Přerušuji své nepravidelné vysílání o postavách, abych sem z důvodu časové plísně hodila krátkou úvahu. Foto v záhlaví bylo vybráno, protože se opravdu jedná o jednu z mála fotek, kde jsme všichni najednou, neberte to nijak výhružně (kromě Kadet, která je speciální druh autora-masochisty a naše oblíbená oběť). Dnes chci trochu nabourat naši autoritu a připomenout vám jednu z mála obecně platných pravd:

Na světě je tolik způsobů, jak psát, kolik je na světě autorů.

A teď to ještě zúžíme:

Na světě je tolik pravd, kolik je na něm lidí.

(Pokud jste hákliví na to, že lidi nejste, protentokrát prostě ze statistických a generalizačních důvodů lidi jste.)

Často se setkáváme s tím, že někdo vznese námitku “ale mně to funguje úplně jinak!”

To je v pořádku. Jestli si myslíte, že my tři se na všem stoprocentně shodneme, to ani náhodou. Máme kolikrát víc stanovisek, než je náš fyzický počet, a to nejen proto, že Eky je sedmero; občas taky někdo kromě svého soukromého názoru dělá rejpala, ďáblova advokáta i obhájce v jednom. Nad stejnou věcí dokážu úpět jako češtinář, jásat nad nápadem jako kritik, šklebit se jako čtenář, kterému se nelíbí vývoj děje, a to jsem se ještě nezačala radit s ostatními!

Pochybujte o nás, protože my jsme si nikdy nezapsali patent na rozum a netvrdíme, i když to tak samozřejmě je, že jsme ty největší psací autority na světě. Zkoumejte víc zdrojů, získejte víc názorů a udělejte si vlastní pojetí o tom, o co jde.

A to neplatí pouze pro psaní, to se vztahuje na všechny učební postupy. Dělejte si vlastní názor, nepapouškujte tupě nějaký cizí, aniž byste věděli proč. A to ani náš.