• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Kvě   Čvc »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 19: Instantní dav

16.6.2014
-
Publikováno sikar

Většina z nás nejspíš zažila nějaký proslov na živo. Tu situaci znáte. Někdo je na pódiu/vyvýšeném místě/kdekoliv se to hodí, a mluví. Prostě proslov, všichni víme, o čem je řeč. Je vcelku jasné, že k proslovu potřebujete mluvčího a obecenstvo. A s obecenstvem je někdy problém. Jak jsem řekl, žádné klišé není moc malé nebo velké, abych se mu nevěnoval v této rubrice. Jdeme na to, povíme si o tajemném davu lidí, který je vždy tam, kde se očekává, že bude.

Budete mít proslov. Dali jste dohromady materiál. Víte, kde budete hovořit. Na tom místě je vše připravené, stačí, abyste tam došli a můžete mluvit.

Přišli jste tam. Hle, jak je možné, že se na váš proslov nikdo nedostavil? Jestli ono to nebude tím, že o této akci nikdo nevěděl. Proslovy totiž obvykle bývají ohlášené. Ví se o nich dostatečně dopředu, aby na ně lidé přišli.

Dočkal jsem se však povídek, v nichž například vládce o něčem rozhodne a chce to oznámit lidu. Jak taková situace obvykle probíhá v realitě? Záleží na tom, na jaké úrovni technologie daná země je. Dnes by se důležitá zpráva objevila v internetovém zpravodajství, televizi, rádiu, novinách. Pokud ve vašem světě nejsou noviny běžné, je možné nechat vylepit po městě plakáty s oznámením. Pokud není gramotnost vašeho národa příliš vysoká, vždy můžete vyslat posly, kteří na náměstích a návsích zprávu lidem nahlas přečtou. To všechno jsou příklady z reality, můžete také zapojit fantazii a vymyslet zcela nový způsob. Připravte se ale na to, že v případě například oněch poslů bude trvat pěknou dobu, než se zpráva rozšíří po celé zemi. Například Čingischán ovládal tak velké území, že když zemřel, údajně trvalo rok, než se tato zpráva dostala do všech koutů země. Kdo ví, nakolik si tuto událost kronikáři přikrášlili, ale snad to stačí jako příklad.

Jenže jsem se stále nedostal k těm povídkám, zmiňovaným na začátku předchozího odstavce. Vládce se k něčemu rozhodne. Chce to oznámit lidu. Jak to udělat lépe, než vyjít na balkon a říct to davu. Davu. Který tam náhodou byl. Už shromážděný.

Jistě, pokud ten balkon vede na velké náměstí, vždycky tam nějací lidé budou. Ovšem popis čekajícího davu typu hlava na hlavě? Stovky lidí, kteří nemají nic lepšího na práci, než čekat pod balkonem, protože co kdyby velké kápo chtělo něco říct?

Myslím, že vládce, který by vyšel na balkon, jen aby se nadýchal venkovního vzduchu, a zjistil, že pod ním má natěšený dav, čekající na každé jeho slovo… Mno, já bych asi zkontroloval, zda ti lidé nemají v rukou vidle a pochodně.

Podívejte se na zpravodajství v televizi. Šance, že v nějaké reportáži bude k vidění dav, je dost vysoká. Demonstrace. Čekání věřících na volbu nového papeže. Vánoční trhy. Lidé hrnoucí se na fotbalový zápas. To jsou všechno davy, které jsou na daném místě z nějakého důvodu. Ve Vatikánu se vám neshromáždí stovky lidí jen tak. Co kdyby se dneska náhodou volil nový papež? Jen tak, bez ohlášení? Ne, o volbě se vědělo. Stejně jako se vědělo o fotbalu, demonstraci a trzích. (Ostatně, v tom, jak vzniká demonstrace, mají lidé taky občas guláš. K objasnění přitom stačí Wikipedie.) Sice byste nejspíš našli případy, kdy dav vznikl na první pohled sám od sebe, ale i to muselo mít důvod. O dané věci se nevědělo předem, ale lidé, kteří utvořili dav, byli tak nadšení/rozčilení/zvědaví, že se shromáždili. Třeba tam došlo k dopravní nehodě a je zajímalo, co se to děje.

Jenže já nečekám před radnicí, zda náhodou z okna nevykoukne starosta, aby mi oznámil, že ve středu odpoledne nepoteče teplá voda. Nečekám u silnice, zvědavý, zda náhodou zrovna tady dnes nebude nehoda. Lidé nejsou někde shromáždění jen proto, že se autorovi hodí do povídky, aby tam byli.

Prostě instantní dav. Jen přidejte vodu (kvůli velikosti musí ideálně přijít krátká přeháňka) a on sám vyroste. Nebo se skládá z lidí vybavených dokonalým šestým smyslem, který jim napoví, že dnes se tu dozví něco důležitého.

Ne, tímhle ne.

Ne, tímhle ne.

Druhým problémem spojeným s davy je myšlení. Byli jste někdy součástí davu? Třeba na koncertu nebo sportovním utkání? V takovém okamžiku nejste jednotlivec, jste součást celku. Velmi snadno se necháte strhnout. Všichni okolo křičí „Češi, do toho!“, takže začnete taky. Jednotlivec začne před halou řvát „My chceme Manowar!“ a herdek, najednou se pár lidí okolo přidá a za chvíli pořadatelé zavírají okna, protože děláte neskutečný kravál. (Nakonec se naučí ta okna ani neotevírat.)

