• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Srpen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvc   Zář »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Problém nezabitelné postavy

13.8.2014
-
Publikováno Ekyelka

Dnes trochu o přemýšlení a důsledcích.

Přestože jde o ohavný patvar, onen výraz “nezabitelný” plně vystihuje podstatu daného problému. Ať už kvůli citové závislosti autora nebo díky “geniálnímu” nastavení postavy a jejího charakteru se zkrátka může autor jakkoliv snažit a stejně se mu postava na konci příběhu zvedne na nohy, zamává na rozloučenou (nebo zvedne prostředník, záleží na jejím naturelu) a odkráčí do západu slunce.

Což o to, některé postavy skutečně stojí za to udržet při životě, jakkoliv se to v průběhu dění jeví jako zcela nereálná šance. Pokud je autor dobrý, rozumí logice a svému světu, dokáže najít skulinu, skrz kterou dotyčnou postavu protáhne k závěru. Občas se také stane, že si autor ani neuvědomí, že pro postavu, které nachystal hrdinskou, v pravdě epickou smrt, vytvořil víc než jednu cestu, jak z toho chaosu vypadnout relativně v jednom kuse. Takové případy se stávají a přiznávám, že občas bývám sama překvapená, když se právě tohle odehraje v mém příběhu.

Co ale s postavou, která je předurčena zemřít, celý příběh směřuje (jakýmkoliv způsobem) k tomuto závěru a na konci se na vás dotyčný týpek provokativně culí? Pominu-li klasickou chybu skákání přes žraloka, dal by se problém vzít ze dvou stran, jak jsem už naznačila výše.

Tou první je citová závislost autora. Nikdy jsem nechápala chování některých autorek*, které si vytvoří až nezdravý vztah ke svým postavám (především mužského pohlaví). Mluví a píší o nich jako o svých miláčcích, na svých stránkách spolu s fanynkami probírají, co dalšího zlého a nepříjemného dané postavě provedou, jak ji pomučánkují a podobné hovadiny. Nejspíš nemají autorky dostatečný kontakt s realitou, trpí nedostatkem přátel, nebo se za tím skrývá jejich nevyplněná touha po dotyku hvězdy (aneb nenašly idol hodný zbožňování v reálném světě, tak si ho stvořily), každopádně jako čtenáře i jako ženu mne takovéto chování dosti odpuzuje.
Ve vztahu k dnešnímu tématu pak taková postava během povídky projde peklem tam a zpátky, poztrácí části vlastního těla, duši, rozum i všechny drobné – a na konci je zase použitelná pro další příběh. Autor/ka zkrátka na postavě natolik lpí, že přestože se nabízejí všemožné cesty, jak příběh okořenit právě touhle smrtí, odejitím, zkrátka ukončením postavy, nevyužije toho i za cenu ztráty nového pohledu na příběh, jeho vybočením z řady totožných příběhů. Postava je zkrátka nezabitelná, byť to znamená (s trochou nadsázky) hodit ji do sopouchu a sledovat, jak sjíždí lávovou řeku.

Jiný typ problému s nezabitelností postavy nastává ve chvíli, kdy ji tak autor vytvoří, třebaže si to sám zpočátku kolikrát ani neuvědomuje. Ve snaze dosadit do textu dostatečně živou postavu, jíž hodí do cesty všechny nepřízně osudu, které je schopen vymyslet, stvoří spíš ječící a kopající Valkýru kříženou Fénixem. Zkrátka a dobře původně normální postava prochází vývojem, který směřuje k neodvratné nezabitelnosti: stačí jen posunout myšlenku mutace o kousek dál, využít o nějaké to procento navíc lidský potenciál, pozapomenout na některé sociální návyky a otázky morálky, zkrátka odvážit se dál, než kam šlápl dosud. Smíchejte všechny tyhle detaily dohromady a voilá, najednou máte lidsko-mimozemského mutanta, nadaného nezměrnou psionickou sílou a disponujícího celou flotilou hvězdných lodí, kterého potřebujete jako autor odklidit aspoň na čas z cesty, abyste se věnovali jiné části příběhu – a ono to nejde.

