• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Únor 2016
Po Út St Čt Pá So Ne
« Led   Bře »
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
29  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Hosté Triumvirátu

Host: Meridion: Pohled z druhé strany

24.2.2016
-
Publikováno Ekyelka

Našeho dnešního hosta už nemusím představovat, toto není první článek, který pro nás Meridion napsala. Aneb pokud máte cokoliv dalšího, čím byste chtěli doplnit naše články (případně klidně i oponovat), nebojte se nám napsat. Jsme vždy rádi, pokud vás šťoucháme tím správným směrem k přemýšlení a psaní.

Ekyelka

I psaní, které vychází z autorovy fantazie a o kterém vám bude tvrdit, že neobsahuje nic autobiografického, pramení z jeho zkušeností — když ne osobních, tak zprostředkovaných četbou, filmy atd.

Není náhodou, že v příbězích napsaných muži převažují mužští hrdinové a ženské autorky píší častěji o ženských hrdinkách. Proč? Protože se s nimi mohou lépe ztotožnit a věrohodněji popsat, jak se daná postava cítí. Ne každý spisovatel se ale dokáže vžít do postavy opačného pohlaví nebo s povahou diametrálně odlišnou od jeho vlastní. Pokud se mu to nepodaří, jsou jeho postavy ploché anebo jednají tak, že nad nimi čtenář tluče hlavou o stůl.

V jedné povídce s vhodně zvoleným komorním obsazením se autor dokáže tomuto úskalí vyhnout, avšak pokud nechce, aby všechno, co napíše, bylo na jedno brdo, měl by si své spektrum charakterů rozšířit. V románu je rozmanitost postav přímo nezbytností.

Pozorování lidí kolem sebe je užitečné, ale často nestačí. Vše, co vidíme a slyšíme, prochází filtrem naší mysli a ne každý má vysokou emoční inteligenci a intuici, aby poznal, co se odehrává za fasádou obličeje a vyřčenými slovy druhé strany. Neocenitelnou pomoc nám mohou poskytnout knihy. Díky nim jsme schopni prožít stovky lidských osudů a nahlédnout do stovek lidských duší. Nicméně bychom u beletrie neměli pouštět ze zřetele, že čteme pouze autorovu interpretaci a domněnky, jak by daná postava uvažovala a zachovala se. S autobiografiemi je třeba také zacházet opatrně, protože ledacos zamlčují nebo se snaží vrhnout na situaci lepší světlo.

Hnací silou většiny příběhů je konflikt dvou stran a napsat nepřítele hlavního hrdiny tak, aby se nejednalo o ZLO!TM ani nezabřednout do klišé o vyšinutém a/nebo po pomstě či moci bažícím ničemovi, je podle mě nejobtížnější ze všeho. Daleko častěji než výše uvedené pohnutky totiž může být protivníkovou motivací pouhé nepochopení, zkreslené představy nebo dobré úmysly kolidující s dobrými úmysly druhé strany. Nejde o to, kdo má pravdu, ale co kdo za pravdu považuje.

Protože se zajímám o historická témata, nadchly mě nedávno knihy „Křižácké výpravy očima arabských kronikářů“ a „Cesta od Čech“ (výtah pamětí dvou Angličanů, kteří v předbělohorské době navštívili střední Evropu). Nemám v úmyslu psát příběh ani o jednom z těch období, ale ze školy, knížek a filmů jsem znala vždy jen jeden úhel pohledu a obě tyhle knihy mi ukázaly odlišnou perspektivu, kterou mohu použít v úplně jiném kontextu ve svých příbězích.

Pro autory příběhů ze současnosti by třeba mohlo být užitečné porovnat pravicové a levicové noviny. Pokud je politická situace příliš citlivá pro nezaujatý přístup, doporučuji podívat se v knihovně do novin třeba deset let starých. Nad nimi by už vášně mohly stačit vychladnout.

Vedle starých kronik a novodobých novin určitě existuje spousta dalších zdrojů, které mě teď nenapadají, ale které určitě dokážete najít, když víte, co hledáte — co je tou vaší druhou stranou, pod jejíž povrch potřebujete proniknout.

Meridion

host
připomínky
Různé pohledy na psaní
stereotypy při psaní
tvůrčí psaní
24.2.2016
Email
14 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Hosté Triumvirátu

Host: Leonard Medek: Jojo, ta do křupava vypečená jména…

19.10.2018
-
Publikováno sikar

Sem obvykle píšeme nějakou předmluvu, ale tentokrát jsem se rozhodl se s vámi podělit o historku, která tento …

Číst více
19.10.2018
Publikováno sikar
Hosté Triumvirátu

Host: Arenga: Správný pravopis – dar shůry anebo dovednost vydřená v potu tváře?

