Dneska to bude složité. Proč? Protože už rozhodnout se, do které rubriky tohle přijde, mě stálo pěkné přemýšlení. Začal jsem uvažovat nad jedním tématem, načež jsem zjistil, že se mi pod ten název vejdou hned tři problémy, s nimiž se setkávám. Co naplat, ony jsou ty problémy krátké, tak se do jednoho článku vejdou. Snad bude tenhle článek přesně takový, jak by měl vyznít…

Jsme obklopeni špatnými překlady, ať už amatérskými nebo profesionálními (těmi hlavně v knihách ze začátku devadesátých let, kdy anglicky uměl každý, ale doopravdy pořádně málokdo). O tom, jak překládají lidé, co pořádně neovládají ani jeden z jazyků, s nimiž pracují, by se toho dalo navykládat hodně, ale teď se zaměřím na problém naznačený v názvu článku.

Mnoho cizích slov je značně podobných českým. Víte, čím je to způsobeno? Například jejich přejímáním. Objevilo se nové cizí slovo, tak jsme si ho počeštili. Konec. Zdánlivá podobnost však mnoho lidí mate a oni jsou posléze přesvědčení, že když nějaké cizí slovo zní podobně jako české, tak by asi mělo mít stejný význam. Do slovníku se nepodívají.

To si pak v amatérském překladu skupinka mladíků objedná nějaké jídlo, přičemž všichni chtějí variantu s pórkem. Když si už šestý objednal pórek, bylo mi to divné. To chtějí žít zdravě? Jedná se o vegany a autor nás s touto skutečností neráčil seznámit? Je pórek v tomto městě z nějakého důvodu oblíbený?

Nedalo mi to a našel jsem si originál.

Pork.

Záhada vyřešena. Touha překladatele praštit slovníkem byla ohromná. Pork vypadá jako pórek, tudíž to bude pórek. Nevím, co je horší. Fakt, že se překladatel ani nepodíval do slovníku, nebo to, že mu nepřišlo ani trochu divné, kolik lidí si dalo pórek? To nezná prasátko Porky?

Zrovna dnes (rychlý dodatek dopsaný do jinak hotového článku) na mě v jednom manuálu vybaflo slovo rebar. Google prozradil, že se jedná o zkratku slov reinforcing bar, česky uváděno jako betonářská výztuž. Zatrnulo mi však. Někdo by třeba obratem napsal rebarbora a nepřišlo by mu divné, že má v rukou detektor trubek, elektrického vedení a zazděné rebarbory.

Mimochodem, dost drsný je taky přístup ,,zní to podobně, tak to necháme, jak to je”. To pak na českém webu pro anglicky mluvící lidi najdete opakovaně konektor místo connector, protože ,,oni to přece pochopí, ne?”.

To byl případ, když daná věc nebyla přesně tím, jako co zněla.

Druhým problémem jsou slova česká, tvořící dost si podobné dvojice. Dříve jsme se rozdíly mezi nimi zabývali. Standard a standarta, holt a hold, energický a energetický, efektní a efektivní. Těch dvojic bylo víc. To je další případ slov, která znějí úplně jako něco, ale je to ve skutečnosti něco jiného.

Tohle všechno ovšem byla jen drobná předehra pro skutečné téma článku. V podstatě s tím, co bude následovat, až tolik nesouvisela, ale samo by to na článek nedalo.

Název, který přesně vyjadřuje, co je daná věc zač. Co se tohoto tématu týká, mám opravdu rád kousek z třetí epizody seriálu Burnt Face Man, ve kterém město zaplaví neuvěřitelný zápach. Jak řekne jeden ze záporáků, tuto páchnoucí látku nazval Peduran, protože to zní stejně jako to páchne.

Názvy, které zcela jasně vyjádří, o co půjde, jsou všude kolem nás. Godzilla vs. nějaká příšera bývá film o Godzille bojující s nějakou příšerou. Film Snakes on a Plane je o hadech v letadle. Pokud už něco takového použijete, dejte si pozor, aby název zbytečně nevyzrazoval pointu. Pokud totiž hrdinové polovinu povídky přemýšlí, kdo je vrahem, přičemž vaše dílo se jmenuje ,,Šílený vrah Franta”, čtenáře příliš nepřekvapí zjištění, že vrahem je Franta. Mimochodem, v tomto ohledu je asi nejhorší Čekání na Godota, které vám prozradí pointu tím, že na ni jen čekáte a ona nepřichází.

