médiu běžné nebo tolerovatelné, nemusí v jiném médiu jen tak projít, zvlášť pokud to přeženete. Vesmírná loď je vesmírná, ale napodruhé ji můžete klidně nazvat jen a pouze lodí.

Sikar