Možná vám přijde, že je tento článek podle názvu pokračováním Ekyelčina posledního, ale není tomu tak. Chtěl bych spíš pohovořit na téma byrokracie, vyjednávání a dalších na pohled nezábavných věcí, které jsou s psaním spojeny.
Asi jste si všimli, že poslední pondělky byly články spíše kratší. Na jednu stranu za to mohla zvolená témata, o nichž se nešlo rozepisovat až tolik, a na druhou stranu fakt, že mám fofry. Divte se nebo ne, ale ty fofry souvisí s psaním.
Asi si řeknete, jak můžu mít fofry, když psaní je přeci jen koníček, kterému se věnuji ve volném čase. Mno, jak se to vezme. Práce pro Triumvirát ode mě v tuto chvíli vyžaduje článek týdne, hodnocení soutěže, hodnocení povídek okolo a taky trochu koordinace, co se týká jednoho chystaného projektu. Pak jsem si řekl, že do konce roku chci mít dokončenou hrubou verzi ,,románu” (uvozovky byly třeba). Dále pomáhám se sestavením jednoho sborníku a komunikuji s beta čtenáři/redaktory ohledně povídek, které bych chtěl vypustit do světa v příštím roce. K tomu přidejte fakt, že se živím překlady (osm a půl hodiny denně). Nebo, že i při společenské akci – křtu knihy – se stejně najde dvacet minut, během kterých se účastním malé porady ohledně výše zmíněného sborníku. Některé dny jsem opravdu jako vymačkaný citron.
Jakmile vzbudíte byť jen trochu zájmu, připravte se, že se třeba už nezastavíte. Na svojí současné situaci jsem pracoval od roku 2011 a letos nese už velmi šťavnaté plody a také spoustu práce. Práce, do které vrážíte čas, občas taky trochu peněz a zatím z ní máte jen a pouze dobrý pocit a trochu prestiže.
Pokud jen po večerech píšete pro radost, je to zábava. Pak si najednou vyzkoušíte další role:
Porotce
Proč? Protože jakmile jste vidět a slyšet, organizátoři vás v porotě literární soutěže uvidí rádi.
Přednášející
Proč? Protože lidi třeba mají zájem vyslechnout si vaše názory a zkušenosti. Zní to jednoduše? Tak mi věřte, že příprava hodinové přednášky vám klidně zabere pár týdnů.
Host na besedě/workshopu
Proč? To samé jako přednášející, ale jednodušší, neboť nic nepřipravujete, jen se účastníte diskuze, do které vás někdo pozval.
Věčný přepisovač
Proč? Protože málokdo vám vezme povídku napoprvé. Připravte se, že si ji budete někdy s redaktorem/korektorem přehazovat jako horký brambor. Připravte se, že připomínky budou klidně i po páté úpravě.
Redaktor/korektor
Proč? Protože sem tam strany změníte, i když jen vypomáháte se sestavením sborníku. Najednou jste to vy, kdo vrací horký brambor s novými komentáři.
Vyjednavač/byrokrat
Proč? Protože ne vše se dá řešit obyčejným pokývnutím hlavy. Ke všemu je potřeba nějaké jednání, podepisování a tak vůbec. Připravte se na sáhodlouhé debaty po e-mailu nebo naživo s autory, redaktory a podobnou zvířenou. A ano, kupte si aršík poštovních známek. I v dnešní elektronické době musíte občas někam poslat osobně podepsané čestné prohlášení.
Pisatel románu, který by stál aspoň trochu za řeč
Proč? Když vás náhle pozve nakladatel na pivo a optá se, zda máte něco delšího, je trapné mít jen staré, dávno nepoužitelné věci. Najednou se zařeknete, že prostě musíte dopsat něco, co by stálo za řeč.
Možná, že kdybych se zamyslel, ještě by mě napadlo pár věcí. Vás se pochopitelně nemusí týkat všechny, které jsem vyjmenoval, a naopak třeba jiné, o nichž já nemám ani tušení.
Kdyby na to přišlo, nemusel bych všechny tyhle věci dělat. Ale upřímně, nemakal jsem několik let jen proto, abych se pak k tomu otočil zády a pustil tolik příležitostí. Každá z těchto činností vám něco přináší. Pokud to myslíte opravdu vážně, věřte, že cokoliv z výše zmíněného vám pomůže. Ať už proto, že se o vás lidé dozví, nebo jen kvůli vašim osobním zkušenostem. Je dobré přehazovat si povídku s redaktorem, protože pak víte, co děláte špatně. Je dobré pak sám dělat práci redaktora, protože zaprvé pomůžete někomu dalšímu a zadruhé se naučíte chyby rozeznávat ještě lépe.
Otázka však zní, zda jste na to připraveni a chcete to. Když jsem před mnoha lety psal po večerech svůj velký román (ze kterého je použitelných jen pár myšlenek a postav, zbytek jde přes palubu), o tomhle jsem neměl ani ponětí. Není nic špatného na tom psát čistě jen pro vlastní radost. Jenže když to vypadá, že se vaše radost může změnit v něco víc, co uděláte? Budete psát dál pro radost nebo se zamyslíte nad tím, že by nebylo od věci udělat ze svého koníčku trochu víc? Zlepšovat se na všech frontách? Makat na sobě a dokázat něco víc?
