• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Kvě   Čvc »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

Přecházení na vlastní nebezpečí! 2

2.6.2014
-
Publikováno sikar

Už uběhla nějaká doba od chvíle, kdy mi na základní škole vtloukali (vlastně spíše vtloukaly, nikdy jsem neměl češtináře-muže) do hlavy základy českého jazyka. Nedávno jsem zjistil, že se mnohé změnilo. Prý byly přidány pomocné vzory pro skloňování a také učitelstvo uznalo, že to chce vyjmenovaná slova po F, protože argument, že čeština nemá žádné nepřejaté slovo s Y po F přestával asi stačit a nezabraňuje lidem psát paskvil fizika. Jsem vcelku rád, že se toho už nemusím účastnit, protože gramatiku jsem spíše (asi osmózou) vstřebal z knih a získal pro ni cit. Nebylo nic horšího, než odříkat pády nebo jiná vyjmenovaná slova, než po Z. No a co, že je umím použít, říct po sobě mi dělá problém i abeceda. Nikdy jsem nebyl na memorování básniček. O čem ale chci mluvit…

Slyšel jsem, že z osnov se už vypouští přechodníky. Znáte je. Všechna ta majíc, vidíc, sedíc, poslouchajíc apod. Víte, proč se vypouští? Protože se jedná o zastaralý způsob vyjadřování. Tohle nám řekla už češtinářka na základce a ta na střední s jejím názorem souhlasila. Podívejme se na to ale pořádně. Jaké jsou na přechodníky názory jinde?

Přednáška jedné dlouholeté porotkyně literárních soutěží. Někde uprostřed výkladu se zmínila, že pro všechno svaté nemáme používat přechodníky. Jednalo se o její názor? Nikoliv, vyjádřila postoj, který je dnes vůči přechodníkům obecný. V porotách soutěží i jinde.

Když otevřu libovolnou knihu vytištěnou v dnešní době, je jistá šance, že se s přechodníkem setkám. Například se třemi v celé knize o dvou set padesáti stranách. Nebo taky nepotkám při čtení jediný. V literární soutěži/vámi zaslané povídce se mi však mnohdy stane, že na povídce o deseti stranách je přechodníků patnáct. Poněkud nepoměr.

Problémem není jen nadužívání. Jak už jsem se zmínil, přechodník je zastaralý způsob vyjadřování. Pokud se snažíte o styl, který má ve čtenáři vyvolávat pocit starých dob, prosím. V případě meziválečných časů vás za správně použitý přechodník v řeči postav možná i pochválím. Jenže když napíšete, že Pepa se nudil sedíc u komplu, na kterém pařil WoWko, majíc přitom v klíně mísu čipsů, klesá mi čelist a naděje, že český jazyk v čisté formě přežije toto desetiletí. Ano, jsou mezi námi lidé, co přechodníky používají (nemohu se ubránit dojmu, že se jedná o ironické přechodníky, podobně jako někdo nosí ironický knír), ale upřímně, v běžné mluvě kolem sebe spíš slyším, jak lidi jazyk plní neexistujícími novotvary (takové děsy jako dvěmi nebo datum v mužském rodě), než aby velmi korektně používali mluvu svých praprababiček. Ptám se vás všech upřímně. Kdo z vás při rozhovoru s přáteli použije byť jen jediný přechodník?

Když už ty internetové memy existují, proč nepřispět vlastním hipsterským.

Když už ty internetové memy existují, proč nepřispět vlastním hipsterským. A ano, ironické přechodníky bývají hodně ironické.

Dalším problémem u přechodníků je, že je lidé často neumí používat správně. Nevím, jestli jsem ve větě s Pepou přechodník použil korektně. A je mi to upřímně jedno, protože to byl první přechodník, co jsem v textu použil za posledních pět let, a snad i poslední. Chcete, abych vám tady vysvětlil, jak tedy přechodníky používat? Smůla, nevysvětlím. Proč? Protože je používat nejspíš neumím a hlavně je ani používat nechci. Pokud chcete vy, jste dostatečně inteligentní, abyste si to našli sami. A věřte tomu nebo ne, můžete to zjistit na našich stránkách. Možná vám dochází, proč je tento článek označen jako druhý v řadě. Ten první pro vás napsala Ekyelka.

