• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Srpen 2015
Po Út St Čt Pá So Ne
« Čvc   Zář »
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

O historii a historkách II.

26.8.2015
-
Publikováno Ekyelka

Když jsem minulý týden psala o potřebě mít vymyšlenou historii postav, nejen světa jako takového, netušila jsem, na jaké poklady během pročítání povídek z letošního Dračího řádu narazím. A kolik materiálu mi to mimo jiné poskytne k zamyšlení.

Fantastická literatura je plná textů, zamýšlejících se mimo jiné nad otázkou, jaká by byla historie, kdyby se něco stalo jinak. Případně co když se to stalo jinak a jen nám to zatajili? Další otázky směřují už částečně k našemu vnímání: je skutečnost skutečná, nebo se nám minulost (a tedy i historie) pouze jeví určitým způsobem, protože nejsme schopni dohlédnout dál, mimo určený rámec?

A kolik toho musí mít autor nastudováno, aby si mohl s historií pohrávat?

Zatímco na předchozí otázky existují celé statě odpovědí, na tu poslední vám mohu odpovědět sama: hodně nastudováno. Dokonce i když se nechcete hrabat v reálné historii, ale v té své, fiktivní či přetvořené, jsou určité mechanismy, které je třeba dodržovat a udržovat v chodu.

Všeničící válka a následné zhroucení společnosti a civilizace? To zní dobře, že? Jenže jak moc by muselo šílenství zasáhnout veškeré vrstvy společnosti, aby se tato dostala až do středověku, či dokonce ještě hlouběji? Aby lékaři i ošetřovatelé, dokonce i běžní lidé se základním výcvikem od Červeného kříže zapomněli na základy první pomoci? Že je třeba udržovat vodní zdroje čisté, že semena potřebují ke klíčení čas, že… Zkrátka jak chcete docílit kolektivní lobotomie, aby fungovaly vaše vymyšlené historky o “dávných čase, kdy lidé létali”, zatímco v současnosti příběhu věří na víly a babku kořenářku považují za čarodějnici?

To byl jen jeden z mnoha případů, kdy autor nedomýšlí historické pozadí svého příběhu. Obvyklé “to se stalo před mnoha a mnoha lety” může fungovat, pokud jste jako autoři schopni plánovat ve staletích a tisíciletích, ovšem ruku na srdce: skutečně byste si nechali vykouřit z hlavy všechno potřebné a důležité pro přežití (a zlepšení života), jen proto, že právě nefunguje civilizace? Tohle je totiž jedno z hodně profláklých klišé: stará civilizace skončila v epickém válečném běsnění a na jejích troskách přežívají zbytky zubožených lidí, zahrnutých strachy a pověrčivostí, zato bez schopnosti se učit.

Pokud vám to připomíná nejeden ze Sikarových článků (namátkou třeba tento), nedivte se. Všechno souvisí se vším. Hrabejte se v historii a vyskočí na vás pěkných pár strašáků nejen takového rázu. Rozhodněte se pro manipulaci s lidským genomem (třeba v rámci zápletky, obsahující mutace, šíleného vědce a… doplňte to klišé sami) a první trochu sečtělý a ve věci se orientující člověk vás praští učebnicí biologie nebo chemie, protože jste něco přehlédli, nedomysleli, ignorovali. Cestování vesmírem? Skvělý nápad, vždyť to je návrat ke kořenům fantastiky! Počkat, jak vlastně chcete cestovat? Aha, tak to máme…

Děsivé, že? Najednou si uvědomíte, že sice chcete psát, máte nápad a svět a vůbec, ale kvůli podobným detailům a otázkám stojíte na místě, případně dokonce couváte. Jak vůbec můžete psát, když nejprve musíte prostudovat tohle a támhleto a ještě tady cosi…?

