• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Červenec 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvn   Srp »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Skutečně chcete psát?
  • Trnitá cesta k vydání knihy
  • Z knihovničky Triumvirátu | listopad 2019
  • Mějte rádi díry!
Nejnovější komentáře
  • Arbara: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Arbara: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Ave: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 6.12.
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary, Postavy jsou taky lidi

Postavy jsou taky lidi – Kráska a netvor

8.7.2014
-
Publikováno Cirrat

miss_teenTak, Sikar na dovolené, Cirrat po uši ve finále překladu, a tak nám trochu uklouzl pondělní článek. Ale protože lepší pozdě nežli nikdy, budu pokračovat ve své nedávno začaté sérii o postavách. Je to vděčné téma. Jak víte, na rozdíl od Ekyelčina Bestiáře vrtám do záležitostí, nad kterými se začínající autoři při psaní fantastiky moc nezamýšlí. Dnes vám nabídnu rychlokurz na téma “vzhled postavy”.

Nebudu se tady ani trochu věnovat tomu, jak si máte nebo nemáte připravit jednotlivé charakteritiky postav, jestli si je máte nakreslit nebo najít fota na internetu nebo si sepsat dotazníky jako na úřadě (oči: šedé, vlasy: modré – vlastně naopak). Myslím si, že ať už používáte jakýkoli systém, abyste si uchovali v paměti, že vaše zrzka má fialové oči a ne zelené (jen na okraj: zelenooká zrzka je tak dobité klišé, že už ani nekulhá a jen se plazí), je to jen a jen vaše věc. Pokud zničehonic změníte postavám vzhled nebo jména, protože jste zapomněli, co jste jim na začátku dali do vínku, budu se vám strašně smát.

Krátká praktická odbočka

Teď, když mám tohle upozornění za sebou, mi dovolte, abych trochu odbočila. Pokud tohle čtete někde na veřejnosti (na mobilu v tramvaji nebo ve škole, někde na nádraží, u počítače v knihovně a podobně), poprosím vás, abyste si udělali malé cvičení:

beautySedněte si tam, kde kolem chodí hodně lidí (náměstí, obchodní centrum, nádraží, atp.), a tak deset až patnáct minut pozorujte kolemjdoucí. Nevšímejte si přitom jejich oblečení, soustřeďte se na jejich obličeje. Zkuste najít skutečně nádherné, překrásné lidi. Takové ty, které uvidíte, a začne se vám tajit dech z toho, že jste je zahlédli. Zapamatujte si, kolik jste jich za tu čtvrthodinku viděli.

ugly-woman-12424Teď se koukejte kolem další čtvrthodinku a zkuste najít skutečně šeredné lidi. Opravdu z vašeho estetického hlediska ošklivé v obličeji. Takové, kteří by se měli svěřit profíkům pod skalpel, aby vypadali k světu. Nemyslím tím zanedbané, ošuntělé nebo špinavé lidi, nemyslím tím ženskou v naprosto nemožných šatech nebo chlapa s ponožkama v sandálech. Myslím opravdu někoho, komu se podíváte do obličeje a máte chuť zaplakat hrůzou.

Proč byste se měli soustředit spíš na obličej, než na vlasy nebo oblečení? Mno, řeknu vám to takto:

Craig_now_and_then

Daniel Craig v 90. letech minulého století a teď.

Tak co, kolik máte krasavic, krasavců, šeredek a netvorů? Moc ne, co?

Ale když tak čtu povídku za povídkou, ve fantastice se to jimi jen hemží. Bez ohledu na to, že statisticky vzato jsou oba extrémy málo pravděpodobné a nejvíc jedinců bude, ach jak překvapivé, zcela průměrných, zvlášť začínající autoři (a pak ti hyperkomerční) nám cpou do hlavy, že postavy v povídkách (a ve filmech) jsou buď nádherné nebo ohavné. Často také toto rozdělení používají jako svého druhu indikátor, co je ona postava vlastně zač – stejně jako ve starých kovbojkách měl hrdina vždy bílý klobouk a záporák nosil černý.

