Žánr, téma a pravidla
Někdy zjistím, že nás, ať už pravidelně nebo jen sem tam náhodný článek, čtou lidé, kteří to nepotřebují. Takoví, kteří už mají na kontě více publikovaných děl a očividně ví, jak na to. Sem tam se někde mihne komentář, že je článek pobavil, případně na jednom conu jsme byli tázáni jistou českou autorkou, zda bychom neházeli odkazy na články na jedno fórum. Vždycky to potěší, jen díky tomu občas zapomenu, …
Nedá mi to. Vím, že tohle téma je stále pootevřené a různými oklikami se k němu nepravidelně vracíme, ale ono asi není vyhnutí. Aspoň podle periodicky se vyskytujícího typu autora, jehož reakce na jakoukoliv kritiku se dá shrnout třemi slovy: nepíšeš, tak nepruď!
Nedávno jsem se jednoho ze svých beta čtenářů optal, zda mu zaslaná povídka nepřišla jako ekologická agitačka. Měl jsem tam totiž náznaky sdělení, že by lidé měli přestat ničit svoji vlastní planetu. Opravdu hodně to souviselo s dějem a nedalo by se to vypustit, aniž by příběh ztratil smysl. Bylo mi sděleno, že to bylo v pohodě. Naštěstí k tomu neměl připomínky ani druhý čtenář, takže snad není problém. Uvidíme …
Minule jsem naťukla problém inspirace, která může textu ve své přebujelosti ublížit, případně jak i z minima vytřískat aspoň slušný základ. Jelikož je to ale téma širší než rodné lány, ještě chvíli u inspirace a trablů s ní spojených zůstanu.
Většina z nás nejspíš zažila nějaký proslov na živo. Tu situaci znáte. Někdo je na pódiu/vyvýšeném místě/kdekoliv se to hodí, a mluví. Prostě proslov, všichni víme, o čem je řeč. Je vcelku jasné, že k proslovu potřebujete mluvčího a obecenstvo. A s obecenstvem je někdy problém. Jak jsem řekl, žádné klišé není moc malé nebo velké, abych se mu nevěnoval v této rubrice. Jdeme na to, povíme si o tajemném …
Každý si tím dřív či později během psaní projde. Zasekne se, protože má zkrátka problém s inspirací. Je jí příliš nebo naopak není žádná. A v textu dokáže natropit pořádnou neplechu.
Klišé související s putujícím hrdinou. Kde začít? A když už jednou začneme, kdy skončit? V žánru fantasy (a nejen v něm) je takový ten zažitý prvek hrdiny/hrdiny a poskoka/družiny, pro jednoduchost uvádějme pouze hrdinu, který někam putuje. O tomhle tématu snad ani nemá cenu se rozepisovat. Jako příklad si vezměte dílo pana Tolkiena. Zkrátka a prostě, hrdina někam jde, ať už musí splnit úkol, nebo jen protože proto. Rád se …
Včera jste nás mohli večer nalézt v restauraci Na Urale v pražských Dejvicích. Po kliknutí na obrázek byste se měli dostat do fotogalerie 🙂 Sikar v celé své kráse
Sikar má svá Úsměvná klišé, Ekyelka rozebírá psací bestiář v další sérii, no a na mě zase zbylo to filozofování o lidské povaze (říkám to, jako by mi to snad vadilo). Vzhledem ke změně pracovního rytmu se můžete těšit na obnovu pravidelných pátečních článků z mé ruky, pár dalších už mám napsaných v počítači. Máte radost? Mějte radost. Na jednu stranu se mi zdá, že fanfikce přinesly velkou obrodu psaní …