• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Listopad 2015
Po Út St Čt Pá So Ne
« Zář   Pro »
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Autorské nešvary

Fantasticky nefantastické světy

2.11.2015
-
Publikováno sikar

Čím začínáte jako prvním? Vymyslíte příběh nebo svět, ve kterém se bude odehrávat? A potom? Přizpůsobuje se svět potřebám příběhu nebo příběh potřebám světa? A je nutné, aby, když píšete fantastiku, byl svět také fantastický?

Kdo mě znáte, tak víte, že ve své tvorbě nejsem zrovna přítelem zcela smyšlených světů. Většinu příběhů raději zasazuji do naší reality, ať již v pro nás fantastické budoucnosti, na první pohled běžné současnosti nebo v lehce alternativní realitě vycházející z té naší. Co je hlavní, vždy se počítá s tím, že existuje/existovala nějaká Země, na které žijí/žili docela obyčejní lidé, dřív tu byli mamuti, před nimi dinosauři a tak vesele dále. Skutečně, až na jistou sérii povídek před pár lety se ode mě nedočkáte světů jménem Zegrapupek, kde obloha je zelená, obyvatelstvo jsou převážně jegleni a <doplňte libovolné množství všech možných reálií, které sám nyní nevymyslím>.

Takové světy a jejich autory pochopitelně neodsuzuji. Sice jsem teď udělal pomyslnou čáru mezi alternativní realitu a totální fikci, ale problémy jsou nakonec všude stejné. Protože ať už píšete o Zemi nebo Zegrapupku, tak mám otázku – jsou fantastické prvky vždy nutné?

Teď hned mě z hlavy napadají tři problémy, s nimiž se autoři fantasticky občas potýkají.

Problém první – fantastický prvek světa nedojde využití

Některé světy mají ten problém, že autoři se z nich za každou cenu snaží udělat fantastiku tím, že do nich zapojí nějaký fantaskní prvek. Dejme tomu se v této realitě po obloze prohání draci.

To zní dobře, že ano? Problém nastává, když ti draci jen sem tam proletí oblohou a nikdy nic neudělají, krom toho, že vypadají fantasticky. Do příběhu nijak nezasáhnou a pouze je nám jednou za pár stránek naservírována jejich přítomnost.

Sice je logické, že každý příběh se musí odehrávat v nějakých kulisách, ale tohle působí dojmem profesionálních kulis pro velkofilm, na které někdo narychlo přilepil pár obrázků draků vytištěných na domácí tiskárně, které dochází modrá barva. Působí nepatřičně a nemají tam co dělat.

Pokud chcete psát fantastiku, nestačí mimochodem zmínit, že v tomto světě žijí draci, a jinak se zabývat příběhem Franty a Julči, kterak jeli do Prahy pro nový batoh a karimatku. Když už tam ti draci poletují a sem tam je zmíníte, tak ať taky k něčemu jsou.

Problém druhý – fantastický svět bez fantastického příběhu

Na první pohled by mohlo působit, že rozebírám dokola ten samý problém, ale ony se trochu liší. Tentokrát nejde o to, že se nás snaží autor přesvědčit, že jeho svět je fantastický, protože nad Prahou krouží draci. Tentokrát mluvíme o zcela vymyšleném světě, který je od prvního pohledu skutečně promyšlený. Autor nad ním zjevně strávil poměrně dost času, nejspíš si k němu i nakreslil mapu, ví, v jaké zemi se mluví jakým jazykem, a tak dále a podobně a všelijak.

Po přečtení povídky vás však trkne jedna věc. Co na téhle povídce byla fantastika?

Vážení, pokud máte tendence psát povídky ze svého světa, tvořící více či méně sérii, pamatujte, že když tyhle povídky rozházíte všude možně, ne každému čtenáři bude jasné, že to je série. Pokud se mu tedy dostane do ruky povídka, o níž je mu řečeno, že to je fantastika, ale po jejím přečtení má pocit, že kromě jemu neznámých zeměpisných pojmů to fantastika nebyla, máte trochu problém.

Když totiž vymyslíte příběh, zamyslete se nad jednou zásadní otázkou. Mohl by se tento příběh, bez větších změn, odehrávat stejně dobře v Zegrapupku jako v Dejvicích?

