• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Kvě   Čvc »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle

Problém s inspirací II.

18.6.2014
-
Publikováno Ekyelka

Minule jsem naťukla problém inspirace, která může textu ve své přebujelosti ublížit, případně jak i z minima vytřískat aspoň slušný základ. Jelikož je to ale téma širší než rodné lány, ještě chvíli u inspirace a trablů s ní spojených zůstanu.

Pokud si o nás zrovna neopře kolo nějaká geniální myšlenka, ani se nám nepodaří navštívit sousední galaxii, abychom o tom posléze mohli psát, musíme se spolehnout na zcela přízemní nápady, co potkáme cestou. O některých úskalích takového setkání už byla řeč minule. Něčeho je třeba se vyvarovat, další detaily chce řádně rozpracovat a možná se po dostatečném nakopnutí vydají tím správným směrem.

Většinou však vstupuje do hry také jiná podoba inspirace – ne ta divoká, vířící, co postihuje autory, jako by je posedli všichni démoni pekel, ale čistě získaná inspirace. Ta načtená a zaslechnutá, díky níž se občas dostanete do pozice toho, kdo musí čtenářům vyvracet, že ne, tu knihu nečetl a její podobnost s vaší povídkou je čistě náhodná (nebo také ne, že). Zkrátka a dobře tyto situace bývají právě tím nejčastějším případem, kdy vás může vaše vlastní inspirace značně omezit.

Setkala jsem se s autory, kteří s hrdě vystrčenou bradou prohlašovali, že nečtou, aby nebyli ovlivněni. Určitým mírně pokřiveným způsobem mají pravdu – náhoda je blbec a stát se může cokoliv. V neprospěch této teze však mimo jiné mluví i věci jako statistika a kulturní základy.

Když jako malí slýcháte, že staré ošklivé babizny jsou zlé, že vlci jsou žrouti malých holčiček a že hodné děvče vždycky najde své štěstí, podepíše se to jistým způsobem na vašem nazírání na svět. Co nám třeba tvrdí západoevropská tradice? Že upíři jsou mrtví lidé, co lační po krvi živých. Oproti tomu v některých částech Afriky, Asie a dokonce i východní Evropy převládá představa žijícího upíra, tedy tvora živého a ne nutně “kdysi člověka”, který se navíc ne vždy omezuje jen na krev (ano, bývají to i jiné tělní tekutiny).

Totéž můžete vztáhnout na jakýkoliv obor lidské činnosti. Kolikrát jste od nás už slyšeli, že fikce má stát jednou nohou pevně v realitě? Právě získávání zkušenosti a vědomostí slouží k onomu zakotvení – ovšem nesmíte se zastavit na půl cesty. Když to vezmu z vlastní zkušenosti, začala jsem jako malinký knihomolí červík. Od Kira Bulyčova a J.M.Trosky jsem se prokousala metry knihami zaplněných polic nejen k tomu nejlepšímu i nejhoršímu v rámci žánru, ale nepohrdla jsem ani lehce obskurním čtivem, jako je třeba spisek Upíři (autor Dr. Bob Curran), květomluvecké výkladové slovníky (v angličtině, volně dostupné na netu) nebo stovky dalších knih, zdánlivě nesouvisejících se psaním.

Díky tomuto stále se rozvíjejícímu základu jsem schopna vyhnout se všemožným základním klišé, nebo je naopak zapracovat do příběhu a náležitě využít (a občas postavit na hlavu). Jakmile totiž znáte vícero příběhů, předem víte, že je už nemusíte psát znovu – a vyhnete se onomu trapnému momentu, kdy si někdo dočte vaši nejnovější, zaručeně autorskou a originální novelu a vrátí ji se slovy “jo, to napsal ten a ten už před tolika a tolika lety”.

Problémem získané inspirace bývá, když si ani neuvědomíte, že jste něco už kdysi četli. I to se stává, lidská paměť bývá všelijaká. Proto není třeba se zlobit na čtenáře, který nás na tenhle detail upozorní – spíš se to chce zamyslet, jak (a zda vůbec) v takovém případě text přepracovat. Proto je vhodné mít dostatečnou zásobu beta čtenářů, nejlépe minimálně stejně sečtelých. Pomáhají totiž eliminovat podobné excesy.

Nemíním opakovat otřepané “autoři, čtěte”. Kdo se chce dál hrdě držet svého proklamovaného “nečtu, neb nechci být ovlivněn/a”, nechť tak činí. Kdo však máte zálibu ve čtení a zároveň v psaní vlastních textů, nezastavujte se. Překročte směle hranice žánru, formy i času a berte všechno, co vám přijde pod ruku. Nikdy totiž nevíte, co se vám kdy bude hodit. A kde všude číhá inspirace.