Jako všechno, i tohle vás něco stojí. Jak se říká, pro krásu se musí trpět. Nemusíte trpět, ale vždycky je to něco za něco.
Sikar
Občas psaní nenávidím.
Když budu ignorovat dlouhé psaní do školy, tak je to furt nějaká soutěž co se snažím stihnout, redaktorování pro Sarden a ještě občas nějaká ta chujovina pro radost. Ale sakra, přece nestopnu kvůli nedostatku času. To radši přestanu pracovat 😀
Proto jsem Ježížkovi napsal o klotové rukávy.
A nebyl by lepší obraceč času?
Jo, pro krásu se musí trpět, ale zrovna tohle bych utrpením nenazvala. Jestli jsou to věci, které tě baví a na kterých jsi dlouho dřel, nemělo to spíš potěšení než utrpení?
Musím ale říct, že ten seznam je úctyhodný. Říkáš, že na téhle situaci pracuješ už tři roky? Asi jdu maličko přehodnotit priority a začít na sobě makat…
Člověk občas začne věc, na které pořád pracuje, postupně fakt nesnášet 😀 Ono dělat dokola furt to samý je trochu frustrující, když je zatěžko vidět výsledek 😀
Však taky tím trpěním nemyslíš utrpení skutečné. Spíš prostě jsou potřeba nějaké oběti. Někdy jen volný čas a některé koníčky, jindy dokonce i spánek.
No, já osobně tak tak stíhám býti Jodidem. Takže klobouk dolů a hodně štěstí.
Na druhou stranu, známé pravidlo je, že čím víc je člověk pod tlakem, tím víc toho stihne. Před pár lety jsem se sama sebe ptala, co jsem vlastně dělala, když jsem přišla z práce a ještě jsem neměla děti a proč jsem toho tehdy napsala tak málo. A taky jsem si říkala, co jsem vlastně dělala v době, kdy malá jenom ležela…
Nejvýkonnější jsem byla poslední rok první mateřské, když jsem viděla, jak se mi to krátí a pak, když jsem jela v rytmu školka-práce-školka-domů. Tak uvidíme, jak to bude vypadat, až budu mít jedno dítě ve školce a druhé ve škole…
A samozřejmě je to taky všechno o prioritách, člověk záhy zjistí, že prostě nemůže mít všechno.
Moc mě těší, že nejsem sama, kdo si klade takové otázky. Taky jsem dospěla k tomu, co jsem proboha dělala, když jsme neměli dítě, co jsem proboha dělala, když jsem jen chodila do práce a domů… Nevím, upřímně, nevím, i tehdy jsem si přišla vytížená až na půdu. A nejvýkonnější v psaní za posledních pět let (spíš celých deset, co píšu), jsem poslední rok aneb druhý rok na mateřské.. Takže jsem asi před rokem s klidem oželela maraton kolem domácnosti v době, kdy dítě spí, a řekla si, že to stihnu stejně, ale s lepším pocitem, když čas, který můžu využít jen pro sebe, skutečně využiju jen pro sebe. A taky že jo. Za poslední rok pět povídek, z toho jedno je vlastně spíš román. Jsme prostě výkonný maminy :).
Samozřejmě, že nedělám nic kolem domácnosti, když dítě spí! 😉 (pravda, výjimkou je oběd, když to jinak nejde) To bych jinak nic nenapsala. Už před lety jsem si to zdůvodnila tím, že děti by měly vidět, že se pořádek a jídlo nedělají samy od sebe 🙂
Tak to si budu pamatovat :). To je výrok hodný tesání do kamene.. Ale mě to chvíli trvalo, než jsem se zase začala realizovat i jinak než máma, a jsem za to ráda, je to dobrej odpočinek ;-).
” Byrokracii se nevyhnete !!”
” Zbytečné vyhnu se !”
… ” Ale jděte !”
Prvnímu, – rozvážně odpoví
druhý muž dřepící ve křoví :
” Jen věc ta, jest správně ukončena,
když ,,papírově,, jest uzavřena !
… slyšíte papíru šustění ??
Mé kalhoty, – jež dříve spuštěny…
(?) hle ! oděvu část zpětně natažena !
věc administrativní, – jest ukončena !
Jen takto vám firma může růsti ! ”
… s otevřenými stojí tu ústy
Daliborr Kraawa – podnikatel
” Tu radu, vám dávam za pakatel !”
…. ” Pětikilo….. vám stačí ? ”
” Stačí ! … zkuste též tlačit !
Nebojte ! však nejste na vojně !”
Bill Cztvtpythell odchází důstojně ………
🙂 vzpomněla jsem si na úsměvnou věc – minulý semestr na vysoké mi vyučující vracela protokoly z chemické laboratoře – prosimvás, přepište to, to je dlouhé jak román – no jo, když mě chybí středoškolské slohové práce….
I když člověk píše pro radost, asi by měl chtít se malilinkato zlepšovat, min. přijímat konstruktivní kritiku.
Super článek, úplně mi mluví z duše. Člověku se naskytnou příležitosti, o které dlouho stál a tak je chce využít, jak nejlíp to jde. Jenže mi kvůli tomu teď jde trochu do kopru diplomka, takže to úplně slavné není.