Zatímco minule jsem se zamýšlela nad možnostmi, které nám nabízejí obskurní témata, dnes bych ráda věnovala pár slov tomu, co kolikrát za daným tématem stojí. Neméně podivné a zdánlivě nahodilé, zbytečné střípky informací. Pro někoho jako já hotový zlatý důl, když víte, jak vše využít.

Spathiphyllum, česky zvaný lopatkovec nebo toulcovka pro charakteristický tvar svých květů, produkuje o 10% více kyslíku než jiné pokojové rostliny. Má ráda polostín a stabilní teplo, vyhovuje jí vysoká vzdušná vlhkost, hnojit potřebuje jednou za čtrnáct dní, naopak nedostatečná výživa způsobuje, že rostlina nekvete.

Co mám dělat s takovou zbytečnou informací já, autor, říkáte si? Tedy kromě možnosti, že máte danou květinu na knihovně a marně si říkáte, proč vypadá jako sežvýkaný trs trávy? Inu, pokud jste autor SF a kupříkladu čelíte choutkám napsat o trosečníkovi na vesmírné lodi, která funguje jen napůl, s trochou fantazie můžete z obyčejné toulcovky udělat klíčový prvek funkční vzduchotechniky – stačí k této napohled zbytečné informaci přidat pár dalších, týkajících se hydroponie a genetiky, nahlédnout do budoucnosti (což autoři SF běžně dělají od samého počátku žánru) a hotovo.

Jak však rozpoznat, která zbytečná informace poslouží jako vodítko pro rozvinutí detailů či rovnou klíčových míst příběhu? Málokdo je schopen využívat svůj mozek po vzoru velkých myslitelů (a mírných paranoiků) tak, aby si skutečně pamatoval každou zachycenou informaci. Ve výsledku se buď můžete soustředit na rozvoj své osobnosti a vytvořit si myšlenkový palác (což vůbec není špatný nápad, nicméně jsou za tím roky tréninku), nebo trochu hazardovat a soustředit se pouze na ty zajímavé zbytečnosti.

Jistě, to není odpovědí na předešlou otázku. Jenže stejně jako jsme každý jiná osobnost, jsou i naše osobní preference jiné. Co upoutá mne – schopnost jedné rostliny vyniknout nad jiné – to druhého autora nechává zcela chladným. Zato ho například upoutá možnost, předestřená v článku o nových enzymech, vyvíjených za účelem likvidace biologicky nebezpečného odpadu. Případně slepé uličky ve vývoji počítačových programů, zavržené prototypy mechanických nástrojů, vozidel či zbraní, stačí si vybrat. Chce to zkrátka vědět, co vás baví a zajímá a na daný typ informací se soustředit, pro začátek.

Píšu pro začátek, protože věnovat pozornost pouze určitým oblastem lidského vědění a jiným se vyhýbat může být velmi krátkozraké. Vše souvisí se vším, jak prohlásila nejedna knižní/filmová/reálná osoba. Když mám na jehlicích první řadu pleteniny, výsledný vzor je teprve zamýšlenou ideou. Stejné to je s příběhem. Na jeho začátku, při sběru informací a vytváření základní osnovy, také máme jen základní povědomí, o čem chceme psát. Jak se ale seřadí jednotlivé události – které oko upleteme obrace, které nahodíme a které spustíme – se ukáže až během práce. Bez jejich znalosti (ať už se jedná o pletařské názvosloví či všechny ty nepodstatné informace, co napomáhají vytvářet uvěřitelnější svět, případně vedou dějovou linku po oslích můstcích nad propastmi) můžeme sice vytvořit cosi na způsob šály, ale vzor zůstane skryt.

Proto je dobré nezůstávat zaslepeným krtkem, ukrývajícím se před světem. Dokonce i v dnešní době občas narazím na začínajícího (a kolikrát ani ne tak věkově mladého) autora, který odmítá číst jiné příběhy, aby ty své náhodou nekontaminoval (což je asi nejbližší výraz té změti výmluv, která mi byla vždy poskytnuta). Stejné to je s obecněji zaměřenými informacemi. Zatímco při letmém pohledu se vám může zdát, že například ponětí o existenci nějaké květomluvy vám bude při vytváření fantasy světa naprosto zbytečné, při bližším zkoumání se před vámi otevře cesta, jak svým zasvěcencům pohodlně předávat zprávy, aniž by si toho jejich nepřátelé všimli (Například. Máte dostatečně rozvinutou fantazii, abyste princip květomluvy pochopili i v přenesených smyslech a za využití jiných předmětů a mechanismů, než jsou kytice.)

Nejste si stále jisti, jak tyhle zbytečnosti prosívat? Jistě, takhle podané to vypadá jednoduše, jenže mne znáte a dobře tušíte, že je v tom nějaký háček. To bych totiž nebyla já, abych neprohlásila o něčem, jak snadné to je – a zapomněla na vývoj.

Inu, chce to sešit. Pořádně tlustý, případně rovnou virtuální, s neomezenými variacemi na své rozšiřování a vzájemné propojování informací. Ono trochu popelničářské nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit ve zkratce znamená zaznamenávat si vše, co vás upoutalo. Důvěřujte trochu svému podvědomí, protože právě fakt, že se vám daná informace z nějakého vám neznámého důvodu zahnízdila v hlavě, naznačuje, že by se mohla někdy později hodit.

Je známo, že mnoho profesionálních autorů provádí před samotným psaním průzkum. Ano, věnují se fikcím, ale jak vám to neustále opakujeme? Být jednou nohou v realitě je základ. Právě průzkum a využívání nashromážděných informací je onou botou na dané noze: co na tom, že během prosívání všech možných knih, studií, příběhů a zdrojů nasyslíte 90% informací, které se nakonec do příběhu nedostanou? Jednou vám projdou myslí a do vašeho podvědomí pronikne fakt, že něco podobného existuje. Při jiné příležitosti to vystrčí růžky, ani nevíte jak – a čím víc toho víte, tím snáze můžete fabulovat.

Proto se nestyďte dělat si poznámky. Nejen o těch důležitých věcech, ale i o zbytečnostech. Zařiďte si obskurník. Ze začátku nejspíš budete mít v poznámkách velký chaos, ale jak budete rozkrývat fungování svého podvědomí, vědomí a myšlení (což je věc, která se neustále vyvíjí), dokonce i vaše vyhledávací instinkty začnou pracovat pro vás. A upřímně? Nic nepobaví víc, než listování starými svazky obskurníku, protože všechny ty banality a nevyužité střípky vždycky mohou vést k novým nápadům, nečekaným zápletkám a zajímavým charakterovým rysům vašich postav.