Čím začínáte jako prvním? Vymyslíte příběh nebo svět, ve kterém se bude odehrávat? A potom? Přizpůsobuje se svět potřebám příběhu nebo příběh potřebám světa? A je nutné, aby, když píšete fantastiku, byl svět také fantastický?

Kdo mě znáte, tak víte, že ve své tvorbě nejsem zrovna přítelem zcela smyšlených světů. Většinu příběhů raději zasazuji do naší reality, ať již v pro nás fantastické budoucnosti, na první pohled běžné současnosti nebo v lehce alternativní realitě vycházející z té naší. Co je hlavní, vždy se počítá s tím, že existuje/existovala nějaká Země, na které žijí/žili docela obyčejní lidé, dřív tu byli mamuti, před nimi dinosauři a tak vesele dále. Skutečně, až na jistou sérii povídek před pár lety se ode mě nedočkáte světů jménem Zegrapupek, kde obloha je zelená, obyvatelstvo jsou převážně jegleni a <doplňte libovolné množství všech možných reálií, které sám nyní nevymyslím>.

Takové světy a jejich autory pochopitelně neodsuzuji. Sice jsem teď udělal pomyslnou čáru mezi alternativní realitu a totální fikci, ale problémy jsou nakonec všude stejné. Protože ať už píšete o Zemi nebo Zegrapupku, tak mám otázku – jsou fantastické prvky vždy nutné?

Teď hned mě z hlavy napadají tři problémy, s nimiž se autoři fantasticky občas potýkají.

Problém první – fantastický prvek světa nedojde využití

Některé světy mají ten problém, že autoři se z nich za každou cenu snaží udělat fantastiku tím, že do nich zapojí nějaký fantaskní prvek. Dejme tomu se v této realitě po obloze prohání draci.

To zní dobře, že ano? Problém nastává, když ti draci jen sem tam proletí oblohou a nikdy nic neudělají, krom toho, že vypadají fantasticky. Do příběhu nijak nezasáhnou a pouze je nám jednou za pár stránek naservírována jejich přítomnost.

Sice je logické, že každý příběh se musí odehrávat v nějakých kulisách, ale tohle působí dojmem profesionálních kulis pro velkofilm, na které někdo narychlo přilepil pár obrázků draků vytištěných na domácí tiskárně, které dochází modrá barva. Působí nepatřičně a nemají tam co dělat.

Pokud chcete psát fantastiku, nestačí mimochodem zmínit, že v tomto světě žijí draci, a jinak se zabývat příběhem Franty a Julči, kterak jeli do Prahy pro nový batoh a karimatku. Když už tam ti draci poletují a sem tam je zmíníte, tak ať taky k něčemu jsou.

Problém druhý – fantastický svět bez fantastického příběhu

Na první pohled by mohlo působit, že rozebírám dokola ten samý problém, ale ony se trochu liší. Tentokrát nejde o to, že se nás snaží autor přesvědčit, že jeho svět je fantastický, protože nad Prahou krouží draci. Tentokrát mluvíme o zcela vymyšleném světě, který je od prvního pohledu skutečně promyšlený. Autor nad ním zjevně strávil poměrně dost času, nejspíš si k němu i nakreslil mapu, ví, v jaké zemi se mluví jakým jazykem, a tak dále a podobně a všelijak.

Po přečtení povídky vás však trkne jedna věc. Co na téhle povídce byla fantastika?

Vážení, pokud máte tendence psát povídky ze svého světa, tvořící více či méně sérii, pamatujte, že když tyhle povídky rozházíte všude možně, ne každému čtenáři bude jasné, že to je série. Pokud se mu tedy dostane do ruky povídka, o níž je mu řečeno, že to je fantastika, ale po jejím přečtení má pocit, že kromě jemu neznámých zeměpisných pojmů to fantastika nebyla, máte trochu problém.

Když totiž vymyslíte příběh, zamyslete se nad jednou zásadní otázkou. Mohl by se tento příběh, bez větších změn, odehrávat stejně dobře v Zegrapupku jako v Dejvicích?

Pokud totiž ano, pokuste se stejně jako u problému předchozího, z toho udělat trochu víc fantastiku. Jestliže příběh, který jste zasadili do vlastního světa, by se mohl bez problémů odehrávat ve světě našem, snažte se, aby nebyl čtenáři předložen samostatně. Pokud v knize vašich povídek se bude nacházet mezi dvěma ryze fantastickými texty z vašeho světa, máte vyhráno. Jestliže jej dostane čtenář samostatně bez kontextu, připravte se na dotaz, co na tomhle byla fantastika.

Problém třetí – nepřelepujte jedny kulisy jinými kulisami

Tento problém je spojením obou problémů předchozích. Co by se stalo s příběhem, kdybychom ho jen zasadili do jiných kulis?

Na jednu stranu, pokud většinu příběhů očešeme na úplný základ, mohou se odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Pokud jste schopni vzít příběh odehrávající se v Dejvicích a předělat ho, aby fungoval i v Zegrapupku, aniž by to kulhalo z důvodů výše, jste dobří. Problém nastane, když kulisy narychlo přelepíte, abyste se dejme tomu vešli do určitého zadání. Když máte povídku o soupeření dvou mafiánských rodin a najednou se dozvíte, že někde chtějí povídku odehrávající se v postapokalyptickém světě, opravdu nestačí jen tapety se současnou Sicílií přelepit plakáty Šíleného Maxe a screenshoty z Falloutu, které na začátku čtenáři ukážete, načež vesele vložíte bez větších změn text původní povídky.

Příběh by se měl odehrávat v kulisách, ale kulisy samy o sobě příběh neurčují. Je problém, když po přečtení nemáte pouze pocit, že by se tento příběh MOHL odehrávat v úplně jiném prostředí, ale také ten, že by se v nich MĚL odehrávat. Když volovi dáte masku koně, je to pořád vůl. Neřehtá, neběhá dostihy, ale bučí a táhne těžké náklady.

Nejhorší na tom všem je, že pozorný čtenář to pozná.

Shrnutí?
1) Fantastické světy by měly být fantastické doopravdy, ne proto, že to autor řekl. To, že si vymyslíte fantastický prvek, ale u pouhého nadnesení nápadu skončíte, váš svět nedělá fantastickým.
2) Pokud váš příběh nevyžaduje fantastický svět a neobsahuje fantastické prvky, ale stačila by obyčejná realita, zkuste jej napsat tak. Naše realita není totiž nudná a neodrazuje čtenáře, věřte tomu.
3) Tím, že změníte krajinu, nezměníte příběh. Když vaše povídka fungovala jako klasická fantasy, nestačí pár popisů vzducholodí, aby z ní byl automaticky steampunk. Takový text zaslouží kompletní přepsání. Nejde jen o vnější popisy, ale i psychologii postav a příběh.

Článek byl z větší části rozepsán před výpadkem, takže si domyslete nějaký trochu delší závěr, který jsem mezitím zapomenul.

Sikar