• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Srpen 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvc   Zář »
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Úchylka se nerovná osobnosti

11.8.2014
-
Publikováno sikar

Viděli jste film Lego příběh? Hlavní hrdina Emmet je nejběžnější možný typ figurky, jaká existuje. Dvě tečky očí a úsměv. V průběhu filmu je to dokonce párkrát zmíněno, například ve chvíli, kdy má policie problém s jeho identifikací, protože je úplně stejný jako třetina fotografií v databázi. Nebo je komentováno, jak jeden jeho kolega má rád párky, druhý kolega kuřecí křidélka a třetí, no jen slyším jeho jméno a už se směju! Všichni mají nějakou charakteristiku, která je tam úmyslně velice jednoduchá. Celý děj filmu je totiž doopravdy jen dětská hra. A Emmet je zpočátku opravdu zcela bez osobnosti.

Než budu pokračovat dál, o legu a charakteru postav se tu nedávno mluvilo. Pokud jste jej nečetli, podívejte se nejprve na článek od Cirrat. Díky němu totiž nemusím psát dnešní článek tak dlouhý, jak by být mohl.

Emmet z Lego příběhu je bez osobností. Nedá se o něm říct nic jiného, než že je zcela průměrný. V manze/anime Sayonara, Zetsubou-sensei je postava dívky Nami Hito, která je zcela normální, což je také její jediný charakterový rys. Je normální, ničím nevyčnívá, a právě díky tomu paradoxně vyčnívá až moc. (Kdo onu mangu znáte, opovažte se ji po dočtení článku použít jako argument v komentářích. Jedná se o absurdní satiru, tam je povoleno vše. Co však projde v tomto žánru, nemusí projít jinde.)

Pochopitelně jsem se setkal už s tucty postav, které, ač by měly být něčím výjimečné, tak nejsou. Autor je nějak zamýšlel, ale pak se – přesně, jak psala Cirrat – zasekl u toho, že se jedná o princeznu. Zde častokrát končí popis osobnosti, přičemž z děje máme pocit, že ona postava je nejspíš emocionálně mrtvá a klidně by mohla být nahrazena robotem na dálkové ovládání. Dočteme se, že je to princezna. Jaká ale je? Je rozmazlená? Arogantní? Odvážná? Ustrašená? Zvědavá?

Tohle všechno jsou charakterové rysy. Každý z nás je nějaký. Jeden se klidně o půlnoci vypraví na hřbitov, druhý ani nedojde do sklepa pro okurky. Jeden si neustále stěžuje, druhému je všechno šumák. Žádný z nás však nemá jednu jedinou vlastnost. Když napíšete, že váš hrdina je velmi odvážný, nebudu vám to vyvracet. Problém je, když odvaha zůstane jeho jedinou vlastností. Už není zvědavý, arogantní, vzteklý a mlsný. Je pouze odvážný.

Dostávám se k tomu, proč je v názvu článku slovo úchylka. Nemohu se mnohdy ubránit dojmu, že některým autorům přijde, že extrémně vyčnívající postava se rovná zajímavé postavě. Mám rád extrémně vyčnívající postavy. Horší to je, když jediné, čím vyčnívají, je úchylka.

Slovy jednoho kritika, poslední roky jako kdyby úchylka nahrazovala osobnost. Hrdina již není odvážný, mlsný, arogantní, zvědavý a vzteklý. Hrdina je zoofil, přičemž jeho zoofilství je jediným charakterovým rysem, který autor zmiňuje. Čtenáři je o hlavu na každé stránce omlacováno, že tohle je zoofil. Neustále myslí na heboučké ovečky a skotačivá kůzlátka (z vlastního popisu mám pocit, že ta mají více osobnosti, než on).

Je to jako u všeho. To můžete do textu rovnou hodit desítky stran samoúčelných erotických scén, které vyskočily odnikud, protože ať už pozitivně nebo negativně, prostě to zaujme. Podle některých autorů je receptem na úspěch do příběhu přidat někoho, kdo je zoofil, pedofil, nekrofil nebo alespoň očichává prkénka na záchodcích a chrochtá si u toho blahem.

Ano, čtenáře to skutečně zaujme. Zvednou prst a vykřiknou, že to je přeci zoofil. Horší už to bude, když nezjistíme, jestli je taky ukecaný, opatrný a něžný. (Doufám, že i vaše mysl byla nyní zaplavena děsivými scénami.)

Asi taky znáte hodně lidí, kteří jsou nějakým způsobem podivní. Ti, na které když se vás někdo optá, první vás napadne ,,jo, ten má doma už pár set krabic od mléka a staví si z nich hrad”. Je běžné, že jako první vás napadne ta nejméně obvyklá věc, díky níž daný člověk vyčnívá z davu. Pokud znáte nějakého zoofila, nejspíš vám taky přijde jako první na mysl, že jeho přítelkyně má vemeno, nikoliv, že ten chlapík vaří perfektní rizoto.

Jenže on není pouze zoofil. Ne vše, co říká, a na co myslí, se týká zvířat. Je to člověk, který má stejné lidské vlastnosti jako všichni kolem. Je netrpělivý, pečlivý, čistotný a mrzutý. Pokud autor vymyslí takového člověka a zaměří se pouze na to, co je na něm neobvyklého, velmi často úchylku, která z něj dělá v očích společnosti někoho nenormálního, je to jen a pouze lenost. To, že posloucháte jazz, díváte se na romantické komedie nebo sbíráte známky o vás sice něco říká, ale zdaleka ne vše.

