• Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Napiš a zmáčkni Enter
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Březen 2016
Po Út St Čt Pá So Ne
« Úno   Dub »
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031  
Rubriky
Nejnovější příspěvky
  • Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Literární cvičení – pauza
  • 5 x 5 x Triumvirát 2020: odkládáme první setkání
  • Zadání literárního cvičení – pátek 6.3.
  • 5 × 5 × Triumvirát 2020
Nejnovější komentáře
  • Adhara: Z popela: o navazování
  • Adhara: Strašidelné vs. směšné
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Zlý strýc Leonard: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
  • Pastelka: Zadání literárního cvičení – pátek 1.5. (dobře, pondělí 4.5)
Facebook
logo triumvirát
  • Domů
  • Kritika a její podmínky
  • O nás
Tak trochu vedle

O zábavě

16.3.2016
-
Publikováno Ekyelka

Onehdy jsem psala, proč je dobré nezůstávat jen na svém písečku, ale číst i cizí texty. Ať už publikované knižně nebo “jen” na internetu, tedy texty ostatních autorů. Kromě výše zmíněných kladů to totiž obnáší ještě jeden nezanedbatelný bonus.

Po všech našich lamentacích, kvílení a poznámkách (občas transformovaných do celých článků) se to jeví jako vyložený protimluv, ale navzdory zdánlivé realitě ano, i tohle může být zábava. A to nemyslím v negativním slova smyslu (tedy jako zdroj sarkastických a uštěpačných poznámek na adresu autorova umu či inteligence) – právě naopak.

Kdy jste naposledy zažili překvapující zvrat, když se zdánlivě nesourodé střípky náhle poskládaly do nového obrazu, který dává naprostý smysl? Pokud si odmyslím detektivní romány (kde je takový postup normální a navíc je jaksi očekáván), mně osobně se to naposledy stalo teď před dvěma dny. Ano, povídka měla své chyby a chvílemi jsem toužila autora pořádně praštit, ale patovou situaci příběhu vyřešil logicky a s dodržením linie, kterou jeho postavy od samého začátku sledovaly. Tedy žádné skákání přes žraloka, žádný přehnaný deus ex machina (a že to v rámci příběhu sakra svádělo!), jen využití dříve naznačených možností. Číst takový příběh byla zábava, i přes všechny mé průvodní (a stále platící) výhrady.

Jindy se sice dostanu k textu, kde se to hemží stylistickými chybami, ale buď některá z postav je tak geniálně hloupá/roztomilá/obecně mimo, nebo je místní realita něčím natolik odlišná od běžných mantinelů, až skýtá dostatek překvapení a potěšení pro čtení (ano, i navzdory svým chybám). Šmahem odhazovat v dál každý text, jakmile v něm najdete první hrubku, bývá krátkozraké – už proto, že každá odhalená chyba nás učí, jak se to dělat nemá.

Nemyslete si, ani já nejsem neustále zapnutá v módu učitseučitseučitse, už proto, že kolikrát jsem z práce a lidí natolik vyšťavená, že mi mozek prostě odmítá fungovat jinak než na základní úrovni jíst – spát – bavit se. Pokud v tomto módu sáhnu po čtivu soutěžním či komentovaném, většinou jsem ochotna autorům některé věci odpustit*. Že si následně musím daný text přečíst znovu, abych napsala plnohodnotný komentář, je jiná věc, ale jádro zůstává stejné. Občas je v pořádku a dokonce nutné se zkrátka jen bavit.

Převedu to ještě na jinou, pro autory bližší kolej. Kdy naposledy vás potěšil váš vlastní text? Zamyslete se pořádně. Smáli jste se třeba sami sobě, jací jste byli hlupáčci, že dlouho nemůžete hnout se zapeklitou situaci, která se přitom nakonec rozlouskla sama od sebe prostou úpravou detailů? A co ono potěšení z dobře “nabušené/nadatlené” stránky? Báječný pocit, že? Nebo spokojené zamnutí rukou, za které by se nestyděl ani Harpagon po oškubání nejchudší vdovy – je vám to blízké? Jak slastný pocit!

Nebo netušíte, o čem píšu? Pak je ale něco ve vašem vesmíru strašlivě špatně, protože proč potom ještě píšete, když ne kvůli potěšení a zábavě? Přiznávám, že navzdory téměř šnečímu tempu tvorby vlastních textů si užívám. Plánování, sběr detailů a raritních informací pro obskurník, rozvažování, co zlého/škodolibého/neomluvitelného provedu které své postavě – to všechno je zábava. Psaní na povel, co se týče týdenních článků? Ok, to už je sice trochu drsnější sorta kávy, ale zase se mohu těšit na vaše komentáře a postřehy (které kolikrát bývají zajímavější než to, co očekávám).