V prvé řadě – a to se mi nejednou vyplatilo – čtěte. Já vím, pobídka pro mnohé z vás zbytečná a otravná, ale zamyslete se pozorněji nad skladbou své knihovny. Pouze oblíbená beletrie ze současnosti? Nebo i historické kousky z žánru i mimo něj? Kdykoliv poslední měsíce dostanu na stůl povídku (a není to jen problém Dračího řádu), v drtivé většině případů moje první reakce zní: tohle jsem už četla. Ne kvůli zvýšené nahodilosti opakování nápadů, ale prostě a jednoduše proto, že autoři neměli dost načteno z žánru. Nenapadlo je, že tuhle zápletku a otázku už někdo před nimi řešil – a kolikrát dokonce s mnohem větším úspěchem. Skočili po prvním drsně vypadajícím nápadu a hlava nehlava šli po něm, ovšem ke své smůle místo prvotřídního úlovku složili… hraboše.

Víte, kolik existuje verzí pohádky o Červené karkulce? Moderní literatura si s touto postavou pohrává víc než zběsile – pamatuji si, že zhruba před deseti lety jsme v rámci literárního semináře napočítali a dohledali k sedmdesáti textům napsaným na bázi této pohádky (v češtině a slovenštině). A víte, jak je tenhle příběh starý? Co takhle přes tisíc let? (Zajímavý článek o vývoji pohádky můžete najít třeba na Oslovi.)

Už se vám vrátily panenky zpět na místo? Tenhle příklad dávného a dávného příběhu, který se předává z generace na generaci (a upravuje se dle civilizačních a sociálních či etnických nároků) je zkrátka báječnou ilustrací, jak se občas příběhy chovají – a proč je tak důležité znát základy. Historii, chcete-li, třebaže se jedná “jen” o historii žánru. Čím víc máte načtených textů, tím rychleji si uvědomíte, k jak předvídatelnému konci právě směřuje váš příběh, případně co máte dělat, abyste ho posunuli jinam.

Tohle už není jen o vymýšlení historického pozadí vašeho příběhu, o historkách z minulosti vašich postav. Navzdory fiktivnímu základu celého textu jde o skutečnou historii – a ani se nemusíte zabývat alternativními světy či vývojem společnosti. Myslíte si, že máte vymyšlenou super skvělou a neokoukanou zápletku? Skutečně? (Ne, nechci být ekyelkovsky ošklivá, ale tomu úculu se prostě nemohu ubránit.) Sáhněte do knihovny, případně se trochu zamyslete… Je to tam, že? Jinými slovy, ale nic nového pod sluncem.

Takže, co s tím? Přestat psát? Zoufale hledat něco zcela nového? Zestárnout během tohohle marného snažení?

A co takhle si prostě vzít z historie, co vás zajímá, a přepsat to podle sebe? Slyšeli jste báječnou vtipnou historku a z nějakého důvodu se vám líbí? Proč ji nezapracovat jako humorný prvek do příběhu? Fascinuje vás stará legenda? Co takhle jí dát moderní pojetí? Nebo dokonce post-moderní? A jak by to dopadlo, kdyby záporák z téhle pohádky potkal támhletoho pána z reálné historie?

Především však má studium a pročítání “historie” (četba beletrie i klasické studium, jak je komu bližší) jednu výhodu. Když totiž na váš text narazí čtenář sečtělý, možná neřekne hned po první stránce, jak celý příběh s největší pravděpodobností skončí. A to se také počítá.

čas
Ekyelka
klišé
literatura
psaní
realita
teorie
26.8.2015
Email
3 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Problém slepého ucha

27.8.2014
-
Publikováno Ekyelka

Občas se to stane každému. V zápalu boje tříská do klávesnice, hlavu plnou epických scén, krvavých bitev nebo …

Číst více
27.8.2014
Publikováno Ekyelka
Autorské nešvary, Postavy jsou taky lidi

Postavy jsou taky lidi – Když láska překračuje meze

6.6.2014
-
Publikováno Cirrat

Sikar má svá Úsměvná klišé, Ekyelka rozebírá psací bestiář v další sérii, no a na mě zase zbylo …

