aneb malé zamyšlení nejen porotce literárních soutěží.

Začátek února je taková divná doba – aspoň pro mne rozhodně ano. Na jedné straně se s výhružnými výrazy v líbezných tvářičkách srocují mé Múzy a velevýznamně potěžkávají své bojové pánve a válečky na nudle, z druhé strany na mne mávají nejrůznější bláz… ehm, koordinátoři, jestli bych si prý nechtěla zopakovat loňský ročník v porotě a vůbec. Zkrátka a dobře stojím uprostřed bitevního pole a váhám, ve kterém táboře rozbít svůj stan.

A víte, jak to poslední roky dopadá? Stále častěji se objevuji v porotách. Ne kvůli nedostatku odvahy jít s kůží na trh, ale z jiného, zcela sobeckého důvodu. Dostanu se ke spoustě povídek. Jejich kvalita bývá různá – ostatně kvílivé výkřiky i projevy čirého nadšení jste na mé zdi (a nejen na mojí) už jistě zachytili – ale všechny mají něco společného: jsou to povídky těch druhých.

Říkejte si jim, jak chcete. Soupeři, mentoři, ti-které-chcete-potkat nebo třeba “oh bohové, seberte mu už tu klávesnici, on zase vyhrál!”, to ponechám zcela na vás. Co je důležité, jsou to autoři jako vy a já a vypustili své texty v široširý svět. Měli odvahu se ukázat, takže proč se na ně pořádně nepodívat?

Tohle je totiž taky cesta, jak se naučit lépe psát. Jak porozumět textu, jeho funkcím a schopnostem – protože nejen psaním živ je autor. Navíc u sebe chyby vidíte jen ve velmi výjimečných případech, kdežto u ostatních je zahlédnete málem dřív, než je dotyční udělají. Je to přirozené – a nahrává to oběma stranám.

Zatímco čtení knih rozšiřuje obzory a slovní zásobu, vnímání jazyka jako takového a další důležité věci, čtení povídek jiných autorů přináší ještě jedno plus: pomáhá nám uvědomovat si, jak takový text vlastně funguje. Samozřejmě to platí v případě, kdy se na to zaměříte (ať už jako porotce nebo studující zvědavec) – pokud si čtete povídky jen pro potěchu mysli a ukrácení dlouhé chvíle, tahle kritická funkce bývá velmi často vypnuta.

Řekněme však, že jsme připraveni vnímat nejen krásno a fantastické příběhy, ale i strukturu samotného textu. Malá plocha povídky na rozdíl od novely či románu právě slouží jako skvělá platforma pro testování pozornosti a analytických schopností. Nelíbí se mi konec té povídky? Proč? Co v ní skřípe? Co by se dalo napsat jinak? Fungovalo by to? Tohle malé cvičení ani není třeba ventilovat veřejně, přestože případný výsledek v podobě kritického komentáře je dalším stupněm sebevzdělávání. Ne každý se však cítí být povolán jako komentující čtenář, proto stačí si provádět aspoň zpočátku podobné rozbory čistě jen pro sebe, případně v malé, uzavřené komunitě podobně smýšlejících čtenářů/autorů (protože malé komunity nebývají tak rozhádané jako ty velké).

Dobře, Ekyelka nás nabádá číst povídky. Prej nám to pomůže si uvědomit vlastní chyby. To zní dobře – ale kde se k těm textům dostat? Přeci se nemůžu jen tak natlačit do nějaké poroty, když stěží zvládnu napsat povídku! Nebo to je jinak?

Přestože jsem začala o svém příklonu k táboru porotců, není to jediný zdroj povídek. Žijeme v době literárních komunit, blogů a serverů – dokonce ani nemusíte být členy, abyste si mohli přečíst neskutečnou spoustu povídek nejrůznější kvality. Stačí použít vyhledávat, zakotvit na jedné, dvou stránkách a voilá, je libo humor nebo drama? Thriller nebo spíš detektivku? Dokonce i křížence nejrůznějších žánrů mají na skladě, stačí se jen podívat!

Opět máte pocit, že je to neskutečně snadné a tedy v tom tkví háček olbřímí velikosti? No, jak to jen říct? Zatímco zpočátku si vystačíte jen s vlastními dohady a duševním cvičením, s největší pravděpodobností stejně nakonec budete muset vystrčit růžky a ten komentář napsat. Nemyslím tím sednout a totálně rozcupovat text jen proto, že to řekla Ekyelka, to v žádném případě! Kritický komentář nemá nic společného se zaslepeným kritizováním, shazováním a urážkami (byť si to spousta lidí myslí), naopak kritický komentář může i chválit, pokud si to text zaslouží. Spíš jde o to najít nejen důvody pro samotné napsání komentáře, ale také sestavit své postřehy a myšlenky, reakce na text do publikovatelné a srozumitelné podoby. A věřte mi, tohle je sakra náročné cvičení.

Ok, co z toho plyne dobrého pro vás, autory? V prvé řadě – vylezete ze své ulity. Zjistíte, jak žijí a myslí ostatní lidé. Co zajímavého se děje jinde v českém (pro jazykově zdatnější nejen v českém) literárním rybníčku. Že nápady, které jste považovali za geniální a speciálně pouze osobní zase tak geniální nejsou (což občas docela naštve, já vím). A že naopak spousty věcí, které jste zavrhovali jako naprosté hlouposti, se při troše dobré vůle a za použití obratného jazyka dají přeci jen použít, třeba témata a náměty.

Především si však začnete všímat chyb ve vlastních textech. Nepřijde to hned, ani s hromovým zahřměním z čistého nebe. Spíš se to bude podobat pozvolnému narůstání, asi jako když chodíte denně kolem známého malého stromku – a najednou sedíte v jeho stínu. Co je však lepší – a opět připomínám, že u každého autora to funguje trochu jinak – uvědomění si chyb v jiných textech povede k jejich nedělání ve vašich textech. Ať už se jedná o jednoduché hrubky a složitější problémy s umisťováním čárek kolem spojky “a”, nebo marné zápasení s šablonovitými postavami, jednoduchými zápletkami či chyby v gradaci napětí.

Fajn, tohle zní jako dobrá rada pro začínající autory. Co ale mají dělat ti průměrně vypsaní, co zvládli gramatiku i syntax a zkrátka jen ještě nejsou tak dobří jako naše literární špičky?
Opravdu, drahouškové? Skutečně tohle cvičení a rozhled nepotřebujete? A není právě tohle mimo jiné důvodem, proč stále visíte v hlavním pelotonu, zatímco čelo závodu vítězoslavně kokrhá v pomyslném cíli?

Čím víc mám za sebou napsaných textů – povídek, rozborů, komentářů i článků – tím palčivěji si uvědomuji, jak komplexním problémem se psaní může jevit. Kolik zajímavých detailů ještě čeká, až si je uvědomím. Kolik knih je třeba přečíst čistě jen proto, abych se s nimi seznámila. A že dokonce i špatná povídka mne může hodně naučit, možná víc než ta dobrá, z vítězného sborníku.

Takže se nebojte. Psaní a s ním spojené úspěchy nikam neutečou. Naopak, možná s překvapením zjistíte, že se vám píše snáze.