Správné použití přechodníku vyžaduje navíc určité schopnosti práce s textem. Upřímně, jednou jedinkrát jsem se setkal s autorem, který jich nacpal na stránku klidně pět. Ačkoliv jsem mu napsal, že je nadužívá, tak on je ovšem používal zaprvé gramaticky správně, zadruhé v souladu s celkovým vyzněním textu a zatřetí stylistika byla na takové úrovni, že přechodníky byly zkrátka součástí hladce ohoblovaného celku, ne vystupujícími třískami. Číst to byla opravdu hlína. Ehm, blbý vtip, protože ta povídka se skutečně jmenovala Hlína.

Také jsem svého času používal přechodníky, ne že ne. Působily jako pěst na oko, neuměl jsem je. Po nějaké době mi ale došlo, že na ně většinou při otevření knihy nenarazím, takže profíci to s nimi asi nepřehání. Jenže přechodník dovede znít neuvěřitelně nóbl a hóch. Jaká je ale realita, když je do textu cpete za každou cenu v míře větší, než únosné?

Čtenář na ně může jen zírat a přemýšlet, proč se snažíte používat v povídce něco, na co se dokonce i náš jazyk snaží zapomenout. Řeknu to ještě jednou naposledy. Přechodníky jsou zastaralý způsob vyjadřování. Nepoužívejte je, pokud se v nich doopravdy nevyznáte a nemáte pro jejich použití dobrý důvod. Nejedná se o jakési vzácné koření, jímž text posunete na vyšší uměleckou úroveň. Už ne. Dvojnásob ne, pokud jich naservírujete deset rychle za sebou.

Jak tak sleduji současnou českou scénu, mám pocit, že ve větší míře přechodníky používá snad jen Jana Rečková. Co je to větší míra? Tři na celou dlouhou povídku, ne na stránku.

Sikar

gramatika
literatura
přechodníky
psaní
Sikar
2.6.2014
Email
29 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

Laické psací paragrafy – 1/?

18.1.2019
-
Publikováno Cirrat

Často padají otázky, proč vlastně nepřijímáme do soutěží fanfikce. A to nejen my. Odpověď je prostá: pokud je …

Číst více
18.1.2019
Publikováno Cirrat
Teoreticky

Definice: Skok přes žraloka

1.1.2015
-
Publikováno sikar

Čas od času slyšíme, že určitá věc je skok přes žraloka. Jelikož dost lidí u nás neví, co …

Číst více
1.1.2015
Publikováno sikar
Teoreticky

Ach ta láska mezidruhová

2.9.2016
-
Publikováno sikar

Pokud ve vašem fantasy světě existují současně elfové a lidé, je jistá šance, že se tam vyskytne nějaký …

Číst více
2.9.2016
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Problém hrubého zrna
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Ach, postavo 9: Zbytněnka Vatová

29 Komentářů

Přecházení na vlastní nebezpečí! 2.
  1. Weredragon
    2.6.2014 @ 10:26
    -
    Odpovědět

    Myslím, že přechodníky jsou tématem, na němž se spolu nikdy neshodneme, ale to už jsme nepochybně nejednou probírali 🙂

    • sikar
      2.6.2014 @ 10:37
      -
      Odpovědět

      Neshodneme.
      Problém je ten, že v tomto článku nesděluji pouze svůj názor, takže nejsem sám, s kým se neshodneš.

      • Weredragon
        2.6.2014 @ 12:58
        -
        Odpovědět

        To mne osobně nijak netrápí, protože znám i poměrně dost těch, kteří se v tomhle neshodnou s tebou. 🙂 A v každém případě mne to nemůže trápit, dokud ty přechodníky odmítají především ti, co je sami neumí používat. Protože odmítat něco, čemu nerozumím, umí celkem každý – je mnohem větším uměním naučit se to perfektně použít, a používat to pouze tehdy, když se to hodí, s čímž se ovšem málokdo z kritiků přechodníků obtěžuje. 🙂 A ono se to ostatně dá vztáhnout nejen na přechodníky, jak sám dobře víš…

        • sikar
          2.6.2014 @ 14:05
          -
          Odpovědět

          No jo, ale když je pět přechodníků na stránce? To už je přechodníkový spam!

