• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Listopad 2014
Po Út St Čt Pá So Ne
« Říj   Pro »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Teoreticky

O povoleních

5.11.2014
-
Publikováno Ekyelka

Lidé prý mají jen dvě jistoty: že jednou umřou a že daně se musejí platit. Jenže pokud se chceme skutečně držet pravidla všech fikcí být jednou nohou v realitě, většinou nám příběh začne notně kulhat. Nebo ne?

Velmi často se v povídkách setkávám s několika drobnými problémy a opomenutími. Vezměte si třeba takové město s hromadou problémů politického a sousedského rázu (historizující fantasy, případně děj zasazený do středověk kulis): kolikrát jsem se už dočetla, že hrdinové či padouši prchali pod rouškou tmy a normálně projeli branou, kterou nikdo nehlídal? Případně – a to je zvlášť zábavné – s nimi bodrý strážný ještě prohodil pár slov na rozloučenou?

Jedná se o vcelku pochopitelné opomenutí. V dnešní době snad neexistuje v civilizovaném západním světě sídlo, které by chránily hradby. Dávno jsme si odvykli na jistou míru nepohodlí, které tato ochrana skýtá: prostý fakt, že v určitou hodinu se brány zavřou a znovu jsou průchozí až ráno. Jakmile však píšu právě o středověce působící společnosti, nota bene s hromadou sousedských problémů a válkou za rohem, tohle opomenutí se stává dost velkou dírou v logice.

Velmi často se stává, že začínající autoři mají svou vizi příběhu, ale také značně zkreslené představy o chování společnosti, bezpečnostních rizicích, obecněji o životě dřívějších generací (třeba právě o těch středověkých). Z této kolize pak vznikají roztomilé přešlapy, podobné onomu načrtnutému příkladu. Vzpomínám si na povídku, kde uprostřed válečného konfliktu hlavní hrdina zjistil při obléhání nepřátelského města, že jeho životní lásku unesli – přímo do onoho města. Očekávala jsem tedy epickou bitvu, útok na brány, případně infiltraci chytrou lstí, jenže místo toho hrdina nakráčel do města branou na opačném konci města, než před kterou se jeho jednotky rozkládaly.

Že to přeci není možné? Vážení, budiž autorovi omluvou, že v patnácti ještě neměl až takové ponětí o vojenské strategii a podobných záležitostech. Nicméně podobných přešlapů se dopouští vícero autorů (a to i mnohem starších a zkušenějších). Přestože si totiž snad všichni pamatujeme legendu o Robinu Hoodovi, případně Vilému Tellovi, při samotném psaní na ni nejeden autor jaksi pozapomene – a vesnice nemusejí řešit správní záležitosti v rámci svého poddanství, kupci si volně putují krajinou a navštěvují jednotlivá města (často i znepřátelených stran), aniž by potřebovali povolení ke vstupu či průchodu danou zemí, a podobně.

Co se všemi těmi příklady snažím naznačit? Občas, když se váš text slibně rozjíždí a vypadá na něco víc než pár stránek okamžitého nápadu (a skutečně krátké povídky), si představte svůj svět z pohledu prostého každodenního života. Co musejí řešit vaši obyvatelé? Jakou vládu jste jim přisoudili? Je to teokratický, monarchistický nebo třeba demokratický správní celek? Jak v takovém prostředí funguje pohyb osob po domácím území a za jeho hranice? Jak se daná společnost staví k cizincům? Co přeshraniční obchod a vztahy se sousedy? Mnoho lidí zapomíná, že i středověká společnost měla své úředníky, písaře a místní vládce (ať už to byli rychtáři, konšelé nebo třeba starostové), stejně jako své vojáky a obecněji vymahatele práva.

Netvrdím, že byste měli okamžitě přestat řešit děj a vrhnout se po hlavě do zpracovávání těchto detailů, to vůbec ne. Pokud se však váš příběh týká podobných záležitostí – cestování, obchodování, interakce v rámci více měst a podobně – nestálo by za to rozšířit svou pozornost i tímto směrem? Příběh se dokáže řádně zamotat, když potřebujete postavu dostat do daného místa, ale nejprve musí získat povolení místního vládce, že?

Případně abychom nezůstávali jen u historizující fantasy – chce váš vědec začít testovat převratný vynález v praxi? Stačí se podívat do současné reality, aby vám hned bylo jasné, že zase tak snadné to nebude: každé klinické testování musí mít celou hromadu povolení, opakovaných povolení, atestů a křížem ověřených laboratorních výsledků, zkrátka opravdu velkou hromadu lejster. Kolik příběhů už začalo tím, že vědec vytoužené povolení nezískal a začal proto vynález testovat sám na sobě, svých blízkých, případně tajně na nic netušících lidech? Zní to jako ohraná deska, přesto je tento důvod – neplatné či žádné povolení – velmi reálným důvodem pro porušení všech etických pravidel vaší postavy. A co jsem zmiňovala na začátku článku? Jedna noha v realitě, jinak příběh kulhá.

