• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Září 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Srp   Říj »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
2930  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle

O autorech a lidech

3.9.2014
-
Publikováno Ekyelka

… kteří je čtou jako první.

Ať už jich máme celou armádu, nebo při nás zůstává jen pár nejvěrnějších, jsou naším stínem a zrcadlem. Nedovedu si představit autora, který by nebyl rád za pomoc betačtenářů – ovšem ne každý autor si uvědomuje, jak s takovou pomocí nakládat. Rozhodla jsem se proto dát dohromady menší přehled způsobů, jakým autoři spolupracují se svými betami se vším, co to obnáší.

Dříve či později si většina autorů najde své betaře a naopak. Jde o přirozený jev; jakmile začnete publikovat veřejně (nejčastěji ve virtualitě na osobním blogu, případně na některém literárním webu), objeví se mezi náhodnými čtenáři i ti, z nichž se stanou vaši pravidelní čtenáři, rádci a betačtenáři. Zvlášť pokud sice nejste úplně nejhorší pisálek, ale vašim textům toho k dokonalosti chybí ještě docela dost. Takový čtenář vás obdaří jedním, dvěma podrobnými komentáři, a pokud nejste do sebe zahledění pitomci, před publikací příštího textu ho oslovíte s prosbou, zda by se na text nejprve nepodíval on a případně nenapsal svůj komentář, co je kde potřeba zlepšit*.

V případě, že dotyčný kývne, máte vyhráno pro jeden text. Pokud jde o literárního nadšence se spoustou volného času nebo o člověka, kterému se zkrátka líbí váš styl, nápady a příběhy, máte vyhráno do budoucna, protože jste s největší pravděpodobností získali svého betu.

Samozřejmě existuje spousta dalších způsobů, jak si betaře obstarat. Od těch mírně zoufalých až po vyloženě vynucovací.

Tady je přehled některých obvyklejších cest:

  1. Zveřejníte svůj text a připojíte k němu úvod, perex, v případě postování odkazu na sociální síti komentář s prosbou o konstruktivní komentář. Provedete to několikrát za sebou s různými texty a časem se někdo z čtenářů unaví a rovnou vám navrhne, abyste texty před zveřejněním posílali jemu – ať už kvůli slabým nervům takového čtenáře, který nechce v textech nacházet stále ty samé chyby, nebo z jiného důvodu.
  2. Máte svého oblíbeného autora, který také publikuje na daném lit.serveru, na spřáteleném blogu, nebo ho jen prostě sledujete. Vidíte, že jeho texty jsou lepší, šťavnatější a vychvalovanější – a tedy se na něj obrátíte s prosbou o kolegiální pomoc. Podle míry shovívavosti, zaměstnanosti, lidumilnosti a osobního naturelu vám dotyčný pomůže (nebo ani neodpoví na prosbu) a začne pomáhat opakovaně.
  3. Zaplavíte některou lit.diskusi svým hořekováním, jak vám psaní nejde, že s ním seknete – tento vyloženě zoufalý způsob vydírání zabírá na typ čtenáře s ochranitelskými a podporovacími sklony. Ze strany autora tento přístup vnímám jako čiré vydírání (čím okatěji dá najevo, že se buď zlepší, nebo jeho život skončil, tím silnější antipatie k němu cítím), a osobně nad tím jen krčím rameny – kdo takovému autorovi podlehne a chce mu pomoci, kope si sakra hluboký hrob. Ale lidé jsou různí, takže svůj k svému.
  4. Čistě osobní kontakty mají také své místo – máte kamaráda, o němž víte, že jeho postřehy k povídkám, textům, příběhům jsou zcela na místě, přesné a trefné? Inu, není nic snazšího, než dotyčného uplatit tím, co má rád, že? Tento způsob betaření už spadá někam na půl cesty k profesionální spolupráci (třeba placené korektury textu jsou na konci takové linie), ale pokud máte svého betaře čím uplácet a vyhovuje to oběma stranám, proč ne?
  5. Autor autorovi aneb já píšu, ty píšeš, oba se pohybujeme zhruba ve stejném žánru, tak co kdybychom si pomohli navzájem? Se vším respektem k osobitému stylu toho druhého se pak autoři/betaři soustřeďují na text – s nespornou výhodou, kterou znalost daného žánru poskytuje.

Máte tedy svého betaře (jednoho či více), hurá. Ovšem teď se teprve dostávám k jádru článku: jak s touhle sílou nakládat ekonomicky – aby to autorovi pomohlo a betaře neumořilo.

Setkala jsem se (jako beta) s několika přístupy autorů. Následující řádky proto vycházejí z mé přímé zkušenosti – pokud máte jiné, bude jen dobré, když se o ně podělíte. Moje zvědavost je bezbřehá a aspoň to doplní přehled.

