Mnoho knih žánru fantasy v sobě má mapu. Podívám se do knihovny a vím, že nějaká mapa se rozhodně nachází u Tolkiena, Sapkowského a Pratchetta. Poslední z nich má hned čtyři, všechny jako samostatné publikace. Ty jsem si všechny před chvíli prohlédl. Důvod? Jedna naše čtenářka se zmínila o nešvarech map, které lidé dávají ke svým fantasy příběhům. Zjistili jsme, že toho je dost na celý článek.
Mnoho z nás, když už vytvořilo nějaký vlastní svět, k němu načmáralo i mapku. Myslím, že kdybych hodně hledal, asi bych jednu našel. Jenže by – jako u jiných výtvorů mého mládí – hrozilo, že bych se zděsil, jak jsem mohl vytvořit takovou koninu. Bez složitějšího pátrání jsem našel některé elektronické mapy, které jsem vytvořil do pár her. Ano, do jedné z nich jsem pak zasadil povídku. Ano, byla hrozná. Mapa nebo povídka? No dobře, byly hrozné.

Žhavá poušť a ledová planina den jízdy od sebe. To si zapamatujte, vrátíme se k tomu. Jo, a klikněte pro zvětšení.
Ohledně map ve fantasy si musíme položit několik otázek. První z nich je:
1) Jsou nutné?
V jakém případě má mapa cenu? Pokud ji máte po ruce, podívejte se na mapu Středozemě. Nebo použijte Google, to taky jde. Pokud jste obeznámeni s příběhy knih Hobit a Pán prstenů, tak taky víte, kolik z míst zobrazených v mapě se tam objevilo nebo bylo alespoň zmíněno. Nebyla potřeba ani žádná sága čítající desítky knih. Mapa došla patřičného využití.
Pokud jste napsali povídku, v níž hrdina na začátku vyrazí ze Lhoty, projde Mlaskavou bažinou a na konci dorazí do města Famfulínov, čtenář mapu nepotřebuje. Pokud s tímto hrdinou chystáte více povídek, které nakonec vydají na knihu, je možné, že vymyslíte dostatek zajímavých míst, aby to dalo dohromady pořádnou mapu.
Čtenáře by totiž mapa s třemi body nezajímala. Autor by dozajista zjistil, že má na papíru nějak moc bílých míst, tak by tam dokreslil Liščí les, Vlčí kopec, vesnici Upírov a hrad Burgerburg. Tím ve čtenáři vyvolá řadu otázek, co na těch místech asi je. Pokud nechystá více příběhů, v nichž hrdina tato místa navštíví, mapu tvořil zbytečně.
Podívejte se opět na mapu Středozemě. Kolik je na ní míst zajímavých a kolik zcela obyčejných? Když svoji mapu zaplníte dračími doupaty, věžemi černokněžníků a dalšími lákavými turistickými atrakcemi, ale opomenete docela obyčejná města a vesnice, v nichž žijí docela obyčejní lidé, je něco špatně. Mapa, kterou nám poskytl Sapkowski, je v tomto ohledu perfektní. Nevíme z mapy, kde Geralt potkal jakou příšeru. Víme však, z jakého města pochází která postava a odkud kam vlastně kdo jel.
Když už jsme u putování, pamatujte další důležité věci. Vzdálenosti a rychlost přesunu byste neměli opomíjet. Když už určíte, jak daleko jsou od sebe dvě města, tak taky určete, jak dlouho mezi nimi hrdina šel pěšky, jel na koni nebo voze. To není nic těžkého, patřičný údaj o rychlosti není těžké najít a kalkulačka zvládne zbytek. Pamatujte taky, že lidé i tažná zvířata musí odpočívat a hlavně neputují vzdušnou čarou.
Ještě mám otázku – pokud autor vytvoří mapu úplně na začátku, nesváže si tak obě ruce? Jestliže má v hlavě příběhy na desítky povídek a románů z tohoto světa, v nichž místa na mapě nějak figurují, gratuluji mu. Když ale tvoří postupně, může se mu stát, že najednou potřebuje, aby na tomhle daném místě bylo velké město, které tam ale na mapě vydané před lety není. Na tohle prosím myslete dopředu, než začnete čmárat mapku. Mapa již ustáleného světa je v pohodě, ale pokud se svět stále vyvíjí, může být nebezpečná.
