Už uběhla nějaká doba od chvíle, kdy mi na základní škole vtloukali (vlastně spíše vtloukaly, nikdy jsem neměl češtináře-muže) do hlavy základy českého jazyka. Nedávno jsem zjistil, že se mnohé změnilo. Prý byly přidány pomocné vzory pro skloňování a také učitelstvo uznalo, že to chce vyjmenovaná slova po F, protože argument, že čeština nemá žádné nepřejaté slovo s Y po F přestával asi stačit a nezabraňuje lidem psát paskvil fizika. Jsem vcelku rád, že se toho už nemusím účastnit, protože gramatiku jsem spíše (asi osmózou) vstřebal z knih a získal pro ni cit. Nebylo nic horšího, než odříkat pády nebo jiná vyjmenovaná slova, než po Z. No a co, že je umím použít, říct po sobě mi dělá problém i abeceda. Nikdy jsem nebyl na memorování básniček. O čem ale chci mluvit…

Slyšel jsem, že z osnov se už vypouští přechodníky. Znáte je. Všechna ta majíc, vidíc, sedíc, poslouchajíc apod. Víte, proč se vypouští? Protože se jedná o zastaralý způsob vyjadřování. Tohle nám řekla už češtinářka na základce a ta na střední s jejím názorem souhlasila. Podívejme se na to ale pořádně. Jaké jsou na přechodníky názory jinde?

Přednáška jedné dlouholeté porotkyně literárních soutěží. Někde uprostřed výkladu se zmínila, že pro všechno svaté nemáme používat přechodníky. Jednalo se o její názor? Nikoliv, vyjádřila postoj, který je dnes vůči přechodníkům obecný. V porotách soutěží i jinde.

Když otevřu libovolnou knihu vytištěnou v dnešní době, je jistá šance, že se s přechodníkem setkám. Například se třemi v celé knize o dvou set padesáti stranách. Nebo taky nepotkám při čtení jediný. V literární soutěži/vámi zaslané povídce se mi však mnohdy stane, že na povídce o deseti stranách je přechodníků patnáct. Poněkud nepoměr.

Problémem není jen nadužívání. Jak už jsem se zmínil, přechodník je zastaralý způsob vyjadřování. Pokud se snažíte o styl, který má ve čtenáři vyvolávat pocit starých dob, prosím. V případě meziválečných časů vás za správně použitý přechodník v řeči postav možná i pochválím. Jenže když napíšete, že Pepa se nudil sedíc u komplu, na kterém pařil WoWko, majíc přitom v klíně mísu čipsů, klesá mi čelist a naděje, že český jazyk v čisté formě přežije toto desetiletí. Ano, jsou mezi námi lidé, co přechodníky používají (nemohu se ubránit dojmu, že se jedná o ironické přechodníky, podobně jako někdo nosí ironický knír), ale upřímně, v běžné mluvě kolem sebe spíš slyším, jak lidi jazyk plní neexistujícími novotvary (takové děsy jako dvěmi nebo datum v mužském rodě), než aby velmi korektně používali mluvu svých praprababiček. Ptám se vás všech upřímně. Kdo z vás při rozhovoru s přáteli použije byť jen jediný přechodník?

Dalším problémem u přechodníků je, že je lidé často neumí používat správně. Nevím, jestli jsem ve větě s Pepou přechodník použil korektně. A je mi to upřímně jedno, protože to byl první přechodník, co jsem v textu použil za posledních pět let, a snad i poslední. Chcete, abych vám tady vysvětlil, jak tedy přechodníky používat? Smůla, nevysvětlím. Proč? Protože je používat nejspíš neumím a hlavně je ani používat nechci. Pokud chcete vy, jste dostatečně inteligentní, abyste si to našli sami. A věřte tomu nebo ne, můžete to zjistit na našich stránkách. Možná vám dochází, proč je tento článek označen jako druhý v řadě. Ten první pro vás napsala Ekyelka.

Správné použití přechodníku vyžaduje navíc určité schopnosti práce s textem. Upřímně, jednou jedinkrát jsem se setkal s autorem, který jich nacpal na stránku klidně pět. Ačkoliv jsem mu napsal, že je nadužívá, tak on je ovšem používal zaprvé gramaticky správně, zadruhé v souladu s celkovým vyzněním textu a zatřetí stylistika byla na takové úrovni, že přechodníky byly zkrátka součástí hladce ohoblovaného celku, ne vystupujícími třískami. Číst to byla opravdu hlína. Ehm, blbý vtip, protože ta povídka se skutečně jmenovala Hlína.

Také jsem svého času používal přechodníky, ne že ne. Působily jako pěst na oko, neuměl jsem je. Po nějaké době mi ale došlo, že na ně většinou při otevření knihy nenarazím, takže profíci to s nimi asi nepřehání. Jenže přechodník dovede znít neuvěřitelně nóbl a hóch. Jaká je ale realita, když je do textu cpete za každou cenu v míře větší, než únosné?

Čtenář na ně může jen zírat a přemýšlet, proč se snažíte používat v povídce něco, na co se dokonce i náš jazyk snaží zapomenout. Řeknu to ještě jednou naposledy. Přechodníky jsou zastaralý způsob vyjadřování. Nepoužívejte je, pokud se v nich doopravdy nevyznáte a nemáte pro jejich použití dobrý důvod. Nejedná se o jakési vzácné koření, jímž text posunete na vyšší uměleckou úroveň. Už ne. Dvojnásob ne, pokud jich naservírujete deset rychle za sebou.

Jak tak sleduji současnou českou scénu, mám pocit, že ve větší míře přechodníky používá snad jen Jana Rečková. Co je to větší míra? Tři na celou dlouhou povídku, ne na stránku.

Sikar