Krása a rozdělení rolí

Pokud v začátečnických povídkách narazíte na někoho neskutečně nádherného, bude podle žánru buď superhrdina nebo velepadouch. Zpravidla bude hrdina, ošklivost je vyhrazena mužským padouchům. U žen se ošklivost vyskytuje pouze, má-li posloužit jako zápletka, nebo se rovnou jedná o případ “Ošklivé kačátko”, kdy projde kosmetickým salonem a je z ní kráska. Připadá mi, jako by se takoví autoři inspirovali příběhy Jamese Bonda.

Alec_Xenia

Záporáci z filmu Golden Eye: Alec Trevelyan a Xenia Onatopp.

Trevelyan má nezbytné zohavení, Xenia je femme fatale. Klišé otřepané tak, že z něj lezou nitě a vypadává molitan, ale autoři se ho odmítají vzdát stejně, jako se batole drží oblíbeného plyšáka.

Někteří autoři (právem) usoudí, že tohle je moc mainstream, a rozhodnou se vydat cestou označenou jako “Na vzhledu nezáleží”. Jejich postavy kolem pobíhají v teplákách a div ne v natáčkách.

04

“Hele, teď musíme zastavit tu atomovku a ty pak hackneš FBI…” “Nehackuješ, tak nepřepínej!”

Nejhorší na tom je, že tím často jejich pokus o vyhnutí se onomu oslintanému plyšákovi v podobě krásky a netvora skončí. Dál už všechno pokračuje v dávno vyjetých kolejích – ale o tom někdy jindy. Dnes se budeme bavit jen a jen o vzhledu.

A existuje ještě jeden extrém, což je nejčastěji velmi pohledná dívka zohavená nějakou katastrofou nebo záporákem, a to je stejně otřepaná záminka zápletky, jako již zmiňované Ošklivé kačátko.

Čím extrémnější vzhled, tím extrémnější povaha

Tilda Swinton v Narnii a v Constantinovi.

Tilda Swinton v Narnii a v Constantinovi.

Čím ošklivější záporák, tím zápornější je. Čím hezčí hrdina, tím je hrdinštější. Čím krásnější záporačka, tím je vyšinutější. Čím krásnější hrdinka, tím je schopnější.

Tato přímá úměrnost je další z autorských zkratek, kterou potkávám na každém druhém rohu. Postává tam a točí kabelkou – kšeftů má docela dost, je totiž laciná.

Prosímvás, přestaňte spojovat fyzickou krásu a schopnosti postavy. To spolu ani trochu nesouvisí. Ano, psychický stav se odráží na tom, jak se o sebe člověk stará a upravuje se, ale pokud má někdo například krásné oči, bude mít krásné oči jako dobrák i jako padouch.

Pokud má vaše postava nádherné dlouhé vlasy a nějakou náhodou o ně přijde, už teda nebude krásná? Pokud ji krásnou dělaly jen ty vlasy, pak je mou povinností autorovi sdělit, že buď on nebo postava, z pohledu které povídku píše, má fetiš. Anebo jsou fetišisté jak autor, tak postava. Jestliže tím postava přijde i o své (rozumové) schopnosti, a nejedná se o případ a la Samson, kdy je určitý fyzický atribut zdrojem např. síly, pak si na autorovu adresu myslím něco velmi, velmi nelichotivého.

Úplně obyčejná bohyně

Tohle je tedy spíš z dalšího článku v této sérii, ale i tak. Pojďme se podívat na následující citaci z jedné povídek, kterou jsme dostali ke kritice (pokud jste zapomněli, že naše právo citovat vaše povídky je vaší “platbou” za naši službu, zase si na to vzpomeňte):

Jsi čarodějka, jsi soudce magického světa, zabiják, ale v osmnácti, bydlíš s rodiči, kteří jsou bohové a věčně tu nejsou. V rodinném domku a ještě k tomu v České republice, o které bych ani pomale nevěděl, že existuje. Jo a ještě jsem zapomněl,  kreslíš postavy z japonské mangy.