Nezvládl by čtenář váš příběh i bez mapy? Skutečně se bez ní neobejde, i když v příběhu máte jen tři města, jedny hory a dvě řeky? Nekreslíte mapu do své fantasy čistě z toho důvodu, že ,,ostatní děti to mají, tak já to musím mít taky”?
2) Je přiložená mapa určena pro čtenáře nebo hrdinu?
Mapy přiložené k výše zmíněným knihám jsou pro čtenáře. Nepamatuji si, že by bylo někde řečeno, že se jedná o přesně tu mapu, kterou má u sebe hrdina.
Když nakreslíte velmi přesnou mapu a napíšete, jak si ji prohlíží váš hrdina, možná jste popřeli věrohodnost. Na jaké úrovni je kartografie ve vašem světě? Mají tam zeměměřiče, kteří obchází celou říši a kousek po kousku ji přeměřují? Historie zaznamenala případy, když nový, podstatně přesnější způsob mapování připravil (pochopitelně ne doslova) některé země o víc území než prohraná válka, protože vzdálenosti tam kartografové předtím házeli od oka. Najednou byla nějaká hranice o sto kilometrů kratší. Též není třeba moc středověkých map, na nichž je do detailu přesně zaznamenáno mořské pobřeží. (O těch pár záhadných, u kterých se odborníci hádají, zda jsou pravé, teď mluvit vážně nechci.)
Ve starověku a středověku mapy nevypadaly ani náhodou tak, jako běžná mapa přiložená k fantasy knihám, tuplem ne jako mapa dnešní. A to nemluvím jen o tom, že dnes už nekreslíme na vodní plochy příšery a lodě. Pokud váš hrdina takovou mapu vytáhne, prosil bych to samé, co vždy – vysvětlení, proč.
Další otázka zní, zda hrdina takovou mapu mít musí. Potřebuje ji? Na následujícím obrázku je skutečná historická mapa. Takovéto dělali třeba staří Římané. Řekněte mi, jaká část světa je na ní zobrazená. Zkuste to bez luštění nápisů, jen přes tvar pobřeží.
Pokud jste to nebyli schopni určit, nemusíte se stydět. Podobné mapy totiž na sobě měly vyznačené hlavně dvě věci – města a cesty. Takové mapy si čmárám na kus papíru i já. Kolečka s názvy vesnic a čárky mezi nimi jako cesty. Na místo určení zpravidla dojdu bez problémů. Kupci před stovkami let taková mapa stačila taky. Věděl, že když půjde po téhle cestě, nakonec dojde do města A, pak zahne doleva a dojde do města B.
Jestli píšete cokoliv historického a chcete, aby váš hrdina měl mapu, je v podstatě povinností si prohlédnout pár map z daného období. Dejme tomu mapy světa bývaly klidně takhle legrační:
Jak vidíte, o něco jako přesnost nešlo, protože svět nevypadá jako špičatý jetel. Taková mapa ovšem sloužila spíš pro okrasu, než že byste se podle ní mohli někam dostat. Pokud by ji měl ale nějaký badatel na zdi pověšenou mapu, mohla by vypadat takhle, ne jako to, co je přiloženo k fantasy knize. Mimochodem tehdejší kartografové měli také mnoho společného se starými kronikáři, hlavně fantazii. Dnešními slovy občas kecali jak když tiskne.
Jestli máte zájem mít historické mapy opravdu historické a fantasy mapy bez líného vysvětlení ,,mapovali to magií”, podívejte se třeba na následující odkazy, které mi poskytla jedna studentka historie. Mollova mapová sbírka a Stručná historie kartografie. Za funkčnost odkazů v budoucnosti neručím. Najdete ovšem zaručeně mnoho dalších, které vám pomohou.
3) Dává vaše mapa smysl?
Vrátím se k prvnímu obrázku v tomto článku. Když jsem tuhle mapku vyráběl, z nějakého důvodu jsem chtěl, aby na jednom místě byla ledová planina a na druhém poušť. Protože by to hned vedle sebe vypadalo blbě, dal jsem mezi ně moře a lávu.
I tak to vypadá blbě. Nepřejte si znát, jak jsem se to snažil okecat v té povídce tehdy. Hrůza.
