Původně měl být tento díl seriálu o klišé věnován něčemu jinému, ale ukázalo se, že to téma je natolik obsáhlé, že bude třeba mu věnovat trochu delší přípravu. Místo toho tu máme jednu drobnost (doslovnou, jak vidíte na rozsahu článku), která na mě vyskakuje čím dál tím častěji. Měl by si hrdina kupovat věc, před kterou ho prodavač varuje?

Prodavači nás varují každou chvíli. Nebo ne nutně varují, spíš upozorní nebo poradí. U řezníka si kupujete směs na hamburgery a on se vás optá, na čem je budete připravovat. Poradí, jak v takovém případě postupovat, aby byly nejlepší. V elektru by vám měli říct, jaký typ baterií je nejlepší pro daný přístroj. V podstatě kdekoliv vám také mohou rovnou nabídnout související zboží. Mně jednou v zelenině prodavač zkusil vnutit zázvorový čaj jen proto, že jsem si kupovat tři citrony.

To všechno je zcela normální. Teď se však přesuneme do fantastiky.

Hrdina jde do antikvariátu a vybere si velmi zajímavě vypadající knihu. Je vázaná v kůži, okovaná… Zkrátka sběratelský kousek, ať už je obsah jakýkoliv. Jde k pokladně, kde na něj majitel obchodu dlouze pohlédne a tichým hlasem se jej optá: ,,Opravdu si chcete koupit zrovna tuhle knihu?”

 

S chlapíkem z antikvariátu nedaleko našeho domu se občas bavíme o knihách, které si tam kupuji. Například, když jsem matce kupoval opravdu starou a hlavně autorkou podepsanou knihu od Ludmily Vaňkové, tak se usmál a řekl mi, že ta tady na mě čekala sedm let. Je to poslední kniha z tehdy kompletní sbírky této autorky, kterou mu prodala vdova po jejím velkém fanouškovi.

Rozhodně se mi za ty desítky návštěv nestalo, že by se podíval, co si to beru, a začal se chovat strašně tajemně, varoval mě, že si mám radši vzít jakoukoliv jinou knihu, apod.

Prodavač vám může říct, že si něco nemáte kupovat a radši si vzít něco trochu jiného. To se vám ovšem stane spíš v případě, že v tom obchodě sami pracujete a prodavač si je dobře vědom nedostatků určitého zboží. Kolegovi přeci radši prodá lepší, ať si u něj udělá oko. U zákazníka je rád, že mu něco prodal.

Otázku ve mně však vyvolává prodavač v našem vymyšleném antikvariátu. Zákazník si očividně vybral nějakým způsobem špatnou knihu. Dejme tomu je prokletá nebo obsahuje návod na vyvolání démona (nebo je třeba jen příšerně zaprášená a prolezlá roztoči a zákazník vypadá dle prodavače jako astmatik). Jaká byla prodavačova reakce?

1) Se může jen nevěřícně a neuvěřitelně podezřele optat zákazníka, zda si chce opravdu koupit tuto knihu.
2) Zákazníka přímo varuje, ať si tu knihu nekupuje. Oblíbeným důvodem je, že ji už spousta lidí z nějakého důvodu vrátila.
3) Zákazník ho musí velmi dlouhou dobu přemlouvat, protože prodavač mu odmítá tuto knihu prodat a zmateně vykřikuje něco o prokletí.

Abych pravdu řekl, tak nevím, zda za klišé považovat zákazníkovu reakci. Ta většinou je, že si toho nevšímá a je mu docela jedno, co prodavač říká. To se dá pochopit, když vše zůstane pouze u lehce podezřelého chování a divných otázek. V případě varování před prokletím bych spíš čekal pobavení nebo přesvědčení, že si ze mě dělá prodavač legraci. Řekněme si to upřímně, kdyby vám někdo o něčem tvrdil, že je to prokleté, kolik z vás by si takovou věc koupilo ještě raději?

Jak to ovšem u podobných příběhů bývá, prodavač si legraci nedělá a ta kniha je doopravdy prokletá nebo je v ní kouzlo k vyvolání démona. A tady nastává zásadní problém takových příběhů.

Proč je ta kniha vůbec na prodej, i když se nás prodavač snaží přesvědčit, že si ji nemáme kupovat?

Vysvětlení by mohlo být, že majitel krámku je černokněžník/kněz pochybné sekty/sám ďábel, který chce knihu prodat, což mu jeho zaměstnanec chce překazit, ovšem i tak to ve výsledku vyvolá spíš víc otázek než odpovědí. Když už chci tu knihu dostat mezi lidi, existují spousty lepších způsobů, které jen tak nepřekazí můj prodavač. Už se mi třeba dostala do rukou kniha, kterou autor rozdával zdarma. Vzhledem k obsahu jsem se nedivil, jednalo se o takový ten druh uměleckého experimentu, za který by nikdo neplatil a zdarma si jej vezme jen jako kuriozitu, že někdo něco takového vůbec vytiskl. Devadesát procent knihy tvořily zcela náhodné znaky.

Už kdysi jsem zmiňoval blešák, na kterém si zákazník něco vybral, načež mu bylo řečeno, že to není na prodej. I když to bylo na stejném stolku jako věci, které na prodej byly. V případě skutečného obchodu se dá vcelku pochopit, že věc, která láká pohled, ale není na prodej, bude vystavená ve výloze. Je to logické. Obrovská kniha vázaná v kůži je magnet pro oči, stejně jako aktuální oblíbený titul. Určitě se najde někdo, kdo se optá, zda je na prodej. Na to by však skutečný prodavač jen zakroutil záporně hlavou a pravil že ne, že je pouze vystavená. Nemusel by vysvětlovat, proč. Ne, šéf by mě zabil, kdybych vám ji prodal. Ne, nemůžete s ním mluvit, zrovna tu není.

Co by vedlo šéfa/prodavače nebezpečnou věc dát mezi knihy na prodej a pak zákazníky odrazovat od prodeje? (Kromě příkladu výše s šéfem-ďáblem.) Kdybychom chtěli být hodně praktičtí, řekneme, že kniha je ve skutečnosti obyčejná a prodavač jen čeká, kdy mu za ni zákazník nabídne o něco více peněz, než za kolik by ji prodal normálně.

V seriálu Gravity Falls byla epizoda, v níž je tento motiv použit. Šlo tam o videohru, kterou už mnoho lidí vrátilo do obchodu, protože s ní očividně není něco v pořádku. Být to někde jinde, asi protáčím panenky ke stropu, ale tady to bylo použito tak, jak se to dá brát ještě vážně – zcela nevážně, v podstatě parodicky.

Je to stejné jako u mnoha jiných nadužívaných motivů. Pokud si myslíte, že je tahle věc zajímavá/originální/drsná, tak se mnohdy nehezky pletete. Zachrání vás právě jedině to, kdy se rozhodnete ji použít humorně.

Protože mít v mnoha obchodem prokleté knihy, tak se jich buď potichu zbaví směrem do popelnice nebo se je naopak snaží urychleně vyprodat, než se rozkřikne, co s nimi je. I prodavač může doufat, že ta zatracená kniha, kterou už tři lidé vrátili, u toho čtvrtého konečně zůstane.

Rozhodně ji nedají do police k ostatním knihám a pak vás nebudou přemlouvat, že si je ve skutečnosti nemáte vůbec kupovat.

Sikar