Hrdinka, o které je řeč, jen tak mimochodem zabíjí upíry a kdejakou další verbež, která ničí lidem klidné spaní. Ale o to, že je to osmnáctiletá bohyně a popravčí, tu nejde. Má to určitou spojitost s krásou, říkám tomu “syndrom sundaných brýlí”. Ano, je to naše oblíbené a již zmíněné Ošklivé kačátko.

kent_glassesClarka Kenta nikdo nepoznává jako Supermana, dokud má na nose brýle. V dívce (nebo i v chlapci) nikdo nerozpozná jeho skutečnou krásu, dokud si nerozpustí vlasy, nezmění šatník, nebo si nesundá ty zatracené nepadnoucí a ohavné brýle. Následuje obligátní prolezení kosmetickým salonem a heleme se, nejen, že se na ně dá koukat, oni jsou i krásní…

anastacia_08Mno. Já a Anastacia s tím krutě nesouhlasíme, brýle můžou být zatraceně sexy doplněk. A příběhy o tom, jak se postavě začne všechno dařit, protože zničehonic zkrásněla, patří do šuplíků a maximálně do začátečnických fanfikcí. A protože ty my nekritizujeme, mám z toho docela klidné spaní, ale je potřeba to tu zmínit.

Takže, pokud se chystáte napsat nějakou “úplně obyčejnou bohyni od vedle”, která je jen tak mimochodem maskovaně úplně nádherná, chytněte se trochu za nos.

Co dělá ženu ženou a muže mužem

2pt2k60Další záležitost, na kterou narážím i u zkušených autorů, je otázka volby slov. Když je potřeba trochu zošklivit ženu, nejlepší způsob, jak to podle mnoha udělat, je přidat jí mužské atributy: zarostlá, hromotlucká, ramenatá, babochlap, mužatka…

Zato když je potřeba poněkud zošklivit muže, je potřeba ho fyzicky rozbít. Výborným příkladem budiž záporák z filmu Skyfall, Raoul Silva:

Není nad jedovou pleťovou masku.

Není nad jedovou pleťovou masku.

Pokud je fyzicky rozbitá žena, ve většině případů spadá pod kolonku “nádherná a zohavená”. Je možné, že za to může i ten fakt, že pokud přidáte chlapovi ženské atributy, zas tak špatně to dopadnout nemusí:

Candis Cayne, mně neznámý model a Conchita Wurst

Candis Cayne, mně neznámý model a Conchita Wurst

Samozřejmě, že záleží na podání, není drag queen jako drag queen a travestita jako travestita.

Jde mi tu o to, že pokud by ženu mužské atributy automaticky hyzdily tak, jak se nám to často v různých psaných i zfilmovaných příbězích tvrdí, těžko by měli tak úspěšnou kariéru tito dva lidé.

Andrej Pejic a Erika Linder

Andrej Pejic a Erika Linder. Pokud je neznáte, Andrej je ten blonďák.

Andrej se narodil jako biologický muž, Erika jako biologická žena. Myslím, že hranicemi mezi oběma pohlavími proplouvají vcelku úspěšně, nemyslíte? Schválně jsem nevybírala fotky s přehnaným make-upem, protože plácnout na někoho výraznou rtěnku a nazvat ho ženou je minimálně stejně líné, jako následující uvažování autorů:

“Potřebuju ženskou, ale aby byla ošklivá. No, tak z ní udělám tak trochu chlapa.”

Ještě jednou, je to líné uvažování – a ještě navíc to zavání předsudky, nemyslíte?

Síf na předsudky kašle.

Síf na předsudky kašle. Kritici taky.

Krása je lokální a subjektivní záležitost

Asi jsme všichni slyšeli o podvazování chodidel, aby měly ženy malé nožky, lidé bez piercingů občas nemůžou pochopit ty s piercingy, existuje spousta praktik, která nemusí nikomu dávat smysl. Vytrháváme nebo holíme si chlupy různě po těle, upravujeme si vlasy podle poslední módy, barvičky na ksichtě jsou chvíli in a pak zase out, necháváme se tetovat, necháváme si odstraňovat tetování, necháváme si propichovat kde co, operovat všechny možné i nemožné části těla, jen abychom se zase o něco přiblížili tomu, jak si myslíme, že máme vypadat.