  2. Markéta
    2.6.2014 @ 11:29
    -
    Odpovědět

    Občas přechodník použiju, protože se mi do té věty nehodí nic jiného. Pak se podívám do chytré knížky, jestli jsem ho použila správně a zjistím, že správný tvar je naprostá šílenost, která se nehodí nikam a jdu přepisovat 🙂

  3. Rya
    2.6.2014 @ 13:09
    -
    Odpovědět

    Jak vypadá “datum v mužském rodě”?

    • sikar
      2.6.2014 @ 13:37
      -
      Odpovědět

      Prostě si odmysli, že datum je to. Začni si myslet, že je TEN datum. Říkej takové paskvily jako “desky a nadepsaným datumem” místo “nadepsaným datem”.

      • Vladan
        2.6.2014 @ 13:56
        -
        Odpovědět

        Otázka je, jak odlišit data jako datumy a data jako údaje uložené v počítači:
        O každém člověku evidujeme data textová (jméno, příjmení) a data datová (datum narození, svatby, úmrtí).
        Nebo:
        Obdobou je textový formát dat a datový formát dat (případně datový formát ve tvaru data).
        V těchto případech je paskvilový tvar ” datumový formát” mnohem srozumitelnější.

        • sikar
          2.6.2014 @ 14:09
          -
          Odpovědět

          Srozumitelnější, ale bohužel dost nečeštinský. Pokud to někdo použije v mluvě, aby to odlišil, jakž takž to vezmu, i když mi cuká levé oko.
          Jenže abych to našel v knize, tak to by byla krize.

  4. Honzoch
    2.6.2014 @ 13:35
    -
    Odpovědět

    Ne že bych přechodníky nějak miloval, ale jejich používání bych neodsuzoval (pokud to autor skutečně umí). Mnohdy jsou elegantnější než neustálé opisování děje vedlejší větou s nějakou spojkou, zvlášť s takovou, která se na stránce ještě mnohokrát opakuje. Vysloveně mě štve mít text plný “když” a jemu podobných slov. To už snáz překousnu ten přechodník. Záleží na okolnostech – jak je v článku napsáno.

    • sikar
      2.6.2014 @ 13:40
      -
      Odpovědět

      Za ten dodatek na konci jsem velmi rád.

      • Markéta
        2.6.2014 @ 16:37
        -
        Odpovědět

        Jo, souhlasím, když byl ze začátku můj velký problém, snažím se ho zbavovat, ale jde to ztuha.
        (I když co jsem včera procházela mé staré povídky, tak myslím, že to když byl problém opravdu nejmenší. Aspoň vidím, že fakt dělám pokroky 🙂

  5. Vladan
    2.6.2014 @ 13:45
    -
    Odpovědět

    Sám se přechodníkům vyhýbám jak čert kříži… Většinou. Pokud ale chci působit autenticky v historické fantasy, tak jsou velice dobrým prostředkem, jak toho dosáhnout. Obecně bych je nezavrhoval.

  6. ioannina
    2.6.2014 @ 16:19
    -
    Odpovědět

    Zvláštní věc jsem si uvědomila – píšu právě historickou fantasy, a přesto přechodníky nepoužívám. Ačkoli je umím. Nevím proč – snad že šperkuju texty jinak…
    (Mám teď cukaturu stvořit postavu, která bude mluvit šíleně šroubovaně, aby vypadala děsně hóch a nóbl, i když reálně nebude. A ta by samozřejmě používala přechodníky. V přímý řeči. Jo!)

    • vladan
      2.6.2014 @ 20:42
      -
      Odpovědět

      Určitě se dá dojem staročeštiny vyvolat i jinak – kupříkladu použitím anachronismů…, jenže se může stát, že pro (hlavně mladé) lidi přestane být text zcela srozumitelný… Přechodníky jsou v tomto případě elegantní řešení.

