• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Září 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Srp   Říj »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

Humor aktuální a nadčasový

29.9.2014
-
Publikováno sikar

Patřím ke generaci, která zažila šílenství jménem Lunetic. Chlapci je nesnášeli, dívky je milovaly. Zanechalo to v mnoha z nás takový dopad, že nemůžeme ani slyšet různé známé písně, protože jejich melodie nám připomene, že čtveřice zvaná Lunetic může za jejich předělávky do češtiny.

Vím, jak před pár lety oznámili návrat a já jsem na internet hodil povzdech, že svět se zbláznil. Povzdech byl rázem okomentován člověkem o necelých deset let mladším. Komentář byla prostá otázka, co je to Lunetic. Mně díky tomu došlo, že ač mnozí z nás pamatují na rychlá přelaďování rádií a umlčování spolužaček, je to přeci jen už docela doba a mnozí to ani nezažili.

Co bych vám povídal. Tenhle boy band byl typickým výkřikem do tmy, který nevydržel dlouho a nezanechal po sobě zrovna otisk, myslím otisk pozitivní. Kdybych na začátku nevysvětlil, o čem píšu, věřím, že by mnozí z čtenářů opravdu tápali. Představte si, že bych hodil jen vtip o nějaké z jejich tehdy proslulých písniček.

Lunetic museli opravdu nesnášet svoje matky, když chtěli aby jim krvácely uši.

To moc vtipné nebylo, ale jsou věci, o nichž se žertovat nedá. Kam tím ale mířím? Kolik lidí by se zasmálo, kdybych udělal vtip o Beatles? Nebo třeba o Michaelu Jacksonovi? Olympicu, abych byl hodný a zmínil další Čechy? Nebo v podstatě o komkoliv, kdo byl něčím víc, než kratičkou hříčkou, o které další generace už nemá ani ponětí, že existovala?

Zrovna hudební interpreti nejsou úplně vhodným příkladem, to přiznávám. Vezmeme si raději to, čemu se občas říká internetová kultura (dle potřeby přidejte uvozovky). Předně cokoliv, co se stane virálním, měsíc to je hlavním zdroje zábavy a posléze je to zapomenuto.

Nebudu chodit kolem horké kaše. Nedávno nám byla zaslána povídka, ve které byl vtip narážející na tuto událost. Já mám právo sedět. Což o to, já si na onu událost pamatuji, vždyť se to stalo teprve před rokem. Bylo to skutečně virální, alespoň o tom slyšelo opravdu mnoho lidí. Stačí se podívat u odkazovaného videa na počet zhlédnutí, a to nevím, v kolika verzích to po internetu najdete.

Otázka zní, kolik lidí to už mezitím vypustilo z hlavy? Kolik lidí si na to vzpomene za další rok? Jak dlouho takováto událost vydrží v povědomí lidí?

Také mi byla předložena (mimo Triumvirát, takže nemohu zmínit detaily) povídka, která byla CELÁ jednou obrovskou narážkou na další virální video z českého prostředí. Když jsem ji dočetl a podával ji další oběti, okomentoval jsem ji slovy, že tohle za rok nikdo nepochopí. Další oběť mě opravila. Ne za rok, za tři měsíce.

V podstatě navazuji na nedávný článek o popisování odkazem, kde jsem se různých popkulturních narážek také dotknul. Váš vtip se nemusí ztratit pouze v prostoru. Například v Mongolsku asi moc lidí o právu sedět neslyšelo. On se velmi snadno ztratí i v čase. Tady snad příklad netřeba, článek jsem tím začínal.

Humor, který naráží na aktuální dění kolem nás, rozhodně není špatná věc. Kdyby neexistoval, karikaturisté by pomřeli hlady. Vtipy, karikatury, internetové memy, tohle všechno pracuje dost často s čerstvým materiálem. Politický humor je založen na tom, že si děláme legraci z toho, co provedl prezident nebo nějaký poslanec (a mnohdy tím zlehčujeme situaci, která zase tak vtipná není, ale to už je ta česká nátura).