Ale stejně, jako se pojetí krásy liší oblast od oblasti, liší se i podle toho, kde se zrovna nacházíte na časové ose, a s kým zrovna mluvíte. Obecně, když jsou chudší doby a není moc co jíst, jsou plnější lidé považováni za krásnější, protože mají přístup k potravě a tak budou zřejmě v lepším fyzickém stavu a budou lépe zachovávat rod. Když je v módě askeze, budou za lepší partnery považováni ti hubenější.

Velikost ramen, prsou, zadků nebo genitálu, to všechno podléhá módnímu diktátu – od Věstonické venuše po Twiggy, od zarostlého svalnatce s kyjem po hladce oholeného gentlemana, vždy se najde někdo, komu se takový člověk líbí.

Vzhledem k tomu, že většina námi čtených autorů jsou Středoevropané, budou mít povětšinou středoevropské žebříčky hodnot a následovat současnou místní módní masáž. Proto, když píšou o překrásných ženách a nádherných mužích, budou popisovat své postavy zhruba stejně. Ale Evropou svět nekončí.

Známé i neznámé tváře z celého světa.

Známé i neznámé tváře z celého světa.

Nebojte se být v popisech svých postav různorodí. Nemusí být nádherné od hlavy až k patě, vašeho protagonistu na nich mohou upoutat některé detaily, třeba tvar rukou a prstů, promyšlený výběr ozdob nebo ještě lépe, jejich chování a postoj vůči situaci.

Nechte svého hrdinu, aby se zamiloval do chladné logiky a vynikající kávy své asistentky (pokud se chcete pouštět do tohoto klišé), a to, že je to štíhlá blondýna, zmiňte jen na okraj. Nechte svou hrdinku, aby zbožňovala to, že ji její soused dokáže rozesmát a vždy jí ochotně pomůže, než aby se zbláznila do jeho oříškově hnědých očí a širokých ramen. Vaše hrdinka si může ve sprše zpívat a zlodějíček, který se vloupal do vedlejšího bytu, jehož majitelé odjeli na cestu kolem světa, se vrací zas a znova, aby si poslechl její hlas. Když jí náhodou zachrání život, můžete roztočit romantickou zápletku na celé kolo a ona nemusí být zrovna Miss Universe. A on taky ne, stačí, když bude mít třeba zářivý úsměv.

Nebuďte líní. Využijte toho, že je mezi námi spousta sympatických a docela pohledných lidí, a nevyužívejte fyzickou atraktivitu k tomu, abyste si vycucali romantiku z prstu. Nezapomínejte na popisy vzhledu vašich postav, ale věnujte pozornost spíš jejich chování. Nikdo není dokonalý, ani vaše postavy nejsou ve všech ohledech svého zjevu tip top. Nezapomeňte na chybičky, které z chodících soch udělají opravdové lidi. A nechte si extrémní případy v záloze. Až je budete potřebovat použít, bude jejich účinek o to větší, o co méně bude ve vašich povídkách tento stereotyp okoukaný.

autorské chyby
detaily
jak to vidí Cirrat
klišé
krása
postavy jsou taky lidi
tvorba postav
8.7.2014
Email
24 komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Problém nekonečné věty

5.2.2014
-
Publikováno Ekyelka

Nejspíš se to občas stane každému autorovi. Natolik se ponoří do práce, že si ani neuvědomí, jak plynule …

Číst více
5.2.2014
Publikováno Ekyelka
Autorské nešvary

Hurvínek píše o válce

19.1.2014
-
Publikováno sikar

Už jsem tomuto tématu věnoval několik obrázků, které dáváme primárně na Ksichknihový profil. Některá témata by však stálo …

Číst více
19.1.2014
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 2: Všichni přeci věděli, že je zlý!