Jistě, ne každý dovede být takhle pozitivně naladěný, navíc konstantně. Nevyhnutelně se každý autor dříve či později dostane do stádia, kdy právě zpracovávaný text z duše nenávidí. Je však na každém z nás – a pouze na nás – zda se tomu poddáme. Jedna věc je muset zpracovat text, na nějž někdo další čeká (tiskárna, redaktor, koordinátor atd.), tady se prostě většinou jen zatnou zuby a jede se, dokud není práce hotová. Ovšem pokud nikam text nepospíchá – skutečně ho chcete násilím táhnout přes to slzavé údolí? Není jednodušší a hlavně mnohem příjemnější rozhlédnout se, kde stojí nejbližší mísa koblih?**

A proč vlastně celý dnešní článek? Opět osobní zkušenosti posledních měsíců. Kolik slz, skřípění zubů a zoufalých výkřiků jsem už slyšela, tišila a konejšila, nejspíš nespočítám (chvála mé průchozí paměti!). Zkrátka dozrál čas pro jednou zase nastavit zrcadlo a napsat, co je třeba si přečíst.

Bavte se, autoři, čtenáři, přátelé. Psaním, čtením, sdílením myšlenek. Berte to všechno – celé to obrovské UMĚNÍ SLOVA s nadhledem, pochopením pro chyby a s úsměvem na rtu (nebo aspoň v jeho koutku). Všechno půjde snáz a ani ty sžíravé komentáře, odmítnuté povídky/novely/romány a špatná umístění nebudou tak bolet.


 

* Třeba překlepy. Stát se to může každému a oči kolikrát jsou už tak unavené z hledání chyb, že nějaký ten přelkep zkrátka minou.

** Obávám se, že v kavárně hotelu Imperial už to roky není, nicméně pokud znáte novou lokaci, podělte se!

autor
Ekyelka
realita
s nadhledem
zábava
16.3.2016
Email
17 Komentářů

Související příspěvky

Další zajímavé příspěvky, které chcete přečíst
Tak trochu vedle

Proč je dobré nezapomínat na druhou stranu

30.3.2016
-
Publikováno Ekyelka

Proč je dobré hýčkat i zdánlivě nesplnitelné sny a co nás naučil Twilight.

Číst více
30.3.2016
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

O střídmosti

1.10.2014
-
Publikováno Ekyelka

Slýcháváte to od nás pravidelně. Můžete na to narazit v každém třetím či čtvrtém článku, ať už přímo …

Číst více
1.10.2014
Publikováno Ekyelka
Tak trochu vedle

Problém s inspirací II.

18.6.2014
-
Publikováno Ekyelka

Minule jsem naťukla problém inspirace, která může textu ve své přebujelosti ublížit, případně jak i z minima vytřískat …

Číst více
18.6.2014
Publikováno Ekyelka
← DALŠÍ ČLÁNEK
Rady pro úplné začátečníky 6: Vymýšlejte vlastní příběhy, ano?
PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK →
O (ne)splněných očekáváních

17 Komentářů

O zábavě.
  1. Kaunaz Isa
    16.3.2016 @ 19:58
    -
    Odpovědět

    Naposledy jsem se bavil při vymýšlení povídky do CKČ. A díky tomu, že vyhlášení výsledků je ještě daleko, hodlám se bavit i nadále.

    • Aileen
      16.3.2016 @ 23:14
      -
      Odpovědět

      Nejvíce potěšení si užívám, když mám právě dopsáno (jedno jestli povídku nebo jen kapitolu knížky). Dost často mne ta radost přejde po několika dnech, co se k dílu vrátím a kolikrát k tomu nepotřebuji ani zpětnou vazbu… Bohužel.

  2. Lokken
    16.3.2016 @ 22:37
    -
    Odpovědět

    Ani nevím. Mě baví příběhy spíš vymýšlet. V mé mysli se totiž všechny příběhy odehrávají ve třidéjčku jako mnou řízený film, se kterým si můžu dělat, co chci. Vidím všechno zřetelně, vše je plynulé a fantastické.
    Jenže jakmile se snažím něco nadatlit do počítače, můj film nabírá na sekané podobě. Popravdě ze psaní mám i docela depky, jelikož píšu jenom dvěma třema prstama (čtyřma, když počítám palec na mezerník) a hodně často se překlepnu a to tak, že na každém řádku mám zhruba minimálně tři až pět překlepů a to potom opravovat je vážně něco, když mám celý text prakticky rudě podtržený.
    No, budu to nějak muset překousnout.
    P.S.: Jen u tohoto textu jsem měl čtrnáct překlepů.
    P.S.S.: Nevíte někdo, jak se odnaučit překlikávání se u jsem/ jsme?

    • Tlusťjoch
      16.3.2016 @ 22:43
      -
      Odpovědět

      Já píšu jako blesk.
      Sem – tam uhodím.

    • Aileen
      16.3.2016 @ 23:20
      -
      Odpovědět

      Lokken: naprosto přesně. V hlavě mám docela kompletně vymyšlený film, ale běda, jak dojde na přepis… Ačkoli docela obstojně zvládám psát osmi (malíčci mi vyhlásili stávku), každou chvilku se to zasekává, o překlepech radši nemluvím. Ten detailní film v hlavě má ještě jednu velkou výhodu: nemusí přemýšlet nad opakováním slov.