Pokud je daný příklad pro vás dotažený ad absurdum, vězte, že i na takovou postavu jsem narazila. Odsunout ji na vedlejší kolej, protože to vyžadoval příběh, bylo neskutečně složité a autor musel hodně ubírat, aby se mu to podařilo. Což je mimochodem způsob, jak se dá z tohoto problému vybruslit: pokud se vám už stane, že máte nezabitelnou postavu a vadí vám to (někdy je lepší, když vám postava přežije konec příběhu, protože máte třeba nakročeno k sérii povídek z daného světa), je třeba se vrátit po vlastních stopách a něco málo ubrat. Je postava neporazitelným břitmistrem? Nepostavíte ho přeci proti několika průměrným šermířům, ale dopřejete mu pořádný boj s desítkami protivníků, aby se unavil a udělal chybu! Stvořili jste si geniálního vojenského stratéga? Lidský faktor hraje také důležitou roli a tedy stačí využít třeba zrádce v týlu, únavy, přehlédnutí či vlastní stratégovy pýchy a máme tady ukázkovou likvidaci fenoménu nezabitelnosti.

Zkrátka a dobře: pokud se vám příběhem prohání nezabitelná postava, je třeba si odpovědět na dvě otázky. Proč je nezabitelná? A vadí to? První odpověď vás navede k celé skupině dalších otázek: co ji činí nezranitelnou a nesmrtelnou? Není někde v příběhu logická díra, kvůli níž postava jen vypadá nezabitelně? Nakolik je to uvěřitelné pro čtenáře?
A pokud vám to coby autorovi nevadí – postavu jste si oblíbili, její přežití vyznívá logicky a uvěřitelně, napadlo vás pokračování nebo nový příběh s tímhle týpkem v hlavní roli – můžete doufat, že to nebude vadit ani čtenářům.


* Ještě jsem neměla to zcestné štěstí potkat autora-muže, který by měl vypěstovaný takto podivný vztah ke své postavě či postavám. Takže ne, nejde o genderovou nevyváženost, ale čistě o mou zkušenost. Pokud znáte autora, který k nesnesení miluje svou hlavní hrdinku a činí z ní nezabitelnou postavu jen proto, že se s ní nechce rozloučit, sem se jménem!

 

autorské chyby
detaily
Ekyelka
literatura
nesmysl
problém
psaní
tvorba postav
13.8.2014
Email
13 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Zavalen postavami

22.9.2014
-
Publikováno sikar

O tom, do jak dlouhého textu patří jaké množství postav, už jsem nějaké články četl. A víte co? …

Číst více
22.9.2014
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 10: Vojín Slepičí Prdelka

28.10.2013
-
Publikováno sikar

Řekl jsem, že další úsměvné klišé půjde ven, pokud narazím na nějaké opravdu šťavnaté. A co se …

Číst více
28.10.2013
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 28: Velkofilm v pozadí

9.2.2015
-
Publikováno sikar

U jubilejního pětadvacátého dílu tohoto seriálu jsem chválil knihu Den trifidů. Jako důvod jsem uvedl, že apokalyptické události jsou …

Číst více
9.2.2015
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Postavy jsou taky lidi - rozdíly v gestech
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Úchylka se nerovná osobnosti

13 Komentářů

Problém nezabitelné postavy.
  1. Fionor
    13.8.2014 @ 16:55
    -
    Odpovědět

    Tohle je typický problém se Supermanem.
    I přes existenci kryptonitu a Supermanovu neodolnost k magii je muž z oceli trvanlivější než jogurt ve vietnamské večerce.
    Když ho pak DC skrze Doomsdaye zabilo, byla to velká událost… ale pak doslova vstal z mrtvých a to bylo špatně – celá ta hrdinská smrt se ukázala jako velká fraška.

  2. Adiira
    13.8.2014 @ 20:39
    -
    Odpovědět

    Jen pár slov- Dvoukvítek a Mrakoplaš. Děkuji za pozornost.

