Vzpomněl jsem si na jeden dávný obrázek, který jsem vytvořil. Prosím:

O tom, že mnoho lidí píše prvoplánově efektní pasáže, jsem psal již víckrát. Naposledy ve článku o úplně jednoduchých plánech. Několikrát také padlo, že například akční scéna by neměla být pouze pro efekt, ale taky by měla nějak přispět k celku.

Efekt sice dovede zakrýt nedostatek, ale pozorný čtenář si tento fakt mnohdy uvědomí a zjistí, že jste tam pomocí masky dali ještě větší nesrovnalost, než kterou jste se snažili zakrýt.

Dávejte si například pozor na efektní příchody postav. Je takové nepsané pravidlo, že důležitá postava se do děje nedostane tak, že prostě jde okolo. Musí tam vstoupit za doprovodu ohňostroje, tanečního čísla, troubících slonů…

Příklad. Voják bojující s nepřáteli je obklíčen. Už to vypadá, že ho dostanou, když v tom okamžiku přibíhá jiný voják, zběsilou palbou nepřátele zažene a svému kamarádovi podá ruku, aby mu pomohl vstát.

Je to klišé, ale nemůžu proti němu nic moc říct. Příchod nám přímo ukázal, co od této nové postavy můžeme očekávat. Je to drsný voják, z něhož tryská odvaha a je kdykoliv připraven pomoci přátelům. Z takové pasáže ale člověk také pochopí následující – dva vojáci bojují proti nepřátelům. Známe základ příběhu. Jestli byli ti dva oddělení od jednotky, zbytek jednotky padl nebo jsou sami dva na zvláštní misi, je vedlejší. Taky je vedlejší, co jsou zač nepřátelé. Hlavní je, že dva vojáci mají nepřátele. O dalších reáliích si rozhodněte sami, ale držte se tohoto jednoduchého základu.

Pokud totiž začnete takovýmto způsobem, načež se ti dva po zbytek textu snaží prodat ojeté auto, ptám se, k čemu tam ten začátek byl? Já jsem čekal příběh o tom, jak ti dva jsou na tajné misi a ono tohle.

Tohle byl poněkud nadnesený příklad. Ty reálné jsou někdy vcelku nanápadné.

Hlavní dvě postavy se seznámí tak, že jedna jde po ulici, kde do ní vrazí druhá, která utíká před uniformovanými muži ze zcela jistě zlé a padoušské organizace. Postavy prchají společně a pronásledovatelům uniknou.

Z téhle pasáže bych vyvodil, že pronásledovaná postava má nějaký úkol, který je v rozporu s cílem oné organizace. Když jsem četl povídku dál, tahle pasáž stále více přestávala dávat smysl. Vcelku záhy se totiž dozvíme různé detaily o tom světě, z nichž bez velkého přemýšlení vyplyne, že:
1) žádná padoušská organizace tam není a
2) taková organizace kvůli povaze světa ani existovat nemůže.
K tomu doplňte, že tam kromě oné pasáže na začátku o uniformovaných pronásledovatelích nebyla už ani zmínka.

V tomto případě byl motiv pronásledování při uvedení postavy jen a pouze pro efekt. Je možné, že autor původně plánoval motiv organizace využít, ale z pozdější verze byl vypuštěn, ovšem ne úplně. Takhle tam zbyli pronásledovatelé, kteří nemají v textu význam a hlavně svou přítomností popírají základní myšlenku, na které byl svět postaven. (Omlouvám se, že nezacházím do podrobností, ale nemohu. Už teď jsem reálie kvůli anonymitě autora pozměnil.)

Pokud má efektní pasáž význam, je to paráda. Pokud jej nemá a je to jen pozlátko navíc, v zásadě není problém. Pokud však efekt nejen že nemá smysl, ale dokonce ho i ničí, je něco špatně.

Stejně tak si dávejte pozor, pokud vymyslíte postavu, která má nějakou velmi efektní vlastnost. Například kamkoliv vkročí, jde za ní duha. Proč ne. Je to součástí té postavy, nač to neudělat. Pokud to však zmíníte na každé stránce, očekávejte, že se to čtenáři vbrzku zají. On to ví. Už jste mu to řekli. Popáté to není ani zajímavé, ani vtipné. Ano, vidět to doopravdy by bylo vpravdě efektní, ale v textu podobnou věc stačí říct jednou, aby ji čtenář vzal na vědomí, a sem tam ji připomenout, když je to vhodné. Není třeba takový efekt čtenáři otloukat neustále o hlavu, zvláště, pokud se jedná opět pouze o efekt pro efekt bez většího významu pro příběh. V zásadě se pak jedná o ukazování prstem, doprovázené výkřiky ,,Podívejte se na něj, jak je zajímavý!”, ačkoliv právě neustálým zdůrazňováním postava onu zajímavost mnohdy ztrácí.

Dá se to opakovat neustále dokola. Vymysleli jste něco efektního? Paráda. Je to také efektivní? Má to význam pro příběh nebo je to pouhé pozlátko navíc? Není efektní pasáž na škodu celku? Má cenu něco neustále omílat dokola jen proto, že je to efektní?

Položit sám sobě tyhle otázky není nikdy na škodu.

Sikar