• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červenec 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvn   Srp »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary, Teoreticky

7 způsobů, jak seškrtat své povídky

16.7.2014
-
Publikováno Cirrat

Dan Koboldt

Dan Koboldt je spisovatel a vědec, který se rád věnuje lovecké lukostřelbě a žije někde na Středozápadě Spojených států. Je několikanásobným otcem a vede nebo publikuje své příspěvky na mnoha stránkách, co tématicky sahají od výzkumu DNA přes lovecké historky až po umění uspávat hady děti. Mé první (virtuální) setkání s ním proběhlo díky článku “10 věcí, které autoři o lese nevědí” a některé jeho tipy a triky se mi velmi líbí. Po přečtení prozatím nejnovějšího článku na jeho blogu jsem si řekla o souhlas s překladem a zveřejněním tady u nás, na Triumvirátu. A protože to podle všeho není problém, zvlášť uvedeme-li odkaz na původní článek, budeme se dnes věnovat tak neoblíbenému aspektu tvůrčího psaní, jako je seškrtávání a krácení textu.

7 způsobů, jak seškrtat své povídky

Dan Koboldt, 7. července 2014

Jednu z nejobvyklejších kritik, které jsem kdy poskytl ostatním spisovatelům a kterou jsem od nich obdržel, lze shrnout jediným slovem: škrtat. Vyškrtnout tuhle historii, vyškrtnout tamtu zbytečnou frázi, škrtout seznamy v popise. Přiznám se, že já sám jsem autor – objevitel. Něco z toho, co na stránku napíšu, má jediný účel, a to pomoci mi lépe definovat postavy ve svých vlastních představách. Něco z toho je budování světa, které se lépe hodí někam jinam.

Jedna z nejvýraznějších charakteristik profesionálního psaní připraveného k vydání je jeho kompaktnost. Ještě lepším slovem by mohla být štíhlost, jelikož to naznačuje, že autor už osekal tuk. Zbývá jen maso příběhu a díky tomu se zpravidla čte lépe, jelikož v něm nejsou žádná zbytečná slova. Kde tedy mohou autoři osekávat? Zde je několik obvyklých oblastí.

1. POZADÍ A HISTORIE

Nemesis autora fantasy a sci-fi. Vytváříme zbrusu nové světy a ruku v ruce s tím jde nutkání zavalit svého čtenáře spoustou informací. Týká se to i jiných žánrů: každá postava a scéna v příběhu má své pozadí. Něco z toho je životně důležité pro zápletku. Háček je v tom, jak tuto informaci zapracovat do rukopisu tak, aby čtenář neměl pocit, že je na hodině dějepisu. Protože pozadí, ať už je zajímavé sebevíc, nás vytrhuje z akce, která se právě odehrává, a zpomaluje plynutí děje.

2. SLEPÉ ULIČKY

Pravděpodobně jste slyšeli poučku, že každé slovo/věta/odstavec by mělo sloužit charakterizaci, prostředí nebo zápletce. V ideálním případě několika těmto věcem najednou. Ve své skupině pro kritiku čtu zpravidla krátké povídky, takže je přečtu najednou celé. Vím, jak začínají. Vím, jak končí. Takže když v té povídce zahlédnu něco, co tam nemá žádnou funkci, takovou slepou uličku, praští mě to do očí.

Nerad používám jako příklad televizi nebo film, ale tam se tyto slepé uličky zpravidla nevyskytují. Nejspíše za to mohou náklady na produkci a postprodukci, stejně jako časová omezení. Pokud si postava všimne pušky nad krbem, ta puška bude důležitá. A nejspíš brzo. Pokud není důležitá, neplýtvá se na ni záběry ani dialogem.

3. OBÁVANÁ PŘÍSLOVCE

Příslovce jsou pro začínající autory mor. Nic mě nerozhodí z rytmu povídky rychleji a nesdělí mi jasněji, že psací práce ještě není hotová, než přílišné používání příslovců. A nejhorší je, když jsou použita nalepená na dialog:

“Vypadni!” řekl naštvaně.

Kdykoli něco takového jako kritici a korektoři čteme, brečíme. Je to zkratka a amatéřina. Jsou lepší způsoby, jak dát najevo, že je postava naštvaná.

Zachovej klid a škrtej.

Neznamená to, že s tím zkušenější autoři nemají problém taky. Já se občas musím vracet a odstranit je po sobě. Jedním z mých oblíbenců je honem a je to znát. Mé postavy jsou asi pořád ve spěchu. Pravděpodobně proto, že se je někdo nebo něco snaží zabít.

