Nejsem přítelem rozvláčných popisů. Ve chvíli, kdy autor okolním skalám věnuje již desátou větu, začínám přemýšlet, jak moc asi budou ty skály důležité pro příběh, že se dozvídáme o každé prohlubni a výstupku. Na druhou stranu je lepší rozvláčný popis, než popis pomocí odkazu. Co je to popis pomocí odkazu? Dost nový nešvar, který na mě z povídek vyskakuje poslední dva roky nepříjemně často.

Začnu trochu oklikou. Narážky na populární kulturu jsou onou příslovečnou dvojsečnou zbraní a dost specifickým druhem humoru.

,,Takže… co víte o Starcích?”
,,Že vládnou Západozemí?”
Ester se na něj podívala.
,,Pardon, doháním seriálové resty.”

Tohle byla citace ze strany 13 z páté knihy série Kladivo na čaroděje. Ač jsem Hru o trůny nečetl ani neviděl, narážku chápu a přišla mi vtipná. (Ano, pochopitelně Ester vůbec nemluvila o TĚCH Starcích.) Byla to jen drobná a rychlá narážka, nic víc. Věděla, kdy skončit. Stejně tak mi přišlo vtipné, když ve filmu Vesmírní kanibalové jedna z postav řekne něco ve smyslu ,,No jo, mimozemšťani, třeba přiletěli v telefonní budce”. Tohle je vtip, který při prvním vysílání u nás někdy v devadesátých letech nemohl nikdo pochopit. Když jsem ten film loni viděl znovu, culil jsem se jako pitomec.

S tímto druhem humoru ale pozor. Zaprvé, čtenář nemusí vtip pochopit, protože neví, na co narážíte. Zadruhé, pokud to přeženete, tak ač to čtenář třeba chápe, už mu to může přijít otravné. Narážky na populární kulturu jsou hodně ostré koření, opatrně s ním. To, že vám je nějaké téma blízké, neznamená, že je blízké všem. Například mně nešel zpočátku moc číst webkomiks Questionable Content, protože autor ho plnil narážkami a vtipy o indie hudebních skupinách, které neznám.

Co když se ale nejedná o narážku, která slouží k pobavení? Tím se dostáváme ke skutečnému tématu článku, kterým je popis pomocí odkazu.

Slyšel jsem o povídce, v níž bylo napsáno něco ve stylu ,,hrad vypadal takhle” a na další stránce byla vlastnoruční ilustrace. Autor hrad nepopsal. Pouze odkázal na ilustraci. Tohle si můžete dovolit v dětské obrázkové knížce. Jelikož ale kresba byla autorovým dílem, dá se říct, že nám hrad popsal. Netradičně, ale popsal.

Co však nastane, když namísto popisu zvolíte skutečný odkaz?

Město v dálce vypadalo úplně jako Minas Tirith z Pána prstenů.

Pokud jste viděli filmy nebo třeba vlastníte knihu Svět J. R. R. Tolkiena, Středozem očima malířů, tak vám nějaké z vypodobení Minas Tirith najelo do hlavy hned.

Jenže to z té věty nedělá popis. To není popis, to je prosté a sprosté obejití popisu. Řeknete si, že Minas Tirith si představí každý, takže co uděláte? Napíšete, že vaše město vypadá stejně nebo alespoň dost podobně.

Takže když píšete o vesmírné stanici, vypadá úplně jako Deep Space Nine. Pak píšete o jakémsi smradlavém dědkovi, takže vypadá úplně jako Jakub Vandrovec. Následuje příběh o nebezpečné čtvrti, která vypadá úplně jako Stínov z Ankh-Morporku.

Tento způsob popisování nebo spíše nepopisování je pouhou leností autora, ničím víc. To bych rovnou mohl každé pondělí pouze vyhledat článek o psaní někoho jiného a vložit vám sem odkaz.

Popis nemusí být nutně rozvláčný na půl stránky. Vidí váš hrdina v dálce výstavné město? Co takhle zmínit pevné hradby, vysoké věže z bílého kamene, proud kupců a poutníků před branou a vůni kouře ze stovek komínů? Právě jsem vám popsal pouhé čtyři aspekty toho města, z nichž jste však mohli pochopit, že město je:
1) silně opevněné
2) hustě zalidněné
3) oblíbenou destinací obchodníků a poutníků, ať už je důvod jakýkoliv.