      • ioannina
        2.6.2014 @ 21:56
        -
        Odpovědět

        Dá. A pak je ještě jedna cesta a tu používám: mít přehled o reáliích a nechat je hrát, místo vyhledávaných zapomenutých slov a tvarů mít seznam slov a vůbec pojmů “zakázaných”, protože byly ve své době neznámé nebo nepochopitelné. Pak se dá klidně používat normální dnešní jazyk, a stejně má čtenář plus mínus padesát let jasno, kdy že se to odehrává.
        Třeba teď jsem nechávala takhle hrát neprůhledná sklíčka zalitá do olova – jakmile není oknem vidět, tak člověku dojde, že to asi nebude moc moderní okno… Jenom jsem si musela dávat sakra pozor, aby mi hrdina okno otevřel, kdykoli měl pozorovat, co se dělo venku. Páč těma gotickýma fakt lezlo jenom světlo, ale výhled byl nula nula nic.

      • ioannina
        2.6.2014 @ 22:05
        -
        Odpovědět

        (Víš co, já je nezavrhuju, pokud je někdo ovládá a používá tak, že to opravdu má správný a zamýšlený účinek, dobře a sláva mu. Proti čemu lehce protestuju, je, že říct si “jo, jdu do historie, takže to budou samé kutny, medovina, korbele, obouručáky, planoucí krby, onuce a -vši -vše”… a pak je to všecko jako jedno kopyto a není to taková sranda, jak by mohla bejt.)

  7. Brog
    2.6.2014 @ 16:33
    -
    Odpovědět

    Když jsem se bavil po vydání Dračího řádu se svým češtinářem (jo, já měl chlapa! 😀 ) ze základky i ze střední (přešel pak učit na gympl), tak si stěžoval, jak český jazyk upadá, protože lidi už ani nedokážou správně použít přechodník. Já bych se držel asi toho, že kdo to umí, ať to aspoň občas dělá, kdo to neumí, ať od toho udělá pěkných pár kroků stranou.

  8. Matthias
    2.6.2014 @ 16:41
    -
    Odpovědět

    Jsi mě předběhl! Plánoval jsem napsat článek, kde bych jako nadpis jak JAK SPRÁVNĚ PSÁT PŘECHODNÍKY

    a do obsahu článku bych dal jen “nepsat”

    • sikar
      2.6.2014 @ 17:03
      -
      Odpovědět

      A teď si představ, že se mi měsíc válel na disku jako nouzovka, kdybych nestíhal napsat něco jiného…

  9. Tenny
    2.6.2014 @ 19:11
    -
    Odpovědět

    Asi jsem jedna z těch, co je píše víc, než průměr (a nejspíš špatně, protože je vyjmenovat neumím a házím to tam podle jazykového pocitu.) Holt to je tím, že jsem vyrostla na knížkách vydaných za 1. republiky a tam se to jimi jenom hemžilo… A tudíž mám nějak zafixované, že v textu přechodníky být musí. Přijde mi to tak nějak přirozené a nikdy mi to nepřišlo zastaralé, pokud se tedy nejednalo o přímou řeč.
    Takže je asi dost možné, že je píšu špatně, ale rozhodně se je tam nesnažím úmyslně cpát, aby text vypadal vznešeněji nebo tak, prostě mi nějak padají pod ruku. 😀
    Ale asi je fakt, že lepší žádný přechodník, než špatný přechodník.

  10. redfox
    2.6.2014 @ 19:26
    -
    Odpovědět

    Přechodník jsem použil vždy nevědomky – vypadlo mi poslední písmenko ve slově. Příklad: Lišky pobíhající po lese – po onom výpadku pobíhajíc, což ale asi bude naprosto špatně – a proto je nepoužívám 😀
    Dokonce si dovolím odvážnou teorii, že takto vzniká většina “špatně” používaných přechodníků…