6.8.2013
-
Publikováno sikar

Bylo mi asi třináct let, když jsem četl Vládce stínů od Rogera Zelazného (tohle pradávné vydání se dá …

Číst více
6.8.2013
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Ach, postavo 10: Mazlík Krvochlemt
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Problém stříbrné lžičky

24 Komentářů

Postavy jsou taky lidi – Kráska a netvor.
  1. Elinor
    8.7.2014 @ 18:24
    -
    Odpovědět

    Hej, co má člověk u takových článků napsat za komentář, aby nepůsobil jako divoch nadšeně tancující kolem ohně a vzývající dobré duchy za to, že seslali kořist hojnou a výtečnou? 🙂

    Asi… jo. Cirratí články jsou pro mě hlavní lákadlo a zlatý hřeb triumvirátích akcí. A lituju, že jich nebývá víc.

    Tak. A je to venku. 🙂

    • Cirrat
      8.7.2014 @ 18:28
      -
      Odpovědět

      Tento týden odevzdávám megapřeklad, na kterém jsem makala od února. Pak už to bude lepší 😉

  2. Alf
    8.7.2014 @ 18:27
    -
    Odpovědět

    Připomnělo mi to dnešní článek na Bonuswebu ohledně toho, jak vypadají postavy ve videohrách (jestli to sem nepatří, tak se omlouvám, ale i protagonisté videoher začínají jako popis na papíře) a byl k tomu jeden moc hezký obrázek, který dokazoval, že i scénáristé a designéři na nějakou rozličnost kašlou a prakticky jedou podle jednoho mustru, který je oblíbený a který se právě prodává.

    http://bonusweb.idnes.cz/foto.aspx?r=bw-magazin&c=A140612_141026_bw-magazin_srp&foto=SRP53d6b7_White_Gaming_Protagonists.jpg

    • Cirrat
      8.7.2014 @ 18:28
      -
      Odpovědět

      Postava jako postava – tématicky to zapadá 🙂

    • Elinor
      8.7.2014 @ 19:03
      -
      Odpovědět

      Ehm, minimálně u Mass Effectu vypadá hlavní postava tak, jak si ji vypatláš při generování na úvodu hry. 😀
      (A nemusí být muž…)

      • Alf
        8.7.2014 @ 19:32
        -
        Odpovědět

        Jistě, u hooodně her existuje podrobný editor postav, kde si můžeš udělat s tim ksichtem úplně cokoliv. Ale tohle je oficiální, defaultní postava, která je v tailerech a na dalších oficiálních materiálech. A navíc se najdou tací, které nebaví piplat se s postavou (např. já :D).

        • Weredragon
          8.7.2014 @ 20:08
          -
          Odpovědět

          Ve skutečnosti jsou dnes protagonisté většiny AAA her dělaní přes motion capture a mají své reálné modely co se týče obličeje a zbytku postavy. A je to tak už pěknou rádku let. Bonusweb je jen jako obvykle sto let za opicema. To, co on řeší dnes, se ve zbytku světa řešilo tak před deseti lety, a dnes už ve skutečnosti moc neplatí. Mimo jiné jsou dnes asi polovina hráčů příslušnice něžného pohlaví. Jen člověk nesmí sledovat pouze Assassin’s Creed, Call of Duty a podobné věci, které jsou stejně pozadu jako Bonusweb, a jsou za to také silně kritizovány 🙂 Většina vývojářů dnes má i trailery s příslušníky obojího pohlaví, či hry kde je pouze ženská hlavní hrdinka – a nejde přitom o nic typu Sims, ale akční hry. Třeba zmiňovaný Mass Effect měl vě třetím díle na obalu právě hlavní postavu v ženské podobě, nikoliv v mužské. Obecně byla ostatně vyhlášená jako oblíbenější i v oficiálním hlasování.

  3. Em
    8.7.2014 @ 18:33
    -
    Odpovědět

    Vynikající článek, ale nehackuješ… to mě rozsekalo nejvíc 😀

  4. Adiira
    8.7.2014 @ 19:57
    -
    Odpovědět

    Je dobré si přečíst Pohádky tisíce a jedné noci v co nejstarším překladu. Kromě toho že se tam na každé druhé stránce vzývá Alláh a když někdo něco vyjmenovává, vyjmenuje to po desítkách, je tam taky pokaždé stejný atribut ženy. Co nejdelší a nejtmavší vlasy, pleť barvy tak akorát (přirovnávají to tam k něčemu, na co si právě nemůžu vzpomenout), malé ruce, široké boky a mandlové oči.
    A každá ruská pohádka, kde se vyskytuje spanilá dívka? Cop rusých vlasů ji sahá až k pasu. Anebo až k zemi sahá a květiny ohébá.