4. PŘÍLIŠ MNOHO POPISU

Popisy jsou další oblastí, kde může škrtat mnoho autorů. Jsou tu v podstatě dva problémy:

  • Špatný popis, který je vágní, klišé nebo nesouvisí s odehrávajícím se příběhem. Není-li zvládnutý, například jako když ženská postava potřásá “svými dlouhými blond vlasy” v prvním odstavci, rozhodí mě to při čtení.
  • Příliš mnoho popisu. Když se objeví nová postava, neměl by popis přesáhnout dvě nebo tři věty. Když popisujete prostředí, maximálně odstavec nebo dva. Když to přepísknete, příliš zpomalíte plynutí příběhu.

Toto je opravdu oblast, kde můžete své psaní velmi zestručnit.

5. PŘÍDAVNÁ JMÉNA A PŘÍVLASTKY

Miluju přídavná jména. Stejně, jako pravděpodobně většina spisovatelů. Využíváme je k rozvíjení svých fantastických světů a k oživení stránek. Je snadné nechat se unést. Když dělám korektury, přísně přídavná jména zkoumám, abych se ujistil, že mají váhu, vyvolávají správné představy a nemohou být nahrazena například metaforou.

Také hledám a nemilosrdně škrtám příslovečná určení míry, jako je například velmi. Buď není potřeba, nebo se musí změnit přídavné jméno. Z velmi velký se stane obrovský.

6. ÚPRAVA DIALOGU

Rozhodně nejsem expert na dialogy. Ale všichni jsme narazili na dialogy, které bylo potřeba upravit. Mezi nejčastější problémy patří:

  • Nevíme, kdo co říká, nebo se to opakuje na každém řádku. Je důležité vědět, kdo mluví, ale není to potřeba zdůrazňovat neustále. Mějte ve svého čtenáře důvěru!
  • Opakování jmen. V reálu (alespoň tedy v mé kultuře), nepoužíváme v konverzaci jméno osoby moc často. Díky pohledu z očí do očí a dalším vizuálním nápovědám je to zbytečné. Snažím se, aby tomu tak bylo i v mých dialozích.
  • Podobný problém je opakování jména ve vyprávění. Pokud je na scéně jen jedna postava, není potřeba místo zájmena neustále používat její vlastní jméno.

7. MYŠLENKY A HLEDISKA

Je to maličkost, a možná jsem na ni prostě alergický, ale stojí za zmínku. Dobrá povídka v sobě neobsahuje příliš mnoho kurzívy. Když píšete v ich-formě nebo se držíte v er-formě jediné postavy, čtenář vidí svět skrze filtr hlediska této postavy. Není potřeba zdůrazňovat, že něco z toho jsou myšlenky. Například:

“Bill se zadíval na novou zákaznici. Je pěkná, napadlo ho.”

Pokud píšete v er-formě z Billova hlediska, nepotřebujete ani kurzívu, ani zdůraznění původce činnosti. Už se na svět koukáme Billovýma očima, a tak nám stačí toto:

“Bill se zadíval na novou zákaznici. Byla pěkná.”

Sděluje to stejnou informaci, ale pracuje to přitom s hlediskem.

KDE ŠKRTÁTE PŘI PSANÍ VY?

Pokud máte nějaký svůj systém pro škrtání při korekturách nebo pro zkracování povídek, podělte se o něj prosím v komentářích!

autorské chyby
Cirrat
článek odjinud
Dan Koboldt
psaní
škrtat
teorie
16.7.2014
Email
22 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary, Teoreticky

Základní opáčko 5/2 – Čáry máry čárky

6.11.2018
-
Publikováno Arenga

Díl druhý: psaní čárky ve větě jednoduché – pokračování   V úvodním díle našeho společného (jestli si pamatujete, …

Číst více
6.11.2018
Publikováno Arenga
Teoreticky

Takže ty chceš psát podle videohry… Díl první

25.11.2018
-
Publikováno sikar

Při pohledu na název článku jste si možná řekli „Hele, Sikar jde zase rýpat do videoher!“. Rád bych …

Číst více
25.11.2018
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 21: Luku, jsem tvůj otec!

8.9.2014
-
Publikováno sikar

Dneska začneme vtípkem. Prosím, dříve skoro kultovní Tubecat, epizoda ze série na téma Star Wars vs. Star Trek. …

Číst více
8.9.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Slova překvapující i zákeřná
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Ach, postavo 10: Mazlík Krvochlemt

22 Komentářů

7 způsobů, jak seškrtat své povídky.
  1. redfox
    16.7.2014 @ 19:32
    -
    Odpovědět

    Tohle je moc pěkné shrnutí – stručné, výstižné, jasně ukazující cestu k vytouženému cíli. Díky za ten článek.

