Představte si fantasy svět, který právě prožívá vcelku typický středověk, možná už trochu novověk. Na ulicích se nesvítí ještě ani plynovými lampami, natož elektřinou, lodě mají plachty, vozy jsou tažené koňmi. A pak na vás vyskočí následující kousek:

V tu chvíli se Rolf zvedl a vrhl se na Phillippu. Kdoví, jestli se v něm probudil smysl pro povinnost, který mu velel bránit svoji paní, nebo to byl zkrat způsobený šokem ze zranění. (Z povídky Divnoočko, kterou nám zaslal Lišák.)

Co je na této ukázce ne úplně špatně, ale také ne zcela dobře? Slovo zkrat. Poradíme se s Wikipedií a trochu nehezky začneme od konce článku.

Přenesený význam slova: Slovo se také používá v přeneseném významu: hovorově jím bývá označováno zmatečné, nepromyšlené, zkratkovité chování nějakého člověka.

Zkratkovité chování. O tom se přeci v ukázce mluvilo a jasně to v tom slyšíme. Zkrat, zkratkovité. Koukneme ale na Wikipedii dál. Co je to zkrat doopravdy a ne v přeneseném významu slova?

Zkrat neboli krátké spojení nebo spojení nakrátko (lidově také nazývaný slovem kraťas nebo šlus) je zapojení elektrického zdroje bez spotřebiče, neboli stav, kdy v elektrickém obvodu neprochází elektrický proud přes spotřebič, ale přímo od jednoho pólu zdroje k druhému. Často se slovo “zkrat” nesprávně používá k označení libovolné elektrické poruchy.

Tím nám nastává trochu problém. Slovo zkrat má až příliš mnoho společného s elektřinou. Elektřinou, která v daném světě nejspíš není dosud známá. O to větší problém nastává, že celý text je z pohledu první osoby, takže ukázka byla vnitřním monologem hlavního hrdiny. Věděl by, co je to zkrat?

Vcelku nevědomky v řeči používáme mnoho ustálených slovních spojení, která jsou mladší, než by nám přišlo. Řekli jste někdy o něčem, že to je tvrdé jako štolverk? Myslíte si, že by tohle řekl rytíř v patnáctém století? Jen těžko, protože ,,tvrdý jako štolverk” odkazuje na německou firmu Stollwerck, založenou až v devatenáctém století, která vyráběla mimo jiné i velice tvrdé bonbony. Nebo třeba můžeme někomu říct ,,neoxiduj” a máme tím na mysli, aby nás ten člověk neobtěžoval. Řekl by tohle ve středověku sedlák jinému sedlákovi? Řekl by mu třeba, ať nedělá Zagorku? Nebo že je chytrý jako rádio?

Ano, použití daných slov můžete vždy obhájit. Autor může říct, že zkrat je doopravdy od zkratkovitého jednání. Pokud si ale použití daného slova obhajuje až před čtenáři, kteří se ho na to ptají, je pozdě. Pokud se v jeho světě dané slovo používá v tomto významu, mělo by to být řečeno.

Otázka však zní, zda má cenu takovému detailu věnovat byť jen odstavec. Když přerušíte příběh, abyste čtenáři vysvětlili, proč hrdina použil dané slovo nebo obrat, nemusí to na každého zapůsobit dobře. Nebo je hrdina cestovatelem v čase/kosmonautem z jiné planety a slovo zná? V tom případě doufám, že tento fakt bude čtenáři předložen (protože upřímně, tohle vysvětlení je rozhodně zajímavá pointa).

Když zkrat použijete, čekejte, že se ozve čtenář, který ho bude chtít vysvětlit a nebude se tvářit spokojeně. Když vysvětlení podáte přímo v textu, očekávejte taky od několika lidí nespokojenost. Proč to vysvětlujete? K čemu to bude dál? Je to důležité?

Použití příliš moderního slova ve středověkém světě s sebou přináší tato rizika. Použijte ho, nebráním vám v tom, ale pak se připravte na pár čtenářů, kterým se to prostě nebude líbit.

Jak to řešit nejsnáze?

Kontroverzní slovo vůbec nepoužít.

V tu chvíli se Rolf zvedl a vrhl se na Phillippu. Kdoví, jestli se v něm probudil smysl pro povinnost, který mu velel bránit svoji paní, nebo to bylo pomatení způsobené šokem ze zranění.

Nebo buďte Pratchett a pište hrozně odlehčeně a s nadhledem. Pak se odpouští hodně.

Sikar