Pochopitelně bych ale mohl vykřiknout ,,Ale vždyť je to fantasy, takže to nemusí dávat smysl!”. Fuj. To je skoro jako prohlášení toho chlapíka, co řekl, že kreslí mangu, takže nemusí vědět vůbec nic o anatomii lidského těla.
Povoláme na pomoc odborníka. Zeměplocha je jeden z nejbláznivějších fantasy světů všech dob. Placka na zádech čtyř slonů na zádech želvy. Proč by na tomhle světě muselo cokoliv dávat smysl?
Mapa Zeměplochy. Kupte si ji nebo půjčte. Nemusíte si ji ani prohlížet, protože po vás chci jen jednu věc – přečíst si předmluvy od Terryho Pratchetta a Stephena Briggse. Druhý zmíněný totiž vytvořil náčrtek mapy a předložil ji panu Pratchettovi. Ten se na ni podíval a dal mu přednášku o geografii a počasí. Ta mapa prý byla úplně mimo. Nejsušší místo Zeměplochy bylo na místě, kde by měla být bažina.
Teď se nad tím zamyslete. Zeměplocha. Místo, u kterého mohl autor kdykoliv mávnout rukou a říct, že za to může magie. Mapa toho místa je navzdory tomu, jak vypadá celý ten svět, sestavená velmi racionálně a Stephen Briggs si kvůli ní nastudoval tolik materiálů, že řečmi o nich za chvíli každého nudil.
Je to stejné jako u spousty jiných věcí. Tyhle poznatky vám neříkám jen já, ale i největší profesionálové mezi profesionály. Ty se vyplatí poslouchat, ne?
Nikdo vás nenutí prosedět týdny u učebnic geografie. Někdy se stačí podívat do úplně obyčejného atlasu a zjistit, jaký typ krajiny se nachází ve které části světa.
Původně jsem chtěl tento článek dát do rubriky Úsměvná klišé, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Jediné klišé jsem si totiž schoval na konec. Na stránkách rpgbooster.com jsem totiž našel krásnou mapu. Klikněte pro zvětšení.
Tohle je další způsob, jakým rádi autoři tvoří mapy. Země, ve které je zima. Země, ve které je poušť. Kus země, který se nápadně podobá části těla příšery, přičemž tam ta příšera žije. Přidejte na pohled zajímavé věci jako velikou zeď, příhodně umístěný kaňon a obří vodní vír. Vsadil bych se, že na severu jsou všichni skoro jako Vikingové, na jihu skoro jako Arabové, uprostřed skoro jako národnost autora. Pokud autor využije alespoň polovinu toho všeho v příběhu, buď je velmi schopný nebo děj jeho textu skáče jako klokan.
A co je hlavní, dokud je tahle mapa myšlená jako vtip, je skvělá. Předložte ji jako vážnou a jste pro smích.
To by bylo – alespoň pro dnešek – k mapám asi vše. Možná se k nim ještě někdy vrátíme.
Sikar
Já mám takhle mapu, kde mám hlavní města jednotlivých říší jaksi na suché planině… Nějak jsem zapomněla, že leží na poměrně masivních vodních tocích… Od té doby radši na mapky kašlu.
Mapa je možná trhlá (i když se zase tak moc stylově od originálních ani neliší), ale konečně jsi alespoň koukám přešel na ten správný díl Heroes 🙂
Správný? Mám prvních pět dílů a čtyřka mi tedy přijde nejslabší. Nejen mně.
Kdysi jsem někde četl článek o tom, jak fantasy mapy tvoří evropští a američtí spisovatelé a že už na to mají prakticky takový mustr, který sem tam obmění. Rád bych ten článek našel znovu, ale obávám se, že se mi to už asi nepovede.
Já bych s dovolením pro případné nadšence přihodila dva odkazy na historické mapy – Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty UK a OldMaps Online – mapový portál který sdružuje významné historické sbírky (mimo jiné Mollovu i UK).
