Tak jsme se dočkali. Je konec listopadu, Vánoce za dveřmi a konečně zveřejňujeme, jak kdo dopadl v naší historicky první literární soutěži, kterou jsme na vás téměř před půl rokem přichystali. Nejdřív trochu statistiky:
Napiš a zmáčkni Enter
Listopad 3rd, 2014
30.11.2014
“Proč mě osočujete, nevzdělanci? Nepsal jsem pro vás, ale pro ty, kdož mě pochopí. Jeden z nich vydá za sto tisíc jiných, a dav neznamená vůbec nic.” — Hérakleitos (cca 540 př.n.l. až 480 př.n.l.) Trocha rázných slov dávno zemřelého Plačícího filozofa na úvod, protože jsem došla k závěru, že víc času už mít prostě nebudu, a tak mi nezbývá, než se přizpůsobit a nacpat články pro Triumvirát do rozvrhu …
28.11.2014
Občas se to stává. Únava, starosti, vnější okolnosti – zkrátka svět se pootočí tím nevhodným směrem a vaše psaní jde do háje. Cítíte se o to hůř, protože se od vás přeci očekává, že když jste autoři, budete psát. Případně vás začínají strašit dotazy přátel nebo nakladatelů, kde je ta slíbená povídka či kniha – a mráčky se na osobní obloze stáhnout ještě o něco víc. A já si říkám: …
26.11.2014
Je to tu. Zase jednou jdu psát o strachu, žánru hororu a nepříliš specifikovaném literárním útvaru creepypasty, o které jsem už psát nechtěl, ale vždycky se k ní nakonec dostanu. Proč? Protože jak jsem už psal, devět z deseti creepypast bývá velice dobrou ukázkou typické začátečnické tvorby, jejíž nešvary vyhledávám. (Ta desátá je zpravidla věc, u které marně přemýšlím, proč je na internetu a ne na papíře.) A o čem …
24.11.2014
Přerušuji své nepravidelné vysílání o postavách, abych sem z důvodu časové plísně hodila krátkou úvahu. Foto v záhlaví bylo vybráno, protože se opravdu jedná o jednu z mála fotek, kde jsme všichni najednou, neberte to nijak výhružně (kromě Kadet, která je speciální druh autora-masochisty a naše oblíbená oběť). Dnes chci trochu nabourat naši autoritu a připomenout vám jednu z mála obecně platných pravd: Na světě je tolik způsobů, jak …
21.11.2014
Nejde je minout, přehlédnout a už vůbec ne přeslechnout. Hrdinové bez bázně a hany, ty poslední spravedlivé a statečné – kteří, než zaklepou bačkorami či kopýtky, dají svému okolí náležitě sežrat, jak hrdinně se za ně nechají zabít… Tak hrdinně, že je kolikrát sám čtenář chce zaškrtit, aby už měl klid.
19.11.2014
Bylo to nevyhnutelné. Opravdu. Poslední dobou jsem hartusil, jak to autoři někdy přehánějí s náhodami. Náhody se sice dějí, já jim v životě vděčím za hodně. Jenže pokud jich je příliš najednou, už to prostě náhoda být nemůže. Kvůli tomuto článku jsem vytáhl na světlo světa poznámky k několika povídkám, které jsem kdysi hodnotil. Reálie sice upravím, ale jádro zůstane stejné.
16.11.2014
Nejspíš už každý, kdo si jen čichl k inkoustu (ti mladší k toneru), už někdy slyšel o trojí či aristotelovské jednotě. Možná byste si i vzpomněli, co to vlastně je. A někteří z vás se snažíte této jednoty držet, přestože občas zaslechnete námitku, že Aristoteles mluvil o dramatu (divadelním) a ne o povídkách. Takže: jak to je s jednotou?
12.11.2014
Možná vám přijde, že je tento článek podle názvu pokračováním Ekyelčina posledního, ale není tomu tak. Chtěl bych spíš pohovořit na téma byrokracie, vyjednávání a dalších na pohled nezábavných věcí, které jsou s psaním spojeny.
10.11.2014
Lidé prý mají jen dvě jistoty: že jednou umřou a že daně se musejí platit. Jenže pokud se chceme skutečně držet pravidla všech fikcí být jednou nohou v realitě, většinou nám příběh začne notně kulhat. Nebo ne?
5.11.2014
2014 Listopad 03 | Triumvirát