  5. Markéta
    9.7.2014 @ 12:48
    -
    Odpovědět

    Se článkem samozřejmě souhlas, ale k tomu ošklivému kačátku bych měla výhradu. Ono to tak vážně funguje, což na sobě pozoruji v podstatě každý den 🙂
    Je opravdu významný rozdíl v tom, jak se ke mně lidi chovají na základě toho, co si zrovna obleču a jak se učešu atd. Je to strašné, radši bych tomu nevěřila, ale je to tak. Aspoň mám v určitém oblečení zajištěný klid od lidí a když se chci naopak čirou náhodou socializovat, také se to dá zařídit celkem snadno 🙂

  6. Ilya
    9.7.2014 @ 13:01
    -
    Odpovědět

    Když jsem psala o vzhledově odlišné postavě, čerpala jsem z vlastní zkušenosti.
    Jednou jsem na vlastní oči potkala někoho velmi podobného a tak psát o tom, jak jsem na něj musela civět, protože mi to prostě nedalo, nemělo s vytvářením klišé nic společného. Já na něj vážně musela civět, nešlo s tím přestat! Vážně ne!
    Proč? Ten člověk měl sakra rudé oči, čočky pochopitelně, ale kdo to nezažije na vlastní kůži, nepochopí. Nevím, jestli bych reagovala stejně, nemít hlavní postavu chlapa s rudýma očima, ale aspoň vím, jak by asi jeho pohled působil na lidi, kteří s ničím podobným nikdy nesetkali.
    Čím měl ten zážitek větší sílu? Seděl v hospodě mezi úplně “obyčejnými” lidmi, kteří nijak zvlášť neupoutají vaší pozornost.
    A tak, když jedna z postav poprvé uviděla jinou postavu, s výraznou vzhledovou zvláštností, měla jsem celou studnici pocitů, ze které čerpat při popisu její bezprostřední reakce.
    Jako když před vámi přeběhne zelená kočka, to také prostě jen tak nedostanete z hlavy.

    • Ekl
      15.7.2014 @ 10:45
      -
      Odpovědět

      V tomhle je ohromnou výhodou daltonismus. Mě něčí červené oči nebo zelené kočky nevyvedou z konceptu jednoduše proto, že je vůbec nezaregistruju jako něco nezvyklého.
      Abych to přiblížil: dlouhá léta jsem měl oblíbený zelený froté ručník. Jenom mi celou tu dobu bylo divné, proč má vlastně u dolního okraje vyšitý nápis “Coffee”…

      • Cirrat
        16.7.2014 @ 17:05
        -
        Odpovědět

        Ten název jsem musela googlovat, to se přiznám 🙂 Ale třeba to byla zelená káva 😉

      • Hunter
        18.7.2014 @ 21:28
        -
        Odpovědět

        Taky jsem musela googlit, ale chápu-li to správně – nepřipadala by ti pak naopak divná černá kočka a hnědé oči?

        Mně jsou většinou nejsympatičtější ty postavy, které svým vzhledem určitým způsobem vybočují. Když je autor od začátku popisuje jako nádherné (a nejlépe když to cpe do každého druhého odstavce), brzo mi začnou lézt na nervy, ale když jsou popisované jako JINÉ, případně ošklivé, jsou mi tak nějak automaticky bližší. Jeden z mých momentálních oblíbenců – Kevin z Mlh Avalonu – je znetvořený a vyloženě ošklivý. Určitým způsobem se to odrazilo na jeho povaze a připadá mi, že je mnohem realističtější – a ano, sympatičtější – než všichni ti nádherní a překrásní.