Jinak jsem onehdy četla zajímavou (a jen lehce offtopic radu) – prostředí, ve kterém se hrdina pohybuje by si autor měl sám pro sebe detailně popsat (namalovat), protože mu to nejen pomůže při orientaci v prostoru, ale hlavně pak samotný text nezahlcuje zbytečnými detaily, protože už se vyblbnul v náčrtku.
pěkný článek, díky
osobně bych bez mapy byla ztracená, je to takový velký a za ty roky i omaštěný hadr se změtí různých čar, špiček a bodů a zakroužkovaných čísel a jinde zase bílých míst, protože tohle prostě nebylo důležité pro děj, tak jsem tam nic nekreslila – ale díky tomu, že tuhle mapu mám, jsem si spoustu věcí v ději dokázala ujasnit
taky mám ještě jinou mapu, méně detailní a více barevnou, dalo by se říct, že je to “politická mapa” (protože je i poměrně fajn vědět, s kterou zemí která sousedí a která je jak velká)
a pak mám ještě tabulky se vzdálenostmi a tabulky s dojezdností a tabulky s průměrnými ročními teplotami v různých oblastech a nadmořských výškách (kromě mnoha jiných pomocných poznámek)
a ano, možná jsem trochu praštěná 😉
Bych řekla, že v tom nejsi sama. Mám mapu hanzovních měst, námořní mapu se spoustou barevných čáreček, detailní turistickou mapu pár kopců v Norsku a pak vlastnoruční majstrštyk vytahanej z google maps, 10x zvětšenej proti největšímu googlovskýmu zvětšení, a tam si patro po patru maluju tu pevnost. 😀 Abych věděla, kdo kam kouká z okna a ze které místnosti je to k zemi kolik metrů.
A pak mám převodní tabulku normálních našich měr a vah na různý ty historický, protože si to v těch historických neumím představit. Vyplivni na mě “tři sáhy” a já si řeknu “aha, tam asi může dosáhnout nějakej provaz nebo co”, líp to pocitově nedám. Takže si vzdálenosti odměřím na reálný mapě a pak proženu tabulkama a zaokrouhlím. 😀
:-))
no jasně, plány staveb! To taky vedu, v různé míře schematičnosti a v různých verzích propracovanosti.
A tabulky na převod měrných jednotek mám taky – byť funguji ve vymyšleném světě, tak mám jednak potřebu některé míry určovat i ve vlastním textu (snažím se to nepřehánět, ale někde je to přece jen žádoucí a pojmy jako metr a kilo by tam působily jako pěst na oko), ale zároveň je to pro mne taky pak lépe představitelné v reálných mírách (metr, kilo), takže si to určuju a přepočítávám – abych pak třerba zjistila, že něco takhle nejde a musím to vymyslet a pojmout jinak. Dokonce jsem se na jedné nemocenské “bavila” tím, že jsem vymýšlela měny různých zemí v mém světě a pak propočítávala poměr drahých kovů v těch měnách /zlatá mince, stříbrná mince, drobné mince/.
Mít tabulky pro různé teploty je super nápad. Zatím jsem to nepotřebovala, hlavně ty teploty. Rozhodně je to dobrý podnět k zamyšlení… Děkuju 🙂
není zač 🙂
i když je to samozřejmě jenom orientační, člověk musí počítat s větrem a podobně, takže pocitová teplota může být ještě trochu jinde, ale mně to třeba pomáhá i v tom, že když přemýšlím, jestli na tom a tom místě může už v tu dobu být sníh (nebo jestli je tam ještě sníh), konzultuji to se svýma tabulkama a zjistím, že v dané nadmořské výšce už docela klidně jo
Mám to jednodušší, pracuju s reálným světem. Ale stejně – mapa rozšíření stromů… a započíst malou dobu ledovou, co tehdy byla…
Když někdo jede na dovolenou “mým” směrem, škemrám o konkrétní fotky. 😀
já si naopak často říkám, že pracovat s reálným světem je těžší, než pohabovat se ve své fikci – protože i když počítám s určitými zákonitostmi, mám určitým způsobem větší svobodu, jen musím hledět na to, aby to mělo nějakou logiku
a úžasně mě na tom baví, co všechno se člověk naučí a o čem všem se poučí, když si zjišťuje všechny možné reálie a přírodní zákonitosti a vůbec různé principy, jak co funguje 🙂
K rozsáhlejším příběhům mapy mám, pro přehled. Hory, řeky, nížiny, jezra aj., města,zároveň lesy a kupecké trasy. Hranice jednotlivých zemí a národností můžou být relativní. Prázdná místa zaplňuju postupně, jak to příběh vyžaduje a hlídám si, aby to byl soudržný celek. Co se týče způsobu zakreslování a zobrazování dat na mapách, vycházím z geografických a vrtevnicových map. Taky je užitečné připomenout si základní fakta o pohybu zemských desek (vznik pohoří, ostrovů a eventuálně ledovce), o erozi (říční údolí-terasy, vznik pouští a zalesňování např.) a podnebných pásech. Taky hodně hledám obrázky přes google a přemýšlím nad klimatickými záležitosmi…
A vůbec mají všechny fantasy světy planetu rozdělenou na dvě polokoule? Kde začínají a končí jejich světové strany – pokud je mají?