Rozdíl je v tom, že když má postava ráda čokoládu, nic jste o ní neřekli a nikoho jste nezaujali. Napište, že postava je pedofil. Opět jste nepopsali její charakter, ale tentokrát všichni pozvednou obočí. Možná jste mluvili vždy o tom samém člověku

Čtenáři doopravdy zvednou prst a okomentují zjevnou pravdu. Pokud to však děláte pouze pro přilákání pozornosti, náročný čtenář to nemusí odpustit.

Postava dovede být zajímavá i bez toho, aby pro svoje partnery chodila do márnice. A i postava, která tam chodí, by měla mít něco jako charakter, který pouhou úchylkou opravdu nenahradíte.

Sikar

klišé
připomínky
realita
Různé pohledy na psaní
Sikar
stereotypy při psaní
teorie
tvorba postav
11.8.2014
Email
9 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Nudná akce

27.1.2014
-
Publikováno sikar

Akční scéna dovede být kořením povídky. V rámci tohoto článku za akční scénu považujme pasáž, v níž se …

Číst více
27.1.2014
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 5: Slyš, toto jest můj plán

26.8.2013
-
Publikováno sikar

Tohle klišé svým způsobem milujeme. Znáte to, dva poskoci míří na hrdinného agenta se zatraceně nízkým pořadovým číslem …

Číst více
26.8.2013
Publikováno sikar
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 12: Bruce Willis to neví!

10.3.2014
-
Publikováno sikar

Znáte film Šestý smysl? Pokud jste jej dosud neviděli a chcete se na něj podívat (a asi jste …

Číst více
10.3.2014
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Problém nezabitelné postavy
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Problém hrdinova věku

9 Komentářů

Úchylka se nerovná osobnosti.
  1. Matt
    11.8.2014 @ 18:49
    -
    Odpovědět

    Tak trochu mimo téma… Ten zoofil mi připomněl ještě jeden takový problém. Když někdo udělá postavu, které je potenciálně zajímavá (zoofil, sériový vrah), ale je pak vidět, že deviaci dané postavy ví velký kulový a zůstane právě u takových klišé jako že zoofil je farmář, který hobluje ovce… To je pak nuda…

    Hmm.. vlastně se to spíše stává u těch sériových vrahů. Psychologie nula nula… jen víme, že potřebuje vraždit a bůh ví proč 🙂

  2. Matt
    11.8.2014 @ 18:51
    -
    Odpovědět

    Vlastně mluvíme téměř o tom stejným, když o tom zpětně přemýšlím…

    • sikar
      11.8.2014 @ 18:53
      -
      Odpovědět

      Jiná volba slov, závěr v podstatě stejný. Jo.

      • Matt
        11.8.2014 @ 19:16
        -
        Odpovědět

        Celkově mě štve ten archetyp zoofila, co je prostě farmář, co píchá ovce a kozy. Podle mě to asi neodpovídá moc realitě.

        Stejně jako mě štve archetyp pedofila, co nosí béžový kabát a brýle (lol, rapist glasses).

        • Matt
          11.8.2014 @ 19:17
          -
          Odpovědět

          http://youtu.be/EVcyNANK5cY

          • Elinor
            12.8.2014 @ 11:28
            -

            No, to odpovídá hlavně vtipu o tom, jak dělá skotská ovce… xD

            Jinak asi “nejlepší” sériový vrah, s nímž jsem se setkala v povídkách, bylo COSI, co bylo k vraždění dohnáno traumatickým vztahem s dominantním otcem, tři čtvrtiny povídky kuchalo ženu v jejím vlastním bytě a mělo u toho podivný monolog, a protože to tím dostatečně neuspokojilo svého temného pasažéra, tak to vzalo domů pustými nočními ulicemi New Yorku z Manhattanu přes Brooklyn a cestou umlátilo černošského bezdomovce. Z kontextu povídky vyplývalo, že tímhle stylem to vraždí celou dobu, takže jsem se ani nedivila, že policisté pořádně nemohou chytit stopu – ten sériový vrah neměl absolutně žádný rukopis, žádné charakteristické oběti, jenom vraždil a autor to poměrně dopodrobna popisoval. Prostě kjůůůůt.

  3. Fionor
    11.8.2014 @ 20:58
    -
    Odpovědět

    Na něco podobného jsem narazil u BDSM komunity, která mě dlouhou dobu docela odpuzovala, protože jsem narážel na lidi, kteří se prezentovali jako 24/7 – zkrátka byli svoje sexuální orientace (nechali se tím definovat) a dávali to výrazně najevo kdykoliv měli tu možnost. Pak jsem zjistil, že to byly jen extrémy a že v komunitě jsou i lidé, kteří nemusí za každou cenu používat biče a skřipec, ale docela je uspokojí i nomální sex a kromě toho mají i nějaké vlastní koníčky (nejen uzlování).
    Podobné je to s LGBT… vyhranění lidé 24/7 jsou ve skutečnosti nesmírně otravní, ploší a nudní.

    Ale vlastně jsem čekal, že v článku půjde o kritiku postav v Sherlockovském stylu. Za každou cenu ujetý sociopat, i když to není v příběhu nijak využito. Jen prostě autor seznal, že to je cool design.
    Možná příště. 🙂

  4. TlusŤjoch
    14.8.2014 @ 18:24
    -
    Odpovědět

    Jeho úchylkou bylo psaní.

  5. » Úsměvná klišé 26: Pasivní akční hrdina a úplně pitomý mudrc Triumvirát
    26.1.2015 @ 16:54
    -
    Odpovědět

    […] mají i jiné charakterové rysy. O tom, že postavu nelze charakterizovat jedním jediným rysem, jsem už mluvil dříve. Cirrat a Ekyelka o postavách mají celé série. Netřeba tedy chodit příliš do hloubky, […]

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Úchylka se nerovná osobnosti | Triumvirát