Mnoho knih žánru fantasy v sobě má mapu. Podívám se do knihovny a vím, že nějaká mapa se rozhodně nachází u Tolkiena, Sapkowského a Pratchetta. Poslední z nich má hned čtyři, všechny jako samostatné publikace. Ty jsem si všechny před chvíli prohlédl. Důvod? Jedna naše čtenářka se zmínila o nešvarech map, které lidé dávají ke svým fantasy příběhům. Zjistili jsme, že toho je dost na celý článek.

Mnoho z nás, když už vytvořilo nějaký vlastní svět, k němu načmáralo i mapku. Myslím, že kdybych hodně hledal, asi bych jednu našel. Jenže by – jako u jiných výtvorů mého mládí – hrozilo, že bych se zděsil, jak jsem mohl vytvořit takovou koninu. Bez složitějšího pátrání jsem našel některé elektronické mapy, které jsem vytvořil do pár her. Ano, do jedné z nich jsem pak zasadil povídku. Ano, byla hrozná. Mapa nebo povídka? No dobře, byly hrozné.

Ohledně map ve fantasy si musíme položit několik otázek. První z nich je:

1) Jsou nutné?

V jakém případě má mapa cenu? Pokud ji máte po ruce, podívejte se na mapu Středozemě. Nebo použijte Google, to taky jde. Pokud jste obeznámeni s příběhy knih Hobit a Pán prstenů, tak taky víte, kolik z míst zobrazených v mapě se tam objevilo nebo bylo alespoň zmíněno. Nebyla potřeba ani žádná sága čítající desítky knih. Mapa došla patřičného využití.

Pokud jste napsali povídku, v níž hrdina na začátku vyrazí ze Lhoty, projde Mlaskavou bažinou a na konci dorazí do města Famfulínov, čtenář mapu nepotřebuje. Pokud s tímto hrdinou chystáte více povídek, které nakonec vydají na knihu, je možné, že vymyslíte dostatek zajímavých míst, aby to dalo dohromady pořádnou mapu.

Čtenáře by totiž mapa s třemi body nezajímala. Autor by dozajista zjistil, že má na papíru nějak moc bílých míst, tak by tam dokreslil Liščí les, Vlčí kopec, vesnici Upírov a hrad Burgerburg. Tím ve čtenáři vyvolá řadu otázek, co na těch místech asi je. Pokud nechystá více příběhů, v nichž hrdina tato místa navštíví, mapu tvořil zbytečně.

Podívejte se opět na mapu Středozemě. Kolik je na ní míst zajímavých a kolik zcela obyčejných? Když svoji mapu zaplníte dračími doupaty, věžemi černokněžníků a dalšími lákavými turistickými atrakcemi, ale opomenete docela obyčejná města a vesnice, v nichž žijí docela obyčejní lidé, je něco špatně. Mapa, kterou nám poskytl Sapkowski, je v tomto ohledu perfektní. Nevíme z mapy, kde Geralt potkal jakou příšeru. Víme však, z jakého města pochází která postava a odkud kam vlastně kdo jel.

Když už jsme u putování, pamatujte další důležité věci. Vzdálenosti a rychlost přesunu byste neměli opomíjet. Když už určíte, jak daleko jsou od sebe dvě města, tak taky určete, jak dlouho mezi nimi hrdina šel pěšky, jel na koni nebo voze. To není nic těžkého, patřičný údaj o rychlosti není těžké najít a kalkulačka zvládne zbytek. Pamatujte taky, že lidé i tažná zvířata musí odpočívat a hlavně neputují vzdušnou čarou.

Ještě mám otázku – pokud autor vytvoří mapu úplně na začátku, nesváže si tak obě ruce? Jestliže má v hlavě příběhy na desítky povídek a románů z tohoto světa, v nichž místa na mapě nějak figurují, gratuluji mu. Když ale tvoří postupně, může se mu stát, že najednou potřebuje, aby na tomhle daném místě bylo velké město, které tam ale na mapě vydané před lety není. Na tohle prosím myslete dopředu, než začnete čmárat mapku. Mapa již ustáleného světa je v pohodě, ale pokud se svět stále vyvíjí, může být nebezpečná.

Nezvládl by čtenář váš příběh i bez mapy? Skutečně se bez ní neobejde, i když v příběhu máte jen tři města, jedny hory a dvě řeky? Nekreslíte mapu do své fantasy čistě z toho důvodu, že ,,ostatní děti to mají, tak já to musím mít taky”?

2) Je přiložená mapa určena pro čtenáře nebo hrdinu?

Mapy přiložené k výše zmíněným knihám jsou pro čtenáře. Nepamatuji si, že by bylo někde řečeno, že se jedná o přesně tu mapu, kterou má u sebe hrdina.

Když nakreslíte velmi přesnou mapu a napíšete, jak si ji prohlíží váš hrdina, možná jste popřeli věrohodnost. Na jaké úrovni je kartografie ve vašem světě? Mají tam zeměměřiče, kteří obchází celou říši a kousek po kousku ji přeměřují? Historie zaznamenala případy, když nový, podstatně přesnější způsob mapování připravil (pochopitelně ne doslova) některé země o víc území než prohraná válka, protože vzdálenosti tam kartografové předtím házeli od oka. Najednou byla nějaká hranice o sto kilometrů kratší. Též není třeba moc středověkých map, na nichž je do detailu přesně zaznamenáno mořské pobřeží. (O těch pár záhadných, u kterých se odborníci hádají, zda jsou pravé, teď mluvit vážně nechci.)