Jenže pak na chalupě otevřete časopis s vtipy z roku 2004 a zjistíte, že zatímco vtipy o motoristech, blondýnách a z hospody všechny chápete, tak u politické dvojstránky marně vzpomínáte, jak ono to tehdy vlastně bylo. Pak ten vtip přečtete někomu, komu v té době bylo sedm a on mu nerozumí. Nezná kontext, neví, kdo byl tehdy premiérem, neví, která strana vyhrála volby.

Ano, můžete si to všechno dohledat, ale když vám někdo musí vtip vysvětlit, přestává být vtipem.

To pak sáhnete po těch vtipech z hospody. Ty jsou nadčasové a aktuální vždy.

Vtip je ovšem věc, která je podobně virální jako video o právu sedět. Dokud je aktuální, šíří se mezi lidmi bleskově. Když situace, k níž se váže, utichne, je zapomenut. Povšimněte si, že tyto vtipy si mnohdy z té situace nejen dělají legraci, ony často také kriticky upozorňují na problém.

My se zabýváme literaturou. Takovou, která se nachází v ideálním případě na stránkách knih. Jakým způsobem reaguje literatura? Existuje mnoho knih, které kritizují nějaký politický systém, válku, atd. Jsou romány, které ve své době třeba kritizovaly politiku konkrétního prezidenta. Jenže tak činily způsobem, že když to někdo četl v té době, věděl, o čem je řeč. Když to čteme po padesáti letech a toho prezidenta jsme ani neznali, souvislost nám nedochází, ale přesto ta kniha dává smysl. Proč? Autor to napsal tak, aby sice kritizoval/zesměšnil svého současníka, ale také na tomto motivu nebyl onen příběh absolutně závislý. Aby byl schopen samostatného fungování i v okamžiku, kdy je zdrojový materiál již dávno zapomenut.

Knihy přežívají déle než aktuální vtipy. Lidé po nich sáhnou i po desítkách let. Co by se stalo, kdybych si povídku, v níž je vtip o ženě, co má právo sedět, přečetl ne rok poté, ale dvacet let poté? Běžně čtu knihy, které byly napsány před dvaceti a více lety, mohlo by se to stát.

Vzpomněl bych si po takové době, že to má být vtip? A co mladší lidé, kteří to nezažili a nemají ponětí, o čem je řeč? Pokud chcete, aby se vámi napsanému vtipu smáli lidé i po letech, vždy se zamyslete, zda tohle za nějaký čas ještě pochopí a vzpomenou si.

V dnešní době jsme zavalení informacemi. Někteří dokonce tvrdí, že současný člověk během jediného dne přijme tolik informací, které ve středověku přijal za rok. Co je dnes nové, bude za týden staré. I humor. Pokud je však humor nadčasový a neomezený dobou, budou se mu lidé smát i za sto let, aniž by zestárnul.

Někdy je lepší vtip průměrný, který pochopí i další generace, než ve své době bombastický, který za týden už vtipný nebude.

Sikar

humor
připomínky
psaní
Různé pohledy na psaní
Sikar
29.9.2014
Email
10 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

O RPG pisálcích

16.3.2013
-
Publikováno sikar

Znáte je. Zaryté hráče RPG her, kteří si myslí, že umí psát. Neříkám, že takový člověk nemá fantazii …

Číst více
16.3.2013
Publikováno sikar
Teoreticky

Sex a jak ho (ne)psat | část 2/6

31.7.2018
-
Publikováno Míša

V první části článku jsem rozebírala základní pojmy a především důvody k tomu, proč byste měli nebo neměli …

Číst více
31.7.2018
Publikováno Míša
Autorské nešvary, Teoreticky

Základní opáčko 5/3 – Čáry máry čárky

20.11.2018
-
Publikováno Arenga

Díl třetí: psaní čárek v souvětí   Po větách jednoduchých se dnes pustíme do opakování toho, jak je …

Číst více
20.11.2018
Publikováno Arenga
← DALŠÍ ČLÁNEK
O střídmosti
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
O kritice

10 Komentářů

Humor aktuální a nadčasový.
  1. agrrr
    29.9.2014 @ 16:52
    -
    Odpovědět

    Tak to sedlo jak facka od Macka…. 😉

    • Rya
      29.9.2014 @ 19:01
      -
      Odpovědět

      To náhodou JE vtipné (protože si to pamatuji :-D)

  2. Sothis
    29.9.2014 @ 19:43
    -
    Odpovědět

    Maně se mi vybavuje Dantova Komedie, ta zvaná Božskou. Pokoušet se ji číst, to bylo vpravdě Peklo. Já opravdu nevím, kdo měl ve Florencii v roce 1290 ten či onen erb a proč je jako vtipné, že skončil v třetím neb druhém kruhu.

