Víte co, jsou chvíle, kdy se může stát cokoli. Máte blbej den, psaní vám nejde od ruky (o tom bych mohla vyprávět – mám pocit, že za celý loňský rok jsem nenapsala ani řádku vlastních povídek; jen jsem rozpracovávala náměty, vytvářela světy, pozadí a postavy), nebo naopak máte skvělej den, protože jste narazili na něco, co je naprosto úžasný a potřebujete se o to s ostatníma podělit HNED TEĎ.

Asi to nejjednodušší, co můžete udělat, je zkopírovat odkaz a vrazit ho na nějakou svou sociální síť nebo blog (jsem jako mlčící čtoucí na G+, nárazově na Twitteru, aktivně na Facebooku a Snapchatu a jsem posedlá tumblrem), což jsou všechno skvělé platformy na to, abyste tam mohli s lidma sdílet odkazy na zajímavé články/fotky/povídky. Je to ideální taky proto, že sdílením říkáte “hele, co jsem našel a líbí se mi to”.

A pak máme lidi, kteří vezmou obsah daného článku nebo povídky, změní tam dvě-tři slova a vyvěsí ho jako vlastní. Tomu se říká plagiátorství nebo taky chlubení se cizím peřím.

Prosím vás, pokud vás vaše okolí jen trochu zná, přijde na to, protože nejsou blbí. Pokud najednou čtou úplně jiný typ výrazů, než jaké obvykle používáte, asi jim dojde, že je autorem někdo jiný.

A jediná věc, která je horší, než být přistižen v cizím peří svým okolím, je být v něm přistižen původním majitelem toho peří. Nebo jeho dobrým známým. V době internetu to jde velmi snadno.

Možná byste se divili, jak často se tohle stává – někoho z naší rodiny jeho spolužáci na vejšce uprosili, aby jim poskytl řešení úkolu. Nechal se ukecat s tím, ať si tam udělají vlastní chyby. Milí spolužáci všichni do jednoho poslali učiteli nejen text přesně tak, jak byl, ale neupravili ani podpis našeho příbuzného. Jistě, neměl jim dát ten úkol opsat, ale co už, kdos bez viny, hoď tím šutrem. Kolik úkolů jsem (d)opisovala tři minuty před zvoněním už nespočítám.

Víte, ani jeden z nás tří není naivní, aby si myslel, že nikdy nedostaneme ke zpracování povídky, ze kterých cizí peří nebude pršet jako konfety z podprsenky novoroční striptérky. Kdyby tomu tak bylo, neuváděli bychom v soutěžích žádnou klauzuli o diskvalifikaci na základě nepůvodního obsahu. Ale i tak většinou doufáme, že jsme jen otrlí a okoralí cynici, jejichž čtenáři si takové podezřívavé zacházení nezaslouží. Soutěže vyhlašujeme více-méně pro srandu vám, nám i králíkům, doufáme, že tak rozhoupeme ke psaní ty, kteří se ještě nerozhoupali jinde (například v New Weird 2015), přečteme si něco pěkného nebo načerpáme další inspiraci pro naše články sem na blog.

(Odbočím: Už dva roky vás oblažujeme svýma plkama a znalostma a nejen, že pořád máme co říct, ale vy nás pořád chcete číst! To je naprosto úžasný a skvělý a do jednoho se cítíme poctěni.)

A pak se to nakonec stane a nám zatuhne úsměv na tváři.

Oopsie daisy. Prekérka. Zprávy mezi sebou (“Viděls to? Taky se ti to nezdá?” – “Hele, ale tohle může být náhoda…” – “No jo, už to tak bude, náhoda to není.”). Zpráva autorovi (odkládala jsem ten mejl dobrou půlhodinu). Dumání nad oficiální formulací. Odkládání otevření odpovědi autora. Poskakování po obýváku a pořvávání “Proč má tohle krucinál někdo zapotřebí, vždyť tu jde o naprostý ho…?!”

No a pak se jako oficiální organizátor a popravčí Triumvirátu (Eky je hlavní kritik a Sikar zase tiskový mluvčí) dokopu k otevření toho mejlu a dozvím se, že povídka měla být na motivy. A protože stát se může fakt všelicos, i když tam nehrálo víc takových “drobností”, budiž, nechám to bejt. Jeden diskval stačí. Nemůžeme dávat mínusové body, a i kdyby ano, asi bychom se pohádali mezi sebou, jestli jsou za lhaní nebo za blbost. Ale co můžeme, je definovat, co znamená “na motivy” a jak se to liší od “copy & paste”.