  11. Laurent
    3.6.2014 @ 10:34
    -
    Odpovědět

    Mě to už občas připadá jako hon. Jedna věc je, zda se přechodníky umí či neumí (oni se právě neumí proto, že se prostě nepoužívají a nebyly doporučeny a žádány i v dobách před rokem 1989). Ano, současné tvrzení a zapřísahání je NEPOUŽIVEJTE přechodníky. Hovorově nevím zda se kdy používaly, spíše se jednalo o knižní podobu (ostatně to je teď taky málem zločin používat knižní výrazivo). Když se zamyslím, tak současně se považuje za “módní” trend: Nepoužívat přechodníky, neužívat příslovce (dle knihy o tvůrčím psaní od Stephena Kinga), nepoužívat tři vykřičníky – jak jsme se dozvěděl ty používá dle Prachetta jen blbec, žádná dlouhá souvětí /ty se dnes nenosí), krátké věty, nepoužívejte uvozovací věty k dialogům – vše musí vyznít z dialogu a zdržuje to text, v současnosti se začíná (nevím kdy to někdo dá jako poučku) zvedat výstražně prst nad přídavnými jmény. A k tomu začínají velkou měrou přispívat i soutěže, které začínají být podle jednoho jediného metru, který určuje co je a co není správné. V podstatě současný “módní” trend vede k tomu, že texty jsou jeden jako druhý… Mě to přijde jako soustavné ochuzování jazyka. Samozřejěm všechno má být na místě, ale toto odsuzování je na škodu věci. A upřímně řečeno, naučím se používat jen to, co používám, s čím pracuji.

    • Ekyelka
      4.6.2014 @ 10:22
      -
      Odpovědět

      Ona totiž všechna ta varování vznikají a bují na základě došlých špatných a neošetřených textů. Nikde nesedí podmračení porotci a učitelé, kteří mají vypracovaný seznam a postupně si odškrtávají položky “tohle nedělat!” – naopak. V drtivé většině případů za to mohou sami autoři tím, jak bez rozmyslu naplácají text na papír (často v honbě vydat ze sebe celý příběh naráz) a už se nezamýšlejí nad funkcí jednotlivých slov, obratů a nad možnostmi práce s textem.

      Takže ano, učit se, vzdělávat se, pokoušet se pochopit i mechanismus jazyka a jeho prostředků – a pak i ty přechodníky na svém místě fungují správně. Což se dá vztáhnout na všechny aspekty psaní.

      • Laurent
        5.6.2014 @ 10:22
        -
        Odpovědět

        Ekylko, ale tím, že se jim to nedoporučuje ba přímo zakazuje, se to určitě nenaučí:-))) Od dětství se učíme i pokus-omyl:-))) Jen teorií se nikdo nic nenaučí. To by taky mohlo následovat doporučení: “Když neumíte psát, tak nepište”. A ono, když učený z nebe nespadl, pak by nepsal vůbec nikdo:-)) Netvrdím, že porotci jsou podmračení učitelé či kde co, jen to, že se tato doporučení stala obecným faktem: Někdo řekl, tak hrrr budeme to dělat všichni stejně. A upřímně, kolik už takových omezení, které se až povinně předkládají už padala?

  12. Danae
    4.6.2014 @ 15:40
    -
    Odpovědět

    Jeden s fórů přechodníků mimo jiné je, že pravděpodobně nikdy nebyly součástí běžného hovoru. Je to v první řadě prostředek syntaktický, sloužící ke kondenzaci složitějších větných struktur, tedy prostředek primárně užívaný v psaném textu, nyní stejně jako před pěti sty lety. Takže začne-li postava promlouvat přechodníkem a nejedná-li se o modlitbu, kletbu či jiný vznešený a předpřipravený projev (a nebo není-li postava přiznaný snob), je něco v nepořádku.
    Zda bude autor přechodníky užívat v řeči vypravěče, je na jeho volbě a obratnosti. Já si dlouho myslela, že to v zásadě nelze dělat se ctí, až jsem zjistila, že ve vynikajícím Muchově překladu Šťastného Jima (Amisův román z Anglie 50. let) je přechodník přítomný v mužském rodě určitě na každé stránce a já si toho nikdy předtím nevšimla.

  13. Fionor
    4.6.2014 @ 18:47
    -
    Odpovědět

    Sikare, nemám tě rád!

    „Pepa se nudil sedíc u komplu, na kterém pařil WoWko, majíc přitom v klíně mísu čipsů,“ je paskvil.
    Pro mužský rod je tvar slovesa mít – maje. A v případě sedět to je nemlich to samé!

    Hudry hudry hudry!

    • Fionor
      4.6.2014 @ 18:49
      -
      Odpovědět

      Ok, dočetl jsem dál a trochu jsem vychladnul.. Ale stejně: Hudry hudry!

      • sikar
        4.6.2014 @ 20:58
        -
        Odpovědět

        Já se tu potutelně usmívám.

Leave a Reply to Tenny Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Přecházení na vlastní nebezpečí! 2 | Triumvirát