Vůbec nemusíte obětovat půl stránky vysvětlování místního politického systému, případně ukrajovat děj na úkor popisu, jak se bojuje s úřednickým šimlem. Zmínka bohatě postačí, nicméně dodá situaci rozměr navíc – třeba tím, že se celník zeptá, odkud váš hrdina je, a po jeho odpovědi se zamračí (nebo projeví svou mimikou jinou emoci), případně pokud chcete být velmi politicky nekorektní, zato lidští, prohodí i nějakou poznámku. Čtenáři tím mezi řádky totiž prozradíte nejen to, že daný celník nemá hrdinův domov či národnost dvakrát v lásce, ale zároveň takhle jednoduše můžete naznačit i jisté nálady ve společnosti. Navíc už prostá přítomnost celníka, tedy zástupce správního aparátu naznačuje, že společnost je organizovaná, že nejde o nějakou skupinu nahodile poskládaných lidí, co náhodou žijí na jednom místě.

Zkrátka a dobře, až budete příště psát o putování vašich hrdinů, zkuste si představit, že se bez vhodného průvodního listu či povolení nedostanou tam, kde je chcete mít – a už jen zkoumání, jak onen list pro ně získat, vám třeba ukáže nové rozměry celého příběhu. Případně – stejně jako nedávno já – zjistíte, že je mnohem zábavnější najmout pašeráky navzdory hrozbě okamžitého zabití, pokud vaši postavu někdo bez daného povolení chytí. Zkrátka z přímočarého “a tak dorazili do města” se může stát zajímavější verze “jestli nás chytí, neznáme se”.

Především však zkuste přemýšlet v širších souvislostech. Tedy že ne, vaše postavy nežijí v právním a společenském vakuu, ale že jejich činy mohou mít mnohem širší než jen okamžité důsledky. A čtenáři to ocení, protože čím víc rozměrů se mezi řádky objeví, tím větší prostor příběh získá.

detaily
Ekyelka
psaní
realita
stereotypy při psaní
teorie
5.11.2014
Email
12 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Teoreticky

Minuta sem, minuta tam

14.9.2018
-
Publikováno Meridion

Jak se v diskuzi pod článkem Sto magických tahů hřebenem ukázalo, nejsem jediná, koho v příbězích ze středověkého prostředí …

Číst více
14.9.2018
Publikováno Meridion
Teoreticky

12 tipů pro psaní medailonku

30.10.2018
-
Publikováno Míša

Pokud se umístíte v soutěži, z níž vychází texty ve sborníku nebo časopise, dost pravděpodobně vás čeká napsání …

Číst více
30.10.2018
Publikováno Míša
Autorské nešvary, Teoreticky

Pisálku, dodržuj pravidla!

6.4.2013
-
Publikováno sikar

Článek byl původně uveřejněn na mém starém blogu 29. prosince 2011. Téma je však věčně aktuální. Tehdy jsem …

Číst více
6.4.2013
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Byrokracii se nevyhnete
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Vyjádři to jednou větou

12 Komentářů

O povoleních.
  1. Berry
    5.11.2014 @ 20:22
    -
    Odpovědět

    Tohle je pro mě svým způsobem také novinka, jako článek o poznámkách. Ale je pravdou, že nedávno jsem nad tím přemýšlela ze dvou důvodů, řešili jsme to ve dvou odborných předmětech. První věcí jsou nadpřirozené rozměry velkých zvířat – fyziologicky nemožné (pavouk velikosti slona apod.) a druhou neviditelné pláště – viz Harry Potter – možné, ale za určitých podmínek, se kterými vlastně téměř nemožné :).

  2. Tlusťjoch
    5.11.2014 @ 22:21
    -
    Odpovědět

    Bez glejtu to nejde…

  3. Tlusťjoch
    5.11.2014 @ 22:34
    -
    Odpovědět

    To je jako v tom starém vtipu:
    Říká šéf ochranky dvojníkovi : tak král ten karambol na lyžovačce přežil, takže o práci nepřijdete. Ale museli mu amputovat ruku..

  4. Šaman
    6.11.2014 @ 3:44
    -
    Odpovědět

    Opět inspirace na dračák. První popud byl ale jiný z nedávných článků (stárnutí postavy, myslím, a zmínka o úředním šimlu). Klasická situace – družinka zjistí, že za městem v horách je armáda skřetů, budují obléhací stroje a postavy se to rozhodnou nahlásit králi.

    V klasickém dobrodružství přijdou do města, vyžádají si audienci u krále, řeknou, co ví a dostanou půl armády v jejíž čelo se postaví a slavně skřety vyhladí… 😀

    V reálu budou mít problém nejprve dostat se do města, protože je to banda podezřelých a po zuby ozbrojených trhanů. Pak je vyhodí od paláce a když začnou tvrdit, že se skřeti chystají vyhladit město, tak je akorát zatknou pro šíření poplašné zprávy a maření obchodů… IMHO materiál na dva večery, než se jim vůbec podaří zburcovat město. Skřeti se mezitím seskupili a na krku je válka s nejistým výsledkem.