    • Arenga
      27.10.2014 @ 13:26
      -
      Odpovědět

      Na druhou stranu, jako historický pramen je to skvělé 😉

  3. Vládkyně temnoty
    29.9.2014 @ 20:10
    -
    Odpovědět

    Neumim dělat humory, takže se o to ani nesnažim. (To, že občas náhodou rozesměju celou třídu, nechám stranou, protože to nedělám nasvál.)
    Ale dodám něco k Luneticu. To šílenství jsem nezažila, znám od nich všehovšudy tři písničky. Mámu, a to jen díky “Náš Taťka Šmoula, Taťka Šmoula, každej má ho nadevše rád”, Berušku, protože na tu jsem tancovala svůj první ploužák, a Ať je hudba tvůj lék, kterýžto “citát” mi visí jakožto úvodní na dveřích (a pod ním hromady úryvků z jiných písniček), protože je fakt, že mi hudba pomáhá.
    A nikdy jsem nepochopila, co je vlastně vtipný na “Já mám právo sedět” nebo starší “Ondřeji prosím”.

  4. Tlusťjoch
    30.9.2014 @ 17:40
    -
    Odpovědět

    Přemýšlím jak je s nadčasovostí spodního prádla:

    Americký vědec čínského původu Mao Jakotyč vystoupil na konferenci v MIT s výsledky svého dlouholetého výzkumu, jehož výsledkem byla speciální podprsenka, která zabraňovala ženským ňadrům v houpavých pohybech nahoru-dolů, ale i do stran a skrývala také případné zvýraznění bradavek.

    Po skončení konference ho její účastníci pozvali na univerzitní dvůr a společně mu rozbili hubu.

  5. ioannina
    1.10.2014 @ 16:27
    -
    Odpovědět

    Taky jsem narazila na vtipy, respektive vtipné narážky, které byly pochopitelné, jen pokud člověk osobně znal autora povídky; jinak se z nich staly nesrozumitelné kousky prozrazující zhruba tohle: “Kdybys znal kontext, milý čtenáři, tady by ses smál, ale jelikož nejsi privilegovaným členem modrého kroužku, máš smůlu.”
    Což vede zase k otázce, pro koho vlastně autor svůj text píše.

    • Kadet
      3.10.2014 @ 6:21
      -
      Odpovědět

      Myslím, že dobře schovaná narážka pro kamarády nevadí, pokud jich není v textu milion a nemlátí do očí, samozřejmě. Což v tomhle případě asi tak bylo.
      Jinak co se vtipů týče, ráda je používám, ale kdyžtak už si beru na paškál něco, co je opravdu v podvědomí lidí.

  6. Arenga
    27.10.2014 @ 13:25
    -
    Odpovědět

    Nejen chlapci nesnášeli Lunetic. 🙂 Pravda, už jsem tehdy nebyla pubertální slečinka, ale myslím, že věkem to nebylo.
    Jinak mám ráda, když jsou v textu dobře schované vtipné narážky, které hned nebijí do očí, ale je pravda, že to musí být narážky “obecně” srozumitelné. Hrozně mě třeba baví, když je v nějaké knize malá narážka na něco v jiné knize stejného autora – když člověku ty souvislosti nedojdou, nevadí to, pokud mu ale dojdou, baví se tím a navíc má dobrý pocit, že na to přišel – zkrátka takový bonus k četbě.

  7. Facka od reality – když reálie zestárnou – Triumvirát
    6.2.2018 @ 11:04
    -
    Odpovědět

    […] A což teprve popkulturní odkazy, ty stárnou ještě rychleji. O těch jsem ale psal už kdysi.  […]

Leave a Reply to Arenga Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Humor aktuální a nadčasový | Triumvirát