Pokud totiž ano, pokuste se stejně jako u problému předchozího, z toho udělat trochu víc fantastiku. Jestliže příběh, který jste zasadili do vlastního světa, by se mohl bez problémů odehrávat ve světě našem, snažte se, aby nebyl čtenáři předložen samostatně. Pokud v knize vašich povídek se bude nacházet mezi dvěma ryze fantastickými texty z vašeho světa, máte vyhráno. Jestliže jej dostane čtenář samostatně bez kontextu, připravte se na dotaz, co na tomhle byla fantastika.

Problém třetí – nepřelepujte jedny kulisy jinými kulisami

Tento problém je spojením obou problémů předchozích. Co by se stalo s příběhem, kdybychom ho jen zasadili do jiných kulis?

Na jednu stranu, pokud většinu příběhů očešeme na úplný základ, mohou se odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Pokud jste schopni vzít příběh odehrávající se v Dejvicích a předělat ho, aby fungoval i v Zegrapupku, aniž by to kulhalo z důvodů výše, jste dobří. Problém nastane, když kulisy narychlo přelepíte, abyste se dejme tomu vešli do určitého zadání. Když máte povídku o soupeření dvou mafiánských rodin a najednou se dozvíte, že někde chtějí povídku odehrávající se v postapokalyptickém světě, opravdu nestačí jen tapety se současnou Sicílií přelepit plakáty Šíleného Maxe a screenshoty z Falloutu, které na začátku čtenáři ukážete, načež vesele vložíte bez větších změn text původní povídky.

Příběh by se měl odehrávat v kulisách, ale kulisy samy o sobě příběh neurčují. Je problém, když po přečtení nemáte pouze pocit, že by se tento příběh MOHL odehrávat v úplně jiném prostředí, ale také ten, že by se v nich MĚL odehrávat. Když volovi dáte masku koně, je to pořád vůl. Neřehtá, neběhá dostihy, ale bučí a táhne těžké náklady.

Nejhorší na tom všem je, že pozorný čtenář to pozná.

Shrnutí?
1) Fantastické světy by měly být fantastické doopravdy, ne proto, že to autor řekl. To, že si vymyslíte fantastický prvek, ale u pouhého nadnesení nápadu skončíte, váš svět nedělá fantastickým.
2) Pokud váš příběh nevyžaduje fantastický svět a neobsahuje fantastické prvky, ale stačila by obyčejná realita, zkuste jej napsat tak. Naše realita není totiž nudná a neodrazuje čtenáře, věřte tomu.
3) Tím, že změníte krajinu, nezměníte příběh. Když vaše povídka fungovala jako klasická fantasy, nestačí pár popisů vzducholodí, aby z ní byl automaticky steampunk. Takový text zaslouží kompletní přepsání. Nejde jen o vnější popisy, ale i psychologii postav a příběh.

Článek byl z větší části rozepsán před výpadkem, takže si domyslete nějaký trochu delší závěr, který jsem mezitím zapomenul.

Sikar

fantasy
literatura
Sikar
stereotypy při psaní
teorie
tvůrčí psaní
2.11.2015
Email
9 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Autorské nešvary

Jméno: důležitý detail

21.6.2013
-
Publikováno Ekyelka

Dnes bych se chtěla věnovat napohled samozřejmému aspektu tvorby: jménům a názvům. Pokud však předem jásáte, že vám …

Číst více
21.6.2013
Publikováno Ekyelka
Ach, postavo

Ach, postavo 13: Geroj Tragédyč

19.11.2014
-
Publikováno Ekyelka

Nejde je minout, přehlédnout a už vůbec ne přeslechnout. Hrdinové bez bázně a hany, ty poslední spravedlivé a …

Číst více
19.11.2014
Publikováno Ekyelka
Ach, postavo

Netýrejte své postavy předem

25.8.2017
-
Publikováno Ekyelka

aneb i milující rodinné prostředí občas vypustí do světa sériového vraha a naopak.

