Možná už jste se setkali s věcí, která byla příliš skvělá na to, abyste ji použili. Například jste dostali značkové pero, s nímž jste nechtěli psát, abyste jej nevypotřebovali (protože taktéž značková náplň stojí dvě stovky). Nebo láhev tak dobrého vína, že vám přijde škoda ho vypít. Případně v RPG hře jste našli tak skvělý léčivý předmět, že jste si ho schovávali na posledního bosse… načež jste ho úplně zapomněli použít. Příkladů skvělých věcí, které vždy schováváte na nejlepší příležitost, je kolem nás spousta. Co když se ale nejedná o předmět?

Upřímně, takový ten lektvar/posvěcená kulka/jiný předmět, který na poslední chvíli zvrátí průběh souboje, sice je klišé, ale ne takové, které by mě příliš udivovalo. Ano, v průběhu děje se dozvíme, že hrdina v brašně skrývá takovou věc. Případně je naznačeno, že tam něco je, ale nedozvíme se, co, abychom pak byli překvapení. Velký zlý záporák se objeví, o předmětu nemá tušení, hrdina s ním chvíli bojuje normálně, ale nezvládá, tak vytáhne tento předmět a záporáka oddělá.

Klišé. Běžně využívané. Neškodné, ač ohrané.

Vrátím se k otázce ze začátku článku. Co když se nejedná o předmět? Pozornější z vás si jistě povšimli názvu článku. Co když má váš hrdina nějakou schopnost, která by mu velice snadno pomohla z nesnází? Takovou, kterou ale nechce použít, dokud to nebude opravdu potřeba?

Vybavuje se mi jedna pasáž z Paní jezera od Sapkowského. Dvě čarodějky se brání rozzuřenému davu, přičemž jedna navrhne, že na dav vrhnou blesk. Sice to pobije jen pár lidí, ale lepší něco, než nic. Jedná tedy začne s kouzlem, ale ve spěchu se jí nepovede a místo toho sešle úplně nové kouzlo – úděsné krupobití, které dav zažene.

Tohle byla ukázka toho, jak to dělat dobře. Váš hrdina danou schopnost má a víme to o něm. Jenže se něco poplete a on objeví nové možnosti svojí schopnosti. Paráda, beru.

Pokud váš hrdina schopnost má a prostě ji nepoužívá, dejte tomu důvod. Nechce ji dejme tomu používat, protože z ní má strach. Nebo je nějakým způsobem proti jeho přesvědčení/náboženství. Taky ho může její použití nesnesitelně bolet. Důvodů můžete vymyslet klidně desítky. Jenže najednou se objeví problém, který tuto schopnost vyžaduje a hrdina ji musí použít, protože to jinak nejde. Jo, taky klišé, ale stále ještě to beru.

Hrdina může svoji schopnost skrývat. Nikdo, klidně včetně čtenáře, o ní nemá tušení, dokud nenastane přesně ten moment, kdy je potřeba. Pokud se v textu vyskytovaly náznaky, které poté dávají smysl a vše se to spojí dohromady, je to jenom dobře. Hrdinovi třeba není zima, i když kolem mrzne, a na dotek má neustále horečku, i když je zdravý. Cože? On umí chrlit oheň? Jo, teď ty zdánlivě nesouvisející detaily dávají smysl…

Krátce – pokud hrdina oplývá nadpřirozenou schopností, zamyslete se nad následujícím:
1) k čemu ji vůbec má,
2) zda je potřeba aby ji měl – setkávám se s postavami majícími schopnost jen proto, aby byly zajímavé, ale pro příběh to nemá využití,
3) pokud ji nepoužívá, tak jaký to má důvod,
4) když už ji nakonec použije, z jakého důvodu tak učinil.

Ono to totiž někdy vypadá následovně:
1) ze začátku příběhu ji hrdina nemá,
2) potřeba to je v momentě, kdy autor neví, jak vyřešit danou situaci,
3) protože dosud nenastala část příběhu, v níž bude potřeba,
4) protože to bylo pohodlnější, než vymýšlet nějaké jiné (a mnohdy logičtější) řešení.