Ve starověku a středověku mapy nevypadaly ani náhodou tak, jako běžná mapa přiložená k fantasy knihám, tuplem ne jako mapa dnešní. A to nemluvím jen o tom, že dnes už nekreslíme na vodní plochy příšery a lodě. Pokud váš hrdina takovou mapu vytáhne, prosil bych to samé, co vždy – vysvětlení, proč.

Další otázka zní, zda hrdina takovou mapu mít musí. Potřebuje ji? Na následujícím obrázku je skutečná historická mapa. Takovéto dělali třeba staří Římané. Řekněte mi, jaká část světa je na ní zobrazená. Zkuste to bez luštění nápisů, jen přes tvar pobřeží.

Pokud jste to nebyli schopni určit, nemusíte se stydět. Podobné mapy totiž na sobě měly vyznačené hlavně dvě věci – města a cesty. Takové mapy si čmárám na kus papíru i já. Kolečka s názvy vesnic a čárky mezi nimi jako cesty. Na místo určení zpravidla dojdu bez problémů. Kupci před stovkami let taková mapa stačila taky. Věděl, že když půjde po téhle cestě, nakonec dojde do města A, pak zahne doleva a dojde do města B.

Jestli píšete cokoliv historického a chcete, aby váš hrdina měl mapu, je v podstatě povinností si prohlédnout pár map z daného období. Dejme tomu mapy světa bývaly klidně takhle legrační:

Jak vidíte, o něco jako přesnost nešlo, protože svět nevypadá jako špičatý jetel. Taková mapa ovšem sloužila spíš pro okrasu, než že byste se podle ní mohli někam dostat. Pokud by ji měl ale nějaký badatel na zdi pověšenou mapu, mohla by vypadat takhle, ne jako to, co je přiloženo k fantasy knize. Mimochodem tehdejší kartografové měli také mnoho společného se starými kronikáři, hlavně fantazii. Dnešními slovy občas kecali jak když tiskne.

Jestli máte zájem mít historické mapy opravdu historické a fantasy mapy bez líného vysvětlení ,,mapovali to magií”, podívejte se třeba na následující odkazy, které mi poskytla jedna studentka historie. Mollova mapová sbírka a Stručná historie kartografie. Za funkčnost odkazů v budoucnosti neručím. Najdete ovšem zaručeně mnoho dalších, které vám pomohou.

3) Dává vaše mapa smysl?

Vrátím se k prvnímu obrázku v tomto článku. Když jsem tuhle mapku vyráběl, z nějakého důvodu jsem chtěl, aby na jednom místě byla ledová planina a na druhém poušť. Protože by to hned vedle sebe vypadalo blbě, dal jsem mezi ně moře a lávu.

I tak to vypadá blbě. Nepřejte si znát, jak jsem se to snažil okecat v té povídce tehdy. Hrůza.

Pochopitelně bych ale mohl vykřiknout ,,Ale vždyť je to fantasy, takže to nemusí dávat smysl!”. Fuj. To je skoro jako prohlášení toho chlapíka, co řekl, že kreslí mangu, takže nemusí vědět vůbec nic o anatomii lidského těla.

Povoláme na pomoc odborníka. Zeměplocha je jeden z nejbláznivějších fantasy světů všech dob. Placka na zádech čtyř slonů na zádech želvy. Proč by na tomhle světě muselo cokoliv dávat smysl?

Mapa Zeměplochy. Kupte si ji nebo půjčte. Nemusíte si ji ani prohlížet, protože po vás chci jen jednu věc – přečíst si předmluvy od Terryho Pratchetta a Stephena Briggse. Druhý zmíněný totiž vytvořil náčrtek mapy a předložil ji panu Pratchettovi. Ten se na ni podíval a dal mu přednášku o geografii a počasí. Ta mapa prý byla úplně mimo. Nejsušší místo Zeměplochy bylo na místě, kde by měla být bažina.

Teď se nad tím zamyslete. Zeměplocha. Místo, u kterého mohl autor kdykoliv mávnout rukou a říct, že za to může magie. Mapa toho místa je navzdory tomu, jak vypadá celý ten svět, sestavená velmi racionálně a Stephen Briggs si kvůli ní nastudoval tolik materiálů, že řečmi o nich za chvíli každého nudil.

Je to stejné jako u spousty jiných věcí. Tyhle poznatky vám neříkám jen já, ale i největší profesionálové mezi profesionály. Ty se vyplatí poslouchat, ne?

Nikdo vás nenutí prosedět týdny u učebnic geografie. Někdy se stačí podívat do úplně obyčejného atlasu a zjistit, jaký typ krajiny se nachází ve které části světa.

Původně jsem chtěl tento článek dát do rubriky Úsměvná klišé, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Jediné klišé jsem si totiž schoval na konec. Na stránkách rpgbooster.com jsem totiž našel krásnou mapu. Klikněte pro zvětšení.

Tohle je další způsob, jakým rádi autoři tvoří mapy. Země, ve které je zima. Země, ve které je poušť. Kus země, který se nápadně podobá části těla příšery, přičemž tam ta příšera žije. Přidejte na pohled zajímavé věci jako velikou zeď, příhodně umístěný kaňon a obří vodní vír. Vsadil bych se, že na severu jsou všichni skoro jako Vikingové, na jihu skoro jako Arabové, uprostřed skoro jako národnost autora. Pokud autor využije alespoň polovinu toho všeho v příběhu, buď je velmi schopný nebo děj jeho textu skáče jako klokan.

A co je hlavní, dokud je tahle mapa myšlená jako vtip, je skvělá. Předložte ji jako vážnou a jste pro smích.

To by bylo – alespoň pro dnešek – k mapám asi vše. Možná se k nim ještě někdy vrátíme.

Sikar