13.4.2016
-
Publikováno Ekyelka

Arenga je náš známý, vážený i vítaný host. Dnes se podívala na věc, která čas od času potrápí …

Číst více
13.4.2016
Publikováno Ekyelka
Hosté Triumvirátu

Host: Arenga: Jak ve svých dílech (ne)ztvárnit skutečné osoby

9.12.2016
-
Publikováno Ekyelka

Je to tak, nestíháme na všech frontách, všichni tři. Jelikož však máme skvělé přátele (a protože já jsem …

Číst více
9.12.2016
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Jak psát elegantněji?
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
Fráze, rčení, ustálená slovní spojení - na co si dát pozor

14 Komentářů

Host: Meridion: Pohled z druhé strany.
  1. Sothis
    25.2.2016 @ 7:08
    -
    Odpovědět

    “Není náhodou, že v příbězích napsaných muži převažují mužští hrdinové a ženské autorky píší častěji o ženských hrdinkách.”
    Tuhle statistiku bereš prosím kde? Pokud tuším, tak ženy sice píšou o ženách víc než muži, ale pořád míň než o mužích. Tedy, muži píšou skoro jenom mužské hrdiny, zatímco ženy píšou většinou mužské hrdiny.

    • Meridion
      25.2.2016 @ 10:18
      -
      Odpovědět

      To není statistika, jen vlastní pozorování při čtení.
      Ty máš svůj názor nějak podložen?

      • Sothis
        25.2.2016 @ 14:13
        -
        Odpovědět

        Bohužel podobně – taky jenom vlastní zkušenost.
        A když jsem k tomu chtěla vyhrabat čísla, nepodařilo se mi přijít na kombinaci klíčových slov, která by na tuhle otázku vylovila kloudnou odpověď.

        Jediné, co jsem zatím našla, je tady:
        http://www.antipope.org/charlie/blog-static/2015/08/data-books-and-bias.html
        – výherci Huga z let 00 – 14, těžce nenáhodný vzorek. Autorek se týká celých šest datapointů, a chápu-li správně, statistika se zabývá jenom pohlavím hlavních protagonistů, ne skladbou vedlejších postav a křoví. Dvakrát psala autorka o hrdinovi; dvakrát o hrdince; jednou o smíšené skupině; jednou o postavách nerozlišeného pohlaví.

        Mimochodem, přikládám zajímavý střípek irelevantní informace (týká se totiž vnímání obecenstvem, a to filmu):
        In family films, the ratio of male to female characters is 3:1. (…) And even more baffling, women make up only 17 percent of characters in crowd scenes. [1]
        We just heard a fascinating and disturbing study, where they looked at the ratio of men and women in groups. And they found that if there’s 17 percent women, the men in the group think it’s 50-50. And if there’s 33 percent women, the men perceive that as there being more women in the room than men. [2]
        Vytaženo ze dvou článků o tom samém, jmenovitě
        [1] http://www.mckinsey.com/business-functions/organization/our-insights/addressing-unconscious-bias
        [2] http://www.npr.org/templates/transcript/transcript.php?storyId=197390707

    • Arenga
      25.2.2016 @ 13:51
      -
      Odpovědět

      tak ono málokde je to buď – anebo, tedy že v díle jsou jen mužští hrdinové nebo jen ženské hrdinky (ano, jsou samozřejmě výjimky)
      také podle mně záleží na tom, komu je výsledné dílo určeno – pokud se jedná o literaturu spíš pro ženy, dá se předpokládat, že zde bude nějaká ženská hlavní hrdinka (s kterou se bude moci čtenářka ztotožnit) – případně více hrdinek, a nějaký hlavní nebo skoro hlavní hrdina k tomu (zpravidla takový, u něhož se předpokládá, že vzbudí čtenářčiny sympatie 😉 – že se to někdy mine účinkem a čtenářka se diví, proč ještě hlavní hrdinka nedala tomu panákovi pár facek a neposlala ho někam, je jiná); pokud se jedná o dílo určené převážně pro muže, bude tam asi ženských hrdinek méně, případně budou hrát méně významné role (případně budou tvořit jen takový doplňek/ozdobu k hlavnímu mužskému hrdinovi) – nemyslím si, že by muži nechtěli číst o ženách, ale myslím si, že pokud je hlavním hrdinou muž, může se čtenář-muž do děje lépe vžít – živě si vybavuji, jak jsem onehdy vybírala nějakou knihu k narozeninám pro mého otce, měla jsem v ruce jednu detektivku a pak jsem ji odložila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinkou je nějaká komisařka – prostě jsem získala dojem, že tohle by ho nebavilo – samozřejmě nic z toho neplatí absolutně, samozřejmě je mnoho knih, které nemají jasné určení pro ženy/pro muže, samozřejmě jsou autoři, kteří mají jako hlavní hrdiny obě pohlaví a prostě to umí napsat
      ovšem co jsem si tak všimla, tak takové ty “typické” knihy “pro ženy” píšou skoro výhradně ženy – a čtou taky, jak překvapivé, skoro výhradně ženy 😉