Číst více
6.6.2014
Publikováno Cirrat
Úsměvná klišé

Úsměvná klišé 6: Miluji tě, protože to autor řekl

2.9.2013
-
Publikováno sikar

Vztahy, láska, emoce obecně. To jsou věci, jimiž jsme v běžném životě obklopeni, a protože literatura by měla …

Číst více
2.9.2013
Publikováno sikar
← DALŠÍ ČLÁNEK
Host: Meridion: Cestovatelky do jiných světů – hledání nového mýtu?
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Trocha psychologie pro autory - o noze ve dveřích

3 Komentářů

O historii a historkách II..
  1. Arenga
    27.8.2015 @ 11:21
    -
    Odpovědět

    co se týče prvního podtématu, tedy potřebě mít nastudováno, o čem člověk píše, s tím se nedá než souhlasit – i když člověk nějak koncipuje svůj vlastní svět, musí tam fungovat určité zákonitosti (respektive nemusí, ale autor musí vědět a nejlépe alespoň naznačit, proč nefungují)
    a pokud se někdo pouští do reálné historie, i když to třeba chce zpracovat trochu alternativně, tak to platí nikoli dvojnásobně, ale nejmíň čtyřnásobně (ne, wikipedie opravdu nestačí) – bohužel, právě u historie a dějepisu, jak jsme se o tom bavili i nedávno na Taverně, někteří lidé (a bohužel jich není zanedbatelně) podléhají mylnému dojmu, že si stačí prolistovat Toulky českou minulostí nebo přečíst nějaký popularizační článek v časopise a rozumějí všemu
    já osobně jsem třeba historické romány zejména ze středověkého prostředí v době tak do mých dvaceti četla nesmírně ráda, pak moje obliba této literatury klesala přímo úměrně s tím, jak postupovalo moje studium středověkých dějin, až došlo k tomu, že jsem vůči této literatuře hodně, ale opravdu hodně rezervovaná a když už si něco vybírám ke čtení, dělám to se skepsí a hodně opatrně, zpravidla k tomu ale nenajdu odvahu (respektive si říkám, proč se trápit) a když už, tak sáhnu po něčem dějově mladším, do čeho zase tolik nevidím
    tím neříkám, že nejsou dobré historické romány, jsou, ale není jich zase tak moc, jak by se mohlo zdát (pokud bych měla jmenovat příklad, tak třeba Jméno růže, z českého prostředí pak Příběh Kukaty od Josefa Žemličky – oba pánové samozřejmě velice dobře vědí, o čem píší)
    co se týče druhého podtématu, tedy historie žánru, tak myslím, že je to poměrně těžké – jednak člověk nikdy neobsáhne všechno, co kdy bylo napsáno a navíc: všechno už tu podle mne v nějaké podobě bylo a přijít s opravdu originálně-originálním nápadem je hoooodně těžké. Na druhou stranu, kdyby se člověk měl trápit tím, jestli tohle nebo něco podobného náhodou už někdo někdy nenapsal, nenapsal by sám vůbec nic.

  2. Lokken
    29.8.2015 @ 11:59
    -
    Odpovědět

    Problém je v tom, že materiálu na studium je strašný hafec a to je pak těžké, vybrat si, čím se autor bude zaobírat a čím ne. Každý určitě nemá čas na čtení toho všeho a taky, rychlost čtení každého z nás hraje v tomhle taky velkou roli. Já osobně čtu hodně pomalu a tak mám rozhodně víc napsaného textu než přečteného. Kdybych chtěl totiž studovat všechno, co bych měl k příběhu nastudovat (a že bych vážně chtěl), tak by mi to trvalo dýl než bych byl schopen snýst.
    Bohužel a to se pak zase projeví na kvalitě toho, či onoho textu. Takže… začarovaný kruh…

  3. Tlusťjoch
    30.8.2015 @ 10:23
    -
    Odpovědět

    Jednou v Americe natočili Jánošíka s hepyjedem.

Leave a Reply to Arenga Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
O historii a historkách II. | Triumvirát