Občas se totiž dá najít i v diagramu zvlášť složitého sudoku.

detaily
Ekyelka
klišé
literatura
psaní
realita
18.6.2014
Email
6 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Tak trochu vedle, Teoreticky

Problém hrubého zrna

4.6.2014
-
Publikováno Ekyelka

Nedávno jsem při práci v redakci (protože nejen Triumvirátem živ je kritický čtenář) narazila na otázku jedné autorky: …

Číst více
4.6.2014
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

Chudáček utiskovaný génius

12.2.2014
-
Publikováno Ekyelka

O autorské dušičce, ublíženém géniovi a o tom, jak vás také může vnímat okolí (tedy zcela jinak, než …

Číst více
12.2.2014
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

O neexistujícím konci

4.1.2017
-
Publikováno Ekyelka

Možná to sami dobře znáte: celý rok šlapete jak švýcarské hodinky, honíte jednu uzávěrku za druhou a poctivě …

Číst více
4.1.2017
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Agitačky, propagace a emzáci
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Úsměvná klišé 19: Instantní dav

6 Komentářů

Problém s inspirací II..
  1. Tanira
    18.6.2014 @ 20:17
    -
    Odpovědět

    Moje inspirace se obvykle rodí při pohledu na metalové zpěváky, baskytaristy a podobně :D, ale nejen nutně tehdy. A pak je jen nutno vymyslet příběh, kterej má hlavu a patu a ta polofiktivní postava s předobrazem v reálu se do něj dá začlenit, občas to vzniká za pochodu. Metry polic s knihami mám doma a pro inspiraci si tam chodím vědomě, spíš než pro příběhy pro psychologii postav… Začínala jsem nejrůznějšími evropskými mýty a legendami a došla až k Warhammeru :). Jestli je to dobře, kdo ví.

  2. TlusTjoch
    20.6.2014 @ 12:47
    -
    Odpovědět

    Jasně, Šejk Spír zviditelnil elfy a Toll Kien je maximalizoval.

  3. Elinor
    21.6.2014 @ 4:55
    -
    Odpovědět

    No, většina autorů, kteří praktikují omezování se v čtení beletrie kvůli ovlivňování se, to má nicméně nastavené tak, že podněty a informace získávají jinudy – povětšinou skrze skutečně důkladné rešerše. 🙂

    Na druhou stranu, ne-čtení / čtení a jeho intenzita prakticky nemá vliv na to, jestli se podaří či nepodaří nějaký opravdu pěkný autorský sousek. Naopak čtení může vést k vyvarování se průseru – aneb proč jsem se letos vykašlala na new weird a kterak jsem přišla k torzu rukopisu nedodělatelné povídky, že. xD

    • Ekyelka
      17.7.2014 @ 18:19
      -
      Odpovědět

      New weird mi nezmiňuj. Čím víc pronikám do teoretických částí tohohle žánru, tím mi je jasnější, že to před dvěma lety byla docela haluz (mám na mysli svůj text). Dneska už sice vím, kudy asi kráčet dál, pokud bych se chtěla new weirdu věnovat hlouběji, ale pak se vždycky objeví nová povídka nebo rozsáhlá diskuse, která s tímhle “asi vím” pěkně zamává.

      A ti autoři, co omezují čtení beletrie, ne všichni praktikují rešerše. Naopak jsem poznala velké procento těch, co nečetli vůbec nic – beletrii, naučnou literaturu, dokonce ani sekundární literaturu, týkající se třeba literární vědy. Právě kvůli tomuhle typu autorů vznikl tenhle článek.

  4. Jana Dvoř.
    26.6.2014 @ 17:39
    -
    Odpovědět

    Je to divné, ale když nevím, jak psát, sáhnu po knížce a jako by vždy po té, v níž najdu právě nějaké vodítko. Ne, že bych si přisvojila námět, spíš mě to dokáže nasměrovat a rozvázat vlastní povídkový uzlík. A to pak jásám a skáču a dobře spím :).
    Ale stává se mi často, že mám rozepsanou povídku a jako by zrovna v té době – než to dodělám, vyšlo x věcí podobného ražení.

    • Ekyelka
      17.7.2014 @ 18:20
      -
      Odpovědět

      Třeba Kočkodlak Xin v českém překladu v době, kdy mi vyšla Chobotnička. Taky znám 🙂

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Problém s inspirací II. | Triumvirát