Minulé pondělí jsem se ve článku zmínil o tom, že s věkem zjistíme, jak to ve světě chodí a že ne vše je jednoduché. Najednou když chce hrdina něco udělat, svět mu hází klacky pod nohy, namísto toho, aby došel rovným krokem až do cíle. Co když se ale dostaneme na druhou stranu spektra? K plánům a nejen plánům tak příšerně složitým, že jsou zcela nereálné.

Pro začátek si uvedeme dva plány ze slavných příběhů.

Plán první. Je třeba dostat se až k nepřátelskému objektu a do šachty vhodit bombu.
Plán druhý. Je třeba dostat se na nepřátelské území a tam do sopky vhodit šperk.

Doufám, že jen málo z vás nerozluštilo, že to první jsou Hvězdné války a druhé Pán prstenů. V obou případech plán, ač na provedení neuvěřitelně složitý (když vám něco trvá tři knihy, nemůže to být jednoduché), se dá vyjádřit prostým, že musíme vzít předmět A a dostat ho na místo B. Ať už se jedná o sériově vyráběné torpédo nebo zcela jedinečný prsten, v obou případech byl výsledek podobný. Tvrdý úder proti nepříteli.

Ty plány v sobě pochopitelně skrývaly více podrobností. Útok na Hvězdu smrti není něco, co byste zvládli bez pořádné organizace. Na podobnou akci potřebujete stovky lidí. A co bylo nejdůležitější? Ukrást plány celého toho kolosu, abyste vůbec věděli, co, kde a kdy máte dělat. Jenže čtenáře většinou nezajímá každý drobný detail. Hlavní bylo, že je třeba ukrást plány, najít slabinu a této slabiny zneužít.

Základ plánu se dá vysvětlit jednou větou. Divák odchází z kina spokojený.

Pak se setkáte s plány, jaké by vymyslel A-Team. Na první pohled postavené na hlavu, plné vzájemně nesouvisejících detailů, ale na konci to všechno zapadne do sebe. Ve výsledku to vypadá tak, že jeden člověk vypojí bezpečnostní systémy, druhý něco ukradne, třetí je kryje a čtvrtý za domem čeká v autě, aby je urychleně odvezl.

To je stále ještě normální, snadno pochopitelný plán.

Pak narazíte na extrémy.

Plán na zabití osoby A spočívá v tom, že se musí daného dne nacházet v určitém kině, po filmu musí jít na záchod, jít do určité kabinky a nevšimnout si, že za mísou je velmi nešikovně schovaná příšera.

Co je na tomto plánu špatně? Předpokládá se, že tato osoba:
1) bude na určitém místě
2) v určitý čas
3) bude potřebovat na záchod
4) si vybere jednu konkrétní kabinku
5) ač nemá zrakové postižení, nejspíš bude tak duchem mimo, že si nevšimne skrývající se příšery, větší než objektu, za kterým se zmíněná příšera skrývá, a poklidně si sedne.

Tenhle plán není složitý v tom, že by byl náročný na přípravu. On je složitý tím, že bez pořádného věštce nemáte šanci jej dát dohromady. Spoléhá na náhodu, onen element, jenž je začínajícími autory nadužívaný v míře větší než hezké. (Pro masochisty, jedná se o nechvalně proslulý webkomiks Sonichu.)

I plán spoléhající na náhodu, je však mnohdy lepší, než tohle:

Apokalypsa zabučela (ano, bučí, stejně jako krávy a lidé, co si myslí, že jak je to krátké, není to umění) a vystřelila proti klišé kouli ze zmuchlaných novin.
Již to vypadalo, že klišé podlehne.
Nepodlehlo.
Statečný Krvemiloš sáhl do kapsy a přímo proti papírové kouli hodil zápalku. Potom rychle vytáhl další zápalku, tou škrtnul a přesným hodem ji vyslal vpřed tak, aby zapálila zápalku první, protože jedině zapálená zápalka je v boji účinná.
Papírová koule byla zasažena plamínkem (ne, nehrál na bubínek) a jako krutý a nelítostný fireball sežehla Krvemilošovi obočí.
(Rada za zbytečně složité postupy si šla koupit společnou hrobku.)

Pokud vás při čtení zabolely oči, znamená to, že máte soudnost. Tenhle bordel na kolečkách je taková parodie, kterou jsem dříve psával během hodnocení literárních soutěží. Tehdy jsem jednoduše vzal vše, co soutěžící udělali ne nutně špatně, ale úsměvně, a dovedl to do extrému.

Bohužel onen zmatený kousek s vrháním zápalek dokonale shrnuje  moje dojmy z některý plánů a postupů, které lidi vymýšlí.

Dalo by se to shrnout větou, nač vymýšlet normální plán, když můžeme vymyslet bombastický plán.

Podobná bombastika spočívá v tom, že vezmete docela obyčejný plán typu A->B a snažíte se na něj naroubovat nějaký svůj NÁPAD. NÁPAD je to samé, co nápad, ale bombastický.

Malý seznam věcí, které mohou být NÁPADEM:
Dvojníci/klony
Teleportace
Magie epického rázu
Vyvolání čehokoliv
Neuvěřitelné převleky
Další NEUVĚŘITELNĚ efektní věci

Možná tušíte, kam tím mířím. Bombastický plán spoléhá na to, že proti čtenáři vrhnete něco neuvěřitelného, ačkoliv při pořádném přečtení vyjde najevo, že tam daná věc byla pouze pro efekt. Dvojníci a klony jsou v tomto ohledu velmi oblíbení. Já nejsem mrtvý, to byl můj klon. Ne, my ho pouze neuneseme, my místo něj navíc nastrčíme dvojníka. To první sice bylo klišé samo o sobě, ale aspoň mělo důvod. S druhým případem jsem se setkal. Pasáž s tím, jak přichází dvojník, byla sice efektní, ale zcela zbytečná. Kdyby ten člověk pouze beze stopy zmizel, výsledek by byl pro děj úplně stejný.

Pokud se do plánu chystáte zapojit něco efektního, zamyslete se, zda to je jen a pouze pro efekt nebo to s plánem doopravdy souvisí. To je ten samý problém jako zda je lepší mít jednu obří příšeru nebo jich nechat povídkou kráčet deset tisíc. Méně mnohdy znamená více. Čím více podrobností do plánu dáte, tím snáz se do toho všeho můžete zamotat.

Když totiž potom čtenář váš plán očeše na kostru, tak zjistí, že jste mohli hodit jednu zapálenou sirku, ale neudělali jste to. Vy jste hodili první nezapálenou a zapálili ji druhou vrženou, již zapálenou. Upřímně, jak byste reagovali, kdyby tohle před vámi někdo udělal? Já bych asi kecl na zadek.

Závěr? Pokud vymýšlíte postup, zamyslete se, zda:
1) Není zbytečně složitý, tudíž je reálně proveditelný a čtenář se v něm neztratí v druhé větě.
2) Celý není postaven jen a pouze na náhodě, takže by se doopravdy asi nepovedl.
3) Všechny jeho části mají nějaký smysl a neslouží pouze pro efekt.

Bod číslo tři si prosím zapamatujte, budu se mu opět věnovat velmi brzy.

Sikar