Dav ke svému okolí promlouvá jednotným hlasem. To je pravda. Jenže promlouvá na nižší úrovni, než jednotlivec. Dá dohromady jednu větu, kterou skanduje. Pokud je ta věta dostatečně jednoduchá a úderná. Jak zařídit, aby dav předal složitější informaci?

Tomu se říká volby. Dav vybere svého zástupce, který za něj promlouvá. Ano, teorie zní hezky, praxe pokulhává. Lze však aplikovat i na náš dav. Dav může mít od začátku nějakého vůdce. Neorganizovaný dav to má složitější, ale je možné, že se do popředí protlačí někdo se silným hlasem a ideály. Tento člověk, který ví, oč davu jde, za něj může promlouvat. Tahle představa je sice extrémně idealizovaná, ale co, pořád dává větší smysl, než když dav jedním hlasem sděluje sáhodlouhý seznam požadavků.

Ano, jednotlivci mohou být třeba spojení do jednoho velkého vědomí jako Borgové. Telepatie, implantáty, jakékoliv fantastické vysvětlení beru. Jenže neberu, pokud se jedná o docela obyčejné lidi, aby byli schopni bez předchozí domluvy s někým mluvit unisono. A nemusí to být nutně dav. Setkal jsem se s textem, v němž byly dvě ženy, které se mimochodem do té chvíle neznaly, ale byly schopny s hlavním hrdinou mluvit současně, v množném čísle a říkat na hlásku přesně to samé. A teď si představte třeba jen stovku lidí.

Takovými schopnostmi neoplývají ani klony.

Takovými schopnostmi neoplývají ani klony.

„Co chcete?“
„Práci!“

Tohle bylo jednoduché. Byl to dav nezaměstnaných.

„Co chcete?“
„Svobodu utlačovaným, změnu ústavy a více pracovních příležitostí! Pryč s totalitářským režimem! Všichni se chceme podílet na vládě a víme, jak na to! Velký vůdce je chuj! Zopakujte defenestraci z roku dvacet sedm! Lid by měl vládnout!”

Pokud chcete, aby dav tohle řekl, musíte zařídit, aby se to nejprve všichni v něm naučili. Jenže zaručeně se to všichni nenaučí správně. Představa, že to všech pět set lidí na náměstí zakřičí, protože je náhodou napadlo to samé, je dost podivná a já dodnes přemýšlím, kde ti autoři, u nichž jsem se s tím setkal, tohle viděli.

Dav je něco, čeho byste měli být párkrát během života součástí, jen abyste poznali, jak to v něm chodí. Pak vás snad všechny opustí představa, že davy jsou na některých místech permanentně, případně vznikají bezdůvodně, a zjistíte, že to opravdu není inteligentní organismus schopný souvislého vyjadřování.

Sikar

autorské chyby
detaily
klišé
kritika
literatura
připomínky
psaní
realita
Sikar
stereotypy při psaní
teorie
16.6.2014
Email
4 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 23: Přesně to, jako co to zní

20.10.2014
-
Publikováno sikar

Dneska to bude složité. Proč? Protože už rozhodnout se, do které rubriky tohle přijde, mě stálo pěkné přemýšlení. …

Číst více
20.10.2014
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 46: Nemohl uvěřit vlastním očím!

1.6.2018
-
Publikováno sikar

Kolikrát v životě jste měli pocit, že nevěříte vlastním očím? Co mám děti, tak někdy žasnu, jaké koniny jsou …

Číst více
1.6.2018
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 14: Trpaslíci nepěstují fialky a skřeti nehrají na harfu

16.4.2014
-
Publikováno sikar

Ve Star Treku je rasa Hirogenů. Celá jejich kultura je postavena na lovu a v těch několika epizodách, …

Číst více
16.4.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Problém s inspirací II.
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Problém s inspirací I.

4 Komentářů

Úsměvná klišé 19: Instantní dav.
  1. Kadet
    17.6.2014 @ 9:22
    -
    Odpovědět

    O to víc je dav, který mluví souvisle, děsivější.

  2. ioannina
    17.6.2014 @ 12:13
    -
    Odpovědět

    Taky umí být pěkně děsivý, když naopak dav chybí – třeba v takové hospodě když není (omylem a opomenutím) krom hostinského a protagonistů ani živáčka.

  3. TlusTjoch
    17.6.2014 @ 19:02
    -
    Odpovědět

    Dav vzniká srocením nebo sběhem.

  4. Jergon
    11.3.2015 @ 22:26
    -
    Odpovědět

    Napadá mě: v té přímé řeči pravděpodobně nemluví dav celý, ale nějaký jeho zástupce, třeba ten, kdo je zrovna nejblíž – nebo nejdál 😀 – případně se může několik jedinců v replikách střídat. Ne vždy je dav homogenním seskupením ovcí, ve kterém úplně scházejí silnější osobnosti… A pak: dav se může sejít na náměstí za jiným účelem, než aby poslouchal vládce, třeba tam čeká na nějakou pěveckou celebritu, a vládce, který o tom ví (případně to sám připravil…) pak jen využije situace…

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Úsměvná klišé 19: Instantní dav | Triumvirát