Ne, vážně, možná vám připadá, že to, jak se do autora obouvám, není na místě, ale víte co? Je to na místě. Pokud někoho strach z podobného veřejného výstupu na jeho adresu donutí k lepší práci, pak to splní svůj účel. I kdyby to byl jen jeden autor.

Nicméně, jsem milosrdná, a tak si pojďme vysvětlit, co výrazy “na motivy”, “na námět”, popřípadě “na téma” znamenají. Budu vás zase chvíli bít slovníkem přes ksicht (ale pouze definicemi, které se hodí do kontextu):

Slovník spisovného jazyka českého, Academia, 1989

MOTIV: nejjednodušší tematický prvek uměleckého díla (literárního, výtvarného, hudebního); základní téma, námět

NÁMĚT: látka, téma (něj. projevu, zvl. uměleckého)

TÉMA: základní myšlenka něj. projevu, zvl. uměleckého n. odborného, předmět, k němuž směřuje naše činnost, kterým se obíráme; námět

 

Nový akademický slovník cizích slov, Academia, 2014

MOTIV: nejjednodušší tematický prvek uměl. díla; námět

TÉMA: základní myšlenka uměleckého, odborného aj. projevu, předmět zájmu, námět

 

Český etymologický slovník, Leda, 2012

MOTIV: pohnutka, tematický prvek; z latinského mōtus = “pohyb, hnutí”

NÁMĚT: od “namítat”, asi podle německého Anwurf, Aufwurf = “návrh, námět”; namítat u Jungmanna i ve významu “navrhovat”; od něm. an, auf = na + werfen = vrhat

TÉMA: z lat. thema, z řec. théma “co je postaveno, tvrzení, výrok”, od títhēmi = “kladu, stavím”

Téma, námět nebo motiv je tedy něco, čím se dílo zabývá, nikoli jeho výhradní obsah.

Zadáte si nějaké téma a od něj pak pokračujete. To téma, ten návrh nebo motiv, ať tomu chcete říkat jakkoliv, je ZÁKLAD povídky, nikoli celá povídka! To je jako byste přišli na parcelu, vykopali a postavili základovou desku a pak řekli, že je to hotový dům!

Zvlášť, pokud jsou v okolí oné desky nějaké domy (nebo v okolí oné povídky nějaké jiné povídky), je hned vidět, že buď máte vážně podivné představy o tom, jak fungujou stavební (či literární) práce, nebo si myslíte, že je váš klient (čtenář nebo porotce) hodně blbej a nic nepozná.

Co je smutné, existují lidé, kteří koupí holou základovou desku za cenu hotového domu. A existují lidé, kteří naletí nezpracovaným povídkám. A dřív nebo později naletíme i my, protože nemůžeme být u všeho a ověřovat celý internet. Ale o to nejde.

Jde o to, že pokud nejste plagiátoři a líbí se vám nějaký motiv, pak si ho přečtěte, vstřebejte ho – a pak ho napište po svém. Na klišé není nic špatného, vznikla proto, že se opravdu opakují. Ale poskládat z nich celou povídku je bohapustá lenost. Vy máte na víc! Ve chvíli, kdy jste se rozhodli, že budete psát povídky, máte na víc, než opakovat cizí předžvýkané myšlenky.

To je jedno, že vám to zrovna teď nejde. Třeba máte problémy v práci nebo v osobním životě. Třeba vás nic nenapadá. To je v pořádku, to se stává. Vynechejte tuhle soutěž. Vynechejte tu další. Vynechejte klidně celý rok! Až vám to zase půjde, budete zase posílat příspěvky a třeba něco vyhrajete.

Ale nezdar a lenost nejsou omluvou pro cizí peří a nejsou omluvou pro to, abyste se nám snažili prodat kus holého betonu s tím, jaký je to pěkný domeček!

Shrnuto, podtrženo: nejdřív máte motiv/námět/téma povídky, které zpracujete do té povídky. Vlastními slovy. S vlastními postavami. Ve vlastním světě. Téma prostě není celá povídka, téma je základ. Sice důležitá část, ale jen jedna část povídky. A na celou povídku prostě nestačí. Tu teprve na základě toho tématu napíšete. A tomu se říká práce “na motivy”.