  1. Hrr na ně! – autor osloví několik betařů naráz (třeba voláním o pomoc formou postesknutí na FB zdi) a všem pošle stejný text. Výhodou je bezprostřední reakce a odpověď, protože se vždy najde pár dobrých duší, které zareagují, všeho nechají a nejpozději do druhého dne pošlou přečtené a okomentované texty zpět autorovi. Nevýhoda? Sejde se naráz několik komentářů, které si mohou protiřečit a autore, vyber si. Případně jsou to téměř totožné komentáře, v nichž se liší pouze detaily – zde hrozí, že pro větší lapsy (dějové, gramatické atd.) si betaři nevšímají drobnějších nesrovnalostí, protože se navzájem spoléhají, že na ně upozorní někdo jiný z chumlu.
  2. Kolečko – autor jede podle seznamu (ne nutně stabilního, občas jde jen o to, na kterého betaře si vzpomene dřív) a posílá text svým čtenářům postupně. Jeden ho upozorní na přehlédnuté chyby, druhý poradí s technickými detaily, třetí “učeše” nesouvislé části textu… Výhodou tohoto postupu je, že autor zpracovává připomínky každého bety postupně, takže když se text dostane ke druhému (a dalším) čtenáři, už je prostý chyb, na něž upozornil ten předchozí.
    Nevýhodou pak je značná časová náročnost takové operace. Z vlastní zkušenosti vím, že dostat se k textu, udělat si potřebný čas na rozebrání a napsání komentáře je občas velký boj – takže se autor musí obrnit jistou dávkou trpělivosti a v menší či větší míře své betaře hlídat (a upomínat, popohánět, prosit…).
  3. Já to zkusím… nebo ne – autor pořádně sám neví, co s textem dělat. Předá ho tedy prvnímu betaři, dostane odpověď, poděkuje – a tím to hasne. Po čase si na text vzpomene, dokonce si znovu přečte i komentář, ale osloví dalšího betu a bez jakýchkoliv úprav, doporučených předchozím, mu text pošle. Dost často z něj pak při přebírání druhého komentáře (i těch následných; málokdy se dotyčný typ autora zastaví u druhého čtenáře) vypadne něco ve stylu “Jo, to mi už říkal ten a ten…”
    Nevýhoda? Samotný přístup autora. Pokud si někdo dá práci s vaším textem a nestojí vám ani za to, abyste nad jeho komentářem zapřemýšleli a zkusili text upravit, opravit nebo doladit, ale rovnou ho posíláte dalšímu člověku, proč se vůbec s obesíláním obtěžujete? Nikdo za vás vaši práci neudělá. Plus ve chvíli, kdy od autora slyším podobnou větu, spadne mi do škatulky zbytečná práce, nebrat! a z té se škrábe věru těžko.
  4. X v 1 – autor naráz dokončí několik povídek a pošle je čtenářům. Ať už využije kolečko nebo hrr na ně, pošle vždy všechny texty naráz. Výhoda? Pokud jste zvyklí pracovat na několika textech naráz a vaše pozornost se netříští, jste schopní se vždy bleskově přeorientovat do daného příběhu a světa, souběžně dotahujete několik textů, skvělé!
    Nevýhoda? Především začínající a mladí autoři mají tendence psát stále stejně a tedy jsou i všechny jejich texty, vytvořené a dokončené ve stejné době, zaplněny stejnými chybami – a to bývá ukrutná nuda. Betaři pak mívají tendence velmi zevšeobecňovat, vracet texty opatřené jen drobnými poznámkami a se samostatným komentářem, který sice většinou pomůže autorovi pochopit, kde dělá obecně chyby, ale v jednotlivých textech si to autor už musí dohledávat sám.

Osobně dávám přednost kolečku. Nejen, že to vychází z mého naturelu (není kam pospíchat, co se nestihne letos, to vydáme příští rok… nebo ten přespříští), ale veškerá moje logika mi říká, že tento styl práce je nejúspornější, co se týče lidské síly. Text se postupně zbavuje různých typů chyb a přehlédnutí (protože někteří betaři se nevěnují textu ale příběhu, případně reáliím a funkčnosti reality, zatímco jiní dávají přednost právě zpracování), zároveň své čtenáře šetřím i psychicky, protože nedostanou všichni naráz a vždy tu nejhorší variantu textu.

Nechci vám radit, jakým způsobem máte postupovat. Každému vyhovuje jiný styl práce, psaní provázejí jiné okolnosti, ženou ho jiné touhy. Než však příště začnete bít na poplach, případně začnete chystat hromadný mail, zkuste se zamyslet, zda je potřeba aktivovat celou vaši síť betařů. Případně zda by nebylo vhodnější zaměřit se na jeden text, zpracovat ho a teprve potom se věnovat dalším. Nemusíte se bát, že by to zbrzdilo váš rozvoj – protože každá zpětná vazba vám něco poskytuje a občas je dobré se zamyslet.


*Univerzální souvětí, které se mi pravidelně objevuje v mailech žádostí o přečtení a s přílohou více či méně podařených textů už… roky. A není třeba se za takovou formulaci stydět. Aspoň si pisatel na nic nehraje a nezdržuje zbytečným přikrášlováním a jazykovými kotrmelci.