    ————–
    Jinak to proniknutí do města bez povolování, potulní kupci s majetkem převyšující cenu několika vesnic, hostince u zapadlé cesty s volnými pokoji a několika návštěvníky ročně – to je podle mě opět dopad špatných her. Především počítačových, protože nechat postavu (v reálu hráče) čekat bezdůvodně je prohřešek proti hratelnosti. Stejně tak je potřeba postavám zajistit místa k přespání a doplnění zásob, i když z logiky by nějaká osamocená hospoda na mýtince už dávno zkrachovala. To, že postavy mají ve hrách naprosto astronomické částky peněz je už ohraná písnička, která už se tu taky zmiňovala.

  5. Arenga
    6.11.2014 @ 13:34
    -
    Odpovědět

    Hezký a trefný článek. Jako vzhledem k tomu, co mně živí, jsem s tímhle uvažováním nikdy moc problém neměla. Tedy ne jako autor, jako čtenář ano a přiznám se, že třeba historické romány odehrávající se v období středověku až na pár výjimek číst nemůžu. Prostě nemůžu.
    Osobně mi jako čtenáři strašně vadí (dalo by se říct, že mě ruší a kazí mi celkový dojem z četby) takové detaily, které autorovi (a všem korektorům) prostě nějak utečou. Četla jsem třeba onehdy knihu, kde těhotenství jedné ze zmíněných postav (a byla to normální žena) trvalo cca 12 měsíců…

  6. Tanira
    6.11.2014 @ 21:18
    -
    Odpovědět

    Halda lejster k povolení něčeho, to důvěrně znám, a stačilo by to jako námět na horor :). Ale s těmi povoleními je to pravda, krásně to ilustruje moje oblíbená autorka, která na takové věci nezapomíná – a to potom řetězově vede k tomu, že se nad tím člověk sám zamyslí. A odtud jen krůček k vlastním nápadům :).

    • Siwa
      8.11.2014 @ 17:50
      -
      Odpovědět

      A podělila by ses s námi o jméno té autorky? Alespoň mě by to zajímalo. Inspirace a motivace není nikdy dost. 🙂

      • Tanira
        8.11.2014 @ 20:54
        -
        Odpovědět

        Já mám moc ráda Petru Neomillnerovou. Když si člověk zvykne na její styl, který může někoho možná zpočátku trochu vyvést z míry, je to (aspoň pro mě) jedno z nejlepších fantasy, které jsem kdy četla. Nemluvě o tom, že je to české fantasy…

        • Siwa
          8.11.2014 @ 23:15
          -
          Odpovědět

          Další důvod, proč její knížky posunout v mém seznamu knížek k přečtení o něco výš. Děkuju 🙂

          • Tanira
            9.11.2014 @ 20:59
            -

            Není zač. Mně ji doporučila kamarádka a od té doby na ni nedám dopustit. Drsná škola a postavy, které se chovají lidsky (i když třeba nejsou lidmi), a nešustí papírem…:) Tak hezké počtení, až bude čas.

  7. Fredy Kruger
    10.11.2014 @ 19:10
    -
    Odpovědět

    ” Jdu nahý ! …. proč nešel bych o poledni ??”
    ” Nelze ! nemáte povolení !”
    řve strážník

    ” To mohou jen vyvolení ??”
    ( řve muž ) : ” Vždyť čistý jsem, vyholený,
    chlupy mi nikde netrčí !!”

    …… ” Ať zadnici na na nás vystrčí !”
    ( řve druhý strážník ) : a nehni se z místa !!!”

    ” Kupodivu !… zadnice čistá !”
    (dí třetí strážník ) : ” A bez chlupů !!”

    ” Dobrá ! běžte ! … a v kalupu !!”

    …muž zmizel s pokřikem : ” Nahý jsem !!!”..
    … První strážník se zamyslel :
    ” Byl nahý ! a nebyl oblečen !”

    dí druhý : “To ty jsi řek , aby šel !!”

    ” On ne !… ty wole !… to tys ho pustil !
    … což když tu ve křoví s někým šustil ?
    ( řve třetí strážník ) … … a na ulici
    hádají se teď tři strážíci :

    ” To tys ho pouštěl !! ”
    ” Ne ! tys ho pouštěl !
    ” Wole ! … tohleto na mně zkoušej ??”
    ” Já neříkal nic, ale ty poté !!”
    ” Ty jsi ho pustil ! ty idiote !!”
    …. blíží se finále roztržky :
    … strážníci dali si do držky !!!

    výkřiky : ” Wole ! … tě uškrtím !!”

    ” Hanba jim !” ( řvou lidé ): ” Hanba jim !!”

    • Jana Dvořáčková
      25.11.2014 @ 20:46
      -
      Odpovědět

      Proč mi to připomíná “Noc na Karlštejně :)?”

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
O povoleních | Triumvirát