jo, klimatické záležitosti občas řeším taky – a taky třeba vliv mořských proudů – pracuji s tím, že vlivem teplého mořského proudu je na jedné straně kontinentu teplejší klima než na druhé ve stejné zeměpisné šířce – a jestli jsem na omylu, že to takhle může fungovat, tak mne z něj prosím někdo erudovanější vyveďte
ovšem k nějakým polokoulím jsem se ještě nedopracovala 🙂 jeden kontinent mi zatím bohatě a bohatě stačí, prozatím vím jen to, že někde jinde asi ještě jako něco bude, ale vlastně to pro mne ani pro moje hrdiny není nijak důležité, tak se tím netrápím
Když tak o tom přemýšlím, já mapy prostě miluju. I ty úplně nelogické, už jenom pro tu radost se na ně dívat. Fakt ale je, že jsem jako autor zatím žádnou nepotřebovala a tudíž ani nestvořila. Mé příběhy se odehrávají ve světě našem, jen mírně magii dotknutém. A navíc mé postavy většinou nikam neputují, tudíž mapu vůbec nepotřebují. Ale pokud se někdy čirou náhodou do příběhu putování odněkud někam pustím, určitě mapu vytvořím, přinejmenším pro svou potřebu. Hlavně pro ukotvení v prostoru a čase. Přesně z těch důvodů, abych věděla, jak dlouho budou putovat z města A do města B, a ve které jeskyni cestou přespí.
🙂
Tohle má docela stylově udělaný Abercombie (vím, omílám ho pořád dokola, ale je to jeden z mála autorů, které jsem četl). V knize Hrdinové má mapku, která je opravdu užitečná. Je tam kopec (vrch), dvě města, nějaká voda, pole. Obyč mapa malého územíčka. V tom příběhu se neputuje, ale odehrává se tam bitva, asi během tří dní a na mezimapkách (+- po 150 stranách, je tam znázorněn i postup (ústup) vojsk jednotlivých stran, jelikož se děj přepíná mezi několika postavami a tím pádem i mezi několika místy na celkovém bojišti (mapce). A zde ta mapa opravdu splňuje svojí funkci a účel. Trochu horší už to bylo v jeho díle Rudá země, kde se putovalo, ale také ji šlo použít.
S. Erikson má taky mapy, ale ty mi nějak nejdou používat.
Já sám si tvořím mapu. Na povídky určitě ne, a pro čtenáře taky ne, jelikož, kdybych chtěl u románu mapu, udělám ji v Joeo stylu. Dělám ji pro sebe, abych si zkusil vytvořit stabilní svět, když už má tak trochu stabilní zákony magie a historie.
Rozhodně mapy mě také fascinujou. Škoda, že se s tím děsně piplám. Už dva roky tu mapu mám rozdělanou a zatím mám jenom necelý obrys pevniny.
Kamarád si dělal mnoho taháků na zkoušku, které měl v různých částech své výstroje.
A pak měl mapku.
Mapku těchto taháků.
Mapičku k příběhu si dělám jen pro sebe. A pořád řeším, jaký podnebný pás tam vrazím – aneb, když tam má člověk nějaké to plazí obyvatelstvo, buď potřebuju tropy a nebo je nechávat přes zimu spát. Což se mi absolutně nehodí. Musím si vymyslet pořádnou okliku.