  7. Dark
    9.7.2014 @ 14:13
    -
    Odpovědět

    Ach, takže tam mám klišé…:D Mě nenapadlo že to může být bráno takhle.. 😀 bohyně od vedle, skvělé..:D asi bych se za to měla stydět, že jsem to napsala..:D

  8. TlusTjoch
    12.7.2014 @ 9:12
    -
    Odpovědět

    Byl krásný. Oduševnělý.
    Ale jen do té doby než se pustil do polévky.
    To jeho srkání bylo odpudivé.

    • Cirrat
      16.7.2014 @ 17:04
      -
      Odpovědět

      Světlo je rychlejší než zvuk. Proto někteří lidé doslova září, dokud neotevřou hubu…

  9. Jana Dvořáčková
    12.7.2014 @ 15:27
    -
    Odpovědět

    Tedy bez urážky, ale ta vousatá zpěvačka mi přijde fakt jako něco, co vylezlo odněkud z mezisvětí zadkem napřed, pak se to tam vrátilo, protože cosi zapomnělo a vylezlo to znovu. Není ani zástupcem něčeho ošklivého, ale ani pěkného, bohužel ani průměru. Kam prostě patří takový extrém? A to jí/jemu nechci křivdit, asi je se sebou spokojená. Jen mi jako příklad nezapadá vůbec nikam.

    • Sothis
      15.7.2014 @ 1:18
      -
      Odpovědět

      Jestli chceš bez urážky, tak ze sebe přestaň sypat proud urážek.

    • Cirrat
      16.7.2014 @ 17:03
      -
      Odpovědět

      Případ Conchity Wurst není extrém, ale velmi početně zastoupená skupina tzv. Drag Queens, která má vlastní talentové soutěže i miss. Proti gustu není žádný dišputát, ale pro příště, dala bych přednost, aby to bylo vyjádřeno stylem “ten člověk se mi nelíbí”, nikoli takto nevybíravými slovy. Pak by se autor takových řádků mohl dozvědět cosi o volání do lesa…

  10. anninke
    16.7.2014 @ 14:52
    -
    Odpovědět

    Bezva článek (zrovna váš web objevuju a obdivuju). Jen drobná faktická připomínka – ta blond “chlapí” modelka není Erika Linder, ale naše Jana Knauerová. Taky máme od nás zajímavé modelíny 🙂
    (vizte zde: http://whtvr.dk/post/1480341496/211-androgyn)

    • Cirrat
      16.7.2014 @ 16:59
      -
      Odpovědět

      Máš pravdu, že ta blond modelka není Erika Linder. Měl to bejt Andrej Pejic, ale jak vidím, došlo tam k záměně kvůli tomu, že Jana s ním fotila. Chybička se vloudila :-/

  11. Rya
    19.7.2014 @ 18:56
    -
    Odpovědět

    Zatím nejlepší článek, který jsem tu četla.

  12. Adhara
    13.3.2019 @ 12:33
    -
    Odpovědět

    S tými brýlami nesúhlasím, ako žena, čo ich nosí celý život, potvrdzujem, že to na mužov naozaj pôsobí ako čierna plachta cez hlavu až k pätám. 🙂

    Ale inak áno, extrémy vo vzhľade sú klišé. Krásavice sú asi často produktom Mary Sue efektu. No schopnosti spojené s krásou môžu okrem Mary Sue prípadov podávať myšlienku, že krása a inteligencia, prípadne ďalšie kvality, sa nevylučujú. Kultúra nám totiž tlačí do hláv opak. Iste, krásny + chytrý je už klišé… lenže klišé je aj opak, krásny + hlúpy. 🙂 Nejaký však aj ten krásavec byť musí. Zostáva teda krásny + rozumovo priemerný?

    Na druhej strane, klišé je už aj to, ak hrdinka nie je nejako úžasne pekná, čo autor párkrát zdôrazní, ale nápadníkov má viac než nejaká Miss (a tá Miss sa kvôli porovnaniu tiež nachádza na scéne). Mňa toto momentálne štve pomaly aj viac než extrémne krásky.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Postavy jsou taky lidi – Kráska a netvor | Triumvirát