Krátký popis na pár řádků je vše, co potřebujete. Pokud je to váš styl, nijak vám nebráním se pořádně rozepsat. Jenže vše je to lepší, než čtenáři dát pouhý odkaz na Minas Tirith. Není to jen lenost, je to i přiznání nedostatku vlastní invence. Vy chcete výstavné město, tak si pouze vypůjčíte jiné. V podstatě jste se dopustili takové malé krádeže.To město jste si nevymysleli vy, vymyslel ho Tolkien. Vy jste ho jen upravili.

Když mi ono město popíšete a mně z popisu přijde úplně jako Minas Tirith, je vše v pořádku. Může mi být jasné, kde jste se inspirovali, ale aspoň jste to místo popsali. Mohla to být jen náhoda, třeba Pána prstenů vůbec neznáte. Nebo se vám Minas Tirith líbí, tak jste se jím inspirovali. Pořád je lepší se něčím inspirovat a poskytnout pořádný popis, než inspiraci na plnou hubu přiznat. To už není inspirace, ale přiznaný plagiát.

Tohle se mnohdy týká nejen popisu, jak něco vypadá, ale třeba i popisů chování, tónu hlasu, gest, výrazů a mnoha dalšího. Když bych vám teď napsal ,,Tón hlasu měl jako doktor Insano”, pochopili byste, co se vám snažím říct? Znáte postavu doktora Insana?

Tohle je největší riziko podobného přeskakování popisu, dokonce i když ho použijete ne v literatuře, ale jakékoliv komunikaci s lidmi. Co když ten, s kým mluvíte, danou věc vůbec nezná?

Pokud v komunitě hráčů videoher řeknete něco o velikosti prsou ve stylu Lary Croft, měli by to chápat. Tady může i člověk neznalý tušit, že mluvíte prostě o velkém poprsí. Pokud však mluvíte s člověkem, který k počítači v životě nesedl, máte smůlu. Vaše přirovnání či vtip nepadlo na úrodnou půdu. Například já jsem v úvodu článku úmyslně nevysvětlil telefonní budku z filmu Vesmírní kanibalové. Zvedejte ruce, kolik z vás vůbec netuší, na co to byla narážka.

V případě takového odkazování totiž musíte přemýšlet, zda cílová skupina čtenářů je také cílovou skupinou odkazovaného díla. Kdybych se rozhodl napsat harlekýnku pro dívky náctiletého věku, asi bych se zdržel narážek na Star Trek. V okamžiku, kdy píšu science-fiction, nějaký vtip o kapitánu Kirkovi klidně utrousím. Už však vidím dvanáctiletou dívenku, scif-fi neznalou, jak nechápe obrat ,,pozvedl obočí stylem pana Spocka”.

Narážka na populární kulturu je vždy tak trochu výstřelem do tmy. Někoho trefíte, jiného člověka minete. Někdo se u vtipu začne mlátit smíchy, jiný nechápe. Pokud to přeháníte, můžete čtenáře dokonce naštvat, že mu o hlavu otloukáte něco, co asi má být vtipné, ale on tomu nerozumí.

Jenže to je třeba jen drobný vtípek, ne něco opravdu důležitého pro příběh. V případě, že ale popisujete pomocí odkazů na populární kulturu, podepsali jste si rozsudek. Vy napíšete, že město vypadalo jako Minas Tirith. Čtenář nemusí vědět, co si má představit. Ten popis je však z nějakého důvodu důležitý. Gratuluji, právě jste čtenáři zkazili jakýkoliv požitek z četby, protože díky vynechanému popisu náhle nechápe, k čemu je dobrá ta vysoká bílá věž, kterou vy berete jako samozřejmost, ale on s ní nebyl seznámen.

Prosím, pište popisy. Stačí pár řádků, ale nepřirovnávejte krajinu a postavy k známějším dílům. To, že zmíníte Tolkiena, z vás druhého Tolkiena udělá jen těžko. Spíš se tomu vzdálíte. A co se vtipných narážek týká, než nějakou napíšete, zamyslete se, zda je opravdu vhodná.

Sikar