Takový hrdina je na první pohled docela normální člověk a také se tak chová. Pokud nějaké zvláštní schopnosti má, budiž. Hrdina Richard ovládá třeba pyrokinezi. Najednou se skupinka hrdinů rozdělí a je třeba, aby jedna část dala zprávu té druhé.

Bum. Najednou se někomu ozve v hlavě Richardův hlas. Proč? Protože Richard je telepat. Jelikož bylo třeba kontaktovat někoho, kdo je daleko, vyhledal jej svojí telepatií, protože to je přeci nejjednodušší způsob.

Působí použití telepatie Richardovi problémy nebo ji nechce z nějakého důvodu používat? Ne. Proč ji nepoužil nikdy předtím a ani o tom nikdo nevěděl?

Problém nastává, pokud se v dosavadním ději nachází hned několik míst, v nichž by se telepatie opravdu hodila, ale Richard ji nepoužil. Proč ji nepoužil, když mu to očividně nedělá problém?

Odpověď je jednoduchá. Richard totiž na začátku příběhu telepatem nebyl a tato schopnost byla čtenáři vyjevena až v okamžiku, kdy autor nevěděl, jak dál a nemohl přijít na lepší řešení než náhlou deus ex machinu v podobě utajované schopnosti. Špatně je to však tehdy, když všechen předchozí text zůstane netknutý a není tím pádem nijak vysvětleno, proč Richard telepatii nepoužil nikdy předtím. Byl zrovna v bezvědomí? Opilý? Bránilo mu v tom kouzlo? Schopnost telepatie se v něm probudila až později? Tohle všechno je vysvětlení.

Co když to tajil, protože by ostatním mohlo vadit, že umí číst myšlenky? Co když to tajil, protože…

Vážení, všechna co když si klidně nechte. Pokud hrdinovi společníci projeví nad nově objevenou schopností alespoň údiv, ocením to. Když se v příběhu vyskytne podobná berlička, jak jsem ji popsal výše, mnohdy se tam už podruhé neobjeví a autor se třeba i snaží, aby byla co nejrychleji čtenářem zapomenuta. V nejhorším třeba Richarda opatrně odstraní. Pokud je však autor zdatný, tak text opětovně projde a upraví, viz třeba kousek výše o chrlení ohně. Neponechá tam nic, díky čemu čtenář pozná, že telepatie byla přidána dodatečně, aniž by autor pomyslel na důsledky tohoto rozhodnutí.

Nebojte se, tohle dělají i profíci. Opět jednou se mi povedlo si něco přečíst v době, kdy byl článek rozepsaný. Roger Zelazny napsal knihu Mé jméno je Legie, sestávající ze tří povídek. Druhá povídka, ‘Kjwalll’kje’k’koothaïlll’kje’k (ne, ten název vám nevysvětlím, žijte ve zmatku a zděšení) obsahuje moment, kdy hlavní hrdina, vyšetřující zločin, netuší, kdo mu pomohl s vyšetřováním, a jak ten člověk byl schopen dané informace zjistit. Ano, jedna z postav, kterou jsme viděli jen jednou, byla telepat, díky čemuž se vše vysvětlilo. Tahle informace tam na čtenáře vyskočí jako blesk z čistého nebe. Prostě telepat. Případ byl posléze uzavřen během pár stránek. Telepat. V článku jsem jako příklad použil zrovna telepatii a zrovna na tom pak při čtení narazím.

Hlavním rozdílem mezi zázračným předmětem a zázračnou schopností je, že lektvar nebo posvěcená kulka je na jedno použití, kdežto schopnost obvykle není jednorázová. Pro její nepoužití musíte mít hodně dobrý důvod. Jednorázová schopnost, to je nápad! Kdo mi udělá radost a napíše o tom?

Sikar