Já jsem si ke svému světu mapu udělala… Mám jí hezky namalovanou (i když spíš proto, že jsem zrovna neměla co dělat). Ten svět mám do novely/románu a zmiňuju v něm hodně míst… Ale z hlediskja logiky snad pochopitelnou… Žádné geografické boty tam snad nemám – klasický oceánský klimatický sektor mírného pásu – tak snad jsem nic nezkazila 😀
Jinak fakt zajímavý článek. Zvlášť tím posledním odstavcem se trefil do černého. Nemám ráda, když každý svět je jen další kopie toho našeho, jen v něm funguje abrakadabra. Jsem raději, když tam jsou rozdíly a svět je trochu propracovanější a originální…
Mapku, která není pro čtenáře, ale pro hrdinu? No jasně, hned v první fantasy knížce, se kterou jsem se potkal – Hobbit. Ale taky je fakt, že ona mapa Hory nebyla klasická moderní mapa, přesně jak pišeš 🙂
http://7a6972656f5f74637568.killerhor.net/maps/erebor_thrors.jpg
Jinak tohle téma jsem řešil hodně a dlouho, protože nepíšu příběhy pro čtenáře, ale připravuji příběhy pro hráče. Osobně mám pro mapy slabost, podle mě je to základní pomůcka, které náleží čestné místo uprostřed stolu.
Ale až po více, než deseti letech hraní ve stejném světě začínám uvažovat o vytvoření mapy celého světa. I tak na ní je spousta bílých míst – kde se ještě nehrálo, tam nemá cenu kreslit mapu. Tu si dotvoří ten, kdo v daném prostředí bude přirpavovat příběh.
Pokud někoho zajímá, co se mi při tvorbě takové mapy honí hlavou, tak v lednu jsem popisoval svoje dojmy kamarádovi a spolutvůrci světa:
Zdar,
tak jsem si v noci udělal pár výpočtů, srovnání měřítek a názorných mapových pomůcek a došel jsem k zajímavým údajům 🙂
Naše nová mapa je velká opravdu skoro přesně jako Řecko, resp. jeho jižní část. Nebo Irsko.
Naše mapa starého světa (A4) je prakticky přesně jako Česká republika.
Kdybych chtěl mapu antického světa (Evropa a maličko kolem, jako v Rome TW) ve stejném měřítku, bylo by to deset našich nových (čtvercových) map vedle sebe a nad sebou. Rovných 100 map. Tedy nová mapa je 1% mapy Evropy.
Taková mapa by u mě nad postelí zabírala od skříně přes celou postel až ke zdi a od výšky postele až ke stropu.
Kdyby ta mapa Evropy (původně jsem náš svět za takhle velký považoval) zabírala na délku dvě třetiny obvodu koule světa, dostáváme se na kouli o málo menší, než Měsíc. Průměr té koule by byl asi 4x menší, než Země. Objemově by se do koule velikosti Země vešlo našich světů 75.
———————-
Takže asi budu muset maličko přehodnotit plány 🙂
A mimochodem taky jsem si ujasnil pár velikostních poměrů a docela mě to překvapilo. ČR podobně velká, jako Irsko. Řecké ostrovy jsou fakt malé. Španělsko je několikanásobně větší. A Skandinávie má plochu snad třetiny Evropy… Jasně, sice jsem to tak nějak věděl, ale když se to přepočítá na to kolik map bych musel nakeslit, abych zmapoval třeba tu Skandinávii, tak si tu velikost teprve opravdu uvědomím 🙂
…konec emailu
———————————–
A ještě přihodím jeden odkaz, ať ten spam je k něčemu užitečný. Cestování po Čechách v době Karla IV.
http://tourist.posazavi.com/cz/article.asp?article_id=5498
———————————-
P.S. A poslední poznámka – fantasy mapy k příběhům herním i románovým mám docela nastudované a rozhodně souhlasím s tím, že často nemají hlavu a patu (a měřítko). Ale dávat k tomu jako ilustraci mapu z počítačové hry je IMHO docela mimo téma. Tam je hratelnost daleko důležitější, než uvěřitelnost světa (a když už můžu “stavět” anděly a draky, mapa už tu uvěřitelnost nezachrání) 🙂
Já mapu tvořím hlavně pro sebe aby se mi nestalo že z chladných oblastí se hrdinka záhadně přesune do pouště nebo do pralesa… Nejdřív kreslím obrys pak hory, lesy, řeky…. města a vesnice si nechám až budu potřebovat pro hrdinku nějakou akci či odpočinek. Tak se mapa bude vykreslovat společně s příběhem a názvy všemu co a mapě je dám až budou třeba… Zkrátka a stručně mapa je muj tahák k příběhu. Možná to je tím i že jsem z velké části realista a potřebuji něco abych svému příběhu dodala trochu života – aby to bylo skutečné.