 

beta
čtenář
Ekyelka
literatura
logika
psaní
realita
teorie
3.9.2014
Email
7 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Tak trochu vedle

Dvojsmysly a pubertální výmysly

8.12.2017
-
Publikováno Míša

Píšete. V zapálení do textu vrazíte slova, která vám právě přijdou na jazyk. Stříká z vás kreativita. Bušíte …

Číst více
8.12.2017
Publikováno Míša
Tak trochu vedle

O (ne)splněných očekáváních

14.3.2016
-
Publikováno sikar

Dnes bych rád pohovořil ne přímo o aktu psaní, ale tom, co nastává, když už máte hotovo a …

Číst více
14.3.2016
Publikováno sikar
Tak trochu vedle

Knihy pro snazší tvorbu

23.1.2018
-
Publikováno Míša

Ať už píšete cokoli, vždycky se hodí mít šikovnou malou knihovničku, do níž můžete sáhnout pro potřebnou informaci. …

Číst více
23.1.2018
Publikováno Míša
← DALŠÍ ČLÁNEK
Úsměvná klišé 21: Luku, jsem tvůj otec!
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Popis odkazem není popis

7 Komentářů

O autorech a lidech.
  1. redfox
    7.9.2014 @ 19:01
    -
    Odpovědět

    Hmm, cesta k tomu si najít někoho, kdo vám bude dělat betu (podotýkám kvalitní) je trnitá, pokud se tedy nespokojíte jen s několika poznámkami. Jak jsi správně řekla, někdo umí gramatiku, jiný se vyzná ve zdravotnictví, jiný rozumí zbraním a další třeba zvířatům, nebo technice. Samostatnou kapitolou je potřeba mít betu opačného pohlaví, pokud se v příběhu vyskytuje např. žena a já jsem muž – protože není prostě v možnostech nikoho zcela pochopit myšlenkové pochody a odhadnout možné reakce… Pak se můžeme dočkat hrdiny, který je sice cool, ale nakonec v krizových okamžicích v podstatě jedná jako žena – nebo naopak…
    PS: Nedokážu si představit, že někdo získá kvalitní betu kvílením, že jestli se nikdo nepřihlásí, přestane psát – to je dost naivní představa :-X

    • Dragilia
      8.9.2014 @ 7:27
      -
      Odpovědět

      A byl by takový kvílič vůbec ochotný pořádnou kvalitní kritiku poslouchat?

      • Josika
        8.9.2014 @ 10:10
        -
        Odpovědět

        To, že jednou někdo někde něco blbě plácne přece neznamená, že je a už navždycky bude idiot. Někdo mohl mít jen špatný den nebo se špatně vyjádřil. Každý někdy ujede a není třeba z toho hned vyvozovat to nejhorší o jeho povahových i uměleckých kvalitách.

        • Dragilia
          8.9.2014 @ 19:09
          -
          Odpovědět

          Nemusí to tak být. To uznávám. 🙂 Přeci jen, slabou chvilku může mít každý.
          Jen bych se u takového člověka o něco víc bála, aby to nebyl jeho obvyklý styl vyjadřování. Protože pak by zavánělo nebezpečím už jen upřímné a věcné vypíchnutí všech chybek a nejasností v textu. Věř mi, citové ydírání jsem zažila i z mnohem menších příčin. 🙂

          • Josika
            10.9.2014 @ 15:46
            -

            On asi obecně největší problém s betareadem je v tom, že je to dost osobní záležitost, a tím pádem ho elektronická komunikace dost komplikuje. Autoři jsou vynervovaní, bety taky, snadno se cokoli vyloží blbě… Popravdě si myslím, že by se autor a jeho beta měli alespoň trochu znát i osobně – teď nemyslím nutně naživo, ale trochu si popovídat i oblastech, které s psaním přímo nesouvisí – a taky si vzájemně sednout. Tím by se myslím nebezpečí citově vyděračského autora mohlo docela odbourat.
            Podle mě by jak autor tak beta měli pracovat na principu presumpce neviny – cokoli druhá strana řekne si automaticky vykládat pozitivně. Samozřejmě ne ve smyslu, že konkrétní výtka není platná, ale spíš na emocionální rovině. Prostě vždycky předpokládat, že to se mnou druhá strana myslí dobře. Na základě reálných zkušeností se samozřejmě může zjistit, že vlastně ne, ale to už je riziko podnikání.

    • Ekyelka
      9.9.2014 @ 18:31
      -
      Odpovědět

      Nadsázka, Lišáku, nadsázka. I když ne tak velká, jak by se dalo čekat.

  2. Adhara
    11.2.2019 @ 22:30
    -
    Odpovědět

    Tiež dávam prednosť “kolečku”. Pokiaľ nevolá publikácia. Alebo (v minulosti) súťaž. Ale ani bod 1 nemusí byť úplne zlý. Bývam prekvapená, koľko málo chýb (aj nesporných) nájdu vôbec dve bety naraz. A koľko chýb nenájde žiadna beta, ale ja pri revízii po nich. Trebárs až dvadsiatej.

    A nezabudnite, úplne prvá beta pri ľubovoľnom bode by mala byť automatická kontrola pravopisu. 🙂 Inak hrozí odradenie ostatných.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
O autorech a lidech | Triumvirát