Číst více
25.8.2017
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Co se dělo během výpadku?
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Zimní spánek 2015-2016

9 Komentářů

Fantasticky nefantastické světy.
  1. Fionor
    2.11.2015 @ 20:37
    -
    Odpovědět

    Když už musím vymýšlet fantastický svět, pak takový, aby posloužil příběhu, který mám v plánu napsat (nebo odehrát v RPG). Detaily, které ho udělají uvěřitelnějším, se dají přidat, ale jádro, okolo, kterého se otáčí, musí být příběh.
    V tom je fantastika (a fikce obecně) skvělá. Pomáhá stavět člověka do situací, ve kterých by jinak nebyl (nebo napodobovat situace, které by jinak byly zatížené spoustou historických konotací – třeba Asimov v Já, Robot pracoval s xenofobií a segregací).
    Když už musím naplnit nějaké zadání podle světa, kterým příliš hýbat nemůžu, je naopak žádoucí najít nějaký problém, která by člověk v našem světě řešit nemohl (nebo by bylo nepravděpodobné, aby ho řešil).
    Fantastický prvek nemusí být součástí řešení, je-li součástí problému – dokonce myslím, že to tak je lepší.

  2. Tlusťjoch
    3.11.2015 @ 9:28
    -
    Odpovědět

    V každé fantastice má být dračí vejce.
    Nikdy nevíš, kdy a co se z něho vyklube.
    Je to stejné jako v poesii – v každé básni má být holub nebo kravata.
    Nemusí to být viditelné, může to být jen tušeno.

  3. Šaman
    5.11.2015 @ 1:01
    -
    Odpovědět

    Připadá mi normální, že první je příběh, třeba jen krátký, a současně s ním vzniká svět. A pokud se do toho světa v příbězích vracím, tak občas stojí za to si sednout a popřemýšlet jen o tom světě. Ale začínat rovnou světem, to mi jde proti přirozenosti.

    Osobní zkušenosti mám jen z dračákovských her, ale myslím, že autoři, které znám, to měli stejně.

    Hobit vlastně definoval celý žánr a některá jeho klišé (i když tenkrát to ještě bylo originální), komplexní svět pak začal vznikat později.

    Stejně tak Zaklínač, původně jen povídka z nějakého středověkého města s trochou zvláštní magie a později se z toho stal plnohodnotný svět. Ten se ale měnil podle potřeb dalších příběhů, ale zároveň nové příběhy ctí už dříve definovaná pravidla.

    U nás je to stejné, svět se definuje pomocí odehraných příběhů, ale ty zároveň vycházejí z toho, co už o světě víme. A až po deseti letech jsem měl potřebu nakreslit (vlastně poskládat) komplexní mapu celého světa, dříve to bylo zbytečné.

  4. ioannina
    6.11.2015 @ 15:09
    -
    Odpovědět

    Zatím nejlepší výsledky mám, když vytvořím svět jenom kousínek posunutý od toho našeho, vymyslím pravidla, která platí pro to posunutí (třeba cechovní zákony), dobře si rozmyslím, jaká je která postava – a pak se už většinou objeví příběh, protože postava určitého druhu v situaci určitého druhu prostě musí prožívat zrovna tohle.
    S fantastickými kousky se snažím pracovat způsobem “pokud se ho už namáhám uvést a vysvětlit, jak funguje, tak mi taky musí odehrát svůj part v ději”. Pokud to ovšem není přirozená součást daného prostředí – třeba v alchymistické dílně určitě najdete síru a tyglíky a zápisy fakt divnými značkami. Ale to vlastně není fantastické, to je historické…
    … a to mě právě na té historické fantasy baví. ˇˇZe je doložitelná realita barevnější, než co bych si mohla vycucat z palce.

    Jo, blahopřeju k resuscitaci stránek!

  5. Tanira
    13.11.2015 @ 10:33
    -
    Odpovědět

    Prima článek, který je dobré si přečíst :). Jak pravil Šaman, začíná to obvykle příběhem, z něhož se může vyklubat nakonec celý svět. Ale psát prvoplánově fantasy s násilně nacpanými prvky, které jsou jen na efekt, je fušeřina. Ovšem pak se stane, že píšete fantasy, a ke konci příběhu zjistíte, že tam vlastně nemáte jediný fantasy prvek 🙂 – z vlastní zkušenosti. Pokud je takový příběh na dvacet stran, dá se to napravit, když měl stran sto, bylo to horší. Ale ano, chce to hlavně psát účelně, neplýtvat ani jedním, ani druhým.. Prostě hlavně u toho myslet.

