Patřím ke generaci, která zažila šílenství jménem Lunetic. Chlapci je nesnášeli, dívky je milovaly. Zanechalo to v mnoha z nás takový dopad, že nemůžeme ani slyšet různé známé písně, protože jejich melodie nám připomene, že čtveřice zvaná Lunetic může za jejich předělávky do češtiny. Vím, jak před pár lety oznámili návrat a já jsem na internet hodil povzdech, že svět se zbláznil. Povzdech byl rázem okomentován člověkem o necelých deset …
Napiš a zmáčkni Enter
Září 24th, 2014
29.9.2014
Znáte to nejspíš všichni, co jste aspoň jeden svůj text vystrčili do světa. Pokud mají čtenáři možnost zanechávat u textu zprávy a své reakce, dříve či později se mezi pochvalnými nebo obdivnými komentáři objeví i pár kritických postřehů a občas mezi nimi vyskočí i nějaký vyloženě užnepiš zástupce. V závislosti na poloze negativního tónu takové reakce pak autor zvažuje, jestli vybuchnout ihned, kritikovi se vysmát – anebo ho poslechnout.
24.9.2014
O tom, do jak dlouhého textu patří jaké množství postav, už jsem nějaké články četl. A víte co? Je to fuk. Jistě, nejspíš existuje nějaké ideální množství, kolik postav se do povídky/románu vejde, ale spíše bych řekl, že tady záleží na schopnostech daného autora. Je jedno, zda má v povídce tři nebo pět hlavních postav. Hlavní je, zda je schopen je ukočírovat.
22.9.2014
aneb trochu jinak o tom, kdy autor potřebuje vlastní, zcela separátní píseček.
17.9.2014
Do práce a z práce jezdím metrem. Jezdím jím každý den už nějaký ten pátek, takže jsem si stihl všimnout, jak funguje. Například pokud kolem ovládání dveří svítí zelená světélka, musím to tlačítko stisknout, aby se dveře otevřely. Pokud jsou zhasnutá, znamená to, že nic mačkat nemusím, dveře se otevřou samy bez pokynu. (Nebo se neotevřou vůbec kvůli poruše, ale to byl zatím jeden z tisícovky případů). Pro úplnost, pohybuji …
15.9.2014
aneb jak atmosféra ovlivňuje vnímání.
10.9.2014
Dneska začneme vtípkem. Prosím, dříve skoro kultovní Tubecat, epizoda ze série na téma Star Wars vs. Star Trek.
8.9.2014
… kteří je čtou jako první.
3.9.2014
Nejsem přítelem rozvláčných popisů. Ve chvíli, kdy autor okolním skalám věnuje již desátou větu, začínám přemýšlet, jak moc asi budou ty skály důležité pro příběh, že se dozvídáme o každé prohlubni a výstupku. Na druhou stranu je lepší rozvláčný popis, než popis pomocí odkazu. Co je to popis pomocí odkazu? Dost nový nešvar, který na mě z povídek vyskakuje poslední dva roky nepříjemně často.
2.9.2014
2014 Září 24 | Triumvirát