  2. Kelt
    16.7.2014 @ 21:19
    -
    Odpovědět

    No, mám takový svůj systém, když tahám odstáté povídky z archivu. Nejdřív se chvíli červenám studem za ty chiméry, co jsem stvořil, pak se zbaběle ohlížím, jestli mi náhodou někdo nekouká přes rameno a tu katastrofu neviděl. Hned po Ctrl+A+Delete zběsile buším do Ctrl+S, vytrhávám počítač ze zásuvky, klopím do sebe trojitýho wizoura a snažím se tu pachuť vytěsnit. Ble.

    • Tanira
      23.7.2014 @ 14:55
      -
      Odpovědět

      🙂 Chápu, znám. Podívat se dneska na povídky psaná před více než pěti lety rovná se chuti pořádně se ožrat a rovnou to smazat, obvykle by bylo lepší je rovnou napsat znovu (pokud by za to námět stál), než to mazat a přepisovat…

  3. Meridion
    17.7.2014 @ 14:51
    -
    Odpovědět

    Já bych si dovolila nesouhlasit s těmi příslovci a přívlastky. Vhodně rozvinutý větný člen dokáže nahradit celou další větu, takže text neztratí tempo a zároveň není suchopárný.

    • Cirrat
      21.7.2014 @ 17:30
      -
      Odpovědět

      Vhodně rozvinutý ano. Klíčové slovo budiž to “vhodný”, protože když se setkám v textu s tím, že postava “zabodne pohled do ostří podél čepele úplně obyčejného stříbrného meče”, brečela bych!

      • Arenga
        23.11.2014 @ 1:01
        -
        Odpovědět

        To se jako fakt někde objevilo? Ups. Zeptala bych se, co tím chtěl básník říci, ale vlastně to raději ani nechci vědět.

  4. Rya
    18.7.2014 @ 19:03
    -
    Odpovědět

    Nejsem si úplně jistá, zdali všechny rady týkající se psaní v angličtině lze beze zbytku aplikovat na češtinu. Speciálně na “Vypadni!” řekl naštvaně – vidíte na tom někdo něco špatného? Nemluvím o nadužívání, ale používání příslovcí; když otevřu libovolnou knihu libovolného (mého oblíbeného) autora, najdu tam podobné věty. Nefunguje snad stylistika (do jisté míry) v různých jazycích různě?

    • Aries
      18.7.2014 @ 19:32
      -
      Odpovědět

      Taky bych řekla. Se zbytkem článku souhlasím, ale příslovce mají svou funkci a není důvod je nevyužívat. “Vypadni!” se dá říct i všelijak jinak než naštvaně a je pravda, že někdy stačí změnit sloveso a příslovce už není nutné, ale to zkrátka přijde na situaci. I když přiznávám, že při zpětném čtení taky sem tam nějaké to příslovce vyhodím.

    • Markéta
      18.7.2014 @ 19:33
      -
      Odpovědět

      Jak jsem četla většinu knížek o psaní v angličtině, tak už mi to i v té češtině zní občas divně a naopak se musím učit, že to tak není 🙂

    • Kadet
      18.7.2014 @ 21:07
      -
      Odpovědět

      Nemusí se vyhazovat vždycky, ale dají se nahradit tím, že člověk ví, co se v tu chvíli děje. Jestli je vidět, že ho předtím někdo vytočil, pak je po “Vypadni!” zbytečné dodávat, že to vykřikl naštvaně. Vychází to ze situace. Na druhou stranu, když už to z ní vycházet nebude, tak tam ten příslovec být musí.
      Ale souhlasím, ona to je vůbec nějaká velká móda, vyhazovat příslovce. Důležité je neužívat je až moc. Ale určitě se za ně nemá střílet.

      • Rya
        19.7.2014 @ 6:03
        -
        Odpovědět

        Ona je to velká móda právě proto, že to radí anglicky píšící autory. A mě by zajímalo, jestli to není tím, že je to v angličtině stylistická chyba. Třeba jako v češtině nadužívání osobních zájmen (poradíme anglicky píšícím, aby je vyškrtali? 😉 )

        • Rya
          19.7.2014 @ 6:03
          -
          Odpovědět

          Pardon, ne autory, ale autoři 😉 ještě nevidím.

        • Cirrat
          21.7.2014 @ 17:27
          -
          Odpovědět

          A pak máme taky zájmenovou anorexii, která postihuje stejně českých autorů jako anglických. Možná je to tím, že člověk by si měl vybrat, co se na něj zrovna vztahuje a sem tam zkontrolovat, jestli náhodou něco z toho, na co normálně nehledí, nedělá i on sám.
          Snažíme se vyhnout stanovování dogmat, že psát se dá jedině jedním způsobem. Nejlepší způsob, jak se toho vyvarovat, je prozkoumávat (a předkládat našim čtenářům k prozkoumání) mnoho různých zdrojů.