    • Arenga
      13.11.2015 @ 14:05
      -
      Odpovědět

      ovšem pak se taky člověk může zamyslet nad tím, co jsou to vlastně ty fantasy prvky a co se za ně dá ještě pokládat a co ještě ne – osobně si myslím, že to nemusí být hned draci, skřítci, inteligentní žížaly nebo jiná “havěť”, případně ani magie a podobné obory
      co třeba takové věštění z kávové sedliny anebo z letu ptáků? Je to už fantasy nebo ještě ne? 🙂 anebo různé pověry (které se třeba naplňují jako pravdivé), paranormální jevy, mimosmyslové vnímání apod. Dá se to považovat za fantasy prvky?

      • Tanira
        14.11.2015 @ 16:13
        -
        Odpovědět

        To myslím záleží právě na tom příběhu :), co je a co není fantasy. Pověry a staré zvyklosti obvykle za něco takového nepovažuji, ale záleží to hodně na tom kontextu.. a osobním vnímání.

        • Arenga
          16.11.2015 @ 21:39
          -
          Odpovědět

          myslela jsem pověry, které se do slova a písmene naplňují 🙂

  6. silmariell
    10.6.2019 @ 15:38
    -
    Odpovědět

    Jsem zde tak trochu pozdě, ale na vaše stránky jsem narazil teprve nedávno, a musím říct, že se mi velice líbí. Děláte skvělou práci, jen tak dál.
    K Sikarovu článku si dovolím podotknout jednu věc. Kde tedy existuje ta pomyslná hranice mezi fantastikou a alternativní realitou? Když si vezmeme za příklad Harryho Pottera, tak ten se v našem světě odehrává, a přesto je to stále fantastika, stejně jako ta alternativní realita. Jestliže se nic nemusí odehrávat ve fantastickém světě, proč tedy třeba Tolkien nezasadil svoji Středozem do Evropy? Gondor a země na západ by mohly být západní kapitalistický svět, zatímco Mordor by představoval Sovětský svaz se skřety, jako na západě utlačovanou dělnickou třídou, které východ dává práci (ano mluvím o té recenzi z, tuším, Rudého práva)…
    Problém nastává, když se začneme zamýšlet nad reáliemi tohoto světa. Byla magie na naší alternativní Zemi odpradávna? V tom případě se to ale projeví na historii, nehledě na fungování společnosti, a spoustė jiných faktorů. Objevila se magie teprve nedávno? Jak to tedy ovlivnilo chod dějin, atd. Například konjunkce sfér v Zaklínačově světě, která s sebou právě – mimo jiné – přinesla i magii.
    Žijeme v post-Martinovském a post-Eriksonovském světě, a proto se musíme zamýšlet nad každou reálií, a jakou změnu v tom daném světě způsobí – ať už fiktivním, nebo alternativní realitě. Velice doporučuji přečíst si definice tzv. “hard” a “soft” magických systémů od B. Sandersona.
    Abych však příliš neodbíhal od tématu, tak pokud mám svět, ve kterém se magie vyskytuje od počátků, a má jistá pravidla, odvíjí se od ní nejen vývoj společnosti, technologie, a historie, pak něco takového do alternativní reality našeho světa prostě nepatří, protože ve výsledku by nám vznikla realita, která s tou naší má společné už jen rozestavení kontinentů. Například v Malazu – je bytost, která se naprosto normálně prochází mezi smrtelníky, a je jí něco kolem 130 tisíc let, a bohové bez servítek zasahují do osudů smrtelníků. Je to zvláštní z pohledu našeho světa? Ano. Dává to smysl v kontextu toho světa? Ano.
    Abych jen tak nerýpal, tak naprosto souhlasím s výše zmíněným, že pokud už v příběhu existují magické reálie, tak by se jimi autor měl řídit. Tím myslím, že volnost při tvorbě světa má neomezenou, avšak jakmile nastaví pravidla, nesmí se od nich za žádnou cenu odchýlit.
    Chápu však, že rozebrání toho, co jsem právě popsal, nepatří do povídky o krátkém rozsahu které vám přicházejí do soutěží, ale do megalomanské ságy, typu Malazská kniha padlých.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Fantasticky nefantastické světy | Triumvirát