    • Šaman
      14.8.2014 @ 11:27
      -
      Odpovědět

      Ti jsou zrovna ukázkou hrdinů, kteří přežívají nikoliv proto, že by byli tak dobři/silní/neporazitelní, ale protože jsou oblíbenými figurkami Dámy – bohyně. Která se k nim chová stejně, jako ona zmíněná náctiletá autorka a houf fanynek. Co bychom mohly ještě tomu Mrakoplašovi provést? Nemá rád výšky, že jo? A co ho nechat přepadnout přes Okraj? 😀

      Takže v logice onoho světa dává smysl, že přežívají – mají ochránkyni (a trapitelku) na nejvyšších místech

  3. Elinor
    14.8.2014 @ 8:26
    -
    Odpovědět

    “Nikdy jsem nechápala chování některých autorek*, které si vytvoří až nezdravý vztah ke svým postavám (především mužského pohlaví). Mluví a píší o nich jako o svých miláčcích, na svých stránkách spolu s fanynkami probírají, co dalšího zlého a nepříjemného dané postavě provedou, jak ji pomučánkují a podobné hovadiny.” – já to chápu, hlavně u projekčních postav mužského pohlaví, ale tam je to něco trochu jiného (ehm… 🙂 ). V tomto konkrétním případě je ideální nechat si autorky představit, co by milá postava říkala při pohledu na ony stránky, fanynkovský vřískot a mučánkování. I když, takový kladný hrdina v pomyslném “sklepě” řízeném pubertální autorkou a fanynkami… hmmm… to zní jako námět. 😀

  4. Elinor
    14.8.2014 @ 8:27
    -
    Odpovědět

    A pokud se týká mužských autorů, ti se zas dopouští jiných úchylností. 😀

    • Ekyelka
      14.8.2014 @ 12:58
      -
      Odpovědět

      No právě: jaké? Nějak jsem na to nenarazila, ovšem pravdou je, že nijak zvlášť po tomhle výzkumu nepasu. Jenže těm autorkám se nedá uniknout – za vcelku nevinnou žádostí o přečtení nějakého textu vykoukne podobně formovaný blog a mně se začnou ježit chloupky vzadu na krku.
      Možná až se prohrabu poznámkami k románu a budu na tom tak zle, že budu potřebovat virtuální facku, tak ten průzkum fakt podniknu.

      • Elinor
        14.8.2014 @ 19:32
        -
        Odpovědět

        Mám na mysli hlavně supersamce používající šmirglpapír místo toaleťáku, kteří protivníky přejedou a všechno ženského pohlaví ojedou xD, to vše za doprovodu něčeho, co by měly být drsné hlášky

        • kopapaka
          14.8.2014 @ 19:42
          -
          Odpovědět

          Napadá mě takový Mark Stone 🙂
          Šmirgl papír sice asi nepoužívá, ale jinak (typický Mary Sue… 😀 )

          • Elinor
            15.8.2014 @ 16:20
            -

            Mark Stone je jenom Mary Sue, tohle jsou spíš špatně napsané a značně přepálené variace na Kulhánkovy hrdiny. xD

      • kopapaka
        14.8.2014 @ 19:39
        -
        Odpovědět

        Klidně se přiznám, psal jsem HP FF, držel jsem se přitom kánonu a v celé povídce nenarazíte na jiné než heterosexuální vztahy. Z pohledu části HP FF komunity (tedy ne že by to zas četlo nějak moc lidí…) je právě to větší než malá úchylka 🙂

        Tak mě napadá, že pro spoustu lidí je Harry Potter taková “nezabitelná” postava…

  5. eriana
    14.8.2014 @ 16:57
    -
    Odpovědět

    Už jsem to tu psala v jiné souvislosti, ale co třeba Patejl?

    • Pastelka
      18.8.2014 @ 19:40
      -
      Odpovědět

      To je ovšem nezabitelná postava záměrně, ne omylem 🙂

  6. TlusŤjoch
    14.8.2014 @ 18:28
    -
    Odpovědět

    Dá se to řešit převtělením.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Problém nezabitelné postavy | Triumvirát