    • Cirrat
      21.7.2014 @ 17:21
      -
      Odpovědět

      Je to lenost, protože pak se dozvíme, že někdo se tvářil nafoukaně nebo třeba vypadal smutně, nebo (moje oblíbené) na něm bylo vidět, jak se postupně čím dál víc rozčiluje. Je rozdíl mezi

      “Vypadni,” řekl naštvaně.

      a

      “Vypadni,” řekl hlasitě.

      Setkávám se s tím právě v povídkách z českých soutěží i v těch, které dostáváme ke kritice. Autoři zapomínají na popis fyzických reakcí a gest, zapomínají tyto informace například uvádět při rozvíjení dialogů a pak je to samé “-ně” jako u Vlastíka Plamínka (“štěněněněněněně”). Nebo jiná vhodná koncovka, protože například v oblíbeném slůvku “zuřivě” žádné “ně” není…

      Ale přestanu odbíhat. Oznámení jedním slovem, že postava zrovna pociťuje nějakou emoci, je opravdu psací lenost, zvlášť, když to vygraduje do úžasných výrazů typu “šíleně zuřivě” a “strašně smutně”.

      Neznamená to, že by tyhle fráze měly být potírány na potkání. Znamená to, že autor by si měl být sakra jistý, jestli jsou v tu chvíli opravdu na místě, a jestli se náhodou nevyhýbá tomu, že by musel popsat, jak postavě tiká na spánku žíla, hlasitě supí, rudne v obličeji a zatíná pěsti. Všechno tohle a ještě mnohem víc se schová pod “naštvaně”, které se tak stává prakticky polotovarem. Jednou za čas neuškodí, ale když se tak člověk bude stravovat příliš, rozhodně mu to ku prospěchu nebude.

  5. Katka F.
    20.7.2014 @ 10:42
    -
    Odpovědět

    Díky za překlad, Dan Koboldt to pěkně shrnul. Nejvíc mě zaujalo, že tvrdí, že když se objeví nová postava, má se to zvládnout za dvě až tři věty. Budu se na to muset zaměřit v literatuře, abych zjistila, jestli to tak fakt bývá.

  6. Lyra
    21.7.2014 @ 16:31
    -
    Odpovědět

    Zaujala mě část o kurzívě, na ni si budu muset dávat pozor, protože mám pocit, že ji používám k nastínění myšlenek postav příliš často. Myslím si ale, že jsou pořád mnohem horší spisovatelské nešvary, než ty, které popsal Koboldt, za všechny bych zmínila např. “vysvětlovací syndrom”, který vypadá tak, že postavy místo toho, aby něco dělaly, stojí a vysvětlují své záměry. Ústřední záporáci si tak často podřežou nad sebou větev, protože než dokončí svůj velkolepý a úžasný proslov, odněkud se přižene hlavní hrdina a zapíchne je/zastřelí/umlátí gumovou kachničkou. 🙂

  7. Postavy jsou taky lidi – puzzle a lego | Triumvirát
    25.7.2014 @ 23:32
    -
    Odpovědět

    […] tady narážím na ta nešťastná příslovce, o kterých byla řeč v překladu článku Dana Koboldta o proškrtávání povídek. V popisech se to často hemží samými přídavnými jmény, a to i ve chvíli, kdy je potřeba […]

  8. Alimak
    28.7.2014 @ 19:14
    -
    Odpovědět

    Co se škrtání, zestručnění textu, týče, hodně mi pomohla kniha od S. Kinga: O psaní aneb memoáry o řemesle. Jak Kingovi knihy nemusím, tahle byla výborná. V mnohém mi otevřela oči.

  9. Q
    30.7.2014 @ 14:59
    -
    Odpovědět

    Jen tak mimochodem, slovo “příslovce” je rodu středního a mělo by si svůj rod zachovat i ve druhém pádě množného čísla. ;o)

  10. milagro
    16.9.2014 @ 18:15
    -
    Odpovědět

    a nepotřebuju si kupovat žádný drahý knížky, ve kterých je stejně moře omáčky okolo :o) Děkuji.

  11. Theo
    23.11.2016 @ 16:47
    -
    Odpovědět

    “když ženská postava potřásá „svými dlouhými blond vlasy“ v prvním odstavci, rozhodí mě to při čtení”

    Proč?

  12. Adhara
    17.10.2019 @ 14:32
    -
    Odpovědět

    Nezávisle som napísala vlastný článok o škrtaní. Niektoré body má spoločné s týmto, iné sú ale odlišné: https://www.adhara.sk/?page_id=3269

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
7 způsobů, jak seškrtat své povídky | Triumvirát