Přestože se to mnohým zdá neuvěřitelné, tahle postava má v evropském písemnictví mnohonásobně delší tradici než třeba taková Ženlap. Přesto, nebo možná právě proto, se Krásněnka v textech moc neobjevuje – a to je svým způsobem škoda. 

Mít v příběhu postavu, která je zbožňována a opěvována hlavním hrdinou, to se nevidí v moderní fantastice moc často. Dnešní ženy jednají samy za sebe, nepotřebují mluvčího ani rytíře, který by hájil jejich čest a opěvoval jejich krásu, a tak si autoři odvykli podobný typ postavy vůbec zpracovávat. Dokonce i texty z žánru high fantasy, situované do pseudostředověkých kulis, kde se to vysokou nobilitou jen hemží, jaksi pomíjí tento typ postavy – tedy aspoň ty, které se mi v uplynulých deseti letech dostaly na pracovní stůl (nepočítám publikované romány, to je kapitola sama pro sebe).

Jak taková Krásněnka vypadá? Ideál se může dosti proměňovat – stačí si jen vzpomenout na sérii fotografií, která nedávno proběhla sociálními sítěmi. Každý národ má svůj ideál krásy a také každý člověk posuzuje v rámci tohoto národního ideálu svůj vlastní. Krásněnka se tedy může značně lišit text od textu, má však společnou jistou bezchybovost. Neřeší pupínky a vrásky, odstávající vlasy, nějaký faldík navíc, zkrátka je v rámci autorova (a často též čtenářova) chápání pojmu “krásná”.

Ona bezchybovost se promítá i do Krásněnčina jednání. Být ideálem je značně těžké a limitující, nicméně právě proto zde existuje onen přídomek – Zbožněná. Idol by nebyl idolem, kdyby měl chyby. Proto ani Krásněnka nekleje, nemýlí se, téměř jako by ani nejedla a nevylučovala. Zdá se vám to dosti ploché pro skutečnou postavu? Inu, od toho idoly jsou – dokonalost patří na piedestal, ne do běžného života, a tedy si jistou míru neskutečna může dovolit.

Pokud se vám Krásněnka v takto nastavených parametrech objeví v textu a uchová si přídomek Zbožněná, je vše v pořádku. V rámci příběhu funguje spíš jako idol, myšlenka a ideál, o němž se mluví – je dobré mít nastudované aspoň základy dvorské lyriky, pokud chcete tuto postavu využít. Nejde ani tak o samotnou literaturu či její přínos vývoji národního či světového písemnictví, jako spíš o pochopení statusu, který objekt minstrelovy nebo minnesängerovy touhy měl. Jde o jistou smyšlenost a především nedotknutelnost této Krásněnky; kolikrát si dotyčná ani neuvědomovala, že je něčím idolem (a ve skutečnosti ani vzdáleně nebyla tak dokonalá, jak se pěvci či básníkovi jevila, stačí si vzpomenout na Dona Quichota.)

Problém nastane ve chvíli, kdy autor dostane nápad využit Krásněnku jako jednající postavu. Vlastně jde o dva problémy. Tím prvním je situace, kdy Krásněnka jedná přesně v duchu své podstaty. Na rozdíl od ostatních postav je dokonalá za každé situace, vždy se rozhoduje správně, zkrátka bohyně mezi lidmi. Zní to dostatečně odstrašujícím dojmem? Ne? Tedy můžeme říci, že pouze stroje s bezchybným programem nedělají chyby. Pokud nejde o příběh androida či umělé inteligence, která se pohybuje mezi lidmi, vaší Krásněnce málokterý čtenář nebude vytýkat plochost, nelidskost a přílišnou dokonalost.

Druhým problémem se pak může ukázat svár ideálu a skutečnosti. Pokud s ním autor přímo nepočítá a nepracuje, ale naopak zapomene, že skutečnost mívá k ideálu kolikrát sakra daleko, původní nastavení Krásněnky se při střetu s první krizí rozbije na hodně malé kousíčky. Postava se pak chová zmateně, nelogicky vzhledem k původnímu rozvržení, zkrátka opět čtenář začne namítat, že takhle se přeci nikdo nechová.

Oba tyto problémy však můžete jako autoři naopak využít. Ať už v prvotní formě, jak jsem je v rychlosti načrtla – především konflikt ideálu a skutečnosti skýtá nepřeberné množství možností, jak se s tématem popasovat a využít ho ve vlastní prospěch. Kdo nechce zacházet do důsledků, může si vypůjčit třeba jen náznaky, volně propojovat různé stupně dokonalosti a chyb.

Případně – což je výzva nad jiné zajímavá – můžete ponechat Krásněnku v její nejryzejší podobě se vším, co to obnáší. Že to je nemožné? Výzvy jsou od toho, aby se překonávaly; vytvořit postavu, která je objektem adorace a zároveň je uvěřitelná, jednající osobnost, o niž čtenář nepochybuje, může být skvělou rozcvičkou autorské obratnosti. A jak praví zkušenost – těžko na cvičišti, lehko při psaní povídek.