Pak tu máme příklady, kdy název přesně odpovídá obsahu, ale nejedná se o název díla, ale něčeho přímo v textu (páchnoucí látka výše). Terry Pratchett například má někde na Zeměploše obrovskou knihu o zabíjení hmyzu. Přímo samotná kniha se používá k zabíjení hmyzu. Nebo je dobrým příkladem jakýkoliv vynález od Leonarda da Quirm, což je vynálezce, jenž má problém s vymýšlením názvů.

Dalším dobrým příkladem mohou být jména postav. Třeba šmoulové mají jména podle toho, co jsou zač, takže u nich rovnice jméno=význam platí doslova. Někdy je vcelku dobré poradit se třeba s databází jmen, abyste zjistili, jaký význam skrývá které jméno. Takhle můžete například ukrýt po povídky malý bonus nebo nápovědu pro čtenáře (kterého stejně nenapadne se na to podívat, ale i tak z toho budete mít dobrý pocit).

A tady nastává problém. Například jméno Vincenc (či cize Vincent) je z latinského vincere – dobývat. Pokud vytvoříte postavu dobyvatele jménem Vincenc, dali jste mu jeho základní atribut už do jména. Ale jak jsem řekl, koho napadne se podívat, jaký má to jméno význam? Takhle je to skrytá nápověda, že malý Vincek bude jednou dobyvatelem.

Pak se najdou tací, kteří tuto postavu rovnou pojmenují jménem vlastní výroby. Třeba Dobyvoj. Tohle je doslova a do písmene přesně to, jako co to zní (a jsme zpátky u šmoulů). Nazývat věci tak, aby bylo jasné, co jsou, je oblíbené. A není to špatně, to ne.

Jenže někdy to čtenáři prozrazuje něco důležitého. A hrdinové jsou asi omezení, že jim ta samá souvislost nedochází též.

Když osídlíte planetu jménem Zombotron, opravdu se nedivte, že se na ní lidé začnou proměňovat v zombie.
Hrdinové se mnohdy ani neptají, proč se Lidožravý hvozd jmenuje právě takhle.
Když žijete ve městě jménem Nilbog, asi vás nepřekvapí, že v okolí žijí goblini (pro pomalejší – přečtěte si název města pozpátku, šifra je to opravdu slabá).

Může to znít nadneseně, ale setkávám se s tím čím dál tím častěji. Je jasné, že místní názvy mnohdy vznikaly podle něčeho, co bylo na daném místě běžné. Znám třeba obce Zaječice, Louka, Silnice nebo Tisovec. U těch prostředních mám zvláště dojem, že zakladatel měl nulovou fantazii a ves pojmenoval podle první věci, kterou zahlédl. Proto když váš hrdina dorazí do Bouřného města, asi by se měl připravit na to, že zde bude trochu deštivější počasí.

Jenže když míří do Skřetova a po příchodu se diví, že zde žijí samí skřeti, asi něco není v pořádku. Stejně tak osadníci planety Zombotron se měli zamýšlet, proč někdo onu planetu pojmenovat zrovna tak divně.

Klišé není pojmenovat něco jménem, které vyjadřuje vlastnost. Klišé je dát takové pojmenování, když buď:
1) to někdo pojmenoval jen tak, načež se stalo něco, co název odůvodnilo (takže přesně naopak, než by to bylo logické)
nebo
2) se hrdinové hrozně diví, že ono místo vypadá přesně tak, jak by se dalo od názvu čekat.

Je to jako kdyby postavy v Čekání na Godota znaly název díla, ve kterém vystupují, a vy jste jim ho přejmenovali na Godot vůbec nepřijde. Myslíte, že by vám někdo na Godota pak ještě čekal?

Klidně místa pojmenovávejte podle jejich vlastností. Ale pak ať se vaši hrdinové netváří překvapeně, že v lese jsou stromy a v bažině bahno. V takovém momentu mi obvykle chybí jakýsi boží hlas z nebe, který by pravil: ,,Ale já ti to říkal.”

Sikar