  2. KattyV
    25.2.2016 @ 14:32
    -
    Odpovědět

    Ona taky existuje jistá předpojatost u mužů, kteří nedůvěřují ženským autorkám, protože rovnou předpokládají, že to bude “ženský román” a to oni nečtou. Ženy, podle mého pozorování (ne nemám to statisticky ověřeno, jen jak koukám dokola), čtou mužské autory bez předsudků. Ono jim taky nic jiného nezbývá, dneska to už sice neplatí, ale v minulosti muži autoři nad ženami výrazně převažovali.
    Ale tím jsem se dostali trochu mimo téma článku, i když ne docela. Možná inspirace pro muže – přečtěte si občas nějakou dobrou ženskou autorku, uvidíte, jak my ženské uvažujeme. I tenhle pohled z druhé strany je fajn.

  3. dva mraky
    25.2.2016 @ 19:10
    -
    Odpovědět

    Myslim, ze to tvrzeni – zeny pisi zeny a muzi pisi muze se vztahuje na hrdiny hlavni.
    Protoze tem se obvykle nahlizi do mysli a zazni jejich “vnitrni jazyk” a to je prave to tezsi.

    • Arenga
      25.2.2016 @ 22:34
      -
      Odpovědět

      jasně, taky jsem to tak pochopila

      mimochodem, tak mne napadá, ono je asi i dost praktické mít pohlavně smíšené betačtenáře – ne tedy hermafrodity, ale mít mezi betačtenáři zástupce obou pohlaví

      • dva mraky
        26.2.2016 @ 2:20
        -
        Odpovědět

        Matně si pamatuju, že v souvislosti s Líhní měl autor děkovačky nějaké kamarádce… ale nejsem si už po těch letech úplně jistý…

      • Meridion
        26.2.2016 @ 11:18
        -
        Odpovědět

        To rozhodně. Ani nevíš, Arengo, jak ti závidím. Mně to chybí.

        • Arenga
          26.2.2016 @ 13:16
          -
          Odpovědět

          a chceš, abych se ti zeptala?

    • Sothis
      26.2.2016 @ 19:02
      -
      Odpovědět

      Vědět, co se postavám děje v hlavě, je potřeba u všech, které jsou víc než součást kulis – a to včetně těch, co operují za scénou. Při psaní je to s nimi často naopak těžší, protože zatímco u point-of-view postavy to můžu do textu naservírovat rovnou, u těch ostatních je to potřeba zahrát skrz jejich jednání. (Asi každý autor v tomhle bodě zhusta trochu podvádí.)
      Schválně, zkus napsat povídku bez POV postavy, čistým pohledem zvenku, jako bys vzal kameru a točil dokument bez komentáře. Uvidíš, jestli je lehčí nebo těžší, když nikomu do mysli přímo nahlížet nemusíš – a nesmíš.
      Mimochodem POV postava nemusí být vždycky totéž, co hlavní hrdina. Pro jednoduchou ilustraci viz Doylovy detektivky: Kdo je hlavním hrdinou? A kdo je POV? (Nápověda: Je-li jedna z postav vypravěčem, jen obtížně může POV být někdo jiný.)

      • dva mraky
        26.2.2016 @ 22:19
        -
        Odpovědět

        Vedlejší postavy lze docela dobře napsat na základě odpozorovaných lidských typů a vyposlechnutých příběhů. Přidá se pár hnutí mysli, a hle – dojem někoho skutečného, koho ale neznáme do hloubky, je tady.
        Hlavní postavy se ale někdy píší, aby měly vyšší komplexitu, aby čtenář měl pocit opravdu důvěrné znalosti.
        Tady je potřeba iluzi zpracovat jakoby o patro hlouběji, vložit dotyčnému nebo dotyčné postřehy, a osobní detaily, o kterých se normálně nevypráví, ale přesto je určité skupiny(profesní, sociální, pohlaví) sdílí, takže insideři vědí.
        Vnější forma pak nestačí a není odkud brát.

  4. Alena Adamcová
    26.2.2016 @ 15:46
    -
    Odpovědět

    Je užitečné přizpůsobit také své soukromí a nevyhledávat kontakty pouze s lidmi, s nimiž jsme na stejné vlně (pozor nezaměnit za: na jedné lodi). Osobně se snažím nikoho neodsuzovat, naopak se pokouším dát prostor všem a pochopit veškeré pohnutky, i když je mi osobně jednání někoho “proti srsti” (nekamenujte mě, za to může předchozí článek… 😉 ). Pro někoho to může být nepopírám obtížné, ale shledávám to velmi užitečným nejen z hlediska tvorby, ale ve finále i v osobním životě. Třeba zjistíte, že nikdo není černobílý a bude se vám možná žít lépe…

  5. Tlusťjoch
    27.2.2016 @ 12:33
    -
    Odpovědět

    Nejlepší je psát o dětech; to mohou děti i infantilní kmeti a kmetky.

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
Host: Meridion: Pohled z druhé strany | Triumvirát