    • Rivallien
      31.3.2016 @ 10:08
      -
      Odpovědět

      Jak já jsem nenáviděla hodiny psaní všema deseti na střední 😀 A teď občas píšu tak rychle, že mě počítač nestíhá.
      Jinak já taky mnohem raději příběh vymýšlím než píšu.

  3. Tlusťjoch
    16.3.2016 @ 22:43
    -
    Odpovědět

    V Imperialu vládne Zdenda.

  4. ioannina
    16.3.2016 @ 23:44
    -
    Odpovědět

    Momentálně se bavím tím, že přetavuju ze čtyř skutečných lidí a trochy divoké fantazie charakteristiku dvou postav. To mě baví asi nejvíc, takhle vymýšlet. Nejsem datlící typ, co objevuje pravidla světa a charaktery za pochodu, jsem konstruktér, co se mu to občas všecko vzbouří. 🙂
    Naštěstí jsem se v šerém dávnověku střední školy učila psát všema deseti, takže se mi datlí dobře. Kupodivu si i uvědomuju překlep, než dopíšu slovo. Nevím, jak tohle dělám.

    • Tora
      17.3.2016 @ 21:36
      -
      Odpovědět

      Já mám štěstí (nebo smůlu)? že píšu rychle, děkuji škole, že mě kdysi za tři roky naučila psát poslepu všema deseti ( no spíš devíti, levý palec moc nepoužívám). Jenže pak zas píšu a píšu a píšu, a potom škrtám a škrtám a škrtám. Nicméně o překlepu vím taky, jakmile ho udělám, a to nemusím vůbec koukat ani na prsty, ani na obrazovku. To asi si hlava prostě uvědomí, že poslala ty prsty špatně či co. Jenže když si vzpomenu, jak se kdysi ty překlepy strašně špatně opravovaly (spíš se musela psát znovu celá stránka, když se třeba psala státnice nebo tak), a srovnám to s dnešním přemazáním… zaplať pánbůh za ty dary.

      • Lokken
        18.3.2016 @ 20:58
        -
        Odpovědět

        Jo, to má tady někdo kliku!

  5. Arenga
    17.3.2016 @ 22:02
    -
    Odpovědět

    copak překlep, ale občas se mi stane, že mi prsty napíšou automaticky (nebo mechanicky?) jiné slovo, než to, co právě chci napsat – až se tomu sama někdy divím – ale naštěstí si toho zpravidla všimnu ihned

    A co se týče překlepů, můj nejskvostnější byl špeky místo šperky – v diplomce. Přišlo se na to až u objahoby a byla z toho velká legrace, až nás pan profesor přišel napomenout, že jsme příliš hluční (tři členové komise, z toho dva profesoři, a já) a studenti vedle nemají potřebný klid 🙂
    Ta věta totiž zněla: Urozené ženy byly mnohdy ozdobeny špeky.

    • ioannina
      18.3.2016 @ 1:09
      -
      Odpovědět

      Válíš! 😀 😀 😀 Se nedivím, že jste se tam váleli smíchy, dva profesoři a ty. 😀

    • Meridion
      18.3.2016 @ 15:14
      -
      Odpovědět

      Vzpomněla jsem si na nedávnou diskuzi o kráse a tělnatosti. Třeba jsi měla pravdu i s tím překlepem. 🙂
      Ale teď vážně: Opravilas to v té diplomce ručně po tomto zjištění? Aby ses nestala zdrojem citací právě na toto téma. (Poslední dobou se každou chvilku vztekám nad citacemi, které se ukážou jako nepřesné nebo zavádějící, když dohledám primární zdroj.)

      • Arenga
        18.3.2016 @ 23:37
        -
        Odpovědět

        Neopravila, po pravdě mne to tehdy ani nenapadlo. Bylo to v úvodu, ne ve stěžejní části diplomky.

  6. Tora
    17.3.2016 @ 23:04
    -
    Odpovědět

    No, tak tím bývají ženy ozdobeny dodnes 🙂 . Ten se fakt povedl.

  7. KattyV
    19.3.2016 @ 20:57
    -
    Odpovědět

    Moc hezky napsáno. Je dobré si občas připomenout, proč vlastně píšeme. Pro peníze se u nás moc psát nedá, pro slávu mohou jen ti výjimeční, takže nám ostatním zbývá jen to – pro radost. Tak tedy, radostně za dalšími řádky 🙂

  8. Lyra
    22.3.2016 @ 19:39
    -
    Odpovědět

    Přesně tak. Ono psaní se občas zbytečně hrotí, přitom v prvotní fázi by mělo jít hlavně o tu radost z tvoření, vymýšlení děje, vytváření postav… Překlepy a chyby se můžou řešit potom. Aspoň u mě to takhle funguje, když začnu psát, většinou se rozjedu a píšu, píšu…

Zanechej komentář

Váš názor je pro nás důležitý. Zadaný email nebude veřejně publikován
Cancel Reply

Prosím chvíli počkejte
Odeslat

© 2017 Triumvirát
O zábavě | Triumvirát